Testovaná verze: PlayStation 4

Zatímco druhý Far Cry se odehrával ve vyprahlé Africe, třetí díl se vrátil na tropický ostrov, kde ale dovolená rozhodně nečekala. Právě recenzovaný čtvrtý díl opět mění prostředí, přičemž se odehrává celý v horské fiktivní zemičce Kyrat, do níž hned na začátku přijíždí hlavní hrdina, aby splnil matčino poslední přání, o němž se následně během hraní dozvíte více, až vše do sebe krásně zapadne, nechci zde ale moc spoilerovat, ostatně díky přítomnosti českých titulků si příběh užije každý. Každopádně jako takový je určitě slušný, neurazí a navíc sem tam se ukáže nějaká ta zajímavá postava, na níž jen tak nezapomenete. Nejvíce se mi líbilo duo Yogi a Reggie, které neskrývá svoji zálibu v návykových látkách. To je ale pochopitelně začátek. Skvěle je pak zahraný i hlavní padouch Pagan Min, který je prostě pravý psychopat, a kolikrát mi svým chováním dost připomněl Jokera z filmu Temný rytíř. Má podobný styl hlášek, a třeba už svým prvním výstupem zastíní svého předchůdce ze třetího dílu, navíc jasně ukáže, kdo je v Kyratu vlastně pánem.

U her od Ubisoftu jsem si v poslední době tak nějak zvykl, že hlavní hvězdou je hlavně prostředí. U Assassin’s Creed Unity to byla Paříž, která prostě byla až dech beroucí, a u Far Cry 4 je to nyní Kyrat. Horský státeček vypadá prostě a jednoduše parádně, všude se tyčí majestátné hory a navíc je dost rozmanitý a nabízí spoustu míst k prozkoumání s vlastními tajemstvími. Do Kyratu jsem se zamiloval prakticky po několika minutách, navíc hra sem tam se odehrává i v jiných oblastech, třeba sněhem pokrytých Himalájích nebo v bájné Šangrli-La, kde se navíc i lehce liší hratelnost. Každopádně v Kyratu budete plnit hned 32 hlavních příběhových misí, které se neopakují, v každé bude čekat něco nového, takže nic nesklouzne do stereotypu, jako se to občas stalo u třetího dílu. Vývojáři navíc vše vždy trochu oživují, třeba zmíněnými výlety do nových lokací, či speciálními arénovými výzvami ve stylu gladiátorských her, během nichž je třeba likvidovat lidské protivníky, ale i velká zvířata.

Co jsem na předchozím díle miloval, byla ona rozmanitost v plnění jednotlivých misí. Ta je zde ještě daleko větší. Na protivníky můžete pochopitelně naběhnout jako Rambo a pokusit se je vystřílet, včetně následných posil, které určitě zavolají, nebo se můžete na vše dát pěkně potichu, což zde funguje dobře díky dobře navrženému stealth systému, ale je možné je i obcházet. Jak je navíc svět otevřený, vždy se dá najít trochu jiná cestička, třeba lepší, kolikrát jsem i jen tak experimentoval. Každopádně samotné přestřelky s protivníky byly už v předchozím dílu pěknou výzvou, a zde tomu není jinak. Protivníci mají celkem slušnou umělou inteligenci, takže se kryjí, volají posily a dokážou i obklíčit hlavního hrdinu. Samozřejmě, sem tam občas AI trochu zaskřípe, ale těchto situací není moc. Není divu, že je pak lehké se bavit, když protivníci jsou zdatným soupeřem, navíc je tu i velké množství zbraní, z nichž je radost střílet, které si postupně odemykáte, a samozřejmě tu nechybí ani možnost jejich vylepšování, aby byly lépe připraveny na následné těžké mise. Střelba ze zbraní je opět spíše více arkádou, ale je třeba střelbu více dávkovat, protože zbraně kopou a nejsou při plném stisknutí tak přesné. Že se spíše hraje na zábavu, než realitu ostatně ukazují kolikrát až epické výbuchy a další části, hnané hodně na efekt, a třeba vrcholem byl pro mě sestřelený vrtulník pomocí granátu.

