Recenzovaná verze: PlayStation 4

Než se vrhnu na samotnou recenzi, je třeba nutné zmínit, že rozšíření Warmind nepřipravilo přímo studio Bungie, které se jinak o značku Destiny stará, ale vývojáři ze studia Vicarious Visions. Ti měli za úkol napravit pachuť z předchozího rozšíření a odůvodnit, proč fanoušci dali za season pass bezmála tisícovku. Ospravedlnit cenu se jim dle mého asi nepodařilo, protože ačkoliv je rozšíření Warmind rozhodně povedenější jak Curse of Osiris, do dokonalosti má pořád docela daleko. Vzhledem ale k tomu, že za rozšířením stojí noví vývojáři, je vidět i několik nových nápadů a vylepšení, které rozhodně ještě zmíním.

Nejdříve ale začnu hlavní příběhovou kampaní, která je pochopitelně to hlavní, co většina fanoušků po zapnutí spustí. Příběh se tentokrát točí kolem Rasputina a výzkumného zařízení Zlatého věku na Marsu, kde se probudila nová hrozba, kterou je nutné řešit. Pokud máte rádi svět Destiny, jde rozhodně o zajímavé obohacení. Dozvíte se spoustu nových informací a doplníte si další střípky do mozaiky. S čím mám ovšem problém je skutečnost, že spousta docela zajímavých informací je řečena v relativně krátkém čase. Celou kampaň projdete za zhruba dvě hodiny, což je opravdu málo. To se navíc podepisuje i na skutečnosti, že nová docela zajímavá postava Ana Bray má hodně málo prostoru a není tak plně využita, jak bych si představoval. Kampaň šlo rozhodně uchopit lépe, protože vše je bráno až moc hopem a člověk pak má z toho akorát guláš a navíc bude nespokojen, že za své peníze dostal docela krátkou, i když tedy zábavnou kampaň.

Kampaň v Destiny nikdy nebyla hlavní částí, ale byl to end game, který dokázal u sebe udržet hráče. Vývojáři z  Vicarious Visions se tady určitě poučili z kritiky předchozího Curse of Osiris, protože toho pro fanoušky nabízejí daleko více. Můžete se pustit do nových Adventures misí, které jsou ale docela průměrné, prozkoumávat Ztracené sektory, případně si dát na PlayStationu 4 hned tři nové a nutno dodat, že povedené Strike mise, které představují slušnou výzvu a jsou navíc skvěle navržené. Strike mise jsou pak dostupné i v Heroic verzi, která nově přináší speciální modifikátory. Díky nim jsou Strike mise daleko obtížnější, na druhou stranu mi přišlo, že nedostatečně odměňují hráče za zdolání. To je problém, na který se vývojáři budou muset ještě podívat. Proč byste je totiž chodili, když jsou obtížnější jak Nightfall a odměna je daleko horší.

Každopádně také je připraveno několik vedlejších misí s dlouhým grindováním na nové exotické zbraně. Vrací se Sleeper Simulant, ale také je možné splnit úkol na exotický meč. Po této aktivitě fanoušci volali, tak se nyní konečně dočkali, ačkoliv musím na druhou stranu dodat, že samotný meč za moc nestojí. Kéž by vývojáři vrátili tři meče z The Taken King, které byly naprosto dokonalé a daleko před tím, co servírují nyní. Hlavně tedy byly použitelné v boji.

Už jsem zmínil, že se vše tentokrát odehrává na Marsu, který ve hře doposud chyběl. Do Destiny 2 se tak dostala zcela nová patrola. Trochu jsem se obával, aby nebyla tak prťavá jako Merkur v Curse of Osiris. Naštěstí není, je daleko větší a hlavně tedy zajímavější. Má spousty sběratelských předmětů a je i dost navržena dle zpětné vazby hráčů. Určitě se mi Mars líbí více jak Merkur, navíc má i řadu tajemství, která můžete odhalovat, navíc některá stále dle vývojářů čekají na své odhalení. Celkově jsem tedy s novou lokací určitě spokojen. 

S Marsem se pak pojí ještě jedna zcela nová end game aktivita, která se jmenuje Escalation Protocols. Jde o speciální public event, který když zapnete, musíte zdolat vlny nepřátel a další úkoly, aby vyšel boss. Když ho porazíte, následuje další část. Částí je celkem sedm, přičemž po zdolání posledního bosse si můžete každý týden odemknout nový kus gearu, který vypadá docela pěkně, navíc si tím i zvednete pochopitelně i power level. Nápad s Escalation Protocols se mi určitě líbí, navíc přináší další možnost pro end game. Jen je tedy nutné upozornit, že pro hráče samotáře tento event ani náhodou není. Protože je opravdu obtížný, musíte mít fireteam a navíc doufat, že se do boje zapojí i další hráči, kteří se pohybují na patrole. 

