Recenzovaná verze: Xbox One

Hlavní myšlenkou hry je souboj tří frakcí – samurajů, Vikingů a rytířů, které vedou nelítostný souboj o nadvládu nad celým fiktivním světem. Už z toho, jací bojovníci se proti sobě postaví, jistě poznáte, že tady se hrát na historickou přesnost nebude a hra se přiklání spíše na stranu fantasy. Ač je titul primárně zaměřen na multiplayerové střetnutí, budete se moci pustit i do singleplayerové kampaně. V té si vyzkoušíte hru za každou frakci a celkem vám projít příběhový režim zabere nějakých šest hodin. Bohužel mám pocit, že jen málo z vás opravdu celou kampaň dohraje, protože již po pár misích zjistíte, že jde stále o jedno a to samé – dojdi tam a zabij velitele.

Příběh nemá v žádném případě oscarové ambice a velmi často je nudný, předvídatelný a nezajímavý. A nemohu ho doporučit ani pro naučení se základů hry za jednotlivé bojovníky, jelikož k tomu ve hře nalezneme velmi dobře zpracovaný tréninkový režim i volnou arénu, kde můžete trénovat. A že bude co trénovat! Za každou frakci máte k dispozici několik bojovníků, kteří se liší svou rychlostí, silou úderů a dosahem, ale i svými schopnostmi – základní údery a obrana jsou samozřejmě stejné, ale každý z nich má jiné možnosti prolomení obrany či speciálních útoků. Soubojový systém je to hlavní na celé hře a mně osobně velmi vyhovuje. V základu jde o velmi jednoduchý princip, ve kterém pro bránění i útok vybíráte ze tří směrů a důležité je hlavně načasování, kdy se pokusíte protivníka udeřit či zabránit v jeho útoku. Rozhodně ale nečekejte, že hned budete ovládat všechny aspekty ovládání a minimálně prvních pár hodin při online soubojích budete umírat více, než je zdrávo. Pokud vás tímto hra neodradí a věnujete dostatek času tréninku a pilování schopností s bojovníkem, který vám nejvíce vyhovuje, mohu garantovat, že si ji poté budete mnohem více užívat.

Na výběr máte několik herních módů od souboje jeden na jednoho až po bitvu čtyř proti čtyřem, ve které je navíc přítomno mnoho AI protivníků. Jedná se buď o klasický deathmatch či o zabírání území a sbírání bodů. Osobně jsem si nejvíce oblíbil souboj 1v1, případně 2v2, protože v něm vynikne největší přednost hry – soubojový systém. Ostatní módy mi přijdou chaotické a nepřehledné. Právě v souboji jeden na jednoho hra nejvíce připomíná klasickou bojovku, ve které je dobré znát svou postavu a její možnosti. Přichází zde ke slovu i taktika, kdy oba hráči vyčkávají, s čím přijde ten druhý a snaží se ho zaskočit.

Samozřejmě si každou svou postavu můžete vylepšovat (bez toho by to ani nebyla hra od Ubisoftu, že?) ať už vzhledově či jejími vlastnostmi. Úpravu vzhledu jsem u svých postav skoro neřešil, protože ve výsledku je úplně jedno, jakou barvu nohavic bude mít a navíc hra se musí snažit, abyste vždy poznali, kdo je v tu chvíli vašim protivníkem a věděli, jakou taktiku zvolit, takže ony změny nejsou nikdy moc markantní. Naopak výběr speciálních schopností je velmi důležitý. Máte možnost si zvolit vždy čtyři, pro každou směrovou šipku jednu a jedná se například o boost vaší útočné síly či možnost doplnění zdraví v případě, že zabijete jednoho z protivníků. Samozřejmě se setkáte i s mikrotransakcemi v podobě možnosti nákupu herní měny, kterou však získáváte i samotným hraním a za níž si odemykáte nové postavy a jednotlivá vylepšení. V tomto případě mi tedy ve hře jejich přítomnost nevadí a na ty postavy, se kterými jsem chtěl hrát, jsem si vždy bez problému hraním „vydělal“.

Jako již tradičně v posledních letech u všech velkých her od Ubisoftu i For Honor obsahuje českou lokalizaci, která je celkem zdařilá, i když občas jsem na nějakou chybu narazil. I tak si ale myslím, že můžeme být rádi, že i na náš malý český trh se s lokalizací myslí čím dál více. Nyní se ale dostáváme k největšímu nešvaru celé hry – nestabilita multiplayeru a serverů. Od takto velké hry, která je převážně zaměřená na online a od giganta jako je Ubisoft bych čekal, že problémy se servery budou minimální, ale to, co se děje při hře několik dní po vydání je něco hrozného. Samozřejmě bych překousl, kdyby mě hra v prvních dnech párkrát odpojila od serveru nebo nenašla vhodný zápas, ale současná situace je taková, že přibližně z deseti zápasů vás hra v šesti případech odpojí a přesune do hlavní nabídky. Když k tomu připočteme, že hledání vhodného zápasu trvá přibližně minutu, další minutu čekáte, až si všichni hráči vyberou bojovníka a necelou další strávíte čekáním, než se hra naloaduje, opravdu nemáte chuť hrát dál. Tři minuty příprava na souboj, který po několika vteřinách skončí hláškou o odpojení od serverů? Inu, můžeme jen doufat, že matchmaking a stabilitu hry Ubisoft nějakým způsobem vylepší brzkým patchem, ale v současnosti vás spíše od hrání odrazuje.

V čem For Honor nezklame, je vizuální zpracování. Hra vypadá rozhodně pěkně, zaujme jak detailními hrdiny, tak zajímavým a detailním prostředím jednotlivých úrovní nebo map. Je jen možná škoda, že na konzolích hra jede jen ve třiceti snímcích, dvojnásobný počet by jí rozhodně prospěl daleko více.

For Honor rozhodně není špatnou hrou. Jádro celého titulu, tedy samotné souboje jeden na jednoho, jsou zpracovány na jedničku. Jednoduchý princip, na který je nabaleno mnoho dalších možností souboje, hru velmi přibližují klasickým bojovkám. Bohužel vývojáři nezůstali pouze u tohoto základu a hra tak obsahuje i dle mého zbytečnou singleplayerovou kampaň a ne moc dobře zpracované módy pro osm hráčů. Pokud se vyžíváte v soubojích proti jednomu protivníkovi, které jsou založeny na taktice a správném načasování, For Honor vás dle mého bude bavit. Jestliže jste se však těšili na souboje více hráčů, případně na zajímavý režim pro jednoho hráče, raději se hře vyhněte nebo počkejte, až bude k sehnání za poloviční cenu.