V akčních hrách je samozřejmě hlavní si zastřílet, ale měly by obsahovat příběh, který by dal hráči důvod zabít desítky nepřátel. Pokud propracovaný příběh čekáte od Bodycountu, tak jste asi spadli z Marsu. Ten tu bohužel není. Hrajete za člena tajné americké organizace The Network, který je poslán na nebezpečnou misi kdesi v Africe, později v Asii, aby zatočil s místním neklidem. Samozřejmě za vším stojí jeden hlavní neřád, kterého je třeba také zlikvidovat, ale než tak učiníte, musíte postřílet stovky, možná tisíce jeho kumpánů. Že na tento těžký úkol stačí jeden americký super voják, to se vám bude snažit Bodycount vtlouct do hlavy od první minuty. Nic víc tu po příběhové stránce nehledejte. Dokonce i dialogy jsou čistě funkční, abyste se dozvěděli, co dělat dál, takže ani po tomto hra neexceluje.

Nejvíce by se dal Bodycount přirovnat ke klasickému Doomu. Také v něm procházíte lineární levely, a rovněž střílíte vše, co se pohne. Dokonce umělá inteligence je dost podobná, protože má v kódu dáno jen to, aby vás co nejrychleji zničila. AI se tak vůbec nekryje a nějaký taktický postup, s ním si hlavu vůbec neláme. Většinou tak protivníci překvapí spíše svým počtem, než inteligencí, kterou opravdu postrádají, až to musí každého praštit do očí. O něco lépe jsou na tom samotné levely, které jsou sice lineární, ale mají pěkný design, který je přizpůsoben akci plné destrukce. Všude tak máte barely, do kterých když střelíte, utvoří velkou explozi a zničí vše v okolí. Na této hratelnosti Bodycount staví od začátku do konce, a je nutné říci, že po většinu času je i zábavná, takže jsem se slušně bavil. Jen je škoda, hratelnosti podkopla nohy délka. Pokud se budete po levelech loudat a nepůjdete přímo za nosem, hra vám vydrží zhruba pět hodin. Ve většině případů budete hotovi ještě dříve.

Abyste měli čím po nepřátelích střílet, tak máte k dispozici několik klasických zbraní, jako je pistole, samopal, brokovnice a tak dále. Zbraně vás určitě v ničem nepřekvapí. Daleko užitečnější jsou čtyři speciální schopnosti hlavního hrdiny, které používáte za nastřádané body za padlé protivníky. Mezi tyto schopnosti patří chvilková nezranitelnost, která se v hektické hratelnosti docela dost hodí. Také budete hojně využívat silnější náboje nebo elektrický výboj. Méně použitelná je letecká podpora, která shodí na určené místo několik bomb. Hodí se především pro ničení větších cílů. Na normální protivníky, kteří se stačí vždy přemístit, nemá moc smysl používat. Po padlých protivnících nesbíráte jen body pro tyto schopnosti, ale i náboje, kterých je tu dost, takže nehrozí, že by došly. To budete častěji umírat, ale checkpointy jsou vždy blízko u sebe, takže nehrozí, že byste opakovali dlouhý úsek znovu.

Bodycount je především o střílení a ničení, takže krýt se nemá moc velký smysl. Přesto tu máte krycí systém, který je docela funkční a rozhodně lepší, než třeba v Killzone. Je jen škoda, že ho zde skoro vůbec nevyužijete. Ať už díky chabé umělé inteligenci nepřátel, tak vůbec pojetí hratelnosti, která vás ke krytí moc nenutí. Alespoň tedy na normální obraznost. Na těch těžších už krytí zřejmě občas použijete.

Dneska vydávat akční hru bez multiplayeru je hodně velký risk, který se ne vždy vyplatí. To pochopitelně věděli i vývojáři Bodycountu, takže něco málo pro hráče připravili. A když říkám něco málo, tak je toho opravdu málo. Především tu jsou pouho pouhé dva herní režimy – Deathmatch a Team Deathmatch, které jsou dneska naprostým standardem a asi vás tak moc neohromí. Co ale této části nejvíce škodí, tak je absence jakéhokoliv vylepšování, takže na postupně odemykání nových věcí a levelů rovnou zapomeňte. Nemastnou a neslanou příchuť nevylepší ani kooperativní režim, který je stavěn pro dva hráče a jde v něm jen o to, abyste s kamarádem přežili několik vln nepřátel. To je vše. Bodycount tak neboduje ani v této části.

Grafická stránka je na první pohled příjemná a nabízí docela dost pěkných detailů a dokonce i různých efektů. Pokud se ale podíváte trochu pozorněji, všimnete si řadu nedodělků, menší rozmazanosti a textur v nízkém rozlišení. Celkový dojem je ale i tak dobrý, protože při tom všem zmatku plného výbuchů nemáte moc času si okolní prostředí všímat. Tomu dopomáhá určitě i stabilní framerate, který ani při těch největších řežbách neklesá. Velkou pochvalu si vývojáři zaslouží především za povedenou fyziku, která je na vysoké úrovni. Docela překvapil soundtrack, který se k takového akční hře opravdu hodí, stejně tak zvukové efekty, ať už zbraní nebo výbuchů jsou na špičkové úrovni. Audiovizuální stránka se tak docela povedla, ale to je bohužel to jediné.

Před vydáním byl Bodycount označován za duchovního nástupce populárního Blacku. Toto srovnání je ovšem nezasloužení, protože i v dnešní době je Black svoji kvalitou o dost dál a Bodycount mu nesahá ani po zarostlé nehty na nohou. Veskrze tu máme jen průměrnou střílečku, která sice nabízí docela zábavnou kampaň, ale na druhou stranu vůbec v ničem nepřekvapí. Odfláknutý multiplayer pak jde považovat jen za vtip.