Testovaná verze: Nintendo Switch

Single-player jako zábavný tutoriál
Pokud jste hráli první díl, tak jistě víte, že pravé kouzlo Splatoonu tkví v multiplayeru, který je i nyní tou hlavní a zcela určitě největší částí. Nintendo ovšem znovu připravilo i jakýsi příběhový režim Hero, který začne hned po vašem vkročení do Inktropolis. Nečekejte nějakou propracovanou nebo hlubokou zápletku, tu zde nenajdete. Příběhové pozadí slouží jen k tomu, abyste se vydali na cestu napříč pěti rozmanitými světy a v jejich úrovních posbírali všechny živočichy označované jako Zapfish, a jimi si následně odemkli cestu dál. Zní vám to povědomě? Pokud jste hráli první díl, tak vás struktura příběhového režimu pro jednoho hráče moc nepřekvapí, protože je prakticky identická. Něco měnit ale nebylo ani třeba, protože příběhová kampaň je pořád zábavná, navíc odvádí daleko lepší práci než její předchůdce v tom, že je jednak rozmanitější, ale také vás lépe seznámí s jednotlivými herními mechanismy a hlavně zbraněmi. Když poté následně skočíte do multiplayeru, budete přesně vědět, co od jaké zbraně čekat a budete jí umět hlavně ovládat. V tomto jde tedy o jasný posun k lepšímu.

Co se mi na příběhové části ale také líbí, je velmi kvalitní design jednotlivých úrovní a světů, do nichž se za zhruba šest nebo sedm hodin hraní podíváte. Úrovně jsou rozmanité, neustále se budete pohybovat někde jinde, přičemž v nich budete nejen skákat, překonávat důmyslné pasti, likvidovat řadové i silnější protivníky, ale také sem tam řešit nějakou tu menší logickou hádanku. Hlavně ona rozmanitost může za to, že jsem se během hraní příběhové kampaně nenudil. Neustále jsem s chutí plnil další a další levely, abych získal Zapfishe a mohl si odemknout cestu k bossovi. Těch je ve hře pět, každý je vždy takovou menší odměnou za předchozí snažení. Ačkoliv jejich poražení není zase tak složité, jak by se mohlo na začátku zdát, na každého musíte používat trochu jinou taktiku. Souboje s bossy tedy trochu vyžadují, abyste u nich přemýšleli.

Celkově mám z příběhové kampaně pro jednoho hráče dobrý pocit, je zábavná, chytře navržená, a možná i proto nakonec nevadí, že jde jen o takový větší tutoriál, abyste se seznámili se základními herními mechanismy a připravili se na to hlavní, co Splatoon 2 přináší. Svoji práci odvádí na podtrženou jedničku, navíc zábavnou formou se slušnou znovuhratelností. Když totiž jednotlivé úrovně dokončíte, můžete se do nich vracet, abyste vše vysbírali a odhalili další tajemství.

Návykový multiplayer s několika novinkami
Tím hlavním je ve Splatoonu 2 pochopitelně týmový multiplayer 4v4 (někdy mi to ale přišlo kvůli špatnému týmu, že je to spíše 1v7), do něhož se můžete pustit hned po prvním zapnutí. Pokud jste hráli první díl, budete tu od první minuty jako doma, protože multiplayer je prakticky totožný, jen vývojáři připravili sem tam několik menších osvěžujících novinek. Ty potěší, ale na hratelnost zase tak velký vliv nemají. Posun od prvního dílu tedy není tak velký, jak by možná někdo čekal. Vybrat si každopádně můžete v multiplayeru nejen online hraní, ale i hraní přes lokální síť s kamarády. Jen se vás tedy musí sejít minimálně osm pro multiplayer, což už je trochu problém.

