Hned na začátku zmíním, že se nebudeme zabývat pouze jedním dílem této plošinovky, ale hned dvěma. Oba dva díly mají na svědomí pánové z Argonaut Software a Fox Interactive. Croc měl být původně odpovědí na rozrůstající se počet plošinovek, v čele s Raymanem a Crashem. Jenomže ačkoliv se snažil jak to šlo, popularity obou zmíněných nikdy nedosáhl. Oba díly vyprávěly příběh malého krokodýla Croca, který se stal ihned z kraje sirotkem. Naštěstí se ho ujali hodní tvorové Gobbové. Ti ovšem brzy pocítili moc zlého kouzelníka Danteho, který téměř vyhladil celou jejich populaci a doplatil na to i samotný král Gobbů. Nebyl by to ale Croc, aby neoplatil pozornost těchto stvoření a nevydal se po stopách zlého kouzelníka. Toho nakonec přemohl a navrátil Gobbům svobodu. Tedy jen do druhého dílu, který to měl v roce 2000 již dost těžké. Plošinovek bylo v té době opravdu hodně, což způsobilo to, že nebohý Croc zapadl a dnes si na něj jen málokdo vzpomene.

Druhý díl začíná ve chvíli, kdy se Croc rozhodne alespoň jednou vidět svoje rodiče. Jenomže netuší, že je mezitím znovu osvobozen zlý čaroděj, který má ještě ďábelštější plán než v prvním díle. Gobbové jsou tak opět na jeho seznamu, a to hned na prvním místě. Fricovi tak nezbývá nic jiného, než zlého kouzelníka Danteho znovu zneškodnit a zachránit tak i Gobby před jistým zánikem. Z příběhu obou dílů můžete jednoduše usoudit, že byla hra určená především pro ty mladší a tomu i odpovídá. Žádný spletitý příběh, ale jasně daný cíl, za kterým se hráč musí prokousat. Proto si vývojáři dali hodně záležet na vzhledu samotného zeleného hrdiny. První díl sice měl ještě kostkaté cosi, ale druhý díl již předvedl plně 3D krokodýlka, na kterého byla radost pohledět. Vypadal roztomile a ještě nyní si občas vzpomeneme, jak jsme pobíhali se zeleným krokodýlkem, který měl na zádech batůžek ala Lara Croft. Croc uměl skákat, plavat, běhat, šplhat, klouzat se po ledě a pěkně mrskat ocasem, aby se zbavil otravných nepřátel.

Ačkoliv Croc po většinu hry skákal a překonával překážky, sbíral diamanty a zachraňoval Gobby, občas mu padl do cesty nějaký ten nepřítel, kterého bylo nutno odstranit. Protože Croc neměl zbraně, musel po nepřátelích skákat a nebo je umlátit svým ocasem, což nebylo nic originálního a postupem hry se tento způsob likvidace protivníků stal poněkud stereotypním. První díl Croca přinesl i celkem zajímavé úrovně, které byly občas pořádným oříškem i pro zkušeného hráče. Druhý díl už ovšem tak dobře nedopadl a v porovnání s konkurencí jasně pokulhával. Pořád zde ovšem byla ona zábava a jednoduchost, která dokázala nadchnout, ale už ne tolik jako u prvního dílu. Aby nebyly úrovně druhého dílu tak strohé, přidali vývojáři zpestření v podobě závodu na člunech, motokárách či jízdě na důlním vozíku. Tyto úrovně byly hodně zábavné a napodobovaly v té době svého největšího konkurenta Crashe. Na hráče v každém dílu čekalo na pět desítek levelů. Po určitém počtu vždy následovala úroveň s bossem, který občas představoval opravdu velký problém.

Technické zpracování bylo na rok 1997, kdy vyšel první díl, opravdu pohledné a mohl mu konkurovat snad jen Tomb Raider od EIDOSu. Druhý díl přinesl ještě hezčí a vyhlazenější grafiku, což všichni ocenili. Co bohužel oba dva díly položilo, byla neposedná kamerka, která si dělala doslova co chtěla. Nebyl tak problém spadnout do propasti jen kvůli tomu, že se kamerka otočila úplně opačným směrem, než byste čekali. Občas dokonce nenašla hlavního hrdinu vůbec. Další věcí, na kterou zelený krokodýlek dojel, byla šílená obtížnost. No a protože byl určen především pro děti, znamenalo to pro něj naprostou záhubu. První díl ještě ušel, ale druhý byl už opravdu hardcore. Kam se na něj hrabal třeba také obtížný Cash Bandicoot.

I když může z našeho retra vyplývat, že si Croc nezaslouží, aby bylo na něj vzpomínáno, rozhodně tomu tak není. Croc dokázal do her přinést svěží vánek, a ačkoliv to netrvalo dlouho, zaslouží si být zapsán do seznamu důležitých plošinovek, které měnily historii videoher. Škoda jen, že třetí díl vznikne opravdu jen hodně těžko. Buď mu země lehká.