Folklore je hra vyvinutá ve studiu Game Republic (Genji), které vede Yoshiki Okamoto (Onimusha, Devil May Cry nebo Resident Evil). To by mělo zaručovat skvěle hratelnou akční hru, v níž dostanou tlačítka na gamepadu pořádně zabrat, ale Vývojáři se ovšem nyní rozhodli jít trochu jinou cestou, a tak nečekejte strhující akční jízdu. Hra je o pátrání dívky Ellen, kterou přivede tajemný dopis do vesničky Doolin, kde se mohou živí setkat s mrtvými. Ellen přišla před 17ty lety o svoji matku a od té doby snila jen o tom, aby se s ní mohla opět setkat. Jednoho dne dostane tajemný dopis, který měla údajně napsat její zemřelá matka. Dívka neváhá ani chvilku a ihned se vydává do zapomenuté vesničky. Právě tímto okamžikem začíná náš zajímavý a originální příběh. Do hry v tuto chvíli vstupuje i novinář Keats, kterému do kanceláře zavolá ženský hlas a žádá ho o pomoc. Keats ihned vyráží do Doolinu, aby vystrašené ženě pomohl. Ellen a Keats se setkávají poprvé na útesu, kde uvidí pád ženy do moře. 

Od teď už je jen na hráči, za jakou postavu prožijí hru. Ať už si vyberete Ellen nebo novináře Keatse, obě dějové linky jsou stejné a nenarazíte na žádné dějové odlišnosti. Dokonce i rozhovory jsou stejné. U rozhovorů zůstaneme, protože k nim směřuje má první výtka. Jsme v roce 2007, kdy se hry vydávají na 50GB Blu-ray Discích, tak proč proboha není dabing. Rozhovory jsou provedeny pomocí jakéhosi komiksu, kde se objevují bublinky s dialogem postavy. Dialogy jsou většinou hodně krátké a docela nudné. Většinou jde jen o nutnost, abyste se dozvěděli něco nového. V tuto chvíli je hra klasickou adventurou ze staré školy. Obyvatelé, kteří vám před očima umírají, toho zrovna moc nenamluví. Když už něco povědí, většinou se to týká historie Doolinu.

Doolin je určitě přes den velmi pěkné městečko, ale když se setmí (pro posun času se stačí vyspat v posteli v domečku), začnou se teprve dít věci. Otevře se totiž brána do světa mrtvých, kde na vás čeká spousta monster a odhalení pravdy o Ellenině matce. Tento svět má několik motivů měnících se podle toho, jak daleko ve hře jste. Hra trošku atmosférou připomíná Sillent Hill, což rozhodně není na škodu. Nejprve na vás čeká do oranžova zbarvený svět, kde likvidujete jednu oživlou kytku za druhou. Občas vám zpestří bitvu nějaký ten boss, například v podobě orla. Celkem vás tak čeká 7 fantasy říší plných monster, duchů a dalších nestvůr. Zejména výtečná říše je ta, kde se pohybují zombie a vojáci z války. Na konci této epizody stanete proti obrovskému tanku. V čem je hra tak originální, je soubojový systém. Hlavní hrdina nebo hrdinka používají zajatá monstra jako svoji zbraň. Ty získáte vysátím duše poražené bytosti. Stačí zmáčknout R1 a zatřást ovladačem. To je docela přesné a hlavně při soubojích s bossy musíte třepat tak, jak ukazuje nápověda na obrazovce. Tento boj je velmi jednoduchý a po chvilce si ho osvojí každý. 

Během hry si můžete přivlastnit celou řadu podivných bytostí, které byste v českých lesích hledali jen těžko. Když jste ve světě mrtvých, neznamená to, že všichni jsou nepřátelé. Občas tu potkáte někoho, s kým můžete hodit řeč a dozvědět se spoustu dalších informací. Rovněž ani všechna fauna není nebezpečná. Třeba jeleni mají z hlavního hrdiny strach, a když ho uvidí, tak ho můžou uspat a v mžiku pláchnou pryč. Level design je docela lineární a nemusíte mít strach, že byste někam zabloudili. Najdete zde jen koridory, ve kterých se můžete orientovat ještě za pomocí mapy. Co ovšem kazí trošinku onu hratelnost a atmosféru je loading při přestupu z lokace do lokace. Těch je opravdu hodně a někdy vás potkají i tři loadingy za sebou, což se v té chvíli stane vaší noční můrou.

Občas narazíte na nepřátele, kteří mají o něco tužší kořínek. Na ty musíte kombinovat různé druhy folků, takže se nevyhnete i troše toho taktizování a přemýšlení, co kdy použít. Je totiž celá řada těchto bytostí a každá má své specifické vlastnosti. Někteří jsou použitelní jen na bránění, další zase na útok z blízka nebo na dálku. Rovněž se liší i síla a druh útoku. To se ještě více projevuje u přechodu na další level. Hlavní hrdina se jako v každém jiném JRPG cestou vylepšuje a nabírá další levely. Zde je tato možnost trošinku na pozadí a prim hrají folkové, tedy potvory, co máte u sebe. Ti se vylepšují po zabití určitého druhu a počtu jiných folků, nebo po sebrání magických krystalů. Toto levelování je velmi důležité hlavně pro závěrečné souboje s bossy, protože vaše potvory tak získávají větší sílu útoku i jeho délku. AI nepřátel není špatná, ale po většinu hry je budete snadno přehrávat. Chtělo by to občas trochu zvednout obtížnost. Může se zdát, že procházení světem a sbírání folků může být nuda, ale to opravdu není. Jediné, co by mohlo docela naštvat, je obnovování nepřátel v již prošlých úrovních. 

Folklore se nehodnotí jednoduše, protože pokud vás pohltí, budete si hru užívat, ale pokud ji už teď zatracujete, odsoudíte ji při prvním souboji. Grafická stránka je povedená a skvěle se ke hře hodí. Rozhodně netlačí PS3 do jeho limitů, ale tvůrci zvolili styl, který je příjemný pro oko. Grafika není rozhodně chudá, jak se nám snaží nalhat některé weby. Framerate je po většinu času stabilní, a hra tak běží plynule. Hudba hře dodává onu Silent Hillovskou tajemnou atmosféru, říznutou motivy z Harryho Pottera. Rozhodně patří k tomu lepšímu na této hře. Vše podtrhuje délka hry, která patří k dnešnímu nadstandardu. Patnáct hodin skvělé zábavy si rozhodně nekoupíte každý den.

Folklore není hra pro každého. Ti, kteří potřebují v každé hře hektolitry krve a brokovnici, ať dají ruce radši pryč. Pro ty ostatní, co umí alespoň trošku anglicky, je Folklore oddychová záležitost, kterou si užijí. Originální pojetí a patnáctihodinová délka jsou také velkým plusem.