Recenzovaná verze: PlayStation 4

U Dead Island vývojáři z Techlandu ukázali, že umí vytvořit zábavnou hru, ale pokud jde o příběh, trochu pokulhávají za konkurencí. Když byla oznámena hra Dying Light, vývojáři hodně proklamovali i právě zajímavý příběh a vůbec zápletku, s níž jim měl pomoci v tomto silný Warner Bros. Bohužel, ta je jako v jejich předchozí hře docela nevýrazná a vlastně ji po většinu hry ani nezaregistrujete, nebo vám bude prostě volná. Za vše může jednak hlavní hrdina Kyle Crane, který hned v úvodu vyskočí do středu města Harran, izolovaného od zbytku světa po vypuknutí záhadné epidemie, aby ukradl tajemný dokument a odhalil spiknutí, přičemž je do jisté míry nezajímavý a vlastně se ani nedozvíte během hraní, proč byl vybrán a jaký má vůbec další motiv pokračovat ve své cestě. To samé se bohužel dá říci i o dalších postavách, ke kterým si vztah moc neuděláte, což je i dáno tím, že se často mění a jsou lehce zapomenutelné. Vývojáři sem tam se snaží dávat alespoň lehce šokující scény, které mají být nečekané, problémem ale je, že jsou předvídatelné a pokud dáváte pozor, jen těžko vás nějak zásadně překvapí. Opravdu rád bych něco u příběhu pochválil, ale ono toho opravdu není moc, co bych mohl. Snad jen rutině slušně napsané dialogy, které netrhají uši, navíc jim dopomáhá i slušný dabing jednotlivých postav. Zde vývojáři rozhodně nešetřili.

Pojďme ale ke kladnějším částem hry, kterých je tu hodně. Na začátku musím zmínit nádherné město Harran s povedeným designem, které je rozdělené na dvě části. Do druhé se dostanete zhruba v polovině hry, přičemž město je hodně rozmanité, nabízí jak centrum se zničenými baráky, tak modernější části s památkami a dokonce i přírodu kolem, takže neustále budete hopsat a běhat někde jinde, což je jistě velké plus. Hra je po této stránce rozhodně rozmanitější jak třeba předchozí Dead Island, navíc do mnohých budov můžete vlézt a prozkoumat je, čímž získáte lepší věci a vybavení, které se bude vždy hodit, ale je třeba si dávat pozor na kousající neřády, protože i ti občas obývají temné zákoutí budov. Největší změnou oproti Dead Island je v Dying Light parkourový systém, díky němuž je jednoduché překonávat překážky, šplhat na budovy a vůbec se volněji pohybovat po prostředí. Nejprve jsem měl z něj trochu strach, protože ve first-person pohledu se mi moc dobře neskáče, ale nakonec je parkourový systém intuitivní a je jen několik málo situací, které bych spočítal na prstech jedné ruky, s nimiž jsem měl menší problém.

Jak budete postupovat hrou, postupně budete potkávat nové a nové postavy, které budou chtít splnit nějaký ten hlavní nebo vedlejší quest, za což budete následně odměněni nejen postupem v příběhu. Hlavní úkoly jsou spíše standardní, takže budete běhat z místa na místo, abyste něco našli nebo zapnuli, hlavně tedy na začátku. Dying Light se docela pomalu rozjíždí, takže než se vše naučíte a prokoušete se k lepšímu vybavení, uběhne klidně několik hodin. Následně se ale hra po hlavní lince solidně rozjede a chytne slušné tempo, přičemž budete plnit daleko těžší, delší a hlavně zajímavější úkoly. Třeba se dostanete i do opuštěných budov, ve kterých na vás doslova sáhne hororová atmosféra, a budete se po každém metru klepat, aby po otevření dalších dveří na vás nevyskočil zombík nebo jiný neřád. Je možná škoda, že těchto hororových částí, připomínající atmosférou starý dobrý Resident Evil, je jen pár, určitě by hře prospělo, pokud by jich obsahovala více. Vedlejší úkoly zde slouží spíše pro získávání odměn, peněz a tak dále, ale je zábavné je plnit, jsou i celkem rozmanité, takže je motivace je hrát. Pokud půjdete jen po hlavní lince a sem tam splníte nějaký ten vedlejší úkol, vydrží vám Dying Light na nějakých třicet hodin, což není zlé. Navíc dobu hraní si samozřejmě můžete prodloužit dalšími aktivitami nebo kooperací, k níž se ještě dostanu.

