Recenzovaná verze: PlayStation 4

  Pixelové Final Fantasy jsou dostupné na PlayStation Store nejen v podobě kolekce obsahující FF I až FF VI, ale lze si je pořídit a stáhnout také jednotlivě, což bude zřejmě častější případ. Jednak Square Enix dostál své pověsti cynického dravce lačnícího po obsahu našich peněženek, a tak je cena za kolekci a jednotlivé díly silně nastřelená, a jednak se těší popularitě v komunitě nejvíce čtvrtý, pátý a šestý díl. U FF IV a FF VI je to z důvodu vynikajícího příběhu a bohaté hratelnosti, zatímco FF V se cení hlavně díky propracovanému job systému. Remastery nejsou určené jen znalcům původních her a puritánským fanouškům, ale prakticky všem, kteří se chtějí vrátit v čase a podívat se na úspěšný zrod oslavované série. O tom, že se takoví nováčci hledající proti proudu času moudrost herních předků najdou v hojném počtu, netřeba polemizovat. Retro 2D hry tradičně táhnou a Final Fantasy se podařilo přilákat k sérii díky akčnějšímu pojetí posledních dílů a fenomenálnímu úspěchu FF XIV nikoli statisíce, ale rovnou milióny noviců.

  Všechny hry v kolekci prošly precizní a minimalistickou pixelovou kúrou umožňující vytěžit maximum ze schématické 2D polygonové grafiky, a zároveň citlivě zachytit a přenést do současnosti v estetické a umělecké rovině kouzlo her třetí a čtvrté konzolové generace. Zní to téměř neuvěřitelně, ale velká obrazovka pixelům využívajících jednotný grafický engine Unity sluší. Dokonce i moderní PlayStation 5, na které jsme kolekci provětrali, a full HD TV s velkou uhlopříčkou nesráží nic z celkového dojmu ostřejších grafických rysů, detailnějšího pozadí a široké palety barev, jež vnuknula desítky let starým hrám pixelová injekce. Celkovému zážitku navíc napomáhá uživatelské rozhraní, kdy lze změnit například styl fontů nebo výstupu obrazu, a tak hrát hry v modernizované kvalitě nebo naopak v originálním vzezření. Lze dokonce změnit jazyk titulků. Z evropských jazyků je zde kromě angličtiny také francouzština, italština, němčina a španělština.

  Přidanou hodnotou těžkotonážního kalibru je kromě nové grafiky re-aranžovaný soundtrack, který znásobil hudebního génia dvorního skladatele Final Fantasy, jímž byl u všech 2D dílů legendární Nobuo Uematsu. Skladby dostaly novou hloubku a lahodí uším nejen svým nostalgickým závanem, ale jako separátně kvalitní díla, která snesou moderní měřítka kvality. Není divu, že v hlavním menu si lze pustit u každého dílu přehrávač hudby. V hlavních nabídkách se také nachází bestiář a galerie dobových a původních artworků, jež zhotovil slavný návrhář Yoshitaka Amano. Dokonce je možné přepínat mezi originálním a novým soundtrackem. Jedná se tak o poctivý a kvalitní fan servis ze strany Square Enix. Škoda jen, že v našich končinách není možné si tento fan servis pojistit investicí trvalejší hodnoty, protože krabicová verze kolekce nás bohužel minula a lze si jí objednat toliko na oficiálním e-shopu Square.  

