Recenzovaná verze: PlayStation 4

Vývojáři se rozhodli, že se u nového Gauntlet zaměří hlavně na hratelnost a modernizaci osvědčeného konceptu, který tolik zaujal hráče v roce 1985, takže příběh rozhodně neohromí, vlastně je úplně základní, abyste měli nějakou záminku pro masakrování zástupů potvor. Co se tedy propracovanosti příběhu týče, další Diablo nečekejte, ale to je i trochu dáno rozpočtem, který vývojáři od Warner Brosu měli. Věc se má každopádně tak, že mladý čaroděj Morack vyčaruje Gauntlet a je uvězněn, no a vy se ho musíte vydat zachránit. K výběru máte na začátku čtyři válečníky (pátého je možné do hry dokoupit formou DLC), mezi nimiž je klasický bojovník ovládající sekyry, ale také čaroděj s kouzly, elf s lukem a valkyrie. Asi nepřekvapí, že každá třída má své vlastní schopnosti a unikátní soubojový systém, takže v tomto je hra značně rozmanitá, navíc nemusíte všechny levely dohrát jen s jednou postavou, ale můžete je střídat.

To je dáno i tím, že tu chybí klasický systém levelování jako třeba v Diablu. Na RPG prvky rovnou zapomeňte, což je určitě škoda, hře by určitě pomohly a udělaly ji zajímavější, protože takto tu máme před sebou jen prostou řežbu z pohledu Diabla, v níž likvidujete protivníky. Jedinou reálnou odměnou jsou peníze, které sbíráte během hraní, jak postupujete z jednoho dungeonu do druhého. Za ty si následně můžete kupovat jiné zbraně, brnění (věcí k nákupu tu je ovšem jen pár, nečekejte jich desítky nebo dokonce stovky) a hlavně speciální relikvie s dalšími schopnostmi, které jdou navíc později i upgradovat, aby hraní nebylo moc stereotypní, když tu chybí klasické vylepšování.

Je určitě dobře, že se vývojáři snažili zachovat tímto ducha originálu, ale v dnešní době už hráči určitě vyžadují něco modernějšího a propracovanějšího, takže v tomto zůstali tak trochu na půlce cesty. Gauntlet se určitě dobře hraje, je zábavný jako každý podobná akce, jen je ve svém žánru opravdu osekán až na kost, chybí mu větší hloubka, kterou od současných her vyžaduji. Vývojáři si to možná později uvědomili, proto do hry začlenily speciální Masteries nabídku, v níž si můžete odemknout další bonusy pro jednotlivé postavy, ale nejde o něco, co by hratelnost více ovlivnilo.

Celá hra by se dala rozdělit na tři části/kapitoly, které se liší hlavně prostředím s pěkným designem, ale také protivníky. V každém prostředí naleznete odlišné neřády, které musíte zlikvidovat, na začátku to jsou zombie, ale střetnete se i s pavouky nebo čaroději. Rozmanitost protivníků je tedy velmi slušná, navíc protivníci jsou docela rychlí a dokážou už na střední obtížnost slušně zatopit. U čeho bych si možná trochu postěžoval, tak jsou bossové. Když už na nějakého narazíte, souboje s nimi jsou fajn a nescvrknou se navíc jen na bušení do jednoho nebo dvou tlačítek, protože vyžadují určitou taktiku. Jen jich mělo být asi více, protože za celou dobu potkáte jen tři. To je určitě škoda, protože vývojáři u nich ukázali, že umí udělat kvalitní souboje s bossy.

V čem se Gauntlet odlišuje od Diabla a dalších moderních akcí, je svoji hardcore strukturou, která je hodně blízká originálu, díky níž budete umírat docela často, a projít tak level vyžaduje mít nejen štěstí, ale i nějaký ten skill. Ostatně na každý level máte vždy na začátku jeden život, ale jejich počet si můžete navýšit zabíjením potvor, případně sbírání speciálních mincí ve skrytých místnostech, které nejsou na první pohled patrné. Nečekejte ovšem, že životů budete mít hodně, třeba deset na level, každá smrt bude hodně mrzet. Obtížnosti pak pomáhá i fakt, že život si nedoplňujete klasickými lektvary, ani se vám neobnovuje automaticky, ale musíte jíst jídlo, které je rozmístěno po úrovních. Pokud máte málo života a čeká vás další horda nepřátel, musíte se modlit, abyste šarvátku přežili a následně narazili na jídlo. Zvláště na vyšších obtížnostech jde o solidní hardcore řežbu, která je určena hlavně pro fanoušky originálu.

