Hra má na svou povahu nezvykle propracovaný příběh, který podtrhují úžasné animačky, o nichž si povíme později. Události ve hře se odehrávají sedm let po druhém díle a Sovětský svaz je na kolenou. Drtivá porážka Sovětů Spojenci je neodvratitelná, a tak se ruský prezident chystá ukázat veliteli armády vynález, na kterém pracují ti největší ruští myslitelé. Je to stroj času, jenž může postavy katapultovat do minulosti, aby mohly měnit současnost. Jak jistě sami tušíte, premiér se spolu s generálem transportují do roku 1927 na kongres proti imperialismu, kde zabijí Alberta Einsteina s domněním, že zvrátí průběh současné války a její výsledky. Ano, skutečně tomu tak je, ale zároveň se objevuje nový nepřítel, který je možná ještě nebezpečnější než ten současný. Rusko je momentálním vládcem světa, který si podrobil i Spojence, jenže kdesi v dálce se rýsuje nový, ještě otevřenější konflikt. Tento konflikt začíná, když se úplně nový nepřítel, Císařství Vycházejícího Slunce, rozhodne napadnout Sovětský Svaz. Při prvním střetu příslušníků Rudé armády s nepřátelskými jednotkami je jasné, že Japonsko je zatím nejvyspělejší frakcí ve hře. Téměř nulový vliv Spojenců na světové dění jim umožnil nepřerušovaný růst a vývoj po dlouhé roky, což se vládce říše Yoshiro chystá zúročit právě ve hře. Je to prostě ten pravý obraz války, kdy jste loutkou, která slouží k jedinému - ničit a připravovat půdu pro daleko příšernější účely vlády. Během chvíle se dostáváte do spirály zrady a situací, které náhle mění směr. Vy se tedy podrobně podíváte na příběh každé ze tří frakcí a jejich ideologie.

Hlavní a nepochybně asi nejvýraznější frakcí se stává Sovětský svaz. Přeci jen název Red Alert o něčem svědčí. Rusko se po celou dobu snaží ovládnout celý svět a získat pod kontrolu takřka úplně všechno a všechny. Jenže v cestě mu stojí Spojenci, ale později také Císařství Vycházejícího Slunce, které se zdá mít stejné, ne-li větší plány. Nic se ale nemění na tom, že pro každou ze stran je v kampani připravených celkem devět misí, jejichž obtížnost velmi razantně stoupá. Tu si však můžete libovolně měnit při startu mise, což dá šanci i méně zkušeným hráčům, kteří hrají podobný typ her poprvé, nebo mu příliš nehoví. V každé misi máte po většinu času buďto více hlavních úkolů, které jsou pevně dané, nebo se postupně vyvíjí dle situace. Klasický příklad: na začátku mise ovládáte několik transportních lodí a několik lodí útočných, přičemž se koukáte do zmrzlých tváří ruských vojáků na rozpálených floridských plážích (strašidelná kombinace už jen při pomyšlení). Jako první musíte zničit základnu, na jejíchž ruinách si posléze postavíte svou vlastní a následně musíte expandovat dále. To, co jsem tu teď zmínil, je pouhý příklad typické mise v Red Alert 3, mnohdy začínáte s jedinou jednotkou, s jejíž pomocí se musíte potichu prokousat nepřátelskými řadami, což platí doslova, pokud s sebou máte například bojové psy nebo medvědy. Na stranu druhou se v každé misi nalézá alespoň jeden bonusový úkol, který můžete a nemusíte splnit. Osobně doporučuji se na ně zaměřit, jelikož vám mohou dopomoci v krizových situacích. Zvláště na obtížnost Hard oceníte každou pomoc, která je na blízku, jelikož nepřítel mnohdy útočí v prudkých vlnách a někdy dokonce neustále, že nestačíte ani stavět jednotky a doplňovat zboží. Tato situace lehce připomíná nájezdy důchodců při slevových akcích v obchodních domech. Spojenci jsou naopak velmi loajální a zakládají si na tom, co z nich dělalo kdysi jednu z největších válečných velmocí. Vznešené námořnictvo a letectvo jsou hlavní důvody, proč se obávat útoku z jejich strany. Posledním ze jmenovaných je konečně Japonské císařství, technologicky na maximální úrovni. Jednotky i stavby vypadají jako ze sci-fi filmů minulých let. Ač se jedná prakticky o dobu 2. světové války, vše je jak ze vzdálené budoucnosti, počínaje technologiemi, konče celkovou atmosférou. Každá ze stran má svoje specifické jednotky a cílem k přemožení nepřítele je jejich správné použití a přeci jen trocha taktiky. Novinkou je také přítomnost druhého velitele v bitvě. Nikdy nebudete na všechno úplně sami, vždy vám hra přiřadí některého z vůdců, který bojuje, staví a těží nezávisle na vás. Je to prostě takový párťák do nepohody. Výhodou je, že jeho jednotky můžete také ovládat čtyřmi základními příkazy, jako je útok, plánovaný útok, shromáždění se na jednom místě a volnost. Až na výjimky se druhý velitel chová opravdu statečně a jeho zásahy jsou mnohdy opravdu značné. Na vyšší obtížnost se ale velice často stává, že je sám vyhlazen nepřítelem. Úrovně, ve kterých se budete pohybovat během kampaně, jsou jednoduše nádherné. Jednu chvilku jste v prosluněném městě, kdy se vaše jednotky snaží bránit náporu nepřátelských letců, jindy zase v tropické džungli, kde se kryjete deštníky před sprchou nepřátelských kulek. Čím více hodin hře budete věnovat, tím více si systém osvojíte a postupně zjistíte, že vám k výhře postačí jen jedna taktika. Buďto si co nejrychleji po startu mise postavíte armádu tanků, se kterou nepřítele doslova řečeno rozdrtíte, nebo si zvolíte pomalejší cestu v podobě postupné sabotáže. Tuhle práci ale přenecháme našim komunistickým přátelům.

