Začneme hned jednou výtkou. Při prvním spuštění hry jsem byl nemile zaskočen hláškou, jež mi přikazovala, abych připojil speciální Buzzer ovladače. Super! Bez nich to prostě nepůjde, i kdybyste se rozkrájeli. Pokud jste se s nimi ještě nesetkali, vězte, že jsou to speciální ovladače stavěné pouze pro Buzze, na nichž jsou čtyři barevná tlačítka a jedno veliké spouštěcí rudé tlačítko, kterým potvrzujete nabídky v menu. Na trhu se můžete setkat se staršími Buzzery pro PS2, které jsou klasicky drátové, rozhodně ale doporučuji moderní Bluetooth verze, které vás nebudou otravovat změtí kabelů. Po vzoru Riskuj! se tak můžete nostalgicky vyřádit na těchto stylových ovladačích.

Při prvním průzkumu menu vás celkem hezky překvapí příjemná a čistá grafika. Je to očím lahodící změna od dnešních her, do kterých tečou miliony jen proto, aby měly o několik pixelů více než konkurence. Hra je opravdu hodně barevná, zejména v samotném studiu, kde se odehrává velká většina hry. Světla blikají, reproduktory chrčí a na scénu přichází moderátor Buzz. Hlavní hrdina této hry se sice nezdá, ale je to sympaťák. Stejně jako vás dokáže nešťastným způsobem ponížit, když špatně odpovíte, dokáže vás i pochválit, což záleží čistě na vás. Vaše hloupost totiž vybízí k urážkám jako „You idiot” a podobným, kterých se dočkáte z Buzzovy strany více než často. Nebýt jeho, tak by hra byla daleko nudnější záležitostí. Před každým kolem, ať už pro jednoho nebo více hráčů, si vyberete jednoho avatara, pomocí kterého budete vybírat dobré odpovědi. Od pravé puberťácké dívčiny, přes klauna, superhrdinu, až po brýlatého knihomola. Každý si najde svého miláčka, který sice nemá naprosto žádný vliv na hru, ale s někým se ztotožnit musíte. To hlavní, proč tu ale jsme, je právě soutěž, zejména ta část pro více hráčů, kde hra dostává pořádné grády. Jakmile totiž vezmete do ruky Buzzera (ať už název zní sebevíce bizarně, pořád máme na mysli hlasovací ovladač), jen tak ho nepustíte.

Nejdříve si rozebereme režim pro jednoho hráče. Jakmile nashromáždíte dostatek odvahy, s klidným svědomím se pusťte do hraní hlavního režimu, do jehož kol si musíte zvolit okruh otázek z oborů jako sport, hry, volný čas, kultura nebo věda. Pokud si myslíte, že vyčerpáte deset otázek a konec, šeredně se mýlíte. Jak sami tvůrci tvrdí, ve hře je několik tisíc otázek, tím pádem máte jistotu, že se nebude žádná jen tak opakovat, což můžu jen potvrdit. Po několikanásobném hraní hry jsem nenarazil na stejnou otázku. Pokud nějakou nevíte, zároveň se tak učíte a rozšiřujete si obzory. Jediným problémem může být angličtina, jelikož je mezi hráči stále silná jazyková bariéra. Kdyby se ale podařilo Sony lokalizovat tento titul, byl by to jasný trhák, leč by to bylo velice obtížné. Takto tedy soutěžíte sám, a jediným vaším nepřítele je Buzz, který se vás bude při hraní snažit (de)motivovat. Pokud samozřejmě nebereme v potaz čas. Čím rychleji totiž odpovíte, tím více bodů vám poputuje na konto. Po čase je ale tento režim spíše nuda. Pokud nenajdete otázky, které vám vyhovují, můžete si zahrát jeden ze stovek jinými uživateli vytvořených kvízů. Samozřejmě i vy si můžete vytvořit svůj vlastní kvíz. Jakmile se ale sejde více hráčů, začíná ta pravá zábava. Hrát můžete až ve čtyřech lidech, jak lokálně, tak po síti. Při tomto hraní na vás čeká více disciplín než v režimu jednoho hráče, což je jedině dobře. Krom otázek, na které musíte odpovědět co nejrychleji, se připravte i na příznačně nazvaný mód Pass the Bomb, ve kterém musíte správným zodpovězením otázek přehodit bombu dalšímu hráči. Nejen to, hra se tak dělí na více režimů. Až vás bude nudit smích přátel, račte se prověřit ve hře po síti zvané Sofa vs. Sofa. Princip je vlastně úplně stejný jako v předešlém případě, akorát zjistíte, že jste absolutně negramotní ve srovnání s hráči z celého světa. Bez tréninku zpravidla moc šancí nedostanete, což zjistíte už při prvním hraní. Připojování tak probíhá naprosto hladce a rychle, za což dostává Sony prudce vztyčený palec vzhůru.

Na první pohled se tak může Buzz! Quiz TV zdát jako zcela zbytečná a bezmyšlenkovitá hra, jakmile se ale sejde více hráčů se stejným zájmem, který tkví ve hraní zejména Party her, hra dostává obrovskou dávku šťávy. Co může ale velké části hráčů bránit ve hraní, je bohužel jazyk, vzhledem k tomu, že ne každý plynně ovládá angličtinu, což vede k neporozumění některým otázkám a následnému tipování. Přesto si Buzz zaslouží šanci už jen díky jeho charismatickému smyslu pro humor.