Hlavními hvězdami Dying Light jsou samozřejmě oživlé mrtvoly, a že jich je celé město Harran přímo zamořené. Nepotkáte navíc jen klasické druhy, které se pomalu plíží a nejsou moc na delší vzdálenost nebezpečné, ale i další, daleko zákeřnější a rychlejší neřády. Občas navíc vyskočí na scénu i nějaký ten větší kolega, který má třeba v ruce obrovskou sekyru, nebezpeční jsou i zombie, které explodují ve vaší blízkosti. Zatím jsem se zmiňoval jen o zombiích, které potkáte během dne. Hra by se totiž dále rozdělit na dvě části. Tu, která se odehrává za světla, a tu, která se odehrává v noci. V noci totiž do ulic vylézají daleko silnější zombie, které během dne spí, a jsou daleko agresivnější a není radno s nimi bojovat. Nejlepší je utíkat a využívat zmíněný parkourový systém, hlavně před speciálním nočním lovcem, který budí respekt, honičky s ním jsou pořádným adrenalinem a patří k tomu nejlepšímu, co hra nabízí. V tomto se Dying Light značně liší od Dead Island, v němž byla hratelnost vždy prakticky stejná. Musím říci, že hratelnosti, hlavně její rozmanitosti, tento systém střídání dne a noci neskutečně pomáhá.

Umělá inteligence zombií je asi taková, jakou byste od mrtvého mozku čekali. Když vás zombie uslyší nebo uvidí, jde automaticky ukousnout kousek čerstvého masa, a je celkem jedno, jestli jí něco stojí v cestě. Klidně zakopne o překážku a rozbije si hlavu ještě více, také se mi stalo, že jsem stál na protější střeše, takže zombie krásně spadla dolů a zabila se. Asi by tak tupé být nemusely, ale dají se tyto chybky pochopit. Umělá inteligence lidských protivníků je pak průměrná, troufám si říci, že neurazí, ale prostě není ani zázračná. Pokud mají protivníci zbraně na krátkou vzdálenost, vrhají se na vás ze všech stran, na rozdíl od zombií ale vykrývají útoky, takže to chce trochu té taktiky, navíc se i kryjí za překážky, pokud mají palné zbraně, a jen sem tam vystrčí hlavu, abyste jim ji mohli ustřelit.

Pokud jste hráli Dead Island, asi vás arzenál zbraní, který postupně získáváte, moc nepřekvapí, tady mohli vývojáři být i o něco nápaditější a originálnější. Najdete tu na zombie klasické trubky, sekyrky a další zbraně na krátkou vzdálenost. Každá zbraň je jinak silná, navíc postupem času je můžete upgradovat, aby byly třeba ohnivé a tak dále. Upgrade zbraní ale nemá na hratelnost moc velký vliv, zvláště když se po čase stejně rozpadnou, takže jsem hrou prošel spíše bez něj. Upgrade zbraní je tu tedy prakticky zbytečný. Každopádně každá zbraň na krátkou vzdálenost je jinak těžká, což se následně projeví na počtu energie, kterou musíte vydat během útoku. Soubojový systém je tedy v tomto podobný tomu, jaký nám předvedl Dead Island. Jen můžete na zombie dupat, zkopávat je ze střech a vůbec hrdina má spoustu možností, jak se s oživlými neřády vypořádat i na krátkou vzdálenost.

Více než upgrade zbraní má zde uplatnění jejich vyrábění, případně vyrábění lékárniček, šperháků nebo molotovů, s nimiž nebohé zombie můžete zapálit. Vytváření předmětů a zbraní je jednoduché, jen vždy potřebujete určité suroviny a věci, které získáváte prohledáváním budov, aut nebo odemykání truhel. Dále se vám do rukou dostanou palné zbraně jako pistole, brokovnice nebo samopaly, počet palných zbraní mohl být vyšší, ale hlavně zaměřování mělo být řešeno daleko intuitivněji a prostě lépe. Je totiž spíše krkolomné, protože zaměřujete stisknutím R3, navíc se mi kolikrát stalo, že se zbraň dost klepala při míření.