Za úspěšnou stavbu budov, krácení nepřátelských řad, obsazování budov, nebo hromadění peněz získáváte body, které můžete poté vyměnit za speciální síly. Každá frakce může použít jiné věcičky. Sověti si například velice libují v posílání spadlých družic z vesmíru přímo na hlavy nepřátel, nebo trávení vojáků pomocí toxických dobrůtek z jaderných reaktorů. U Spojenců si můžete například objednat parašutisty, které vám armáda dopraví přímo na místo určení do několika vteřin, nebo například trvalé vylepšení letectva. Způsobů, jak se v boji činit, je opravdu mnoho. Každá ze speciálních sil se také nějakou dobu nabíjí, což je fér, jelikož by se hra stala téměř nehratelnou, kdyby na vás nepřítel posílal jednu bombu za druhou. Japonci zase moc rádi posílají para bomby, tedy bomby zavěšené na padácích. Fakt je, že jakmile někdo podobnou sílu vyvolá, nemůžete se proti ní takřka nijak bránit.

Jednotky jsou hlavním lákadlem hry, jejich rozmanitost a počet je opravdu unikátní. Vždy můžete mít sice "pouhých" padesát kusů najednou, ale hra vás nijak neomezuje v jejich výběru. Sověti vždy moc rádi experimentovali, proto se u nich setkáte s častým použitím tzv. Tesla technologie. Jedná se čistě o výboje, tedy elektřina, která tuto frakci proslavila už v minulých dílech. Tesla vojáci oblečení do strašidelného skafandru, ze kterého srší ohromné výboje, tanky fungující na stejném principu, nebo pokročilé námořnictvo, jako jsou Akuba ponorky, prostě musíte vyzkoušet. Pokud hrajete na staré Tesla televizi, nebojte se, nikdo do vás elektřinu pouštět nebude. Krom samotného televizoru samozřejmě. Největším trumfem jsou ale obrovské vzducholodě Kirov, které vydrží nespočet zásahů a zanechají za sebou jenom spoušť. Bohužel je velice omezuje jejich rychlost. Jakmile je jedna loď zničena, padá k zemi, kde udělá další škody. Spojenci jsou vyspělí v oblasti námořnictva a hlavně letectva. Během chvilky můžete bombardovat půlku mapy, vysazovat parašutisty a ještě ubránit základnu, a to vše dříve, než stačíte říct Command & Conquer Red Alert 3: Ultimate Edition. Japonci se mohou pyšnit spoustou technologických výstřelků, jako jsou lodě pálící energetické projektily, samurajové se světelnými meči, nebo Tsunami tank, který slouží jako obojživelník. To vše, plus spousty dalších věciček, můžete použít na svou obranu / útok. Čím však Japonsko exceluje, je jednotka King Oni. Děti si dnes rády hrají s hračkami, jako jsou různí roboti v miniaturních velikostech a podobně. King Oni je také taková hračka, která je vysoká asi jako dva panelové domy a vraždí na potkání. Tradiční asijské rysy spolu s technologickou vyspělostí jsou patrné na první pohled. Malou specialitkou jsou také jednotky charakteristické pro každou ze stran - tzv. Commando. Ve všech třech případech jsou to ženy, jedná se totiž o speciální jednotku, kterou má každá frakce pouze