V Kyratu nejsou nebezpeční jen vojáci, kteří slouží Minovi, ale také zvěř. Během, toulek potkáte i divokou zvěř, která rovněž dokáže pořádně pohnout zdravím. Už třeba divoké prase je nebezpečné, a to nemluvím o tygrech nebo velkých medvědech, přičemž souboje s nimi jsou pořádně vyhecované a už si kolikrát budete přát, aby po další kulce byl klid. Nebezpečí může číhat i na obloze, zvláště od velkých orlů. U zvířat se mi líbilo, že šelmy a další potvory jde lehce obrátit i na nepřítele hozením návnady, takže se ušetří náboje, navíc vidět třeba obrovského tygra, jak se zakusuje postupně do protivníků, jen tak neomrzí. Jen je nutné si dávat pozor, aby se pak taková bestie neobrátila i na hlavního hrdinu, když jí dojde jídlo, což se mi kolikrát stalo. Velmi se mi líbila i možnost si osedlat slona, a s ním pak likvidovat nebohé protivníky, přičemž i slon sám o sobě dokáže v boji hodně pomoci, zvláště když se naštve. Jdou s ním ale dělat i další věci, z kterých by asi ochránci zvířat moc nesouhlasili, ale jde o hru že.

Zvířata neslouží jen jako další nebezpečí, ale i k vylepšování výbavy hlavního hrdiny. Na různé části, třeba batoh nebo k vyrobení pouzder potřebujete určitou kůži, což vyžaduje, abyste se vydali na lov. Tento systém vylepšování je vlastně prakticky stejný, jako byl ve třetím díle, takže pokud jste ho hráli, od první minuty budete vědět, co máte dělat. Stejně tak je tu opět přítomné i vylepšování samotné postavy a jejích schopností skrze jednoduchý, ale rozhodně funkční dva stromy dovedností, do nichž můžete cpát body za levelování a splnění misí.

Dohrání příběhové části mi zabralo zhruba dvacet hodin intenzivního hraní, což dnes na first-person střílečku je velký nadstandard, navíc jsem se během hraní výborně bavil. Pokud jste ale hráli předchozí část, tak určitě víte, že dohráním nic nekončí, protože vývojáři připravili spoustu dalších aktivit, které jsou navíc docela rozmanité a je radost je plnit. Je tu samozřejmě klasické zabírání věží, a tím odkrývání mapy, většinu jich určitě dáte během kampaně, ale také můžete obsazovat kampy protivníků a přivlastňovat si je, případně tu jsou ještě pevnosti. Ty se od kampů liší jednak tím, že jsou ze všech stran obehnány zdí, takže není lehké se do nich dostat, ale také obsahují velké množství nepřátel a alarmů, takže než je získáte, pořádně se zatopíte. Není divu, že vývojáři zde doporučují si přizvat kamaráda do kooperace (je tu možnost i pomoci od AI, ale na tu se nejde moc spoléhat), který vám pomůže. Musím říci, že tato novinka se mi na hře hodně líbila, kooperativní hraní je zábavné, a to nejen u dobývání pevností, ale i u dalších speciálních misí, až je možná škoda, že jich je celkem málo. Každopádně s kamarádem nebo sami se následně můžete vydat i na další vedlejší aktivity, třeba lov zvěře. Jen je škoda, že kamarádovi, kterého pozvete, se počítají jen XPčka, splněné úkoly a tak dále ne. Vývojáři zřejmě chtěli, aby kamarád mohl jen pomoci, ale společné hraní od začátku do konce takto vyloučili. Jak ale vidíte, vedlejších aktivit je tu opravdu hodně, a to jsem ještě nezmínil možnost vysbírat všechny zbraně, či hledat sběratelské předměty (deníčky, strhávání plakátů nebo sošky). Než vše splníte na 100%, možná si i tu stovku hodin rezervujte. Hra je obrovská.

Po přečtení předchozích řádků si možná říkáte, jestli má i Far Cry 4 nějakou velkou novinku, nebo se prakticky jedná o přeskinovaný předchozí díl. Novinek je opravdu pomálu, čistě herních, ale to vůbec nevadí, protože už třetí díl byl výbornou akcí, a pokračování na pevných základech staví. Rovněž bych neřekl, že by se jednalo jen o reskin, jak se někde v diskuzích často objevuje, protože je vidět, že se vývojáři hodně zaměřili na nové prostředí a následnou rozmanitost, a pochopitelně i na zlepšení stávající hratelnosti, která byla obohacena třeba o možnost lézt po skalách. Far Cry 4 je tedy v tomto klasické pokračování úspěšné hry.

