Metroid Dread

RECENZE 17

NSW

Konzolista
Hráči

Hodnocení hráčů

9/10 Kachlo
10/10 Rundas
10/10 martinns
 
 
Metroid Dread ( Metroid Dread )
9 10 1
Hodnocení hráčů: 9.25 z 10, hodnotilo 4 hráčů

Metroid Dread

Martin Šmíd, 11.10.2021 18:45

Letos je tomu přesně 35 let, co vyšel první díl oblíbené série Metroid. Ten si získal obrovskou oblibu u fanoušků Nintenda, položil základy pro žánr metroidvania her a zároveň se v něm zrodila obrovská videoherní celebrita v podobě hrdinky Samus Aran. Tedy hrdinky. Když hra vyšla, fanoušci vůbec netušili, a dost možná ani zaměstnanci Nintenda, že hlavním hrdinou je žena. A nevěděli to dlouho ani během hraní. Až když se povedlo dokončit hru na určitý čas, Samus odložila helmu a ukázala svoji tvář. Věřím, že pro mnohé to byl tehdy obrovský šok, ale možná i díky postavě Samus si nakonec série Metroid získala takovou velkou oblibu. Od té doby jsme tu měli 13 dílů z hlavní série i řadu spin-offů, přičemž fanoušci se určitě těší na připravovaný Metroid Prime 4, který byl oznámen před několika lety. Jeho vývoj ale nešel podle představ a proto se Nintendo rozhodlo ho restartovat a svěřit zkušenému studiu Retro. Než tu budeme mít o něm vůbec nějaké první informace, vychází hra Metroid Dread, která od první ukázky vypadala neskutečně lákavě a hodně se jí věřilo, a možná i z toho důvodu, že za jejím vývojem stojí španělské studio MercurySteam (Castlevania: Lords of Shadow), které se před čtyřmi lety postaralo o parádní Metroid: Samus Returns pro kapesní konzoli Nintendo 3DS.

Recenzovaná verze: Nintendo Switch

Fanoušci určitě vědí, že Metroid Dread je prakticky přímým pokračováním fenomenálního dílu Metroid Fusion, jenž vyšel v roce 2002 pro kapesní konzoli GameBoy Advance a zaznamenal obrovský ohlas. Na pokračování Nintendo v průběhu let samo několikrát lákalo, ale producent Yoshio Sakamoto vždy říkal, že čeká na správnou dobu a hlavně na to, až bude mít k dispozici hardware, který umožní naplno realizovat jeho ambiciózní vizi. Díky konzoli Nintendo Switch se ho konečně dočkal, a tak se Samus Aran mohla vrátit na naše televizní obrazovky. Pokud patříte mezi nováčky nebo už přesně nevíte, co se v Metroid Fusion událo, zase tak moc to nevadí, protože na začátku je to nejdůležitější pěkně shrnuto. Do hraní se tak může pustit naprosto každý. Nikdo se nemusí bát, že by se v příběhu nějak ztratil nebo vůbec netušil, co že se to děje. Určitá znalost univerza a předchozích událostí je ale určitě velkým plusem.

V  Metroid Dread se hlavní hrdinka Samus Aran dostane při honbě za parazity X na záhadnou planetu ZDR, kam ji přivede tajemný signál, čímž tak trochu začátek zápletky kopíruje Vetřelce od Ridleyho Scotta. Pokud jste fanoušky Metroidu, tak vás tohle určitě moc nepřekvapí, protože vývojáři několikrát přiznali, že už u prvního dílu před třiceti pěti lety se nechali slavnou vesmírnou filmovou ságou hodně ovlivnit. Každopádně na planetě ZDR čeká populární lovkyni odměn kruté přivítání od mimozemské rasy, kterou mnozí považovali za vyhynulou. Je uvězněna hluboko v podzemí a navíc zbavena svých veškerých schopností. Aby přežila, musí zjistit, co že se to tu děje, ale hlavně získat znovu své schopnosti, aby mohla uniknout. Příběh se může zdát jednoduchý, ale má řadu silných momentů a je vyprávěn skrze dobře napsané dialogy i povedené filmečky, přičemž dokáže pozornost hráče udržet až do epického finále.

Ačkoliv je tu s námi žánr metroidvania her přes tři desítky let, stále si drží u hráčů velkou oblibu. Tomu se nejde ostatně moc divit, když jsme tu měli jen v poslední době řadu kvalitních zástupců tohoto žánru, mezi nimiž je třeba Ori and the Will of the Wisps, Hollow Knight nebo Bloodstained: Ritual of the Night. A nyní tu máme Metroid Dread, s nímž se vývojáři nesnažili překopat žánr nebo přinést v rámci série nějakou velkou revoluci. Už po prvních krůčcích jsem zjistil, že tu mám před sebou další 2D akční metroidvania plošinovku, stavějící na akci, průzkumu, překonávání záludných překážek i řešení dobře navržených hádanek. Nechybí ovšem sem tam nové nápady a oživění, ale nic nenabourává jedinečnou identitu série, pro kterou ji fanoušci tolik milují.