jedinou. V případě Sovětů je to zdatná odstřelovačka Natasha, která si hravě poradí s několika pěšáky najednou, aniž by přitom jenom mrkla. Pokud jí v cestě stojí nějaký objekt, nebo nedej bože tank, pouze na tento objekt zaměří laserem, který přivolá letadlo a cesta je čistá. Spojenci sází na agentku Tanyu. Ta je prakticky totožná s Natashou, akorát se ohání dvěma magnumy a na zdi lepí bomby stejně sebejistě jako školák žvýkačky pod školní lavice. Tedy často a precizně. Posledním zástupcem je Yuriko Omega z Japonska. Nenechte se zmást vzhledem nevinné školačky, tato dívka byla odmala cvičena k zabíjení pomocí psyonických sil (neptejte se mě na to, co to znamená), což obnáší zejména házení s tanky, nebo lámání páteří nepřátel. Ehm, bez dotyku samozřejmě. Každá jednotka má dva režimy a každá jednotka také postupně povyšuje podle toho, jak je schopná v boji. Čím větší hodnost, tím více vydrží a sama více škody nadělá. A malou chuťovkou na závěr jsou ruští cvičení medvědi, jejichž řev zmrazí každého nepřítele v dosahu. Jednotek je vskutku požehnaně, o to lépe se budete cítit při jejich objevování, avšak některé jsou bohužel v mnoha situacích naprosto nepoužitelné. Občas se také stane, že náhle všichni otupí. Pokud určíte svým tankům, že mají dojet do bodu B, mnohdy si vyberou naprosto zbytečnou cestu, nebo se zasekávají o předměty. A jindy prostě kráčí vstříc smrti a jsou přitom chladní jako kámen.

Kdo maže, ten jede. A kdo staví, ten ničí. Budování a destrukce jsou jedním z hlavních prvků hry, každá postavená budova vám umožní něco jiného. Můžeme je tedy rozdělit na dva druhy. Budovy produktivní a budovy defenzivní. Základem pro všechno je hlavní základna, tedy budova, která vám umožní na daném místě stavět. Dnes člověka stojí peníze i vlídný pohled, tudíž bude třeba si nějak vydělávat. Po mapách je mnoho příležitostí, jak těžit z místních dolů, pro tyto případy budete potřebovat speciální těžební zařízení a přepravu. Poté nechybí ani hangáry pro letadla, válečné továrny na tanky, ubikace, ve kterých si vyrobíte po zuby ozbrojené pěší jednotky, loděnice, ale třeba také laboratoře, které vám umožní vyrobit nové, technologicky pokročilejší jednotky a stavby. Všemu je ale nutné dodávat patřičné množství šťávy v podobě reaktorů. Ze začátku si vystačíte s málem, ale později budete muset sakra rychle stavět elektrárny. Bez energie totiž nejsou obranná zařízení a bez obranných zařízení je prohra. Přesto ale mnoho budov ani nevyužijete, což platí stejně jako u jednotek. A když už si základnu krásně rozestavíte, tak vám ji nepřítel zase krásně vybombarduje. Samozřejmě nemůžete stavět všude, pokud vám brání nějaké překážky, tak to prostě nejde, i kdybyste se rozkrájeli, ale na vodě je také místa dost. Ano, nyní můžete rozestavět základnu i na vodní hladině, což přináší další taktické možnosti a hlavně efektivitu.

