Recenzovaná verze: PlayStation 4 Pro

Need for Speed se dá od ostatních závodních her v posledních letech snadno poznat tím, že se na něj vývojáři z nějakého neznámého důvodu pokoušejí naroubovat rádoby drsný příběh, ačkoliv o něj nikdo nestojí. Jinak tomu není ani u Need for Speed Heat, ale na rozdíl od předchozích pokusů mi zde příběhové pozadí tolik nevadilo, ačkoliv se jedná o naprosté Cčko, které by prošlo u filmu maximálně u nás na Nově. Vývojáři si toho byli asi i vědomi, proto na začátku jen nastíní události a následně už příběh tolik netlačí, jako tomu bylo v minulosti, kde byla hromada filmečků a neustále vás někdo otravoval na vysílačce, což je jen dobře. Každopádně jste závodník, který se vydává do města Palm City inspirované americkým Miami, kde se chcete zúčastnit oficiálního závodního šampionátu. Jenomže město žije i v noci, a když místní policie rozbije skupinu pořádající ilegální závodění, budete jedni z těch, kteří jí pomohou, aby znovu povstala z popela. K tomu ale vede dlouhá cesta. Samotný příběh vás asi nebude zase tak zajímat, ale vývojáři jím nastiňují důležitou součást hratelnosti. A vlastně na ní je celá hra postavena.

Dalo by se říci, že hra Need for Speed Heat je rozdělena na dvě velké části. Na závodění ve dne a v noci. Začnu závoděním v noci, které moc legální není, ale za vyhrané závody získáváte reputaci a levely, abyste si jednak získali respekt soupeřů, ale zároveň si postupně odemykali u dealerů lepší vozy a různá vylepšení pro ně. To během dne jezdíte oficiální závody a za ně získáváte peníze, abyste si odemčené novinky mohli vůbec dovolit koupit. Obě části se přitom přímo skvěle doplňují a jde i o chytře vymyšlený koncept, který sérii Need for Speed krásně sedne. Je vidět, že tentokrát nad hrou někdo dlouho přemýšlel a přišel s tím, jak ideálně a naprosto přirozeně skloubit závodění ve dne i v noci. To je tak, když se můžete věnovat samotné hře a nevymýšlíte loot boxy, kterými byste hráče chtěli odrbat o další peníze. A bavil jsem se i nad skladbou závodů, protože zatímco na začátku máte většinou jen klasické stíhací závody napříč městem Palm City, případně různé okruhy za dne, tak později dojde i na driftování případně časovky. Rozmanitost závodů a vůbec aktivit je solidní a fanouška neurazí. Když vás tak omrzí klasické závody a budete chtít zkusit něco jiného, můžete se pustit do dalších aktivit, které jsou také zábavné.

Ono samotné město Palm City je velkou atrakcí se spoustou aktivit. Je vidět, že při jeho vytváření se vývojáři nechali inspirovat sérií Forza Horizon, protože kromě hlavních závodů a aktivit nabízí i vedlejší výzvy, ať už jde o radary, cedule, které můžete zbořit, a tak dále. Na každém rohu je něco, co můžete udělat a získat peníze či reputaci, takže v tomto město funguje velmi dobře. A vlastně se mi i líbí jeho design a hlavně rozmanitost. Nemusíte se bát, že byste jezdili jen úzkými uličkami, protože se podíváte i do okolí místa a dalších zajímavých lokací s pěknými scenériemi. Některé jsou i pro trochu nostalgie inspirované předchozími díly série. To potěší hlavně ty největší fanoušky. 

Někdo může namítnout, že mapa je tentokrát zhruba poloviční oproti předchozímu dílu, ale to mi vůbec popravdě nevadilo, zvláště když je nahuštěná obsahem a nemá žádná hluchá místa. S tím jsem měl ostatně u Need for Speed: Payback problém, který zde tímto odpadl. Jediné, co může někomu vadit a trochu vadilo i mě, je skutečnost, že po městě nepotkáte žádné chodce. Během závodů ve dne jsou podél trati, v noci asi moc nedává smysl, aby byly ulice naplněné lidmi, ale během volné jízdy ve dne nikoho nepotkáte, což působí trochu divně a bortí onu představu živého města. Ano, Need for Speed Heat je hlavně závodní hra, ale jsou detaily, které pak dotváří celkový dojem, a mezi nimi jsou i chodci na ulicích.

