Série Gothic nebude pro fanoušky konzolí zřejmě příliš známa, jelikož její první tři díly vyšly pouze na PC, kde si však vedly tak znamenitě, že se celá série dnes právem řadí ke klenotům, od kterých PC hráči odvozují svůj monopol nad ostatním světem herního průmyslu. Teprve čtvrtý díl byl vydán i na konzole, a to konkrétně na Xbox 360, kterému se sice mnozí zarytí a pobláznění fanoušci PS3 posmívají, ale jestli je něco, v čem Microsoft se svou konzolí vytřel SONY zrak, pak je to velké množství kvalitních RPG, které zde v průběhu mnoha let vyšly. I když si Gothic 4 v recenzích nevedl příliš dobře a byl mnohými zatracen za nepříliš propracované herní mechanismy a celkové oškubání, které příliš nekorespondovalo s kvalitou předchozích dílů, začalo se už v době vydání, tj. v roce 2010, uvažovat, že by se hra mohla objevit i na konkurenční konzoli. Očekávalo se, že prodleva mezi oběma konzolovými verzemi nebude příliš dlouhá, jenže termín v první polovině roku 2011 nebyl dodržen, a tak hra vychází na PS3 a znovu i na Xbox 360 až nyní, téměř po třech letech od vydání původní verze. To je vždy ošidné, neboť nejenom lidé stárnou, a proto se nabízí zcela logická otázka, dokáže hra, která byla již při prvním vydání terčem poměrně ostré kritiky, zaujmout i po několika letech, kdy se žebříček hodnot u her i samotného žánru přeci jen ještě o něco posunul? Odpověď naleznete v naší recenzi, která podrobila hru zatěžkávacímu testu.

I když se příběh odehrává ve stejném světě jako předchozí díly, a to jen o několik let později, rozhodně to neznamená, že je nutná znalost minulých událostí, protože v Arcanii sledujeme poboční příběhovou linii, která si jde svou vlastní cestou, takže žádných zmatků v příběhu se bát nemusíte. Je ale pravda, že s některými postavami bylo možné se setkat už dříve, a proto nováčkům některé souvislosti světa a jeho aktérů budou unikat, v lepším případě si jich ani nevšimnou. Příběh nepatří zrovna k silným stránkám hry, neboť je plný klišé a v prvních dvou třetinách hry je tak bezbřehý a nudný, že se budete sami sebe ptát, co že je vlastní pohnutkou, která hlavního hrdinu žene vpřed. Skoro to připomíná kotlík, ve kterém se míchají a vaří klasické RPG ingredience, ale příběh se přidal až na konec, a to tak nešťastně, že se rozplynul a nebýt silnějšího závěru, tak bychom museli konstatovat, že na podobné scénáristické manýry by vystačilo i dítě školou povinné. Středobodem vyprávění jsou Jižní ostrovy, na které má spadeno král Rhobar III., který touží po neomezené moci, a jehož mysl se zdá být rozvrácena záhadnými temnými silami. Hlavní hrdina žijící na ostrůvku Feshyr netouží po ničem jiném, než aby mohl i nadále pást ovce a požádat o ruku svou vyvolenou jménem Ivy. Jednoho dne je však Feshyr zničen a Ivy zemře. Bezejmenný hrdina se tedy vydává na hlavní kontinent Argaan, aby se pomstil těm, kteří mu zničili život.