Metroidvania hry jsou založeny na tom, že se postupně vracíte do už prošlých oblastí a díky získaným novým schopnostem si odemykáte jiné cesty, no a Metroid Dread tento pro žánr tolik charakteristický prvek hojně využívá. Hlavní hrdinka Samus Aran toho na začátku moc neumí. Umí proklouznout malou škvírou, skákat či střílet ze své pušky, ale postupně si díky průzkumu i plněním hlavní příběhové linky odemkne daleko více schopností. Třeba možnost proměnit se do podoby kovové koule a kutálet se tak potrubím, ale také získá možnost vydržet v extrémních podmínkách, přitahovat se na vyšší místa, lézt po magnetických stěnách, zrychlit a prorazit rychlým během stěny, či vystřelit do vzduchu jako raketa. Schopností je hodně a i díky nim a jejich využívání se neustále mění hratelnost, která tak nikdy nepřejde do stereotypu.

Z čeho jsem byl doslova ohromen, tak je parádní, komplexní a rozmanitý design prostředí, v němž se hra odehrává. To má následně velký vliv na to, že je radost svět hry prozkoumávat, což ve spojení s výbornou hratelností a velkým množstvím schopností hlavní hrdinky je jednoznačná výhra. Vývojáři připravili hned osm map, které jsou klasicky rozsáhlými bludišti, v nichž nechybí laboratoře, jeskyně, lávové či zamrzlé oblasti, případně zatopené podvodní pasáže, kde platí úplně jiná pravidla. Jednotlivé oblasti se navíc často mění dle vaší akce, takže můžete značnou část mapy třeba odvodnit, zatopit, případně z ní dostat lávu. Do toho vývojáři připravili řadu skrytých chodeb a místností, které ukrývají upgrady zdraví a raketometu, jenž tak pojme více nábojů. Průzkum je tak hodně důležitý, protože je velký rozdíl jít na bosse nebo na jakéhokoliv silného protivníka jen s jedním dílkem zdraví a deseti raketami nebo s pěti dílky zdraví a stovkou raket. Dalo by se říci, že cíl je v Metroid Dread jasně daný, ale cesta, ta už je jen na samotném hráči.

Jednotlivé oblasti jsou obrovské, a protože jsou opět koncipovány do podoby důmyslně nedesignovaných labyrintů, bylo by jednoduché se v nich ztratit, pokud by nebyla přítomna podrobná a hlavně přehledná mapa. Na ní krásně vidíte, jaké oblasti jste už objevili, kam se ještě nemůžete dostat a co musíte pro odemčení dalších částí mít. To je fajn, protože po získání nové schopnosti většinou víte, kam se nově dostanete a nemusíte tolik bloudit, jako tomu bylo v minulosti nebo stále je v jiných metroidvania hrách. Skvělé navíc je, že si pro lepší přehlednost můžete sami na mapách označovat místa, kam se chcete dostat.

Metroid Dread obsahuje pestrou nabídku nejrůznějších protivníků. Na začátku jsou to hlavně roboti, ale následně se Samus musí vypořádat i s nejrůznější mimozemskou faunou, která z její přítomnosti také nemá zrovna velkou radost. Druhů protivníků je opravdu hodně, navíc vývojáři je postupně servírují po celou dobu hraní, takže i na konci dokážou překvapit. Jsem rád, že Metroid Dread není jen prostou rychlou arkádovou střílečkou, ale aby bylo možné nepřátele porazit, je kolikrát nutné i trochu zapřemýšlet, naučit se jejich útoky a odhalit slabiny, jako je tomu třeba u současných Souls her. Hodně se mi líbí i parry systém, jenž slaví návrat z Metroid: Samus Returns, pomocí něhož je možné při správném načasování odrážet útoky nepřátel. Využívání parry systému má navíc tu výhodu, že když protivníka pomocí něho zlikvidujete, získáte daleko více léčiva a raket. 

Co patří k naprostým vrcholům hry Metroid Dread, tak jsou parádně navržené souboje s obrovskými monstry v podobě bossů, jedny z nejlepších, jaké jsem za poslední dobu viděl. Každý boss je unikátní, má jedinečný vzhled a útoky, a vyžaduje odlišnou strategii k poražení. Souboje s bossy vždy maximálně prověří to, co jste se v posledních hodinách naučili, přičemž jsou parádní odměnou za postup hrou. Jejich počet vzhledem je k délce dostačující, navíc mi nepřišlo, že by byl nějaký uměle natahovaný nebo přehnaně těžký. Ano, porážka bossů v Metroid Dread je větší výzvou než u klasické herní produkce, což je určitě fajn, ale třeba já měl největší problém u prvních dvou. Hlavně z toho důvodu, že jsem se s hrou stále seznamoval. Následně už ale po naučení všech schopností jsem neměl problém bosse porazit i na první pokus, pokud jsem tedy pochopil, co po mě daný střet chce. To je možná vždy ten největší problém.