Zatímco během dne jezdíte klasické legální závody, během noci se o vaše závodění zajímá místní naštvaná policie, která po vás slídí po celém městě. Díky tomu vás může přepadnout prakticky kdykoliv a kdekoliv, když to zrovna nečekáte, třeba během samotného závodu, ale i během prostého ježdění po městě. Honičky s policisty jsem si v předchozích dílech celkem užíval, a na začátku se zdálo, že i zde budou příjemným oživením, ale bohužel ve výsledku spíše frustrují. Policisté jsou totiž hodně agresivní, nedávají vám moc prostor uniknout a kolikrát si i podvodem pomáhají, aby vás dojeli. Když tak po vás jde hned několik policejních vozů, je to téměř vždy jisté zatčení, které vyústí k tomu, že přijdete nejen o část nahraných peněz, ale také o multiplikátor, jenž nahrajete danou noc. Je to hodně nepříjemné, zvláště když si uvědomíte, že tu hra nehraje úplně podle pravidel. Tohle si mohli vývojáři odpustit.

Stejně jako s policií, tak nejsem spokojen ani s umělou inteligencí soupeřů na trati, která je lehce řečeno, diskutabilní. Chápu, že Need for Speed je pořád hodně mainstreamová hra, ale nemusela by závody značně ulehčovat umělá inteligence. Pokud se totiž někde vysekáte a umělá inteligence vás předjede, vůbec to neznamená konec závodu, jako tomu je u jiných her. A to ani v případě, pokud soupeře nevidíte před sebou na trati. Soupeři totiž i na vyšší obtížnosti mají tendenci zpomalit a nechat se dojet, což působí trochu komicky. Pak trochu odpadá ona radost z výhry, když víte, že hra dělá i přes vaše chyby vše, co může, abyste skončili na prvním místě.

Znovu zmíním sérii Forza Horizon, protože ta přišla s takovým tím ideálem, jak by měla vypadat moderní závodní hra, která si nehraje na simulaci, ale i spíše arkádou a přístupná naprosto všem hráčům. Nyní nemyslím jen promyšlený svět, zábavné herní mechanismy, ale hlavně i jízdní model. Ten má sice do simulace daleko, ale přebírá z ní některé prvky, takže už po několika metrech vždy cítíte výkon jednotlivých vozů, s nimiž je radost jezdit. Věřím, že jednou podobného levelu dosáhnou všechny takové hry. Need for Speed Heat bohužel takto skvělý jízdní model nemá, protože se drží striktně svých arkádových předchůdců, takže auta trochu nepřirozeně po trati plavou a zároveň se ani moc neliší zážitek z řízení nějakého toho slabého vozu s pozdějším třeba Lamborghini. Neříkám, že je jízdní model úplně špatný, třeba pocit z rychlosti je pořád dobrý, navíc se dá na něj zvyknout a po pár závodech jsem přistoupil na to, že není tak detailní a propracovaný, ale je to škoda. Předloha pro takovou tu arkádovou dokonalost tu je, a je škoda, že od ní vývojáři více v tomto neopisovali, když už se nechali u ní inspirovat pro řadu dalších prvků, které do své hry zakomponovali. A určitě u jízdy zamrzí i skutečnost, že ačkoliv vývojáři připravili několik kamer, tak tak z kokpitu chybí. To už se dnes u závodních her moc nevidí, a to ani u těch arkádových. 

Nyní se konečně dostávám k tomu hlavnímu, co dělá závodní hru závodní hrou, a to jsou vozy. U nedávno recenzovaného GRIDu jsem si stěžoval, že nabízí jen několik desítek vozidel, jejichž rozmanitost navíc nebyla nějak přehnaně velká. To u Need for Speed Heat, ačkoliv tu není ten největší vozový park na světě, jsem více méně spokojen. V základu jich je téměř 130 a najdete tu zastoupení prakticky všech známých automobilových značek, takže nechybí už zmíněné Lamborghini či Porsche, Ferrari, Aston Martin a další. Ačkoliv jsme pořád v arkádě, každý vůz si můžete následně výkonově vylepšovat skrze jednoduchý a přehledný systém, ať už jde o motor, brzdy nebo pneumatiky, abyste mohli uspět v pozdějších těžších závodech. Tím se trochu dotýkám toho, že ve hře nenajdete žádné rozdělení vozidel do tříd, ale vždy je jen nutné sledovat čísílko s výkonem, a podle něho se řídit. Vaše starost je pak jen rozhodování o tom, jestli koupit lepší vůz nebo vylepšit ten současný. Kromě výkonového vylepšení zde nechybí ani vizuální úprava, od barvy po kola nebo různé polepy, navíc je možné si řadu designů stáhnout i od ostatních hráčů, takže máte další důvod, proč hru zapínat v online módu.

