Hra byla od prvopočátku prezentována jako free-form adventura, která je velice silně ovlivněna tvrdou rockovou a metalovou hudbou. Jak si ale po zapnutí hry všimnete, tak vývojáři v Brütal Legend vzdávají holt právě legendárním kapelám v této oblasti a zároveň velice vtipně parodují dnešní hudební scénu, která je prošpikována rádoby skupinami, lačnícími pouze po jediném – po co největším výdělku. Už úvodní obrazovka a menu vás přesvědčí o tom, že hra je odlišná od ostatních – žádné jednoduché tabulky a menu. Jack Black, mimo jiné také hlavní tvář hry, jde do obchodu, aby našel desku s názvem hry. Poté už se jen nechte pohltit příběhem jednoho neobyčejně obyčejného metaláka, kterému se během vteřiny absolutně změní život, ačkoliv k tomu byl předurčen. Eddie Briggs je dá se říci obyčejný kulisák, který připravuje pódia pro kapely, stará se o jejich nástroje a zajišťuje kvalitní chod celé kapely. Sám ale moc neuznává dnešní hudbu, zejména proto, že vyrostl na heavy metalu ze 70. let. Přesto je jeho motto jasné – připravit vše tak, aby kapela vypadala při vystoupení dokonale. Jednoho dne se ale něco zvrtne a kytarista kapely Kabbage Boy vyleze vysoko na kulisu ohnivého démona, kde zavrávorá a jak to tak bývá, řítí se k zemi. Jelikož je Eddie pohotový chlapík, samozřejmě nešiku zachrání, ale sám zaplatí vlastním životem. Kulisa se zřítí a Eddieho prolitá krev, ho dostane až do absolutně jiného světa, než na který je zvyklý. Světa, který připomíná spíše noční můru – poslední osady lidské rasy se snaží bojovat s útlakem hlavního démona Doviculose a jeho temné armády ve zvráceném a extrémně hudebně založeném světě. Už jste se někdy probudili a zjistili, že se vás právě snaží někdo obětovat pro ohnivého démona, který má přinést světu zkázu a nekonečné mučení? Pokud ne, tak si alespoň zkuste představit, jak bylo Eddiemu, který si něco podobného prožil. Faktem ale je, že si to dokonce užíval a je na něm vidět, jakoby do tohoto světa přímo patřil. Což je také pravda, ale nebudeme odhalovat jednotlivé střípky v příběhu. V prvních krůčcích si představíte snadné ovládání, poznáte jednu z klíčových postav a poté jste bez sebemenších zábran vrženi do světa samotného. Nebude to trvat dlouho a začnete potkávat první přátele, Larse jako vůdce poslední lidské generace v této zemi, jeho sestru Litu, sympatickou Ophelii, ale také typické záporáky. Než se nadějete, je z vás hrdina lidu, začnete budovat armádu a vydáte se vstříc temné náruči lorda Doviculose. Dost velká část frází a rozhovorů ve hře je zahalená v roušce rockového slangu a tak vám asi nebude divné, když Eddie bere celou výpravu za vymícením chaosu jako jedno velké turné. Jak to tak bývá, i Metalová Doba byla velice tvrdá a neodpouštěla chyby. Než si stačíte uvědomit, co vlastně děláte, vaši přátelé vám začnou mizet před očima. Eddie se tak žene nejen za pomstou, ale také za láskou, kterou najde v Ophelii. Po celou dobu hraní jste neustále odměňováni něčím novým, dostáváte nové věci, nové způsoby hraní a dá se říci, že se až do poslední minuty nenudíte, což je rozhodně veliké plus pro tento titul. Veškeré dialogy, sekvence a příběh jsou navíc vyloženy vcelku kvalitně, zejména díky použitým dabérům. Nebudeme vám lhát do očí a rovnou přiznáme, že Jack Black alias Eddie Briggs hře opravdu prospívá. Což ale platí o celkovém osazenstvu, které si představíme později. Co naplat, hlavní kampaň uteče jak voda a vy sami zjistíte, že největší část herní doby tvoří prozkoumávání otevřeného světa a hledání tajnůstek. Což je upřímně řečeno škoda a i když v BL prakticky jen popojíždíte z místa na místo, široká nabídka odměn a vyložení příběhu vás donutí hru dohrát až dokonce. Výhodou naopak je, že i po dokončení kampaně si můžete vyřídit resty, které jste předtím nestihli. Následující ukázka vám lehce představí, na jaké situace se můžete těšit! Hlavní aktéry budeme kódově nazývat například „krutohlavci” (od kroucení hlavou pozn. autora).

