Od bitvy v Ostagaru uplynulo několik měsíců, přičemž byl celý řád Gray Wardenů Fereldenu téměř rozprášen. Jedinými Wardeny jste tak vy, Alistair a několik dalších které lze ovšem spočítat na prstech jedné ruky. Když už se zdálo, že celá tato hořká minulost upadne v zapomnění, objevil se starý spojenec, který žádá vaší pomoc. Nebýt zrady jednoho z důležitých generálů, tak by nejen král Cailan, ale celé vojsko žilo a celou bitvu s trochou štěstí vyhrálo. Pokud by se tak stalo, tak by výsledné tažení darkspawnů možná ani zdaleka tak nenabralo na obrátkách, jak se nakonec stalo. Po příjezdu na smluvené místo se tak dozvídáte, že trosky Ostagaru, které jsou prolezlé darkspawny jako kost šikovně říznutým kusem masa, skrývají několik pokladů, od samotného Cailanova brnění, přes důležité dokumenty, až po oficiální potvrzení toho, že jste byli zrazeni. Jste tak považováni za jediného právoplatného dědice, který by měl tyto věci uzmout. Váš kontakt chce ale jediné – abyste dali králi Cailanovi alespoň trošku důstojný pohřeb, který si právem zaslouží. Což už opět záleží na vašem rozhodnutí.

Zatímco u ostatních DLC balíčků jsme mohli hodiny rozebírat jednotlivé detaily, u Return to Ostagar to tak žhavé není. Proč? Ona herní doba, která nemusí překročit hodinu, když se opravdu snažíte, snad mluví za vše nebo ne? Pokud byste ale vzali Warden’s Keep a porovnali jej s naším delikventem, Return to Ostagar z tohoto souboje vyjde jako vítěz zejména díky nějakému tomu emočnímu vypětí a vzpomínkám, které se vyrojí na povrch. Po příjezdu na místo se dozvíte, že se něco změnilo – sníh! Sníh! Aaaaaa! Všude je bílo, sem tam je tato bílá pokrývka dekorována nějakou tou mrtvolou, jinde naopak krásnou rudou kaluží krve. To nejpikantnější zjištění ale je, že je celý Ostagar prolezlý darkspwany jako morem, kteří jsou navíc tak drzí, že nosí Cailanovo zbroj. Někdo by tomu řekl rabování, zde je to opravdu povinnost. Přeci jen je venku zima. Na vás je, abyste se projevili v tom nejlepším světle, ve kterém to jde – tedy naštvaní a bez špetky slitování. Vzhledem k tomu, že 90% obsahu DLC balíku stojí na rubání, vaše řečnické schopnosti raději hoďte za hlavu. Pokud se hodláte vstoupit na tuto půdu ihned po začátku hry, raději si trošku počkejte, jelikož oblast není stavěna pro naprosté začátečníky. K tomu všemu vás pronásleduje jeden otravný necromancer, který vzdáleně připomíná gluma. Nejen povahou ale i tím, že jako miláška třímá mocnou čarodějskou hůl. No a na závěr se setkáte s pravděpodobně nejslavnějším Ogrem ve Fereldenu, který vám hodí i ten jediný achievement / trofej, které tato hra nabízí. Plus Duncanovi vzácné dýky, se kterými si také užijete mnoho legrace.

Nejlépe ale uděláte, když s sebou vezmete na výlet postavy, které mají co dočinění se samotnou bitvou u Ostagaru. Konkrétně jde o Alistaira (kterému můžete také darovat nový, exkluzivní dárek), Wynne a třetí nejmenovanou postavu, která má na celé této zkáze zásadní podíl. Dočkáte se tak mnoha zajímavých rozhovorů, na které byste normálně nenarazili, což může vést i k objasnění několika nepříliš jasných záležitostí. Pokud tak ale neučiníte, nebojte, o nic zásadního také nepřijdete. Abychom nezapomněli, také dostanete druhou šanci rekrutovat inteligentního psa rasy Mabari. Pokud jste tak neučinili na začátku hry, nyní máte šanci. Říkejme mu třeba Azor, jak jsem učinil já. Tudíž úkol je jasný a je absolutně zbytečné jej dále okecávat – přijít, vybít, pobrat, zvítězit (minimálně na pár minut) a utéct. Jak sami zjistíte, penetrace základy ze strany darkspawnů přišla z podzemí, které vás nakonec vyvede až do centra podhradí, kde se bitva udála.

Jak jen to říci – Return to Ostagar je proklatě krátké rozšíření, které zachraňuje zejména zasazení do Ostagaru a návaznost na události z počátku hry, které jej činí zajímavým a za svou cenu rozhodně výhodným kouskem. Ačkoliv se doba hraní pohybuje kolem hodiny, vězte, že si tu hodinu užijete ať už vám v těle proudí krev Wardena, nebo jste průměrný znuděný hráč. O koupi tohoto DLC samozřejmě nejvíce rozhoduje cena, která je vcelku příznivá, případně vaše zapálení, které vás nutí odmítavě diskutovat o něčem, jako je nepořízení. Jen škoda, že vše skončí dříve, než se nadějete. Nejraději bychom se zakousli do tohoto chutného zvráceného masa a prokousali se až k tomu krvavému jádru. Ale to je na jinou kapitolu vyprávění – takže dneska šťastná sedmička!