Dnes vydat akční hru bez multiplayerové části by jednoduše nešlo, takže nepřekvapí, že jí obsahuje i Far Cry 4, i když je tedy hned nutné dodat, že je tu spíše jen jako doplněk, jako třeba u Tomb Raidera. Na druhou stranu docela funkční doplněk, který je i zábavný. Multiplayer je zde stavěný na týmové hraní, pět hráčů na každé straně, přičemž pro zápolení jsou připraveny tři herní režimy. Nejprve jsem zkusil režim Propaganda, v němž nejprve musíte položit bombu na tři stanoviště a následně počkat, až vybuchne, zatímco druhý tým v tomto musí zabránit. Taková variace na Search and Destroy, která je hodně zaměřená na spolupráci týmu, což se zatím moc v prvních hrách neděje, protože se všichni rozutečou, s čímž jde bohužel dolů i zábava. Pak je tu režim Démonická maska, který zase je variací na Capture the Flag. V něm máte vždy na mapě speciální masku, o níž s druhým týmem bojujete, přičemž vždy je cílem ji donést na speciální místo. Který tým donese nejvíce masek, vyhrává. Poslední režim se jmenuje Stanoviště. Jak už název napovídá, jeden tým se snaží dobýt stanoviště, druhý v tom musí pochopitelně zabránit, následně se role obrací.

Režimy tedy kladistické, ale jsou oživeny nutností obou týmů bojovat o věže, protože ten tým, který ovládá věž, vidí následně na mapě pozice protivníků, což je pochopitelně obrovská výhoda. Zajímavé. Mapy jsou celkem slušné, ale pro hraní v deseti lidech mi přišlo, že až moc velké. Na druhou stranu je plus využívání vozidel, a dokonce i zvířat, takže v tomto se Far Cry 4 alespoň trochu liší od své žánrové konkurence, i když ona je otázka, jak moc jí vůbec konkuruje. Multiplayer určitě dokáže zabavit při dlouhé chvíli, ale moc si nedokážu představit, že by u něj nahrál někdo dny, ba dokonce v něm strávil týdny. Na druhou stranu jsem si nevšiml žádných problémů, vyhledávání her bylo rychlé, stejně tak jsem se nesetkal s lagy ani dalšími problémy. Také musím zmínit přítomnost editoru, v němž si můžete vytvořit mapu, a tu následně hrát s kamarády. Editor obsahuje docela dost objektů a vlastně vše, abyste si vytvořili mapu dle své představy, i když je možná škoda, že nejdou upravit ty stávající, jako tomu je třeba u Halo.

Vývojáři z Ubisoftu se rozhodli použít osvědčený engine ze třetího dílu, který ale pochopitelně značně vylepšili o novinky, aby se hodil i pro současné konzole. Výsledkem je, že hra vypadá prostě a jednoduše parádně, má spoustu úchvatných detailů nejen v prostředí, ale i postavy vypadají velmi dobře, včetně jejich animací. Far Cry 4 je jednoduše pastvou pro oči, navíc to vše běží nativně v rozlišení 1080p při stabilních 30fps. Sice framerate občas malinko padne, ale takové situace byste třeba během hodiny napočítali jen dvě, takže je to v pořádku. Je až neuvěřitelné, že Ubisoft v rozmezí týdnu vydá na nové konzole dvě hry, přičemž každá je na úplně jiném levelu optimalizace. Zatímco u Unity vývojáři vše naprosto odflákli, Far Cry 4 je ukázkou, jak by se optimalizace měla dělat. Výborné vizuální ztvárnění doplňuje i parádní soundtrack a skvělé ozvučení, kolikrát si s dobrým domácím kinem budete připadat jako v místě dění, a zapomenout nesmím zmínit ani povedený dabing, ale v tomto Ubisoft nikdy moc nezklamal.

Než recenzi uzavřu, ještě zmíním českou lokalizaci. Ta na rozdíl od posledního Assassin’s Creed je kompletní, takže textovou formou jsou přeloženy nejen titulky u rozhovorů, ale i menu a celkově interface, takže tady není na co si stěžovat. Nebudu si ani stěžovat na překlad, který je dle mého slušný a určitě hráčům, kteří neumí anglicky, přijde vhod. Za překlad si Ubisoft a hlavně český distributor Playman zaslouží pochvalu.

Ačkoliv Far Cry 4 oproti předchozímu dílu nepřináší moc velkých novinek, jedná se díky nádherně vypadajícímu prostředí, zábavným přestřelkám, velké rozmanitosti nebo povedené audiovizuální stránce o výbornou akční hru, která by neměla uniknout žádnému fanouškovi. Během několik desítek hodin se budete skvěle bavit, a to i s kamarády díky povedenému kooperativnímu režimu.