Jak jsem lehce nastínil na počátku, hra je primárně klasická adventura, ve které se jen seká a střílí do nepřátel. Což platí prvních několik minut a také po dobu, kdy po světě chodíte / jezdíte sami. Prostě čirá akce a více není třeba řešit. Jakmile vám ale začne stoupat reputace, začnou se objevovat noví spojenci a armády temnoty začnou sílit, bude potřeba všechna svá vojska někam vést. V tomto směru je bohužel Brütal Legend průměrný, možná až lehce pod bodem průměrnosti. Svět je veliký, na takovýto typ hry možná až zbytečně veliký. Útoků není moc a vy náhle zjistíte, že ze svého vozidla vystupujete jenom proto, abyste někomu usekli hlavu – prostě jako každá jiná cesta do práce. Co už ale mnoho lidí nevědělo, je fakt, že hra byla v prvotních skicách zamýšlena jako real-time strategie. Ano, tomu říkáme šok! Ale nebojte i na strategii a přemýšlení dojde, ovšem jen při obléhání nepřátelských stanovišť. Ty tvoří spíše menší část hry a zpestřují mnohdy lehce upadající hratelnost, bohužel opravdu, ale opravdu lehce. Z vás se stane generál poletující nad bojištěm, který musí komandovat své jednotky, aby napadali ostatní a způsobili pokud možno, co nejvíce škody. Každá taková bitva vlastně znamená postavení obrovského pódia, které slouží jako vaše centrála a líheň nových jednotek, které lze kupovat za fanoušky. K dispozici máte celkem čtyři příkazy jako je přikázání pohybu na určité místo, útok, bránění a návrat na vámi stanovené místo. Proti ovládání bychom neměli nijak velké výhrady, ovšem arény, ve kterých se tyto boje odehrávají, jsou opět až zbytečně veliké, do čehož je navíc tento strategický prvek značně primitivní záležitostí. Jak jsme ale řekli výše, když už nic, rozhodně obohatí hru alespoň o nějakou tu novinku, na kterou neměli ostatní vývojáři koule. Bohužel, ne vždycky se experimentování vyplácí a jednoduchost tohoto prvku sráží hru o něco níže.

Boj! Bitvy, sekání, dekapitace, kapitace, trhání, bouření, skákání, funění, dupání... ne, nekoukali jsme na díl ze seriálu National Geographic, taková je ve skutečnosti povaha tohoto titulu. Drtivou část hry tvoří akce nebo dojíždění za ní, případně akce během jízdy. Co si budeme povídat, hra bez násilí je v dnešní době téměř tabu a ačkoliv je mnohdy schováno za banálními záležitostmi, směle můžeme tvrdit, že je v každé hře. V Brutal Legend je vám ale naděleno více než mírou vrchovatou! Znovu se ale dostává do naprosto stejné uličky, jako v předchozím případě – boje je hodně, ale málo zbraní a repertoár útoků také není nijak přehnaně rozsáhlý. Když už nic, tak všem zvráceným maniakům a sadistům, kterých je tu při čtení tohoto článku nepochybně opravdu hodně, udělá radost alespoň odsekávání končetin a drsné vulgarity létající z úst našeho hlavního hrdiny. Hlavní zbraní je tedy vaše sekyra zvaná Oddělovač (The Separator), přičemž vám hned na začátku do vínku přibude i doslova elektrická kytara s charismatickým jménem Clementine. Jak již bylo řečeno, bojuje se prakticky pouze tělo na tělo, žádné výhody v podobě odstřelování z dálky. Pokud si nechcete zašpinit vaše metalové frčky na rameni, ani do hry nelezte. K dispozici máte několik základních komb, ale také několik speciálních, které si ovšem musíte koupit za těžce vydřené body. Přesto si ale celou hru vystačíte pouze s tím samým kombem. Kytara už je trošku jiné zboží a nepřátelům přiloží pod kotel zejména možností vyvolávat blesky a různé podpůrné prostředky, po vybrnkání té správné rytmické stopy. Nicméně chcete-li struny dráždit moc, počítejte s tím, že se vám přehřejí. Vzhledem k tomu, že lidstvo je každým dnem víc a víc líné, dostanete k dispozici klasický americký HotRod zvaný Deuce, kterým se budete přepravovat po celkem rozsáhlé mapě. Nebýt jeho, pravděpodobně byste hru hráli třikrát tak déle s tím rozdílem, že byste při hraní pošli na nespočet nachozených kroků a nudných hodin. Ve speciálních chrámech / obchodech si můžete prostřednictvím strážce metalu, ve hře prezentovaného Ozzym Osbournem, nakupovat vylepšení svých sekyr, nakupovat nové struny na kytaru, přidávat zbraně na vozítko, upravovat si lak, nakupovat nové útoky a to je vlastně vše. Dá se říci, že body, které vyděláte za plnění misí a hledáním ukrytých věciček investujete pouze do vylepšení, která se postupem ve hře odemykají. I bez nich se ale dá obejít a mnohdy zjistíte, že jsou to spíše věci na parádu než k užitku.