Zní to dobře, i když tuctově a ohraně, jenže problém je v tom, že po slušném náběhu přijde útlum, příběh zapadne a hráč tak stojí v nepříliš rozlehlém světě Gothic 4 sám a bez větší motivace jít vpřed. Nepomáhá ani kompletní česká lokalizace hry a jejího datadisku. Překvapení! A je to venku, ano Arcania: The Complete Tale má české titulky, což je věc, na kterou si konzoloví hráči musí ještě zvyknout, i když v poslední době se v tomto ohledu snad již konečně pohnuly ledy. Je sice pravda, že překlad trpí mnoha nepřesnostmi, chybami i vyloženými výmysly, ale víte, co se říká, darovanému koni na zuby nekoukej. Škoda, převeliká škoda, že české titulky, které jsou důvodem, proč si hru pořídí i ti, kteří by se jí jinak obloukem vyhnuli, má až Arcania, kdežto mnohem kvalitnější RPG tituly nikoli. Má to ale i nevýhody, tak například dialogy. Ach, ty dialogy, jsou nudné, bezobsažné a kostrbaté. Čeština to jen podtrhne a zviditelní. Že akční RPG mnohdy nemá kvalitnější příběh, je celkem běžná věc, většinou stejně na konec rozhodne hratelnost, takže si můžete říct: „Nuže dobrá, hnacím motorem pro mě tedy bude v Gothic 4 hráčská volnost, vždyť obrázky, videa a zkušenosti hráčů znalých minulých dílů značí, že to bude řežba.“ Jenže ouha, zde se velkého a komplexního světa nedočkáte, protože někdo si zřejmě při vývoji řekl, že když se někomu líbil velký svět bohatý na volnost pohybu a konání ve třech dílech, neznamená to, že se mu toto bude zamlouvat i v dílu čtvrtém. A tak tu máme zbytečně malý svět a lineární postup hrou, tolik obvyklý nešvar, který dokáže jakékoli RPG bez výjimky srazit v hodnocení dolů.

Svět Gothic 4 působí nepřirozeně tiše a opuštěně. Sem tam nějaké stavení, pevnost, hláska nebo vesnice, ve kterých se pohybují lidé podle přesně zadaných protokolů, takže interakce s nimi prakticky neexistuje. Stačí si vzpomenout na Skyrim, kde krádež nebo napadení obyvatel měst a hradů vyvolává okamžitou reakci, na jejímž konci jste skončili v smrduté šatlavě (v lepším případě). Zde si můžete dělat vše, co chcete, a každému je to jedno. Jen hrstka lidí něco prohodí nebo Vás zaúkoluje něčím, nad čím budete zvedat obočí. Většina úkolů je dětinsky prostá a spočívá v eliminaci nepřátel, sběru vzácných hub a rostlin, hledání ztracených předmětů, atd. Co je však na pováženou je celková nelogičnost a vyložená otravnost zadaných úkolů, a to nevyjímaje úkoly příběhové. Chcete klíč k zavřené bráně nebo nějakou protislužbu? Pak se musíte připravit na to, že nejprve bude nutné dotyčnému splnit úkol, čímž se uvážete v další úkoly od ostatních postav, abyste se po chvíli zamotali ve změti úkolů, ve kterých snadno zapomenete na to, co bylo původním motivem. Jedno srovnání se přímo nabízí, a to pohádka „O kohoutkovi a slepičce“, ve které chuděra slípka shání vodu pro svého dusícího se kohouta, avšak každý po ní něco chce, a tak jí nezbývá nic jiného, než plnit přání těm, bez nichž by neobdržela předmět, který požaduje předcházející zvířátko. Toto monotónní schéma úkolů přestane po pár hodinách bavit a je nutné se pořádně přemáhat, abyste neodložili ovladač a nehodili ručník do ringu. Při tom je to tak prosté, kdyby se vývojáři trochu více snažili a namáhali se s větší variabilitou questů, hráči by se dokázali přenést přes chyby, kterými hra oplývá, a ponořili by se do světa Arcanie, který pořád nějaký průměrný standart má.

Plnění úkolů moc zábavné není, a tak budete raději bojovat, než plnit úkoly, kterých je za celou dobu hry jen několik desítek, a to je samozřejmě málo. A když uvážíme, že se vyjma úkolů a bojování už v Gothic 4 nic moc dělat nedá, tedy pokud nepovažujete za zábavu míchání lektvarů a výrobu zbraní a předmětů, pak je skutečně nutné zamyslet se nad tím, zdali by nebylo vhodnější dnešní léto strávit raději u vody, než vysedáváním u hry, která navíc nabízí všehovšudy cca 20 - 25 hodin čistého herního času. U RPG se samozřejmě průměrná herní doba pohybuje o něco výše. Naštěstí je do původní hry umně zakombinován datadisk Fall of Setarrif, který si můžete zapnout samostatně bez nutnosti hrát hru samotnou, nebo jednoduše hru dohrát, načež se Vám po závěrečných titulkách datadisk automaticky načte i s vybavením a zkušenostmi, které jste měli na konci hry. A to jistě potěší a motivuje zkusit si zahrát ještě několik hodin navíc. Kromě toho v datadisku pokračuje také příběhová linie, jež je už o něco lepší a přímočařejší. Teď však k bojům, které ale také nejsou žádnou ukázkou promyšlené koncepce. Hráč má na výběr pouze několik málo úderů a výpadů, krytí a úskoků stranou. Může ale použít několik druhů zbraní. Kromě základní zbraně má k dispozici hlavní hrdina i podpůrné zbraně typu luk nebo samostříl a také kouzla.