Když jsem nakousl vodu, nemohu ji hned tak opustit. Jakmile poprvé zahlédnete vodní hladinu, zažijete menší srdeční infarkt. Jak může hra, která je přes půl roku stará, vypadat tak zatraceně dobře? Graficky hra není nic extra, přeci jen je to RTS, kde je v jeden moment na obrazovce více než mnoho jednotek, ale vodní hladina a vůbec reakce vody na okolí je něco úžasného. Novinkou v sérii jsou rozsáhlé námořní bitvy, ve kterých se proti sobě střetne mnoho tun oceli. Ale vítěz je jen jeden. Každý zničený vrak jde ihned pod vodu, kde chvilku ladně leží, poté zmizí. Tak je to se všemi jednotkami a budovami, jejichž ostatky po chvilce mizí. Bomby padají, azurově modrá voda cáká do výšin a my se máme. Někdy je radost sledovat, jak pošlete své jednotky do záhuby naproti flotile nabroušených japonských hochů. Svůj pohled prostě neodtrhnete.

Kdo byl stejně jako já skeptický vůči ovládání real time strategií na konzolích, nemá sebemenší důvod se dále obávat. EA použila již osvědčený systém Fight Stick, který je optimalizován přesně pro potřeby herních konzolí. Levým analogem v tomto případě jezdíte kurzorem po mapě, pravým si můžete natáčet kameru do všech stran a zoomovat. Akční menu vyvoláte stiskem R2. Menu je uzpůsobeno do kruhu, takže se po něm pohybujete prostým kroucením analogu. Ano, tento systém má do PC, co se týče rychlosti a preciznosti, velice daleko, ale pro potřeby herních konzolí je to pravděpodobně jedno z nejlepších možných řešení. Výběr jednotek je snadný, buďto si vyberete po jednom, nebo hromadně stiskem jednoho tlačítka. Pokud chcete naopak všechny jednotky stejného druhu, které jsou viditelné na obrazovce, stačí dvakrát poklepat na jednu z nich a hle! Všechny jsou označené. Místy sice zlobí kamera, kdy nevidíte na objekty, nebo poskakující kurzor, když se snažíte ukázat na nějaký objekt, přesto by se mělo ovládání v takovýchto hrách vyvíjet právě tímto směrem. K dispozici máte i několik strategických povelů, jako jsou různé formace jednotek, což je vlastně vše. Milovníci opravdových hardcore strategií jako Supreme Commander nebo EndWar budou sice lehce zklamáni, ale série Command & Conquer byla vždycky zaměřena spíše tímto směrem.

Red Alert 3 je také jeden z mála titulů, který se může pyšnit hollywoodským osazenstvem. Jen málo her se může chlubit takto našlapaným hereckým obsazením a filmečky, které dohromady trvají necelou hodinu. To už mluví za vše. Nutně musíme vyzdvihnout jména jako Tim Curry, který se chopil role sovětského premiéra Cherdenka, Peter Stormare jako doktor Zelinsky, nebo Andrew Divoff coby generál Krukov. Pokud se přesuneme dále na západ, čekají nás jména jako půvabná Jenny McCarthy v roli agentky Tanyi, J.K. Simmons jakožto nacionalistický prezident Ackerman, případně Gemma Atkinson, jenž vám poskytne informace před a během každé mise. To jsou nejznámější jména, reálný výčet hereckých osobností je daleko větší, což dává hře neuvěřitelnou atmosféru. Připadáte si totiž opravdu začleněni do příběhu, který má neskutečnou hloubku díky pravým tvářím. Jedním z důvodů, proč je edice této hry "ultimátní", je právě počet bonusových videí, které na disku naleznete. Pokud přeskočíme klasické záběry z vývoje hry, dostaneme se k ukázce "The Women of Red Alert". Od začátku byly s hrou předváděny zároveň sličné aktérky, které mají nalákat pohled nejedněch mužských očí. Krátký slide záběrů vám představí jednotlivá jména, těla i pohled do zákulisí. Pak tu máme takovou menší válečnou příručku, ve které vám moderátor představí různé taktiky a převážně základní věci, které jsou pro nováčka nepochopitelné. To samozřejmě není vše, tím nejlepším na konec je soundtrack, který čítá celkem 48 hudebních stop, mezi nimiž najdeme jak instrumentální rockové kousky, tak symfonické části. Každá jednotlivá stopa byla nahrána speciálně pro Red Alert 3, tudíž jsou písně svým způsobem originál. Některé tóny si budete prozpěvovat ještě dlouho po dohrání samotné hry.