Určitě si pamatujete, že v Need for Speed z roku 2015 hra byla neustále připojená online a nešla tak stopnout. To vývojáři později opravili, naštěstí u Need for Speed Heat už od začátku počítají s tím, že někdo nechce být připojen k serverům a chce hrát sám. Hra tak nabízí offline a online režim, takže je jen na hráči, jaký si vybere. Za to vývojáře chválím. Pokud si zapnete online režim, tak po mapě vidíte i ostatní hráče, jako v nějaké pseudo MMO hře, případně se můžete účastnit závodů s dalšími hráči, což vám kolikrát hlavně v noci závody značně usnadní. Policie totiž najednou nejde jen po vás, ale po všech. A určitě je dobré být i součástí nějaké skupiny, za jejíž maximální level dostanete pořádně nabušený vůz. Pokud každopádně hledáte i online závodění s kamarády, v Need for Speed Heat ho najdete, je celkem intuitivně implementován a je na celkové online struktuře vidět, že vývojáře hodně ovlivnila série Forza Horizon. Ta je v současnosti králem závodních her a proč od ní trochu něco neobšlehnout.

Protože hru Need for Speed Heat vydává EA, asi nepřekvapí, že běží na interním enginu Frostbite, který byl původně vytvořen pro akční sérii Battlefield studiem DICE. Už v minulosti ale na něm bylo několik dílů Need for Speed postaveno, takže je vidět, že je natolik pružný, že se hodí i pro závodní hru. Co se týče samotného vizuálního zpracování, je celkem rozporuplné. Zatímco během závodů za denního světla hra nevypadá nějak extra působivě a budete si i všímat různých nedostatků, ať už je slabší vyhlazování nebo někdy nedočtené textury, během závodů v noci je to jiná písnička. Při nich ukazuje Frostbite engine svoji největší sílu, zvláště když třeba i hustě prší, což ve spojení s parádním nasvícením i některými skvělými scenériemi vytváří kolikrát až dech beroucí podívanou. Stejně jako samotná hra i vizuální zpracování by se dalo rozdělit na dvě části, což u her moc často nepíši. Co se mi ve hře líbí, je zničitelnost prostředí. Sice i desítky let staré stromy prorazíte svým sporťákem jako papírovou krabici, ale k arkádovému akčnímu závodění tato kolikrát trochu přehnaná demolice patří. 

Co se týče frameratu, tak hra běží po celou dobu ve 30 snímcích a nezaznamenal jsem během testování žádné zaškobrtnutí nebo problém. Je ale škoda, že ani na konzolích PlayStation 4 Pro nebo Xbox One X se vývojáři nepokusili o optimalizaci na 60 fps. Takto rychlé akční závodní hře by to jen prospělo. Že není problém udělat na těchto konzolích závodní hru s obrovským otevřeným světem v 60 fps ukázala ostatně Forza Horizon 4, která navíc vypadá i lépe jak Need for Speed Heat. Co ale mohu určitě pochválit, je ozvučení, ať už města nebo samotných vozidel, které je opět příkladné. Solidní a rozmanitý je i soundtrack, s nímž jsem neměl žádný problém a dobře utváří během závodů atmosféru.

Po předchozích dílech Need for Speed jsem se popravdě na Heat moc netěšil. Vývojáři hru před vydáním moc neukazovali a ani o ní neinformovali, takže byla i menší obava na místě, jak vše nakonec dopadne. Need for Speed Heat ve výsledku není špatnou hrou, vlastně jsem se u něj dobře bavil po několik dní. A může za to hlavně povedené závodění ve dne i v noci a slušný vozový park. Chvilku jsem přemýšlel, že bych udělil i pěknou osmičku, ale nakonec podvádějící policie a několik dalších nedostatků mě donutilo sáhnout po nižší známce. Poprvé ale tuto generaci mohu říci, že se nemusíte bát za nový Need for Speed utratit své peníze, dostanete povedenou závodní hru, u níž se budete bavit. Že napíšu něco takového, bych po oznámení a posledních týdnech nečekal.