Bermudský trojúhelník je i v dnešní době velkou záhadou, která poutá neustále pozornost všech záhadologů a vědců. Pozornost budí i v herním průmyslu, přičemž jako poslední si tuto oblast vybral pro svojí hru Capcom. Ten do této oblasti zasadil svojí novou hru Dark Void. Hlavní hrdina William Augustus Grey se vydává napříč trojúhelníkem, ale z ničeho nic se mu porouchá letadlo a spadne na záhadný ostrov. Jaká náhoda že. Letadlo je na kusy, ale jak brzy zjistíme, to by až tak nevadilo, kdybychom se nedostali do úplně jiné dimenze, kde vládne mimozemská rasa zvaná Watchers. Protože hlavní hrdina není jediný, kdo se pomocí bermudského trojúhelníku dostal do této dimenze, potkáte během hry spoustu dalších lidí, kteří se vám budou snažit pomoci. Velkou pomoc můžete očekávat i od dívky Nikola Tesla, jejíž rady a pomoc bude pro postup hrou naprosto klíčová. Nebudeme dále rozepisovat samotný příběh, který je spíše béčkový a postrádá nějaký ten moment většího překvapení. Samotná hra se táhne skrze tři kapitoly, které jsou rozděleny do několika levelů. Bohužel zde musíme konstatovat, že celou hru jsme na první pokus dohráli za zhruba pět hodin, takže nečekejte nějakou dlouhotrvající záležitost.

Co se týče samotné hratelnosti, tak ta by se dala rozdělit na dvě části. První část je ta, kdy se s Willem procházíte po samotném ostrově a kosíte zástupy mimozemské rasy Watchers. Tyto pasáže by se daly přirovnat ke střílečce Gears of War, protože úrovně jsou dosti podobné hitu od Epicu, akorát postrádají onu volnost a detail, kterým by hráče nějakým způsobem uchvátili. Stejně zde funguje i krycí systém, který je ovšem naprosto přesnou kopírkou Gears of War. Rasa Watchers jsou jen kovové příšery, do kterých většinou stačí vyprázdnit nějaký ten zásobník a rozpadnou se. Jejich inteligence zrovna není vysoká, takže jediné, co vám občas může dělat problém, je souboj s nějakým tím tužším protivníkem v podobě bosse. Vývojáři do této části zakomponovali i jakousi možnost šplhání, kdy během hry budete muset skákat z plošinky na plošinku, když budete šplhat třeba ze skály. Každé plošinky se vždy budete moci chytit a odrazit se od ní k další. Tyto úseky vám ovšem budou znepříjemňovat nepřátelé, kteří se také dokážou po těchto plošinkách celkem pohodlně pohybovat. Tyto pasáže ovšem mají svá omezení a například nám vadilo zaměřování nepřátel, které je dosti krkolomné.

Druhá část, kterou hra obsahuje, se odehrává ve vzduchu, kdy používáte jetpack. Tyto vzdušné souboje jsou rozhodně to nejlepší na celé hře, akorát to ovládání by si zasloužilo trošinku více vypilovat. Rovněž by bodlo alespoň částečné automatické zaměřování, protože zaměřit občas protivníka je docela velký problém. Jetpack není jediná věc, která dokáže dostat hlavního hrdinu do vzduchu. Druhou možností je sednout do kokpitu nějaké té menší stíhačky, kterou budete likvidovat nepřátelskou letku. Tyto pasáže jsou velice zábavné a dokážou hratelnost dost oživit. Škoda jen, že většinou budete chodit pěkně po svých a těchto pasáží ve hře zase tak není.

O grafickou stránku hry se stará v dnešní době hodně používaný Unreal 3 engine, který už má podle mnohých tu největší slávu za sebou. Když se ale dostane do rukou kvalitním vývojářům, dokážou z něj ještě vymáčknout opravdu nádhernou podívanou. To ovšem neplatí v případě hry Dark Void. Sice nejde říci, že by hra vypadala průměrně, ale na Unreal 3 engine rozhodně nevypadá ani tak dobře, jako ostatní hry s tímto enginem. Prostředí tak občas postrádá nějaký ten detail navíc, který by nás posadil na zadek. To postavy vypadají celkem k světu, přičemž i na jejich animace se dá koukat. Pochválit musíme framerate, který po většinu hry drží, takže nečekejte žádné výrazné poklesy. Jak si dali vývojáři záležet na snímkování, tak odflákli asi nějaké to důkladnější testování, ve kterém by odhalili docela závažné bugy. Jednou se nám třeba stalo, že jsme museli použít připravený kulomet k probourání dveří. Bohužel hlavní hrdina vždy prošel kulometem skrz a nešel uchopit. Následoval tak bohužel nucený restart mise. Podobných bugů je ve hře celá řada a jediným řešením je zmíněným restart. Je to docela škoda, protože i tímto Dark Voidu utíkají bodíky z celkového hodnocení. Docela povedený je na druhou stranu hudební doprovod, který vás dokáže vtáhnout do samotného dění. Pochválit musíme i vydařený dabing.

Dark Void není vůbec špatnou hrou, která nepostrádá pohlednou grafiku, ani zajímavou hratelnost, ale vše zabíjí krátká herní délka samotné kampaně, opravdu velké množství bugů a v neposlední řadě fakt, že je to jen naprosto normální střílečka, která nepřináší téměř nic nového. Přesto je i velká šance, že se budete u hry celkem slušně bavit. Pokud už jste všechny současné herní pecky dohráli a nemáte po čem sáhnout, Dark Void by nemusela být vůbec špatná volba. Pokud ovšem překousnete všechny výše vypsané neduhy.