Dnes již klasické SONY exkluzivitě Heavy Rain nikdo neupírá zásluhy o konsolidaci a popularizaci interaktivního dramatu, stejně tak jako jejímu tvůrci odvahu rozvíjet psychologicky vyspělá a zároveň kontroverzní témata, kterým se většina scénáristů nebo režisérů (nejen) v herním průmyslu vyhýbá asi jako český politik osobní odpovědnosti. Interaktivní drama už není pouze omezeno na Quantic Dream, o čemž nás loni v létě mile přesvědčil výborný Until Dawn, ale David Cage jakožto duchovní otec celého žánru s ním zůstává i nadále osudově spjat. Nyní pilně pracuje - jak jinak než opět v roli scénáristy a režiséra - na své novince Detroit: Become Human. Než ale futuristický příběh robotické Kary vyjde, postaralo se studio Quantic Dream o to, aby SONY uvolnila na PS4 jejich dvě doposud největší interaktivní dramata a zároveň vrcholné počiny Cageho nevšední kariéry: Heavy Rain a Beyond: Two Souls.

Pokud jste se loni rozhodli počkat, až bude kolekce Quantic Dream k mání kompletně, můžete si nyní oba tituly stáhnout v jednom balíčku. V případě, že jste před několika měsíci neodolali vábení Beyond: Two Souls, máte možnost doplnit si sbírku o Heavy Rain. Obě hry lze pořídit i za celkem slušnou sumu na disku, a to v podobě „The Heavy Rain & Beyond: Two Souls Collection“. Od originálního vydání titulu sice uběhla už pěkná řádka let, ale Heavy Rain neztratil nic ze své nadčasovosti. Zobrazuje totiž jedinečné pouto rodičovské lásky, které nemůže zpřetrhat ani smrt. I dnešní všestranně vyspělý a civilizovaný člověk totiž nese ve svých genech základní pravidlo přírody - vždy ochraňuj a braň své potomky. Co nastane v situaci, kdy je spořádaný otec od rodiny vystaven kruté životní zkoušce, jenž jej nutí jít daleko za hranice pravidly a normami spoutané společnosti, aby zachránil svého potomka, zobrazuje v mrazivě naturalistické podobě právě Heavy Rain.

Hlavním mottem Heavy Rain je otázka, jak daleko jsme ochotni zajít, abychom zachránili někoho, koho skutečně milujeme. Díky základní koncepci žánru, která spočívá v rozhodnutích a z nich vyplývající odpovědnosti, dokázal Heavy Rain se svým vyspělým příběhem ze všech doposud existujících interaktivních dramat oslovit nejvíce hráčů, protože je přímo ztělesněním reálného života, kde se druhých příležitostí a možností změnit klíčová rozhodnutí dostává jen minimálně, pokud vůbec. Toho si byl David Cage vědom nejen při samotném vymýšlení žánru, ale především při psaní scénáře k Heavy Rain, který lze klasifikovat jako noir thriller s výraznými detektivními prvky. Ústřední roli totiž hraje pomatený šílenec přezdívaný Origami Killer, který unáší malé chlapce, jejichž těla jsou poté nalezena v dešťové vodě. Jak už název hry napovídá, sériový vrah, který stále uniká spravedlnosti, udeří vždy v době hustých přívalů deště, čímž se ještě znásobí sklíčenost a znepokojivá dusivá atmosféra města ovládaného strachem i nejistotou, kdy a kde vrah zanechávající za sebou figurky origami udeří znovu. Cage vsadil na čtyři hratelné postavy s mistrovsky profilovaným charakterem i dějovou linkou. Tato čtveřice se proto stala doslova kultovní a jen těžko bychom nalezli někoho, koho by během hraní neoslovila:

Ethan Mars
Ethan je na začátku hry představen jako úspěšný a šťastný člověk obklopený dvěma chlapci a milující manželkou. Jenže již zanedlouho se jeho život změní v děsivou noční můru, ze které není úniku. Aby zachránil syna, musí se navzdory okolnostem a překážkám okolí vydat na nejistou cestu plnou bolesti, rizika a balancování na samotné hranici morálnosti i práva. Jako hlavní postava, kolem níž se točí základní dějová zápletka, může mít Ethan až sedm různých zakončení. Quantic Dream posloužil jako dabér a model herec Pascal Langdale, který měl z filmových dramat již bohaté zkušenosti.

