„Jen hlupák nemění své názory.“ Větou, kterou s oblibou říká i nás prezident, můžeme dnes začít. Kdybyste se mě totiž ještě tak před rokem zeptali, jaký názor mám na japonská RPG, odpověděl bych, že jsou mému srdci nejblíže, avšak mají již to nejlepší pravděpodobně za sebou. Dnes už si tímto názorem ale nejsem ani zdaleka tak jist. Mohou za to právě tituly jako je Persona 5, které dokazují, že žánr rozhodně ještě nepatří do starého železa. Ba co více! Pokud dorazí na západní trh skutečně originální zástupce žánru, mohou i japonská RPG pořádně rozvířit zdejší stojaté vody. Asi jste již slyšeli o tom, že Persona 5 doslova uhranula herní scénu a je jednou z nejlépe hodnocených her na PlayStation 4 (hra vychází paralelně i na PS3). Tím je de facto řečeno, že se nám představuje titul, u něhož v recenzi nepůjde ani tak o polemizování nad jeho kvalitami, obzvláště, když je Persona 5 už nějaký ten týden venku, nýbrž daleko spíše o představení této hry, jež není tak úplně klasickým žánrovým přírůstkem. Persona 5 je totiž hra mnoha tváří, ale ať už se na ní díváme z jakéhokoli pohledu, vždy se před námi zjeví ze všeho nejvíce oslnivě krásný monolit, který byl vytvořen ruky schopných a talentovaných japonských umělců.