Pokud jste viděli nějaký trailer nebo prezentaci hry, tak určitě víte, že si vývojáři kromě bossů připravili ještě speciální střety s roboty E.M.M.I., kteří se pohybují ve vždy pěvně daných zónách. Ti trochu připomínají velké robotické psy, kteří se umí protáhnout malou škvírou, mohou lézt po zdi nebo stropě, jsou i celkem pozorní, takže vidí nepatrný pohyb a slyší každý krůček hlavní hrdinky. Nepřijde mi, že by byl Metroid Dread nějakou vyloženě těžkou hrou, ale během těchto střetů jsem měl kolikrát opravdu velké problémy, takže jsem je musel i několikrát opakovat. Střety jsou pokaždé napínavé, děsivé a trochu připomínají střety Ripleyové s Vetčelci, přičemž během nich musíte postupovat potichu za pomoci stealthu, schovávat se, případně využívat třeba neviditelnost nebo schopnost přeměnit se v kouli. Navíc E.M.M.I. nejdou zničit klasickými zbraněmi. Abyste je mohli v dané oblasti eliminovat, musíte si nabít speciální zbraň za poražení minibosse. Souboje s těmito protivníky dle mého názoru dobře oživují hru a hlavně hratelnost, a jsou pěknou novinkou v rámci samotné série. Co bych jen vytkl, tak je skutečnost, že každého tohoto robota je nutné porazit stejným způsobem. V tomto mohli být vývojáři trochu více kreativní.  

Určitě se ptáte, jak dlouhý Metroid Dread je. Na tuto otázku není lehká odpověď, protože hodně bude záležet, jak velké zkušenosti máte s žánrem metroidvania her a předchozími díly. Fanoušci určitě nebudou mít problém Metroid Dread dohrát za nějakých patnáct hodin na první průchod, nováčci ale mohou ve hře utopit klidně dvojnásobný čas, zvláště když hra moc neradí a nedává nápovědy, kam jít. Já jsem hru dohrál za zhruba šestnáct hodin a musím říci, že je tato délka dostačující, navíc jsem rád, že se vývojáři vyhnuli natahování doby, jako tomu bylo na konci hry Metroid: Samus Returns. U Metroid Dread jsem se skvěle bavil po celou dobu, protože jsem neustále prozkoumával nové lokace, bojoval s novými protivníky, učil se další a další schopnosti hlavní hrdinky a užíval si parádní souboje s bossy.

Pokud jde o hratelnost, jen těžko bych mohl něco vyloženě vyčíst, protože jde o fantastickou zábavu se spoustou skvěle fungujících mechanik, které tvoří doslova jedinečný zážitek a další parádní přírůstek do Metroid univerza. Jsem rád, že vysoké standardů hra dosahuje i co se vizuální stránky týče. Vlastně bych i řekl, že jde o jednu z nejhezčích her, jakou jsem zatím mohl na konzoli Nintendo Switch hrát, ať už to je v handheldovém nebo televizním režimu. Metroid Dread potěší svoji pěknou stylizací, detailním prostředím, velmi dobrým nasvícením i řadou nádherných efektů, a do toho běží velmi svižně bez jakýchkoliv zádrhelů, takže je možné si užívat průzkum i střety s protivníky. Potěší i povedená zvuková stránka a hudební doprovod, krásně doprovázející vše, co se děje na obrazovce.

Metroid Dread je fantastická akční hra a krásný dárek všem fanouškům Metroid série. Samus se vrátila v ohromující formě v jednom ze svých nejlepších dobrodružství, které zaujme zajímavým příběhem, skvělým designem světa, zábavnou hratelností, rozmanitou nabídkou nepřátel, epickými bossy a v neposlední řadě i výbornou audiovizuální stránkou. Metroid Dread mohu doporučit naprosto všem. Pokud si chcete udělat radost, běžte si ho koupit, třeba i s novým OLED modelem konzole Nintendo Switch. 

 
 
 

KOMENTÁŘE

    Pro přidání komentáře je nutné být registrován a přihlášen.
     
    7

    Tormented Souls

    9

    Death Stranding: Director’s Cut

    8

    Lost in Random

    7

    NHL 22

    9

    Kena: Bridge of Spirits

    9

    Tales of Arise