Bohužel i v tomto ohledu jsou ruce hráče značně svázány, protože vývoj postavy a její směřování směrem k obvyklým povoláním je omezeno. Kromě toho je smutné a dokonce by mělo být i trestné, že si v akčním RPG není možné vytvořit vlastní avatar, který by splňoval vzhledové a hratelnostní požadavky hráče. Gothic 4 toto neumožňuje a namísto toho Vám naservíruje nudnou postavu, která je suchopárná a emocí tak prostá, že se s ní lze skutečně jen těžko ztotožnit. A to nemluvě o tom, že boje značně limituje několik faktorů. Tím prvním je linearita a tuneling mnoha dungeonů, takže když se na Vás sesype několik nepřátel najednou, je těžké jim odolávat, nehledě na to, že se často setkáte s nepochopitelnými technickými bugy, kdy nepřátelé, se kterými bojujete, jednoduše zmizí, aby se objevili vzápětí úplně někde jinde. Druhým pak je skokový nárůst obtížnosti, který je o to horší, že neexistuje zaručený způsob expení, jelikož ve hře není nic takového jako respawn nepřátel, takže když nějakou lokaci vyčistíte, už se zde nepřátelé vyskytovat nebudou. Pod tvrdou slupkou se nicméně přeci jen ukrývá hratelnost, která dokáže zabavit na nějaký čas, ale vyžaduje velkou dávku tolerance vůči některým nepochopitelným kiksům, o kterých je nutné se zmínit blíže.

Gothic 4 je totiž hra spíchnutá horkou jehlou, neboť takové množství technických bugů se jen tak nevidí. Hra má dosti závažné problémy se zobrazováním a načítáním textur, protože někdy trvá i čtvrt minuty, než se textury zobrazí správně. Takové chyby se vyskytují s železnou pravidelností. Postava se občas nelogicky zasekne na podivných místech, střely nepřátel se v některých případech zastaví ve vzduchu, při boji nepřátelé mizí a zase se objevují, mohou Vás zasáhnout i skrze předměty, skákat po skalách je též nebezpečné, neboť postava může spadnout do hluchého místa nebo se prapodivně zabít, atd. Výčet by mohl pokračovat ještě dlouho, a to už vůbec nemluvě o sekaných animacích, o tom, že se při dialogu někdy postavám nehýbe pusa, ačkoliv prokazatelně mluví nebo to, že déšť se na Vás snáší i v místech, kde jste pod střechou. Tři roky stará hra, která byla navíc ve verzi pro Xbox 360 osekána a nemohla se ani dočkat žádných opravných patchů jako verze na PC, přičemž tuto verzi bez větších úprav tvůrci bez rozpaků vydali i na PS3, je zkrátka po technické stránce chronicky nemocná. Jen lehce nadprůměrný dabing - bezejmenného hlavního hrdinu nadaboval stále populárnější Troy Baker (FF XIII - Snow, Resident Evil 6 - Jake nebo The Last Of Us - Joel) - zachraňuje jinak nepříliš přesvědčivou prezentaci hry. Soundtrack není špatný, je zde několik podmanivých skladeb, bohužel se ale hudba seká a špatně nahrává. Nu, co se dá dělat…

Lehce nadprůměrné RPG plné technických chyb a nudné hratelnosti, kde je tušit velký potenciál, ale tvůrci namísto velkolepého obrazu zůstali pouze u skici. Je to stroj, který se zaběhává pomalu, ale jež Vás dokáže poté ku podivu na jisté vlně kvality doplavit až na konec. Za českou lokalizaci, přidaný datadisk a hlavně příznivou cenu (cca kolem 700,- Kč) se však jedná minimálně o koupi k zamyšlení a bod navíc, který si můžete k hodnocení přidat. Obzvláště koluje-li Vám v žilách RPG krev a už jste dohráli hry vyjmenované v úvodním odstavci. Pro ostatní příliš nedoporučuji, neboť tu jsou jiní adepti žánru, u kterých lze strávit čas lépe a zábavněji.