Recenzovaná verze: PlayStation 5

Pro ty z vás, kteří zatím neměli možnost se s touto hrou doposud seznámit, na úvod zmíním, že nejde o klasickou FPS střílečku nebo řežbu z pohledu třetí osoby, jako tomu bylo v minulosti u videoher s touto slavnou sci-fi licencí. Tentokrát má hru na svědomí francouzské studio Tindalos Interactive, které se rozhodlo Vetřelce pojmout velmi netradičně. Aliens: Dark Descent totiž připomíná tahové hry na principu X-COMu. Dobrou zprávou je, že i přes tento žánr si hra udržela atmosféru předlohy a nabízí přesně to, co fanoušci od licencovaného produktu s ohavným monstrem očekávají.

Příběh hry je spíše jen takovou kulisou pro jednotlivé mise, ačkoliv jsem toho názoru, že neurazí a slušně doplňuje vetřelčí univerzum. A vlastně i potěší svoji prezentací, která je i přes cenu hry na vysoké úrovni. Hra se odehrává 20 let po událostech z filmu Vetřelec 3. Nyní se dostáváte k planetě Lethe, kterou se snaží kolonizovat společnost Weyland-Yutani. Zástupkyně velitele Maeko Heyes, která je na stanici Pioneer si uvědomí, že nastaly nějaké váhové nesrovnalosti u jedné z nákladních lodí a je vyslána, aby to prozkoumala. Obrovská chyba. V temných zákoutích ji pochopitelně nepřivítá nikdo jiný než starý známý nepřítel, a s ním zástupy mrtvých pracovníků.

Následně se situace vyvrbí tak, že společně s částí posádky zkysnete na planetě na lodi Otago. A tady se hra začne dělit na dvě samostatné části a dvě klíčové složky hratelnosti. V rámci Otaga totiž spravujete svou základnu a v druhé části se vydáváte na smrtelně nebezpečné mise. Na Otagu vyrábíte nové zbraně, léčíte své zraněné vojáky, postupně je také vylepšujete a zkoumáte nechutné xenomorfy, abyste je příště mohli efektivně zlikvidovat, a do toho se připravujete na své následující mise. Loď Otago je tak jakási základna, která slouží jako slušná nadstavba a obohacení hratelnosti, což v rámci hry funguje velmi dobře.

To hlavní se však skrývá v samotných misích, na které se budete s přeživšími vojáky vydávat. Popravdě jsem si hratelnost nového Aliena příliš nedokázal představit v praxi, za což mohly i trochu nevýrazné a nic neříkající trailery. Světe div se, po pár desítkách minut jsem byl překvapen, že hra se vůbec nemusí stydět za to, že zvolila naprosto netypický herní styl pro toto univerzum. Nejvíce tak připomíná již zmíněnou sérii XCOM či jiné podobné tahové strategické hry, v nichž ovládáte skupinku hrdinů či vojáků. Hra Aliens: Dark Descent sice nemá typický tahový mód, ale dá vám možnost se proti hordám Vetřelců bránit za pomoci malé jednotky mariňáků a jejich schopností.

Hře se výborně daří budovat tísnivou a nepříjemnou atmosféru známou z předlohy. Může za to fakt, že každý z Alienů je extrémně nebezpečný a dokáže vaši skupinku dost potrápit. To je rozdíl oproti mnohým hrám, kde Vetřelci byli jen snadnou překážkou na cestě. Dalším (ne) příjemným herním elementem je duševní stav vaší jednotky. Vy totiž musíte bojovat i s dalším nepřítelem, který zde není ve hmatatelné formě, ale duševní. Tím je strach, neboť každý z vojáků se postupně vystresuje ze soubojů s těmito monstry, a pokud to přesáhne určitou hranici, tak je v boji naprosto neobratný a jeho psychické selhání může stát život nejen jeho, ale některého z jeho kolegů. To je hodně nepříjemné a je nutné s tímto elementem počítat.

Mise probíhají tak, že proběhne výsadek celého čtyřčlenného týmu a jde se plnit zadaný úkoly. Zřejmě vás dost překvapí, že jednotlivé mapy v rámci misí jsou dost velké. Nebezpečí navíc číhá doslova za každým rohem a záhy zjistíte, že mezi vámi a přibližující se bílou tečnou není až tak velká vzdálenost, jak by bylo potřeba na přípravu. V rámci levelů se jednotka přesouvá pomocí obrněného vozidla, které ji dokáže přesunout na jednu z předem definovaných lokací. Dává vám to v některých případech volnost tím, že se můžete do určitých oblastí vydat s předstihem pro splnění některých úkolů a jindy zase možnost prozkoumat lokace, kam zatím dle rozkazů nemusíte, ale najdete tam užitečné vybavení. Hra díky tomu není tak lineární a přímočará, jak byste čekali. Zbytek cesty pak jednotka stráví na cestě pěšky, a to už se pumpuje adrenalin na plné obrátky.

Setkání s Alieny je nebezpečné už jen kvůli tomu, že vojáci jsou na samém počátku dost nepřipravení a dalším faktorem je pak spuštění poplachu u těchto monster. Ten má dokonce tři fáze a určuje agresi emzáků. Při nižším stupni je to jen pár Alienů, při středním už solidní desítka a při nejvyšším stupni je potřeba se ideálně dopředu připravit, jinak se z vašich mariňáků stane poměrně lahodné krmivo a perfektní inkubátor.