Hra Dying Light obsahuje hned tři stromy dovedností, které budete postupem hraní levelovat podle toho, jak si budete počínat. Základním stromem je Survivor, v němž se naučíte různé kousky pro přežití, přičemž si odemykáte nové možnosti za plnění úkolů, ať už hlavních, tak vedlejších. U tohoto je důležité říci, že počet XPček je daný tím, jak moc během mise umíráte, ale i podle toho, jestli se odvážíte plnit mise v noci, nebo počkáte na denní světlo. Smrt vám vždy ubere určitý počet XPček, takže to chce trochu té opatrnosti, naštěstí jde o jediný postih, kterým hra hráče trestá. Vždy po smrti se během misí objevíte v posledním checkpointu, pokud jen tak běháte po městě, objevíte se v nejbližší skrýši, kde si můžete nakoupit sem tam zbraně, případně se vyspat. Proto je nejlepší zabrat po městě nejvíce skrýší, což je jedna z mnoha vedlejších aktivit. Druhý strom dovedností je pak Power, který levelujete zabíjením zombií, takže se vám později odemykají nové možnosti v jejich likvidaci. Posledním stromem je Agility, který roste za zdolávání překážek a vůbec díky parkourovému pohybu po městě, takže není těžké odhadnout, jaké možnosti se pak budou odemykat. Stromy dovedností zde tedy nejsou jen do počtu, aby sloužily jako malé oživení, vyplatí se jim věnovat pozornost, určitě mají smysl, jsou dobře poskládány a na hratelnost mají velký dopad. Zvláště později určitě oceníte mnohé nové pohyby a možnosti v boji.

Dead Island přinesl zajímavou kooperaci pro čtyři hráče a Dying Light v nastaveném trendu pokračuje, přičemž musím říci, že právě v tomto režimu dostává hra zcela novou úroveň a v zábavnosti jde ještě výše. Klidně celý příběh a vedlejší mise můžete projít s kamarády, kterým navíc můžete házet lékárničky nebo zbraně, které naleznete nebo si vyrobíte. Takto navíc můžete obdarovat kamaráda, který teprve začíná, takže bude mít začátek, jenž je spíše tužší, daleko jednodušší. Pokud se vám líbila kooperace v Dead Island, zhruba víte, co od Dying Light v tomto směru čekat, přičemž vše je samozřejmě ještě obohaceno o možnosti parkouru a tak dále. Navíc si můžete zahrát i za nočního lovce a lovit své kamarády, kterým se budete bourat do hry. Bohužel tato funkce mi zatím moc nefungovala, takže nebylo možné ji důkladně vyzkoušet. Jen musím dodat ke kooperaci, že pokud se připojíte ke kamarádovi a pomůžete mu, postup v příběhu se nezapočítá do vašeho hraní. Pouze XPčka, pak když se vrátíte do své hry, budete pokračovat, kde jste naposled skončili, což může někoho mrzet. Jde tedy o stejný systém, jaký funguje u Far Cry 4.

Už po prvních několika minutách hraní jsem byl přímo nadšen tím, jak Dying Light vypadá. Graficky jde rozhodně o jednu z nejhezčích open world her současnosti. Město má spoustu nádherných detailů, velké detaily mají i postavy a pochopitelně i zombie, navíc parádní je i osvětlení, s nímž si vývojáři dali opravdu záležet, a nejedná se jen o plané řeči v tiskových zprávách. Navíc vše se hýbe velmi dobře, hra má stabilní framerate zamknutý na 30 snímcích, a je jen málo okamžiků ve hře, během kterých si všimnete menší zpomalení. Nejde ale o nic hrozného. Optimalizace je tedy další světlou stránkou, a to jsem se jí docela obával po zkušenostech s Dead Islandem, zvláště po doslechu, jak dopadli kolegové na PC. Povedené je i ozvučení, zvláště v některých misích navozuje kolikrát až hororovou atmosféru, takže se budete u televize pěkně krčit. Hudba je pak spíše jen průměrná, neurazí, ale ani nenadchne. Popravdě, ani si nyní několik minut po dohrání nepamatuju nějakou skladbu.

Dlouho jsem přemýšlel, jestli udělit sedmičku nebo osmičku. Nakonec se přikláním k lepší známce. I když má Dying Light slabší příběh a několik dalších nedostatků, pořád jde o zábavnou zombie hru s dobrým bojovým systémem, pěkným městem a povedeným parkourem, kterou si navíc náramně užijete v kooperaci s dalšími třemi hráči. Fanoušci zombie her asi váhat nebudou, ale ani pro další by nemuselo jít o špatnou volbu, zvláště když trvanlivost je docela vysoká. Určitě vám Dying Light vydrží, než začnou vycházet další velké hry.