Nic není dokonalé, o čemž je přesvědčen i Jiří Krampol se svým již zapomenutým televizním pořadem. V případě RA 3 to bohužel platí dvojnásob. Výbornou RTS hru podtrhují bohužel příliš viditelné chyby, mezi které se řadí hlavně naprosto odfláknutá snímkovací frekvence. Vývojáři v mnoha rozhovorech hlásali, že tento problém již vyřešili. Očividně ho asi řešili u jiné hry, protože jakmile se na obrazovce objeví více jednotek a něco se děje, počet obrázků za vteřinu klesne na strašné hodnoty, dokud s kamerou nepopojedete někam stranou. Podobná věc se dá u takovýchto her tolerovat, ale pouze na počítačích. Navíc se jedná o půl roku starou hru. Bohužel vám tyto problémy mnohdy způsobí hotové peklo, které může vyústit třeba v restart mise. A řekněme si na rovinu, kdo by měl chuť několikrát po sobě opakovat misi, kterou hraje třeba hodinu a půl? Buďto totální flegmatik nebo sebedestruktor. Dále nesmíme opomenout nepochopitelné chování jednotek v některých situacích, zejména těch vypjatých. Tanky se pod palbou otáčí na místě, místo toho, aby se pokusily alespoň trochu bránit. Nemožnost vybrat některé jednotky z důvodu překrývání objektů na náladě moc nepřidá. Co se týká grafiky, ještě jednou, od takovýchto her nelze čekat žádné extra zázraky, hra je malebně barevná, prostředí je krásně udělané, ale některé jednotky by potřebovaly trochu více nápadu. Často totiž působí dosti podobně. Krom těžkého škubání hry ale tyto problémy rádi překousnete.

Online režim je to, co vás a vaší kopii hry bude držet při životě po dohrání hlavní kampaně. Tu si totiž můžete celou projet kooperačně s přítelem. Tím se hra totálně mění a poskytuje nové možnosti, jak si užít někdy frustrující mise. Pokud se vám některé části zdály zbytečně otravné v režimu jednoho hráče, lidská pomoc je daleko cennější než ta umělá. Tím myslím umělou inteligenci samozřejmě. Proto tedy autoři záměrně zakomponovali do každé mise systém dvou velitelů zároveň. Až vás i tohle omrzí, pusťte na sebe navzájem rakety ve Skirmish módu. Na výběr máte buďto online, či offline. Hraje se na uměle vytvořených mapách i pro více než dva živé hráče. Cíl je jasný, všichni proti všem, nebo se hráči rozdělí na týmy. Právě zde tkví největší síla hry. Potěšující je, že hraní po síti šlape jako švýcarské hodinky.

Nebýt mnoha technických nedostatků, hra by si zasloužila maximální možnou známku. Malebná grafika, hratelnost, která sice nemusí sednout každému a ohromné množství zábavy na několik hodin poskytne milovníkům RTS žánru právě Red Alert 3. PlayStation 3 potřebuje podobných her více, aby bylo možné opravdu kvalitně porovnávat. Hra získává plusové body už jen za to, že je jedna z mála. Sečteno podtrženo, hráči kteří nemají co do činění s tímto typem her, by měli hru rozhodně vyzkoušet. Zkušení "pařani" si budou při hraní chrochtat blahem. Ač se jedná o hru trochu staršího data, pořád je to výborná zábava. Pokud se řadíte mezi ty společensky naladěné, přidejte si body k dobru za výborný kooperační režim. Tato hra je jednou z nejdůležitějších pro PS3 platformu jako takovou. Mohla by totiž nastartovat zájem ostatních studií o vydávání takovýchto her i na doposud spíše opomíjenou PS3.