Scott Shelby
Bývalý policista a mariňák, jehož staromódní vystupování ani časté astma nebudí příliš dobré zdání. Ve skutečnosti je však Shelby soukromým detektivem s vyvinutým smyslem pro spravedlnost, jehož si najala rodina jedné z obětí Origami vraha, aby objasnil případ, na kterém pohořeli i zkušení kriminalisté. Dabérem a předlohou se stal herec Sam Douglas, což se ukázalo jako vynikající tah, neboť Shelby dostal nezaměnitelné vzezření, hlas i charakter, který je upomínkou na staré dobré časy, kdy nad všehoschopnými gaunery ještě vítězily rozum a tvrdé chlapské pěsti. Za zmínku jistě stojí, že Sam Douglas se mihl i v prvním traileru na Detroit: Become Human. Že bychom se dočkali další spolupráce mezi uznávaným tvůrcem a oblíbeným hercem?

Norman Jayden
Charismatický Jayden je profilistou FBI, kterého posílá Washington s jasným cílem: pomoci zastavit sériového vraha, jehož řádění šokuje celé Spojené Státy. Jayden je vybaven nejen bystrým úsudkem, ale především technickými vychytávkami, kterým vévodí brýle a rukavice umožňující rozbor důkazů pomocí trojrozměrného realistického programu. Jako všechny hlavní postavy, tak i Jayden trpí vlastními démony, a to závislostí na drogách. Postavu Jaydena ztvárnil herec, režisér a scénárista Leon Ockenden.

Madison Paige
Madison je mladá a nezávislá žena, která se živí jako fotožurnalista. Trpí chronickou nespavostí a nočními můrami. Do vyšetřování se zaplete na vlastní pěst, neboť jí její dobrodružná postava a všetečná zvědavost neumožňují nechat případ bez povšimnutí. Její postava vznikala nejobtížněji, jelikož David Cage nebyl spokojen s hereckým výkonem modelky Jacqui Ainsley, a tak jí nechal předabovat herečkou Judi Beecher, jež nakonec Madison propůjčila i svou tvář.

Ethan, Shelby, Jayden a Madison mají sice vlastní příběhovou linku a hraní za ně se pravidelně střídá po krátkých epizodách, avšak vzhledem k tomu, jak se hlouběji zaplétají do vyšetřování a komplikovaného případu s Origami vrahem, dochází postupně k prolínání jejich scénářů. I když mají všichni zájem na dopadení vraha, a tak stojí de facto na stejné lodi, přece jen je každý z nich silně svázán se svým společenským statusem a navíc pojali vyšetřování z natolik opačného úhlu, že dojde v řadě případů i k vzájemné konfrontaci postav. David Cage u Heavy Rain sklidil velké uznání nejen za to, že i přes časté změny dějových linek zůstala soustředěnost i plynulost vyprávění zachována, ale také za promyšlenou zápletku. Ta se snaží vyhýbat základním klišé z děl věnujících se únosům nebo sériovým vrahům, aby dala naopak vyniknout tvořivosti a nápaditosti. Cage si v Heavy Rain rozhodně nebere žádné servítky a chrlí na hráče dusivou atmosféru, dramatické a emotivně vypjaté momenty, dynamické akční scény, syrovou mluvu i realistické znázornění okrajových sociálních skupin města, z nichž se nejvíce koncentrují oběti Origami vraha. Záměrem D. Cage totiž bylo co nejautentičtější znázornění zoufalství a chudoby četných lidí, kteří musí velmi často vychovávat své děti v náročných podmínkách a bez naděje na lepší vyhlídky. Tedy téma, o kterém se v naší údajně vyspělé a milosrdné společnosti téměř nemluví.

