Představení Nintendo Land na E3 bylo dost chaotické, ale když jsem si mohl minihříčky nyní vyzkoušet na vlastní kůži, nehrály se vůbec špatně, navíc hlavně ty založené na hraní více hráčů byly velmi zábavné a dokážu si i představit, že budou jako dělané pro nejrůznější párty večírky a další sešlosti. Bohužel jsem se nedozvěděl, jak bude tato kolekce vydána. Určitě bych si dokázal představit, že tyto hříčky budou přibaleny zdarma ke konzoli jako Wii Sports svého času u Wii. Jediné co zatím víme je to, že se objeví v den vydání samotné konzole. V balení jich bude rovnou dvanáct, ale zatím Nintendo představilo prvních pět, které jsem si mohl vyzkoušet na vlastní ruce. A že to byla zábava.

Donkey Kong's Crash Course – Opičáka Donkey Konga mám hrozně moc rád, proto jsem jako první zamířil k hříčce inspirované právě touto skvělou sérií plošinovek. Po zapnutí se na televizní obrazovce objevila mapa plná nejrůznějších cestiček a plošinek, které byly posety banány. Samozřejmě úkolem bylo je sesbírat, přičemž po kolejích jezdíte malým vozíkem. Možná lehké, řeknete si na začátku, ale jak jsem zjistil po několika vteřinách, sesbírat všechny banány bude hodně těžké. Vozík se totiž může rozbít o cokoliv a každé nepatrné zaškobrtnutí je potrestáno ztrátou života. Samotný vozík ovládáte nakláněním ovladače a asi většinu času se budete dívat na displej, protože na něm máte vždy jen ten úsek, v němž se vozík nachází. Televizní obrazovka tak jen slouží k tomu, abyste věděli, kde se ještě banány nachází. Ani jsem si nemohl pro začátek vybrat lepší hru, protože Donkey Kong's Crash Course se nejenom dobře hrál, ale i ukázal přesnost gyroskopického senzoru ve Wii U GamePadu.

Takamaru's Ninja Castel – Hned o kousek vedle byla zajímavá ninja hra, v níž bylo cílem sestřelovat ninja bojovníky házením hvězdic. Wii U GamePad jsem chopil do jedné ruky, kterou jsem ovladačem mířil na televizní obrazovku. To druhou rukou jsem jezdil prstem po displeji, abych házel na ninja bojovníky hvězdice. Jednoduchá hříčka, ve které šlo o to sestřelit co nejvíce objevujících se nepřátel několika druhů – normální ninjové, házející ohnivé koule, případně bojující z očí do očí. Na konci daného levelu mi bylo ukázáno skóre, takže tu bude jistě dobrá soutěživost s ostatními hráči. Protože jsem nyní hrál Takamaru's Ninja Castel vůbec poprvé, dosažený výsledek nebyl největší, ale rozhodně jsem ostudu neudělal. Překvapením určitě bylo, že jak rychle jsem přejel přes displej prstem, tak rychle létaly i hvězdice, takže jsem si tímto ověřil, že displej snímá i rychlost pohybu, a to velmi přesně.

Animal Crossing: Sweet Days – Jednou z nejzábavnějších her na akci byla Animal Crossing: Sweet Days, kterou jsem si zahrál ještě s dalšími čtyřmi kolegy. Ti se chopili čtyř postaviček, s nimiž na rozdělené obrazovce televize museli po menší mapě posbírat padesát různých laskominek - dortíky či ovoce. Aby to neměli tak snadné, byl jsem po několika vteřinách puštěn na mapu já, přičemž jsem ovládal dva kuchaře, jednoho s nožem a druhého s vidličkou. Ovládání kuchařů se provádělo skrze analogové páčky – každý se ovládal skrze jednu. Jejich koordinace byla na začátku docela těžká, ale jde o zvyk. Po několika desítkách vteřin se mi ovládání dostalo pod kůži a mohl jsem oběma kuchaři nahánět své kolegy. Díky tomu, že jsou dva, jsem si mohl kolegy nahánět třeba do kouta nebo na most, z jehož druhého konce jsem zaútočil s druhým kuchařem, což pro ně znamenalo konec. U hry jsem se hodně bavil a zvláště v pěti hráčích jde o velkou zábavu. Jen ještě doplním, že ten hráč, který se chopí kuchařů, se nedívá na televizní obrazovku, ale na displej Wii U GamePadu, což je ale v pěti logické.

The Legend of Zelda: Battle Quest – Další hra zaměřená na hru více hráčů, byla The Legend of Zelda: Battle Quest. Tentokrát ale šlo o čistě kooperativní záležitost. Dva hráči se v této hře chopí klasického Wii gamepladu, přičemž do rukou jim bude dán meč. To hráč s Wii U GamePadem má jako jediný luk, takže může bojovat na dálku. Jediným úkolem této hříčky inspirované Zeldou je přežít. Docela bylo překvapení, že postavičky nejdou přímo ovládat, ale jezdí po úrovni sami. Na vás jen je, abyste přežili hordy přicházejících nepřátel a ubránili se jim, a to vynaložením společného úsilí. To je potřeba, protože všechny tři postavičky mají společný život, který když se vyčerpá, všechny zahynou. Zábavná kooperativní záležitost, u které jsem se bavil po celou dobu, a podle reakcí kolegů, rozhodně jsem nebyl sám.

Luigi's Ghost Mansion – Dost podobnou hrou jako Animal Crossing: Sweet Days je Luigi's Ghost Mansion. Opět jde o záležitost stavěnou pro pět hráčů. Čtyři hráči se na televizní obrazovce chopí postaviček, které mají na hlavě klobouček Luigiho. Ty ovládají klasickými Wii gamepady. To pátý hráč se chopí ducha, kterého ovládá skrze Wii U GamePad, přičemž jen on ví, kde se duch nachází, zatímco ostatní hráči na televizi ho nevidí. Úkolem hráčů na televizi je, aby ducha odhalili díky své baterce, případně přežili po dobu pěti minut. To pátý hráč, který hraje za ducha, musí hráče do pěti minut eliminovat. Na jedno zahrání zajímavá minihra, ale z toho co jsem z Nintendo Land hrál, asi nejslabší.