Jako nováček budete mít v online režimu nejprve přístupné pouze nehodnocené zápasy, v nichž vás čeká jeden režim, a to Turf War. Ten asi není třeba moc fanouškům představovat. Prostě popadnete zbraně a další nástroje, přičemž cílem není ani tak počet padlých soupeřů ze soupeřícího týmu, ale musíte obarvit co největší plochu mapy. Tým, který bude mít zabranou větší plochu, vždy vyhrává. Ačkoliv jde o klasický Splatoon režim, hraní jen tak neomrzí ani ve druhém dílu. Ať už je to díky pěkně a hlavně kvalitně navrženým mapám, po nichž je radost se pochybovat, tak novým zbraním, speciálním schopnostem nebo dalším novinkám. Jen možná trochu zamrzí, že map je nyní na začátku jen osm, některé jsou dokonce převzaté z prvního dílu. Nintendo na druhou stranu plánuje pravidelné přidávání nových map skrze updaty. Ty mají být zcela zdarma. Časem se tedy bude hra dále rozrůstat, a nemá zůstat jen u nových map.

Když se stanete trochu zkušenějším hráčem a dosáhnete desátého levelu, můžete se pustit do hodnocených zápasů, a tedy i tří dalších herních režimů - Rainmaker, Splat Zones a Tower Control, v nichž už musíte více taktizovat a spolupracovat s týmem. Pokud se rozhodnete hrát na vlastní pěst, budete na to doplácet jak vy, tak bohužel i tým. V Rainmaker musíte uprostřed mapy sebrat speciální zbraň Rainmaker a následně ji doručit k bázi protivníka. Splat Zones asi nemusím fanouškům moc představovat, prostě musíte inkoustem obarvit jednu nebo dvě speciální zóny na mapě a následně je udržet po co nejdelší čas, za což dostáváte důležité body. Tento režim jsem si oblíbil asi nejvíce, zvláště když se sejde opravdu dobrý tým a spoluhráči, kteří vědí, jak hrát, jde o zábavu na hodně hodin. Posledním režimem je Tower Control, v němž musíte zabrat speciální věž uprostřed mapy, čímž jí posouváte na opačnou stranu. Jde o jakousi přetahovanou mezi dvěma týmy. Novinkou v tomto režimu jsou jakési záchytné body, kterými věž projíždí.

Multiplayer jako takový je super zábavný a neskutečně návykový, zvláště když máte dobře složený tým a hrajete třeba s kamarády. Užijete si přitom jak základní Turf War zápasy, tak hodnocené zápasy. Jen bych měl dvě výtky. Když čekáte v menu, než vám hra najde soupeře, není možnost měnit zbraně, abyste třeba mohli vyladit tým. Pak se třeba stane, že má celý tým válečky a ne akčnější zbraně na likvidaci protivníků. Když chcete změnit zbraň, musíte úplně vyskočit z lobby do hlavního menu. To je nepochopitelné selhání, a nechápu, že tuto možnost Nintendo do hry nedalo. Když jsem přitom nedávno Splatoona 2 testoval v Nintendu, tato možnost přítomna byla.

Druhá výtka směřuje k rotaci herních režimů i map. Když si zapnete jakoukoliv online akční hru, vždy se vám v ní střídají všechny mapy, aby hra nepřešla do stereotypu, když by se střídala neustále jen jedna mapa, případně si sami můžete vybrat herní režim. Splatoon 2 k tomu přistupuje jinak, a dle mého ne zrovna správně. V nehodnocených zápasech máte vždy jen dvě mapy, které se po dvou hodinách vymění. To samé platí i v hodnocených zápasech s tím, že každé dvě hodiny se hraje jiný režim, takže pokud si chcete zahrát třeba Splat Zones v momentě, kdy je dostupný pouze Rainmaker nebo Tower Control, máte jednoduše smůlu. Můžete hru vypnout a čekat, až bude Splat Zones dostupný. Tohle je dle mého docela velký problém a je vidět, že komunikace mezi Nintendem a komunitou vázne. Té se toto točení nelíbilo ani v prvním díle. Jediné, co se změnilo je to, že na protočení se nečekají čtyři hodiny, ale jen dvě.