Celý otevřený svět se skládá ze tří základních kontinentů, přičemž každý se reprezentuje po svém. První, na němž začínáte, je zároveň nejrozlehlejší, a je to dá se říci něco, čemu se dřív říkalo město. Sem tam vykoukne nějaký ten bývalý monument, zvířátko, které můžete osedlat a také patrola nepřátel. Druhý kontinent je pouze taková zamrzlá přepravní stanice pro třetí část, která je tvořena jednak džunglí a také malým záhrobním městečkem, které jakoby vypadlo z oka filmům Tima Burtona. Pravdou ale je, že nevypadají vůbec dobře po technické stránce, ostatně jako celá hra, ale jsou místy i extrémně nudné a bez nápadu. Na druhou stranu, každé svým tématem a náladou zapadá do hry a čím více se blížíte k centru všeho zla, tím tvrdší a ďábelštější hudba vám hraje z rádia. Na začátku si tedy vystačíte s písněmi od legend jako Judas Priest a čím více se začnete blížit ke konci, tím více drsnější materiálu budete slyšet. Zmiňme například black metalové Cradle of Filth nebo nyní již death metalové Carcass. I přesto, že celý herní svět vypadá opravdu rozlehle, fakt je ten, že z jednoho konce na druhý přejedete opravdu během několika minut. Občas by nebyla na škodu také nějaká navigace, jelikož neustále otevírání mapy a zírání do ní jako to dělají němečtí turisté, není zrovna zábava. Ale účel rozhodně splní, i když po delší době na vás možná přejde ta myšlenka, že určitě detaily by si zasloužili trošku více pozornosti. Nicméně po několika odehraných hodinách si zapamatujete destinace všech hlavních míst, od kterých se budete řídit.

Sami byste ale na poli bitev neobstáli a tak budete mít k dispozici řádku vcelku zajímavých postaviček, které vás budou následovat až do samotného konce hry. Základním typem jsou tzv. Headbangeři, skupinky fanoušků tvrdé hudby, kteří jsou sice inteligentní asi jako brontosauru, ovšem můžete se na jejich sílu spolehnout takřka kdykoliv. Dále zmiňme například holčiny, které používají střelné zbraně, toto jsou dvě základní jednotky, bez kterých se neobejdete. Sem tam prohodí nějakou tu vtipnou hlášku, ale všem bude jasné, že jsou tu jenom jako maso do mlýnku. A to doslova! Dále například vaši kolegové kulisáci, kteří nosí na zádech reproduktory, pomocí nichž ničí vše kolem. S každým vaším pomocníkem se také můžete spojit a využít jejich speciálních dovedností dohromady. Vždy ale uděláte nejlépe, když se budete soustředit na vaší vlastní kůži. Občas se ocitnete obklíčeni mrtvoláky a než si stačíte uvědomit, že se neprobijete skrz, už ležíte na zemi a nějaký dobrák vám okusuje holeň jako pes. Totéž platí o nepřátelích, kteří se dělí na další dvě frakce a každá má své pro a proti. Jednotky jsou, dá se říci obdobné a právě v tomto ohledu hra nejvíce zvýrazňuje své strategické prvky. Později už si sami rozhodně nevystačíte a tak bude potřeba dobře zvážit, kdo vám bude krýt záda, ačkoliv ho stejně čeká cesta na smrt. Něco jiného je ale režim více hráčů, kde hra krystalizuje na téměř stoprocentní real-time strategii. V boji jeden na jednoho musíte vést své jednotky k tomu, aby zabírali omezené zdroje vašich peněz a pokud možno zničili hlavní nepřátelské pódium. Jednoduché, zábavné a na rozdíl od singleplayeru i relativně účinné.

