Recenzovaná verze: PlayStation 4

Než se ale dostanu k samotné hře, zmíním jednu podstatnou informaci. Pokud vás stejně jako mně zaujala nedávno vydaná demoverze a hráli jí až do úmoru, a to za každou postavu, moc se nevyplatí z ní nechávat uloženou pozici. Demo totiž neobsahuje sběratelské předměty, takže chtě nechtě se budete muset vrátit a danou část v plné verzi znovu prozkoumat. To by bylo na začátek.

U hry je vždy důležitý mozek, za který považuji zápletku. U Trials of Mananečekejte žádné složité příběhové porno, jakým se chlubí jiná rozsáhlá japonská RPGčka a další hry. Příběh je tu víceméně o záchraně a sebepoznání. Nebudu vám ani náznakem nic popisovat, abyste si mohli příběh užít tak, jak vývojáři chtěli, ale musím zmínit jednu velkou přidanou hodnotu. Trials of Mana totiž, stejně jako její originál, má hned několik příběhových scénářů. Můžete si vybrat celkem ze šesti různých hrdinů. Tři z nich jsou pak zásadní, jak se vše bude odehrávat. Podle toho, jakého si vyberete, vám hra následně nastaví scénář. To znamená, že i když budete hru hrát třikrát za různé kombinace postav, pokaždé budete mít jiný začátek, jiné mezisekvence ve hře a také odlišný finální dungeon, včetně finálního bosse. 

Mapa světa je opravdu velká a jednotlivých lokací jsou mraky. Sice nejsou bůhvíjak rozsáhlé, ale pořád nabízejí prostor k průzkumu, navíc každá lokace je úplně jiná a má svoji jedinečnou stylizaci i atmosféru. Takhle bohatou hru na lokace jsem vlastně dlouho nezažil. A přemýšlím, zdali vůbec. Od klasických externích lokací, které nesmí chybět v žádné JRPG jako jsou ohnivé pláně, zasněžená místa, džungle nebo poušť, zde navštívíme také bezpočet dungeonů, mezi které patří strašidelná pirátská loď, gotický hrad či záhadné zatopené město. Netvrdím tímto, že je hra na lokace originální a nabízí něco doposud neviděného, ale mají pěkný design a následná rozmanitost zaručí, že neustále budete prozkoumávat něco nového, takže stereotyp a nuda rozhodně nehrozí. 

Hra je už na první pohled pohádkově krásná. Úplní pastva pro oči. Malovaná, barevná a plná i malých detailů a efektů, které dokáží neskutečně potěšit. Všude něco poletuje, kytky kvetou, vločky padají a hořící prach skoro propaluje pixely zobrazovadla. Ostatně Trials of Mana pohání osvědčený Unreal Engine od studia Epic Games, který obecně fantasy hrám sluší, ale je očividně náročný, protože když jsem hru spustil, tak se moje PS4 PRO změnila na F15ku. Na druhou stranu jsem si nevšiml, že by hra trpěla technickými problémy nebo chybami, které bych tu musel zmínit. Trials of Mana je po této stránce solidně vyladěná.

Soundtrack je dle mého povedený a hře pomáhá budovat až kouzelnou pohádkovou atmosféru. Sice není až tak snadno zapamatovatelný jako v konkurenčních JRPG hrách typu Dragon Quest nebo Final Fantasy, ale ani jedna melodie mě neprudila, nikdy jsem nezískal pocit, že se nějaká opakuje, nebo že by jich už někde slyšel. Vlastně tomu bylo právě naopak, soundtrack a jeho skladby jsem si užíval od začátku do konce. Jsem zvyklý hrát japonské hry v japonštině, a proto jsem rád, že i Trials tuto možnost obsahuje. Japonské infantilní hlásky dívčích charakterů a hluboké basování mužských postav má pro mě veliké kouzlo, ale nebojte, angličtina je zde pochopitelně také. Každý má možnost si hru užít tak, jak uzná za vhodné a bude chtít.