  Hráči, kteří se již nějaký čas pohybují v žánru RPG a něco pamatují, vědí dobře, že staré RPG byly pekelně těžké a zabraly zpravidla 50 až 100 hodin vyplněných povětšinou průzkumem a grindováním. Převést tedy tyto hry do 21. století v herním projevu 1:1 by nebylo dost dobře možné. Proto nabízí pixely řadu úlev a ulehčení, ať již auto-save, možnost vypnout náhodná setkání, která mají například u prvních dvou FF zcela nesmyslnou kadenci, nebo navýšit si až 4x počet získaných exp a gilů. Jsou to prvky, které vychylují původní obtížnost a dávají hráčům možnost snadno a rychle získat trofeje, včetně Platinové, jíž obsahuje každý díl zvlášť. S jejich aktivací by se proto mělo šetřit. Veteráni, které ještě dnes budí ze snu těžcí bossové, náročné dungeony a strach z každé spotřebované léčivé lahvičky, budou vnímat tyto boosty jako podvod a podbízení se casual scéně, ale díky bohu za ně, protože zpřístupňují hry širšímu publiku. Navíc je jejich aktivace plně na rozhodnutí samotného hráče, který si to již musí srovnat se svým svědomím a hráčskou ctí. Pokud někdo naopak hledá výzvy, pixely mu jí nabízejí, protože všech šest dílů má možnost redukovat počet získaných zkušeností a peněz o polovinu, a tak proměnit hraní ve skutečné a slastné old school utrpení.

  Na PlayStationu běží pixely plynule a bez jakýchkoli nahrávacích časů. Ovládání je pozoruhodně citlivé a vyvážené. Hráči nejvíce ocení povšechnou přehlednost a sjednocená menu u všech šesti kousků, takže působí mnohem kompaktněji, než tomu bylo v době prvního vydání. Stejný styl světové mapy a map užívaných v dungeonech, včetně detailního přehledu navštívených lokalit a v nich otevřených beden a prozkoumaných Itemů přinášejí navíc nativní možnost průběžně kontrolovat svůj postup hrou, a to se u RPG vždy cení. Z hlediska hratelnosti není kolekci věru co vytknout, protože se jí daří konzervovat herní specifika jednotlivých dílů, a zároveň utlumuje technologické a obsahové rozdíly originálů, které se od sebe často výrazně lišily. Vzniká tak dojem přímé návaznosti, což bylo cílem kolekce, která nabízí jedinečný průřez historií série a žánru JRPG.     

  První tři Final Fantasy z let 1987—1990, jejichž domovskou platformou byl NES, těží z pixelové fasády nejvíce. Přece jen 8-bitová konzole nemohla svého času vykouzlit graficky bujaré a rozsáhlejší hry. Pixelové verze se proto originálům nepřibližují ani vzdáleně. Vylepšená grafika a soundtrack však činí z první trilogie mnohem výpravnější a ambicióznější tituly, než jakými ve skutečnost byly. Namísto velkolepých příběhů s propracovaným světem a charaktery před nás předstupují zjednodušené dějové linky o vyvolených hrdinech, mocných krystalech a zlém impériu, které se v honbě za světovládou spřáhlo se samotným peklem. Klasická RPG starého střihu s početnými dungeony, malebnými městy a tahovým bojovým systémem. V jednoduchosti je ovšem největší síla a návykovost prvního trojlístku, ze kterého pixelové verze sňaly břemeno archaičnosti. Jedná se o naprostý základ, který by měl absolvovat každý správný FF fanoušek a ten, který to myslí s touto sérií vážně.

  Musíme ale upozornit, že Final Fantasy a Final Fantasy II neobsahují v této pixelové kolekci žádný z dodatečných herních obsahů z pozdějších verzí jako jsou bonusové dungeony známé z „Final Fantasy I & II: Dawn of Souls“ (2004) ani FMV dodatečně implementované do „Final Fantasy Origins“ (2002), která vyšla svého času pro první PlayStation. Paradoxně se však grafický styl a bonusy přístupné v hlavní nabídce inspirovaly oběma verzemi. Zdaleka nejhodnotnější bude pro znalce série Final Fantasy III, protože ta nikdy ve své původní verzi nevyšla v Evropě. Většina hráčů zná hru v podstatě jen díky 3D remaku z roku 2006, který vyšel na Nintendo DS. Pro mnohé se tak bude jednat svým způsobem o premiéru dílu, kde se etablovaly základy job systému a herní svět otevřel svou náruč dokořán. Vzhledem k tomu, že FF III má ze všech dílů v hlavní série nejmenší počet portů a předělávek, na obsahu se oproti originálu víceméně jen přidávalo.