Pokud si hru Gauntlet oblíbíte, budete si moci dokoupit pátého bojovníka, kterým je Necromancer.

Herní doba bude záležet pochopitelně na tom, jakou zvolíte obtížnost a jestli budete prozkoumávat i vedlejší levely, nepatřící do hlavní linky. Já na střední obtížnost všechny levely prošel zhruba za šest hodin, což je slušný čas, navíc velkou devízou Gauntlet: Slayer Edition je určitě znovuhratelnost. Dohráním hlavní kampaně ale nic nekončí, protože hra má i dva bonusové režimy, které dokážou na další hodiny zabavit. Prvním je Endless, v němž na vás čeká nekonečné množství neustále jinak generovaných pater, která musíte vymlátit. Na zlatou trofej stačí vymlátit padesát pater, ale určitě to není tak jednoduché, jak se může zdát. Daleko propracovanějším režimem je Colosseum, který každý den staví před hráče nové výzvy pro každou postavu. Pokud v aréně překonáte všechny vlny protivníků, jste odměněni nejenom penízky, kterých není nikdy dost, ale také pěknými plášti pro hlavní hrdiny a dalšími bonusy, takže se vyplatí Colosseum plnit. Ostatně podobný režim, který nutí hráče hru zapínat každý den, přineslo Destiny nebo Mortal Kombat X, a i zde funguje docela dobře, ačkoliv si nedovedu představit, že by udržel hráče po týdny, spíše to bude jen dny, než se vše odemkne.

Hry jako Diablo nejvíce staví na kooperaci a Gauntlet v tomto není výjimka. Hrát můžete na jedné konzoli až ve čtyřech hráčích, ve stejném počtu pak online, navíc u online režimu nemusíte hrát jen s kamarády, které zvete, ale také s náhodnými hráči. Ty si stačí vyhledat. V současnosti jich bohužel moc není, ale když už někoho najdete, následné hraní je naprosto v pohodě a nesetkal jsem se s lagy ani jiným problémem. Jen je tedy nutné počítat s tím, že vidíte stejnou obrazovku jako kolega, takže nemůžete běhat, kam se vám zlíbí. Každopádně kooperace je v Gauntlet zábavná, a určitě se vyplatí hrát hru v ní, protože si užijete spoustu srandy, o níž v sólo kampani přicházíte.

Pokud jste hráli třeba třetí Diablo, asi vás Gauntlet: Slayer Edition nepřekvapí ovládáním, které je prakticky totožné. Levou analogovou páčkou běháte, pravou případně zaměřujete, a o akci případně speciální schopnosti se staráte ostatními tlačítky. Ovládání je intuitivní a zvykl jsem si na něj během několika minut, navíc je přesné a nebude vám dělat problémy. Jen možná kamera by se mohla přesouvat do nových lokací rychleji.

Vývojáři u Gauntlet: Slayer Edition použili stejný vizuální styl, jakým se pyšnilo třeba Diablo 3, ten se ke hře dobře hodí, navíc prostředí má kolikrát spoustu detailů a pěkné jsou i efekty. S vizuálním zpracováním bude určitě každý spokojen a nabízí přesně to, co hráč od podobné hry očekává. Protože mají vývojáři z Arrowhead Game Studios velkou zkušenost s vývojem pro PlayStation 4 díky hře Helldivers, nepřekvapí, že Gauntlet: Slayer Edition má velmi dobrou optimalizaci. Nejen, že se po celou dobu hra velmi svižně hýbe, nezaznamenal jsem ani jiný technický nedostatek, rychle se i načítají jednotlivé levely. Vždy čekáte jen pár vteřin, takže nahrávacích obrazovek si moc neužijete. Co ovšem mohlo být lepší, tak je ozvučení, které je trochu nevýrazné, ačkoliv vývojáři slibovali, že do PlayStation 4 verze doznalo velkého vylepšení, rovněž hudební doprovod by zasloužil několik skladeb, které by byly snáze zapamatovatelné a Gauntlet: Slayer Edition charakterizovaly, ty tu bohužel nejsou.

Gauntlet je slušná akční řežba, hlavně tedy v kooperativním režimu, v níž vás čeká několik hodin slušné zábavy. Originálu určitě ostudu vývojáři neudělali, jen si mohli uvědomit, kde se dnes nachází modernější konkurence a jít více do hloubky, která bohužel Gauntlet chybí. Každopádně se prodává za nějakých pět stovek a to si myslím je adekvátní cena vzhledem k tomu, co za ní dostanete. Pokud máte tento žánr rádi a Diablo 3 už jste několikrát dohráli, případně jste fanoušci originálu, můžu vám nový Gauntlet doporučit.