Smutné je, že větší část hry tvoří jenom objevování, které může na první pohled vypadat vcelku stereotypně, ve výsledku ale zjistíte, že stejně nemáte nic lepšího na práci. A jezdit po mapě s rádiem na plné koule, za doprovodu kytar také není tak zlé, ne? Stejně jako já ale uznáte, že aktivit by mohlo být daleko více. Stěžejním bodem je plnění vedlejších úkolů, kterých je po mapě hned několik. Znovu jsme ale tam, kde jsme byli, až na výjimky se neustále opakují a dá se říci, že rotují dokola. Většinou se tak vaše úkony smrsknou na přepadávání nepřátelských patrol, závodění s démonickým závodníkem, lovení (ne)přátelských živočichů po krajině nebo odvážení piva na párty. V chumlu totožných úkolů ale sem tem vykoukne něco zajímavějšího, jako je například odhánění motorkářů, kteří chtějí sbalit holku vašemu kamarádovi, nebo deratizaci domku netopýrů, což je zároveň doprovázeno humornou scénkou. Dále se pak můžete těšit na hromadu starodávných relikvií, které jsou roztroušeny po celé zemi a čekají jen na vás. Za každých deset otevřených dračích monumentů z celkového počtu sto dvaceti kusů dostanete novou schopnost od samotného ohnivého boha Ormgedena. Daleko zajímavější je ale nacházení legendárních monumentů, které komentují vznik tohoto světa a vlády démonické rasy. Pokud vás to uklidní, vy jste dílnou součástí vaší historie. OK stačí vám to? Slibujeme, že už víc neřekneme! To hlavní je ale celkový soundtrack hry a vlastně veškeré písně, které jsou v něm obsaženy, si lze pustit při jízdě v automobilu. Proto sem tam natrefíte i na nenápadné relikvie, které vykopete zahráním správné melodie na vaší kytaře. Většinou jde o namačkání snadné sekvence tlačítek, podobný princip najdete například u rytmických her jako je Guitar Hero nebo Rock Band. Jakmile tedy monument znovu vstane z popela, vám se do sbírky zapíše nová píseň a jede se na novo. Dále jen v rychlosti zmiňme hledání garáží, kde můžete upravovat svůj pekelný kočár nebo vyhlídkové body, přes něž se můžete podívat na historické monumenty tohoto světa plného latexu, násilí a hudby. Dobře si pamatujte tento odstavec, bez hledání se hra smrskne maximálně na několik hodinek hraní. Což je v dnešní době sice naprosto normální, ale stále se na to těžko zvyká.

Nyní se dostáváme k tomu, co dělá Brütal Legend z té větší části kvalitní hrou a to, proč by ho alespoň milovníci tvrdší hudby měli vyzkoušet. Hlavní postavu namluvil Jack Black, o tom už víme a přenesení jeho zběsilé a komické nátury do hry dopadlo na výbornou. Ve hře se ale také objevil Ian Kilmister alias Lemmy z Mötorhead, který namluvil Mastera Killmistra, jednu z klíčových postav, která lečí vaše jednotky. Nepřátelský generál Lionwhyte, typická postavička vyznávající glam metal obdržela hlas Roba Halforda z Judas Priest, který je taktéž znám jako Metalový Bůh. A rozhodně je na tom kus pravdy. Ozzy Osbourne jako typický strážce metalu taktéž obstál na výbornou a ačkoliv ho vidíte zřídkakdy, vždy se na něj těšíte. Dokonce tu máme i zástupce ženského pohlaví v podobě Lity Ford, jež se postavila na stranu amazonky Rimy. Může se to zdát divné, ale právě postavy a celková atmosféra metalu hře jenom přispívá. Bohužel je to také věc, která tento titul prodá, na rozdíl od hratelnosti, která místy docela silně upadá.