  Přesuňme se ke SNES trilogii Final Fantasy z let 1991—1994, ke které se uchýlí zdaleka nejvíce hráčů. Není divu, protože tady se začaly psát dějiny emotivních a propracovaných příběhů se silnými hrdiny. Už FF IV obstála ve zkoušce času na jedničku a příběh rytíře Cecila bojujícího se svým vlastním svědomím, a zároveň temným čarodějem Golbezem přiková k obrazovkám a nepustí. O to více, že právě čtvrtý díl zavedl revoluční novinku Active Time Battle (ATB) a vyměnil job systém za přednastavená povolání. Skvrnou na cti pixelové čtyřce je skutečnost, že se nejedná o port verze pro Game Boy Advance nebo o mnohem známější „Final Fantasy IV: The Complete Collection“ pro PSP z roku 2011. V pixelové verzi FF IV proto chybí bonusové dungeony Cave of Trials a Lunar Ruins, veškeré dodatečně přidané FMV a cutscény, aj. Přesto nabízená verze obsahuje vše základní, co činí z FF IV hru tak zásadní pro další vývoj celé ságy a žánru JRPG. Pokud jste snad nikdy Cecilův příběh nehráli, neváhejte a směle do toho!  

  Herní volnost, kterou nabízí konzervativnější FF V vracející se zpět k job systému a krystalovému pojetí příběhu, zaujme i dnes a přinese několik desítek hodin prvotřídní devadesátkové zábavy. Ačkoli narativní forma u FF IV a FF VI činí z pátého dílu tak trochu černou ovci SNES trilogie, cestu k vyvoleným hrdinům Bartzovi, Lenně, Galufovi a dalším si najdete. Podobně jako FF IV, tak i FF V vychází graficky a umělecky z Advance portu. Nabízí většinu updatů a oprav glitchů předchozích portů, a tak představuje herně a audio-vizuálně nejlepší verzi pátého dílu, u které z obsahu nechybí nic důležitého.

  Korunovačním klenotem šestidílné kolekce je však bezesporu FF VI. Příběh první FF hrdinky Terry provede hráče rozvětveným dějem s úžasnou steampunkovou estetiku a představí jednoho z nejlepších padouchů celé ságy, jímž je šílený šašek Kefka. Vylepšený soundtrack a grafika evokující dnes velmi populární HD-2D styl JRPG dokázaly oživit všechny památné scény a postavy utvářející nezapomenutelný herní zážitek. Ten výrazně neutrpěl ani vypuštěním bonusových dungeonů Dragons' Den a Soul Shrine dostupných v Advance verzi.

  Pixelové remastery Final Fantasy přinášejí poctivou a větry času dostatečně prověřenou porci klasické RPG zkušenosti. Pixelům se daří evokovat to nejlepší z NES a SNES éry a za pomoci ohleduplného audio-vizuálu a kombinace zjednodušení a výzev zpřístupnit prvních šest FF her většinovému publiku, aniž by jakkoli urazily pamětníky. Poprvé v historii nabízí PlayStation možnost zkompletovat si všechny single-player díly v hlavní sérii od FF I až po FF XV. Pro generaci třicátníků a čtyřicátníků se jedná o jedinečnou příležitost zavzpomínat na časy, kdy byla tráva zelenější, nebe modřejší a hry zábavnější. Zároveň představuje pro tuto hlavní cílovou skupinu dost možná poslední možnost vrátit se ke 2D éře Final Fantasy. K té éře, bez které by se Zlatý věk Final Fantasy ve 2. polovině 90. let a na přelomu milénia nikdy nezrodil. Pixelová kolekce ťala do živého a bezezbytku splnila svůj hlavní cíl navzdory tomu, že ji lze s ohledem na vypuštění většiny bonusového materiálu z pozdějších portů na Game Boy Advance sotva nazvat jako úplnou či definitivní.