Většina přestřelek je postavená na tom, že vás nepřítel odhalí a vy máte několik sekund na to, abyste zareagovali. Hra totiž nemá taktický mód, ale je zde varianta mírného zpomalení, kdy můžete zvážit jednotlivé kroky. Nejlepší variantou je najít místnost s jedním vchodem a ten zavařit. Následně kolem rozsít miny a využít automatických střílen. Vojáci spustí palbu automaticky, pokud jsou Vetřelci v jejich zorném poli, ale vy můžete využít různých příkazů k tomu, aby provedli další sekundární akce. Mezi ně patří hod granátu, výstřel z brokovnice nebo granátometu, krycí palba nebo třeba uzdravení kolegy či snížení úrovně stresu za pomoci tablet. Každá tato akce stojí velitelský bod. Pakliže se vám podaří střety přežít bez ztráty na životech, tak počítejte s tím, že vojáci budou unavení, vystresovaní a v neposlední řadě také pokryti krví a slizem.

Je však třeba zmínit, že Aliens: Dark Descent je zatraceně těžká hra. Vždy je třeba bilancovat nad tím, zda poslat tým zpět na základnu a tím jej lépe připravit na další střety nebo jej nechat i nadále v akci. Vy totiž můžete tým kdykoliv z mise transportovat na Otago a dát mu odpočinek. Jenže ten vás bude stát den i více a mezitím se zvyšuje takzvané zamoření planety. Pakliže budete z prvních misí často odcházet na základnu, tak později budete mít v dalších misích velké problémy.

Moc vám v tomto ohledu nepomůže ani systém ukládání. Ten totiž není manuální ani na nejnižší obtížnost, ale hra se ukládá jen v určitých momentech nebo po splnění hlavních či vedlejších úkolů. Je dosti mrzuté to, že mnohdy budete prozkoumávat zařízení, které není momentálně svázáno s úkolem a hra je schopná téměř půl hodiny ignorovat váš postup a poté, co vám zabijí někoho z jednotky a vy se s tím nechcete smířit, tak to znamená celkem značnou část postupu vystřelit zbůhdarma do vesmíru.

Obtížnost bude zřejmě kamenem úrazu spousty hráčů, neboť se v některých misích zaseknete na desítky minut možná i hodiny, než se posunete dál. Na druhou stranu může být lákadlem pro hráče, kteří hledají nějakou tu výzvu a už je omrzely příliš jednoduché hry dneška. Kampaň nabízí 12 docela dost dlouhých misí, což znamená, že v každé strávíte průměrně hodinu až tři. Vetřelci vůbec nelení a nedají vám čas vydechnout. Ve hře se objevují i jiné typy nepřátel, takže narazíte i na nepříjemného facehuggera nebo silné Pretoriány a další typy Xenomorfů. Kromě nich občas narazíte i na lidské nebo androidí nepřátele. Druhů nepřátel je tak poměrně dost, což je fajn.

Hra skvěle staví na děsivé atmosféře a pocitu strach. I jediný Xenomorf vás dokáže řádně vyděsit i jako pouhá bílá tečka. Nejvíce se hra inspirovala svým vzezřením a stylem druhým filmem Vetřelci (Aliens). Spousta kulis, zbraní a architektury vám tak bude připadat velice podobná, a věřte nebo ne, tak hra vás díky tomu udrží v pohotovosti celou dobu. Skvělá je i grafická stránka, která je na poměry tahové strategie na vysoké úrovni s velkou mírou detailů. Pěkné je prostředí, animace, nejrůznější efekty i nasvícení přidávající na atmosféře.

Noví Vetřelci se zdají být téměř bez chyby, ale bohužel tomu tak není. Velkým problémem je dle mého to, že mise jsou dost tmavé, ať přijdete téměř kamkoliv. Jistě, napomáhá to atmosféře, ale hratelnosti už moc ne. Dost často se totiž kolikrát jen pár metrů od vás vynoří Vetřelec, což by nevadilo, kdyby reakce bojovníků nebyly tak pomalé, a nenapomáhá tomu ani dosti zdlouhavý systém ovládání a vydávání rozkazů. Ten je poněkud neobratný a divil bych se, pokud na toto téma nedostávali autoři feedback od testerů.

Poměrně zdlouhavé a neintuitivní je i základní ovládání hry. Vůbec nerozumím tomu, proč je u konzolové verze nutné nejprve vybrat kurzorem místo, kam se má jednotka přesunout a poté zmáčknout akci, aby tam došla nebo doběhla. Zrovna v této hře by pohybu celé jednotky doslova slušel pohyb skrze analog. Dalším problémem je pak ne zrovna povedená umělá inteligence. Ta se podepisuje občas i na vašich bojovnících nebo vozidle. Sem tam dochází k tomu, že se jednotky o něco zaseknou nebo nechtějí akci provést, a vozidlo mnohdy jede po vlastní ose naprosto nesmyslně. Mnohdy se na vás nepřátelé sesypou tak, že to nelze zvládnout a jindy se motají okolo a nereagují nebo vůbec nespustí poplach. Výjimkou není také nějaký ten grafický glitch, a v mém případě došlo ke třem pádům hry. Paradoxem také bylo, že hned u první interakce na začátku hry ji nešlo provést. Občas se tedy budete muset obrnit trpělivostí, neboť hra není dokonalá a bude potřebovat do budoucna několik updatů.

Aliens: Dark Descent je určitě slušným překvapením a dobrou hrou z oblíbeného sci-fi univerza, která oplývá mrazivou atmosférou původních vetřelcích filmů. Kdo má tedy rád tahové strategie a Aliena, bude se dobře bavit a nákup mohu i díky od začátku příznivé ceně doporučit. A to i přes některé nedostatky. Vysoká obtížnost může být pro někoho lákadlem i důvodem se hře vyhnout, ale co nejde prominout je dost diskutabilní umělá inteligence, některé technické nedostatky a v rámci konzolové verze i ne úplně dobře zvládnuté ovládání. Pokud se ale přes toto přenesete, dostanete fajn zážitek, který vám bude závidět i Ripleyová.