Jak už to v interaktivním dramatu bývá zvykem, každá ze čtyř hlavních postav si utváří vlastní příběh, přičemž přispívá svým skromným dílem k postupnému odkrývání identita vraha a jeho motivů. Konec hry je proto pro každého otevřený a originální. Genialitou hry je skutečnost, že podle četných indicií lze již zhruba od poloviny hry alespoň vytušit, kdo je ve skutečnosti vrahem. Každá z postav může zemřít, a tak se za určité konstelace stane, že vrah unikne spravedlnosti a hráč se připraví o četné pasáže hry. Heavy Rain se tak skutečně s nikým nemazlí a je nevyzpytatelný jako život sám. Vzhledem k sympatické délce hry, která se pohybuje kolem na tento žánr standartních 10 - 12 hodin, četným zakončením a možnosti určit si obtížnost hry představuje Heavy Rain solidní výzvu pro opakované hraní. Avšak prvotní zážitek, na který budete i po letech vzpomínat s nostalgií a nepříjemným pocitem úzkosti v žaludku, je pouze jeden a není přenositelný ani opakovatelný. Ale to už je zkrátka úděl detektivek a příbuzných žánrů, kde jsou odhalování vraha a dlouhodobá nejistota výsledku důležitou páteří díla.

Je k nevíře, že i po šesti letech vypadá Heavy Rain stále svěže a moderně, ačkoli technologie za tu dobu urazily pěkných pár kroků vpřed. Filmový zážitek je zde stále intenzivní jelikož David Cage jako režisér u Heavy Rain předvedl svůj doposud nejlepší výkon. Nečekané záběry kamer, „porcování“ obrazovky na více částí se záměrem vyniknutí dramatičnosti nebo poetičnosti okamžiku, či excelentní vystupňování atmosféry v situacích, kdy se tímto způsobem spojí akční a časem omezené scény s těmi, jež jsou vázány na dění ve spodní či vedlejší půlené obrazovce, to vše jsou profesionální a vkusně provedené inovace, jež dopřávají hráči napětí a pocit absolutního prožitku. Ten neubíjí ani prkenné ovládání, jež ale bohužel k žánru tradičně patří, a které může být pro některé hráče nepřekonatelnou překážkou spolu s menší náročností na aktivní přístup. Filmovému zážitku a celkové atmosféře velmi přidává skvělý hudební doprovod, který obstaral dnes již bohužel zesnulý Normand Corbeil. Zejména jeho truchlivé piano je nezapomenutelné a dokáže mnoho scén proměnit na srdceryvné výstupy.

PlayStation 4 verze Heavy Rain je téměř identická jako šest let starý originál. Nejedná se tedy o žádný remaster, i když se v tomto smyslu o hře leckde informovalo. Je to bohužel pouhý port, který kromě stabilního frameratu, rychlejšího loadování a lepšího nasvícení nepředstavuje nic nového. Velkým zklamáním je navíc zjištění, že hra neobsahuje DLC epizodu „The Taxidermist“, ve které jsme měli možnost prožít zajímavou epizodu s Madison během jejího pátrání po Origami vrahovi. Pravda, toto DLC nebylo bůhvíjak dlouhé a nepřinášelo z hlediska hratelnosti ani příběhu nic převratně nového, avšak bylo milým zpestřením hlavní kampaně. Po letech lze navíc vyslovit zklamání, že David Cage nedostál svému slovu, a tak nám namísto čtyř slibovaných DLC nakonec naservíroval pouze jedno. Stejně tak si lze jen smutně povzdechnout, že v Quantic Dream nevěnovali čas a prostor vylepšení svého klíčového titulu, a namísto toho se soustředili výhradně na jeho zakonzervování a pouhé uvolnění pro PlayStation nové generace. Ještě je důležité uvést, že Heavy Rain nemá CZ titulky, což je velká škoda a SONY jako distributor propásl i svou druhou příležitost, jak hru více přiblížit českému a slovenskému publiku.

Interaktivní drama nikdy nebude mainstreamový žánr. Naopak, ještě dlouho bude muset bojovat proti předsudkům a atakům ze strany těch, kteří v něm spatřují pouze krásné pozlátko bez větší herní hodnoty. Heavy Rain však i po mnoha letech dokazuje sílu nápadu a hluboké zamyšlení v emocemi prodchnutém příběhu o tématu, o němž se sice těžko hovoří, ale v němž se ukrývá nadčasové poselství o síle lidskosti. David Cage může být pro mnohé naivní poeta, ale svým opus magnum Heavy Rain dokázal oslovit širokou škálu hráčů po celém světě napříč generacemi i žánry. Chcete-li poznat jaký je rozdíl mezi tím hru „hrát“ a „prožívat“, přičemž toužíte po titulu s propracovaným příběhem ze skutečného života, strhujícím tempem i excelentní gradací děje, není lepší volby než kritikou a hráči obdivovaný Heavy Rain. Vřele doporučujeme!