Abych se ale vrátil na pozitivnější vlnu, musím pochválit rychlý matchmaking. Hru jsem testoval před vydáním, kdy moc hráčů ji neměli, přesto nebyl problém se spojit s novináři, nyní po vydání už vyhledávání hráčů trvá jen několik vteřin. Hned se tak můžete pustit do hraní, navíc nahrávání jednotlivých arén vždy trvá jen několik vteřin. Za rychlost si zaslouží Nintendo rozhodně velkou pochvalu, což se dá říci i o stabilitě. Nestalo se mi ani po oficiálním spuštění, že by hra vykopávala do lobby nebo lagovala, což se občas u prvního dílu stávalo. Uvidíme ale, jak tomu bude v následujících dnech.

Pokud se nespokojíte jen s hodnocenými zápasy a dosáhnete v nich hodnocení minimálně B-, můžete se pustit do ligových zápasů. V nich už je ale nejlepší složit si tým s kamarádů a prostě silných hráčů, aby byla šance na úspěch. V ligových zápasech už žádné začátečníky nebo špatné hráče nepotkáte, takže jsou kolikrát pěkně napínavé až do poslední vteřiny. Bohužel, Switch pro podobné multiplayerové hry není moc stavěné. Voice chat přes aplikaci v chytrém telefonu je obrovský fail, za který by se mělo Nintendo neskutečně stydět. Zkoušel jsem ho s kamarádem, přičemž aby se voice chat vůbec rozjel, musíte zamířit do Online Lounge a tam odeslat do mobilu aktivaci. Jakmile jste spojeni, neznamená to, že máte vyhráno. Aplikace totiž jede jen v momentě, když je mobil v aktivním režimu, jakmile displej zhasne, končí i váš voice chat. Neustále tak musíte mít mobil zapnutý, což je pěkná zátěž na baterii. Rovněž v ten moment nemůžete používat žádnou jinou aplikaci. Když se přepnete jen třeba do zpráv na facebooku, aplikace se vypne a s ním i voice chat. A za něco takového by chtělo Nintendo v příštím roce vybírat peníze? Stejně tak bude vadit, že si nemůžete přidávat do seznamu přátel hráče, které během hraní hodnocených zápasů potkáte, ani jim nemůžete napsat. Tohle bude muset Nintendo v budoucnu vyřešit, protože tím znemožňuje Splatoonu 2, aby ukázal svůj plný potenciál. A to je obrovská škoda. Hra by měla být hlavně o komunitě, a právě tohle v současnosti Nintendo v maximální míře pohřbívá.

Jak hrajete normální či hodnocené zápasy, získáváte nejen body do svého levelu, podle něhož se hlavně pozná, kolik toho máte nahráno. Za každý zápas dostáváte i herní měnu, za níž si následně můžete nakupovat nejen nové zbraně, ale také čepici, oblečení nebo boty, což vám přidá i několik pasivních bonusů – odolnost vůči barvě protivníka, rychlejší nabití speciální schopnosti nebo menší spotřeba inkoustu. Nejde tedy jen o čistě kosmetické věci, musíte dbát nejen na to, jak oblečení vypadá, ale jaké má statistiky a schopnosti. Oblečení je k dispozici hodně, navíc se vám postupně odemykají další k nákupu, jak budete postupně levelovat.

Každopádně daleko důležitější jsou zbraně, naleznete tu jak samopaly, tak různé pistole, odstřelovací pušku, štětec nebo speciální kýbl s barvou. Já si nejvíce asi oblíbil dvě pistole, či spíše UZI samopaly - Splat Dualies, které jsou rychlé, mají solidní dostřel i ničivou sílu. Ty jsou vlastně jednou z novinek ve druhém dílu. Každý by si měl určitě najít nějakého toho favorita, kterého si navíc můžete vždy otestovat ve speciální aréně. Jako poslední jsou k dispozici speciální zbraně či schopnosti vázající se na konkrétní primární zbraň, jako speciální jetpack a možnost bombardovat zabranou plochu protivníka nebo raketomet s raketkami, které nesou barvu. Speciální schopnosti jsou zajímavé a mají i slušný vliv na hru, nabijí se vám vždy tím, že prostě likvidujete protivníky nebo přebarvujete prostředí.