K tomu se pojí i soundtrack, který si zaslouží samostatný odstaveček. V žádné hře pravděpodobně nenajdete soubor těch největších hitů, zejména z metalové historie. Nebýt jich, akce by nebyla tak šťavnatá, jízdy by nebyly tak zábavné a ženy tak pěkné. Přes 110 písniček můžete poslouchat prakticky pouze při ježdění v autě anebo při výjimečných situacích, jako jsou například bossovské souboje. Nejlépe uděláme, když budeme jmenovat. Největší zastoupení ve hře má zejména heavy metal z minulosti. Kapely jako Judas Priest, Mötley Crue, Accept, Def Leppard, King Diamond, Kiss, Manowar, Megadeth, Mötorhed, Ozzy Osbourne či Scorpions mluví za vše. Pokud jste na této hudbě vyrostli, je velice pravděpodobné, že budete chrochtat blahem, nebo si alespoň necháte narůst dlouhé vlasy. Dočkají se i milovníci elektroniky, kteří se mohou těšit například na jedny z největších představitelů dnešního industriálního metalu, Death Stars. Jedni z prvních představitelů technického death metalu, Coroner jsou také přítomni a rozhodně vás nenechají v klidu sedět. Jak jsem již říkal, čím více se blížíte ke konci, tím „démoničtější” hudba vám bude hrát. Cradle of Filth s písní Her Ghost in a Fog naprosto skvěle hodí k atmosféře poslední části mapy, jež je dokonale ponurá a prolezlá hnilobou. To samé se dá říci o písních od seveřanů Dimmu Borgir. Pro milovníky extrému musíme zmínit například kapely jako Carcass nebo Candlemass. Divné by navíc bylo, kdyby se ve hře neukázal otec záhrobního rocku, Rob Zombie. Jak si můžete sami domyslet, soundtrack a celkově hudba ve spojení s atmosférou hry je právě to nejlepší na Brutal Legend.

Bohužel, technické zpracování silně zaostává, což je pravděpodobně největší slabina hry. Hra graficky bohužel nijak extra nevyniká, zvláště podíváte-li se na prostředí, ve kterém se pohybujete. Nudné a nic neříkající prostory doplňují chudě interiéry, kterých je naštěstí velice málo. Postavy už jsou na tom o něco lépe, ale stále je to bída. Hra obsahuje extrémně mnoho zubatých hran a na dnešní dobu až primitivně vypadajících předmětů. Naopak co lze pochválit, je mnohdy vydařená mimika obličeje, jako je pohyb očí, úst a jiných drobností, ze kterých snadno poznáte, co postava zamýšlí. Mohli bychom nedotaženost některých prvků hodit na krk rozlehlosti hry, ale na to se už dnes nehraje. Člověk by také čekal, že u hry, která silně táhne s hudební vlnou, bude alespoň zvuk na prvním místě. Ano i ne! Dialogy a hudba hrající v rádiu – tyto dvě věci jsou prvotřídně nahrané a dá se říci, že krystalicky čisté. Ostatní zvuky, které vydávají postavy kolem, jsou přenesené do pozadí a ani zdaleka nejsou tak čitelné a čisté, jak by být mohly. I chování vašich jednotek je mnohdy více než zmatené, což ostatně platí o postavách ve hře všeobecně.

Při čtení článku vás možná napadá, že je hra opravdu tak špatná jak píšeme, kvalita zpracování, mnohdy nudné a prázdné pocity z hraní, to je všechno pravda, ale než si to stačíte uvědomit, hra je za vámi a vy zjistíte, že z ní máte sakra dobrý pocit. Právě atmosféra a celkově hudebně-násilně-humorná nálada hry vás donutí jí dohrát. I spojení rubačky a strategie rozhodně není k zahození, a ačkoliv by mohlo být využito daleko lépe, není se za co stydět. Bohužel, příliš mnoho věcí není dotažených do konce. Hra se smočila v kaluži kvality, ale opravdu jen konečky prstů. Snad příště, pokud se nepočítáte mezi fandy tvrdé hudby, nebo jí spíše chorobně nesnášíte, směle si strhněte výslednou známku na hodnocení C.