Asi nejzábavnější a nejlepší část na celé hře je soubojový systém, jenž je i velmi jednoduchý na pochopení. Není tedy problém, aby se gamepadu chopil i naprostý začátečník a nováček v žánru. Trials of Mana se řadí k akčním JRPG, kde vlastně vystačíte s kombem křížek, křížek, kolečko, trojúhelník. Hra je hodně klikací, mačkáte většinou light attack a dodge. Občas přidáte heavy attack a když je nejhůře, zakouzlíte nebo spustíte speciální útok. Kamera u soubojů je přehledná, takže krásně vidíte, kdy a co nepřítel bude dělat. Souboje probíhají klasicky v arénách, přičemž na první dvě obtížnosti jsou celkem jednoduché. Pokud však už zemřete, hra vám dá na výběr pokračovat asi z pěti míst, z nichž jedno je přesně tam, kde jste zemřeli. Hra je ve výsledku takový řetěz soubojů s bossy. Ti jsou nápadití, originální, je jich velké množství a po většinu času je vážně zábava s nimi bojovat. Co ovšem zábavu trochu narušuje, jsou postavy ovládané umělou inteligencí. IQ bohužel nechali někde ve zdrojácích, tak nepočítejte s žádnou velkou zásadní pomocí v boji. Co si neuklikáte a neodpředmětujete sami, to nemáte.

Co nesmím opomenout je duše a rozmanitost hry, protože neustále vás dokáže překvapovat a předkládá něco nového a neokoukaného. Jaké bylo třeba překvapení, když jsem procházel dungeon a najednou se hra přepnula do jakési 2D plošinovky. Je vidět, že v původní hře museli vývojáři chrlit nápady a originalitu, protože grafika byla tehdy v plenkách. Vše se tak točilo kolem hratelnosti, z čehož nyní může remake do značné míry těžit. Hrozně zábavné je třeba sázení semínek, které vám padají ze soubojů, popřípadě z truhel. Semínka si zasadíte a vyroste vám z nich lektvar či přívěšek. Květináč si navíc levelujete a na maximálním levelu si můžete vypěstovat třeba ultimátní zbraň. A důležitou roli ve hře hraje i to, jestli je den nebo noc. Podle toho se odvíjí řada věcí, s čímž je třeba počítat a myslet na to. 

Když se do hraní Trials of Mana ponoříte, můžete v ní lehce nechat dvacet i více hodin, než se dostanete k závěrečným titulkům. Bude záležet hodně na zvolené obtížnosti i kombinaci hrdinů. Hra také disponuje slušným endgame obsahem. Sice to není taková nálož, jakou měl poslední Dragon Quest, ale je zde slušná řádka nepovinných bossů, speciální finální třída postavy, nějaký ten dungeon a postagme boss. Když tedy hru dohrajete, máte na další hodiny o zábavu postaráno. Nehledě tedy na to, že díky postavám a odlišnostem scénářů je tu velmi dobrá znovuhratelnost.

Při hraní jsem měl různé pocity. Jako fanouška originálu mně velmi potěšil ten dotek s japonským světem, který je velmi specifický. Například tančící obchodníci, sušenky na zvednutí zkušeností či dělo jako cestovní prostředek. Přišla mi však škoda, že nikde není žádný bestiář, protože příšerek je hodně a jsou milé. Rád bych Trials of Mana přirovnal k nějaké podobné hře, a nakonec jsem našel. Tou je Rogue Galaxy, což byla Sony exkluzivita pro konzoli PlayStation 2, kterou dělalo známé studio Level 5. A tím bych asi svoje povídání uzavřel. Přeji vám podobný zážitek, jaký jsem měl já, a pokud jste sběrači digitálního bordelu jménem trofeje, tak vězte, že získat platinu je snadné a zároveň zábavné, jako celá hra.

Trials of Mana je stále považován za jedno z nejlepších JRPG všech dob. Hra byla na svou dobu velmi inovativní a patřila mezi série, které definovaly žánr nejen japonských RPG. Remake, který se k nám nyní dostává, je nenáročné, krásné a snadno hratelné JRPG. Vřele jej doporučuji každému, kdo ještě žádné nehrál, přičemž úpěnlivě hledá, u jakého titulu začít. Takto má vypadat plnohodnotný remake, a proto se nebojím hře přidělit vysokou známku, jíž si plně zasluhuje.