Kooperativní režim Salmon Run
Když vás omrzí příběhová kampaň i multiplayer, můžete se pustit do speciálního nového režimu Salmon Run, který je založen na kooperativním hraní. V něm jste vždy se třemi dalšími kamarády nebo náhodnými hráči hozeni do předpřipravené arény, v níž musíte ve stylu Horda režimu likvidovat protivníky, ale zároveň zabíjet menší nápadité a srandovně pojaté bossy, z nichž padají speciální zlaté kuličky. Ty je nutné následně odnést do koše někde na mapě, abyste naplnili požadovaný počet. Když tak splníte a neumřete, pokračujete do dalšího kola. Režim je zábavný, dobře zapadá do Splatoon univerza, bossů je celkem dost, navíc každý vyžaduje trochu jinačí strategii ke své porážce. Neliší se tedy jen svým vzhledem. Navíc režim představuje i solidní výzvu. Když si zvolíte vyšší obtížnost, nepřátel je nejen více, ale na mapě máte i mlhu, a tím kratší dohled, a také další pasti a nástrahy, s nimiž se musíte vypořádat. Zdolání té nejvyšší obtížnosti tak vyžaduje zkušený a plně sehraný tým, který neudělá ani jednu malou chybičku.

Ačkoliv mě bavilo režim Salmon Run hrát, mám k němu i několik výtek, které ale mohou vývojáři či Nintendo lehce napravit. Prvním nedostatkem je omezený počet arén. Navíc ty, které hra obsahuje, jsou si dost podobné. Snad Nintendo časem přidá další. Také bych ocenil, pokud by bylo možné si vybírat zbraně, s nimiž půjdete do boje. Když jsem dal s náhodnými hráči, tato nabídka chyběla, vždy jsem každé kolo dostal jinou zbraň, s níž jsem třeba ani neuměl moc zacházet. Mělo by být určitě na hráči, s čím se do likvidace nepřátel pustí. No a poslední výtka směřuje k tomu, že tento režim bylo možné hrát jen online a navíc pouze ve vybraných dnech a hodinách. Doufám, že po vydání tomu tak nebude, protože by to byla škoda vzhledem k tomu, jak moc je zábavný a kolik srandy si v něm můžete užít.

Příjemná audiovizuální stránka
Už původní Splatoon se mi líbil po vizuální stránce. Grafika hýřila spoustou barev, byla hravá a vývojáři nešetřili ani spoustou oku lahodících efektů. Nintendo od prvního dílu, co se vizuální stránky týče, moc změn neudělalo, ale to není na škodu. Splatoon 2 pořád vypadá velmi dobře, sem tam překvapí i novým efektem, navíc běží výborně jak v dockovém, tak handheldovém režimu. Nahrávací časy jsou rychlé, do her se dostanete za pár třetin po naleznutí dalších hráčů. Důležitější je ale framerate, Splatoon 2 si udržuje solidních 60fps, nesetkal jsem se s velkými poklesy. Příjemný je během hraní i hudební doprovod, kvalitní je i ozvučení. V tomto tedy vývojáři z Nintenda nic nezanedbali.

Splatoon 2 je povedeným nástupcem původní hry. Nabízí zábavný singleplayer, návykový online multiplayer s několika herními režimy i zajímavými novinkami, a zcela jistě potěší i kooperativní režim Salmon Run. Fanoušky tedy rozhodně nezklame. Dlouho jsem přemýšlel, kolik nakonec udělím, ale i přes nesporné kvality a zábavnou hratelnost nemohu přehlédnout menší posun oproti jedničce a řadu menších i větších nedostatků, kterým se mohlo Nintendo snadno vyvarovat, pokud by jen trochu naslouchalo komunitě. Zmínil jsem je ostatně v recenzi. Osmička je ale určitě s velkým doporučením. Sejdeme se na bojišti!