Vývojářský tým Infinity Ward vznikl z odpadlíků z EA, kteří se dříve podíleli na populární herní sérii Medal of Honor. Nebylo tak překvapením, že si jako první projekt vybrali akční hru, která byla také zasazena do druhé světové války. Konkurence pro Medal of Honor se zrodila v roce 2003 exkluzivně na PC, přičemž svého konkurenta od EA zadupala do země. Od té doby je Call Of Duty fanoušky akčních her velmi dobře znám a každý nový díl je velmi očekáván. My se ale vraťme k prvnímu dílu, který přinesl něco přes dvě desítky levelů, ve kterých jsme si zabojovali za tři různé frakce. Levely jsou designérsky velmi dobře zpracované, ale bohužel krátké. Důsledkem toho je sice kampaň docela krátká, ale ta díky tomu se hrou velmi pěkně kráčí kupředu a nenaleznete v ní žádné hluché místo. Jako první se můžete chopit Američanů, dále se podíváte mezi britské jednotky a svoji pouť zakončíTe jako příslušník ruské armády. Nemusíme ani zmiňovat, že každá armáda má svoje vlastní zbraně, takže za Američany si můžete oblíbit univerzální Thompson, přičemž za Rusáky se vám dostane do pazour samopal PPSh-41. Právě samopal PPSh-41 je ve vašich rukou velkou palebnou silou, která téměř vždy zničí vše, co ji stojí v cestě. Bohužel má jednu nevýhodu. Je velkým žroutem nábojů, takže si ho užijete vždy jen po krátký čas.

Jeden voják nemá ve válce nikdy šanci. To skupinka vojáků už nějakou tu šanci má, pochopitelně hodně malou, ale má. To si řekli i vývojáři z Infinity Ward, takže po celou dobu vždy chodíte s nějakým tím kolegou a nestane se tak z vás vlk samotář. Umělá inteligence vašich spolubojovníků je dosti kolísavá. V přestřelkách si sice vystačí sami, ale občas se vám pletou do rány a hlavně v úzkých chodbách, když si váš kolega před vás stoupne, jde o docela velký problém. Umělá inteligence vašich nepřátel je na tom o něco lépe, přičemž se Němci dokážou krýtí a dokonce odhazovat granáty, které jste jim hodili pod nohy.

Samotné podání atmosféry bylo na svoji dobu u prvního Call of Duty věcí nevídanou. Hra totiž hodně hrála na city hráčů, přičemž svými naskriptovanými situacemi přinášela nevídané scénky plné napětí, radosti ale i smutku ze smrti kolegů v jednotce. Jako jednu scénku můžeme zmínit vylodění u Stalingradu. Zapomeňte na Normandii, kde se po uši ozbrojení vojáci hrnuli na souš do náruče smrti. Zde se nacházíte v celkem jednoduchém transportéru, kde kolem sebe vidíte vystrašené a zvracející ruské mladíky, kteří mají neskutečný strach. Po vylodění přichází další šok, protože nemáte žádnou zbraň a od svých nadřízených dostanete jen náboje, protože zbraní je prostě málo a nezbyla. Nezbývá tak než vydat se na bojiště a nějakou tu pušku si vzít po mrtvém kolegovi. Už v prvním díle Call of Duty ukázali vývojáři z Infinity Ward naprosto mistrně zvládnuté vyprávění s vynikající atmosférou, což jim díky bohu zůstalo do současných dílů.

Call of Duty Classic přináší na konzole úplně kompletní první díl, takže v něm nechybí ani multiplayerová část. Pokud jste někdy hráli první díl na PC, tak určitě víte, že právě online možnosti hru nejvíce proslavily a díky nim se ze série stal takový kult. I v konzolové verzi najdete pět herních módů, přičemž nikoho nepřekvapí, že mezi nimi je tolik populární Deathmatch a jeho týmová obdoba. Jako třetí mód se zde nachází Retrieval, kde proti sobě soupeří dva týmy, přičemž jeden musí u soupeře najít tajné dokumenty a odnést je na svoji základnu. Dalším módem je Behind Enemy Lines. Rovněž se jedná o týmový mód, kde proti sobě bojuje menší skupinka proti té větší. Posledním módem je mnohým známý Search & Destroy, který dodnes patří mezi nejhratelnější. V tomto módu se chopíte vojáka v jednom ze dvou týmů, přičemž musíte v časovém limitu položit na určený cíl na mapě bombu a dohlédnout na ní, aby vybouchla. Co se týče herních map, tak zde naleznete klasické kousky, přičemž i dva nejhratelnější klenoty prvního dílu - mapy Harbor a Carentan.

Grafická stránka hry je úplně stejná jako v roce 2003 na osobních počítačích, přičemž se nám zdá, že s konverzí si vývojáři moc hlavu nelámali. Občas se tak stane, že se hře brutálně sníží framerate, takže hra bude jen tak tak hratelná. Jinak nemáme moc výčitek, protože i když se jedná o starší hru, vypadá pořád velmi dobře a rozhodně nezastarala po grafické stránce tolik, jako její konkurenti. Protože vývojáři konverzi docela odflákli, nenaleznete ve hře podporu vibrací, což je dost škoda. Hra alespoň obsahuje podporu trofejí, přičemž Call Of Duty Classic obsahuje dokonce trofej platinovou, což už je dosti pádný důvod si hru pořídit. Co se týče hudební a zvukové stránky, tak ta je, jak je u série zvykem, na velmi vysoké úrovni. Válečná vřava je velmi dobře prokreslená povedeným soundtrackem, přičemž si v tomto nezadá s nejnovějšími hrami.

Musíme říci, že se nám hodně těžko hodnotí hra jako Call Of Duty Classic. Ačkoliv vyšla na PSN a Xbox Live Arcade, těžko ji hodnotit jako klasickou hru z tohoto katalogu. Rovněž ji nemůžeme ohodnotit jako klasickou Blu-ray hru, už třeba kvůli ceně, která se pohybuje kolem dvou stovek. Budeme ji tedy hodnotit podle ceny a tady platí, že za málo peněz dostanete opravdu požehnaně muziky, která vám vydrží na několik večerů, po které budete hrát skvělý singleplayerový nebo multiplayerový mód. Rozhodně hru doporučujeme pořídit. Konečně můžou konzoloví hráči zažít začátek této série.