Už Deadly Premonition ukázal, že Hidetaka Suehiro umí vyprávět hlavně zajímavé příběhy, ovlivněné do jisté míry japonskou kulturou. Jeho novinka D4 na příběhu rovněž hodně staví, a to více, jak na samotné hratelnosti. Hlavním hrdinou je tentokrát bývalý detektiv Davig Young, kterému byla zavražděna manželka Peggy. Vrah bohužel nebyl dopaden, a i proto je hlavní hrdina případem přímo posedlý a hodlá ho za každou cenu vyřešit. Moc vodítek ale nemá, kromě tedy toho tajemného D, s nímž se bude muset celou hru potýkat. Navíc David věří, že díky speciální schopnosti může celé tragédii v minulosti zabránit. Jestli se mu to podaří, to samozřejmě si budete muset zjistit sami, i když asi tušíte, že epizodický koncept má jeden menší háček. D4 je totiž koncipován jako první část série, která obsahuje dvě epizody, na další si budeme muset počkat. Když se totiž vše začne rozjíždět a dostávat správné napínavé a akční tempo, hra se rozhodně skončit, což naštve nejednoho hráče, zvláště když ještě po titulcích přijde jedno lákadlo na další epizody. Každopádně D4 nemá klasický vážný příběh, jako třeba adventury od Telltale Games, ale je hodně ovlivněn japonskou kulturou, takže vývojáři nešetří kolikrát ujetými scénami, které tak nějak u japonských her očekáváte, a vlastně díky tomu, že si jdou vývojáři svoji vlastní cestou a střídají uvolněné scény s vážnějšími, má hra svoji vlastní originální atmosféru. Jen tedy co bych trochu vytkl, jsou některé méně významné postavy, které spíše nabourávají jinak slušné tempo.

Už po několika minutách hraní D4 zjistíte, že jde prakticky o adventuru tak trochu ze staré školy. Budete v ní mluvit s různými postavami, dialogy jsou zde rozvětvené, takže je jen na vás, jak rozhovor povedete a kam se dopracujete, ale i plnit nejrůznější úkoly. Hlavní úkoly jsou předem jasně dány, ale máte tu ještě spoustu dalších možností a případů, které se můžete rozhodnout splnit, čímž si natáhnete délku hraní, navíc kolikrát si obohatíte i příběh. Oni vývojáři ostatně hráče přímo navádí, aby prostředí důkladně prozkoumával, protože kromě příběhových vsuvek, které odhalují něco z minulosti hlavního hrdiny, je důležité hledat jídlo pro doplnění energie. Ta když dojde, hlavní hrdina upadne do kómatu, což není zrovna žádáno, navíc některé věci doplňují i speciální energii, kterou můžete vyvolat stisknutím Y, abyste si označili předměty, které jdou prozkoumat, sebrat nebo patří do právě plněného úkolu. Je jen možná škoda, že první dvě epizody nabízejí k prozkoumávání jen dvě, dá se říci větší lokace. První je Davidův dům, druhá poté letadlo, na jehož palubě se odehrává většina hry. Samozřejmě, designově jsou lokace povedené a obsahují spoustu tajemství, ale tak nějak člověk chce prostě více.

Hra Dark Dreams Don't Die byla primárně tvořena pro kamerku Kinect, čemuž odpovídají některé ovládací prvky, pokud zvolíte možnost vše ovládat pomocí klasického gamepadu. Postavu třeba neovládáte přímo, ale vždy ji ukážete, kam má dojít, přičemž na místě se následně můžete rozhlížet, prozkoumávat předměty přes ruku ovládanou levou analogovou páčkou a dělat několik dalších akcí. Ve výsledku tento styl ovládání nevadí, zvyknul jsem si na něj poměrně rychle, takže i na gamepadu zažijete plnohodnotný zážitek, a možná i lepší jak přes Kinect, protože si můžete vychutnávat příběh, aniž byste u něj dělali psí kusy před televizí. Zvláště v momentech, kdy dojde na nějakou akci. Na gamepadu tyto akční pasáže probíhají skrze klasické QTE sekvence, kdy musíte různě hýbat analogovými páčkami a mačkat tlačítka. Selhání se zde moc nepočítá, jen když se uťuknete, budete ohodnoceni následně nižším skóre, tedy body, za které si můžete kupovat nejen jídlo, ale i další bonusy.

Když hru poprvé dohrajete, což vám bude trvat nějakých pět hodin, což je vzhledem k ceně docela slušný výsledek, zábava rozhodně nekončí. Zvláště pokud si hru oblíbíte. Na první zahrání totiž určitě vše nesplníte, ani nesesbíráte, takže se vyplatí vše rozehrát znovu, ostatně D4 má docela dost achievementů, takže pokud i ty budete chtít všechny vyzobat, máte o zábavu na dalších několik hodin postaráno. D4 tak vzhledem k ceně nabídne adekvátně dlouhou zábavu, a to se určitě počítá a je plusem.

Vývojáři z Telltale Games u svých adventur ukázali celému hernímu světu, že netřeba oslnivá grafika k vyprávění zajímavého příběhu, a toho se zřejmě chytli i vývojáři z Access Games, kteří D4 vytvořili rovněž v kreslené grafice s cel-shaded stylem, a nutno říci, že rozhodnutí to bylo určitě dobré. Hra je totiž pěkně stylizovaná, a ačkoliv grafika nepřetéká next-gen efekty, po celou dobu hraní se na ní dobře dívá a jen tak se neokouká. Samozřejmě, záleží na vkusu každého hráče, ale jsem si jist, že fanoušci zmíněných Telltale Games her nebo adventur budou spokojeni, a ostatně pro ně je D4 primárně určen. Co potěší o dost více, je naprostá plynulost, nesetkal jsem se s žádným problémem, jen ty nahrávací obrazovky mezi kapitolami bych trochu popohnal, protože jsou na můj vkus až moc dlouhé, zvláště když se nikdy nenačítá moc velká lokace. Co se mi líbili, byl povedený soundtrack a ozvučení, a povedl se u některých postav i dabing, zvláště u hlavního protagonisty. Některé postavy ale trochu přehrávají a dabing je jen čistě průměrný u nich.

Hra Dark Dreams Don't Die zaujme hlavně zajímavým a dobře napsaným příběhem, který baví po celou dobu hraní a žene hráče za řešením dalších případů a odhalování skutečností. Ona ale ani hratelnost, postavená kolem řešení všelijakých případů a odhalování skutečností není vůbec špatná, ale samozřejmě není určena naprosto všem, stejně jako trochu ujetější atmosféra, vlastní japonským hrám. Pokud vám ale nevadí, budete se slušně bavit, jako já. Teď by to ale už chtělo potvrzení druhé sezóny.