Když už jsem zmínil end game, tak díky němu se můžete nyní vyšplhat až na power level 385. Nechybí klasické aktivity, které nyní doplnil i nový raid lair s názvem Spire of Stars. Zatímco původní raid se mi docela líbil a i Eater of Worlds mám rád a vracím se k němu, Spire of Stars mě zase tolik neuchvátil. Vlastně mi přijde, že vývojáři tentokrát spíše přemýšleli, jak hráče co nejvíce potrápit, a ne nad samotným designem. Ostatně nový raid je hodně těžký, což je dáno nyní hlavně skutečností, že je na velmi vysokém poweru, na který se většina hráčů ani nedostala. Těžko říci, proč Bungie takto nakoplo obtížnost. Mám ale pocit, že je to kvůli absenci prestige verze. Tu měl dostat už předchozí raid Eater of Worlds, ale zatím se o ní raději nemluví a vývojáři už raději odstranili i ornamenty, které za ní měly být. Navíc za dokončení Spire of Stars dostanete emblém s aurou, která se normálně dostávala jen za zdolání prestige aktivit.

Aby jste měli nějaký důvod rozšíření hrát, vývojáři připravili i nový loot. Ten pochopitelně zahrnuje nové zbraně i nový gear. Tady moc ovšem spokojen nejsem, protože většina nových legendárních zbraní je jen reskinem těch původních, navíc jsem nenašel jedinou, která by byla nějak použitelná v boji, a to je pochopitelně problém. Potěší alespoň nové exotické vybavení, které vám přidá docela zajímavé výhody v boji, navíc nově můžete u vybraných zbraní plnit i speciální Masterwork výzvy. Když je splníte, tak získáte zajímavý bonus, který se určitě neztratí. Dále pak chválím i rozhodnutí vývojářů přidat různé exotické ghosty a další kosmetické věci jako loot z různých aktivit. Můžete tak tyto věci dostat za hraní a nemusíte se modlit, jestli vám vypadnou u Tess, což je obchodník, který má rád mikrotransakce. 

Crucible jsem měl v prvním Destiny hodně rád a určitě nejsem sám. Zažil jsem ve hře více hráčů spoustu epických momentů a skvělých chvil, hlavně tedy při hraní výborného režimu Trials of Osiris, který měl jedinečné kouzlo. Crucible v Destiny 2 jsem si bohužel neoblíbil, a to z nejrůznějších důvodů. Je ale pěkné vidět, že Bungie na stále klesající oblibu Cruciblu reaguje změnami, třeba častějšími heavy náboji nebo posílením exotických zbraní, které je nyní větší radost používat. Třeba se Destiny 2 dostane v Cruciblu do takového stavu, v jakém bylo první Destiny, ale zatím tam není. Každopádně rozšíření Warmind přináší dvě nové mapy, které jsou spíše průměrné, ne zrovna oslnivě navržené a rozhodně moc nenadchnou. 

Daleko větší vliv mají na Crucible další dvě novinky, které přišly s třetí sezónou a jsou dostupné pro všechny hráče zdarma, takže nemusíte vlastnit Warmind. Už jsem zmínil soukromé zápasy, takže můžete hrát jen s kamarády. Rovněž vývojáři přidali ranky pro Quick Play i Soutěžní režimy. V Quick Play vám level neustále roste, a to i za prohru, jen nedostáváte tolik bodů. To v Soutěžních režimech jste za každou prohru penalizováni a můžete klesnout i třeba na první rank, pokud prohrajete víckrát po sobě. Jde určitě o zajímavé oživení, které Cruciblu dodává větší hloubku, jen je nutné ještě nyní upravit hratelnost, aby byla zábavná jako u prvního dílu.Stačí přitom pro začátek upravit Team Shooting a snížit Time to Kill. 

Fanoušci Destiny 2 mají díky rozšíření Warmind zase na chvilku o zábavu postaráno. Ačkoliv kvalita mohla být určitě vyšší, solidní příběhovou kampaň se vyplatí alespoň projít, stejně tak zkusit některé end game aktivity jako Escalation Protocols nebo nový raid, který je pořádně těžký. PvP hráči pak budou jistě rádi za soukromé zápasy nebo konečně systém hodnocených zápasů, který v Destiny hodně chyběl. Je ovšem otázka, jestli Warmind přináší dost i na to, aby dokázal k Destiny 2 dostat zpět hráče, kteří nad ním zlomili hůl. Dle mého názoru ne, navíc i u sebe pozoruji, že ono nadšení z Destiny už prakticky vyprchalo a beru ho jako další akční hru, kterou si sice rád zahraji, ale už u ní nedokážu trávit tolik času. Je to škoda. Třeba to změní zářijové velké rozšíření, ale po dosavadních zkušenostech tomu moc nevěřím.