Recenzovaná verze: PlayStation 4

Začít musím grafickou stránkou hry, která je na takto obrovský otevřený svět velmi povedená. Tvůrci zpracovali Bolívii, ve které se hra odehrává, velmi detailně a věrně. Prostředí je rozmanité – hory, solné pláně, sníh, lesy – prostě vše, na co byste mohli v této jihoamerické zemi narazit, a i když se jedná o taktickou střílečku, často jsem si jen vyjel na nejvyšší kopec v okolí, abych se pokochal nádhernou krajinou. Na PlayStationu 4 Pro běží hra velmi plynule, nedochází k žádným zásekům nebo jiným problémům, a podle ohlasů od kolegů běží hra podobně dobře i na klasické PS4 a konzoli Xbox One, což potěší jistě mnohé z vás. Navíc mne velmi zaujala celkem dobrá rozbitelnost okolí. Sice ne budov a staveb, ale různé předměty, nacházející se po celém herním světě, lze rozbít, stejně tak i vozidla mají ucházející model poškození.

Na první pohled by se tak Bolívie mohla jevit jako ráj na zemi, kam bychom se všichni měli vydat na dovolenou a užívat si krásné přírody a sluníčka. To by však nesměla být celá země prošpikována drogovými kartely, jejichž chapadla sahají i do vod policie či vlády. Pod nátlakem prezident Bolívie ustoupil a slíbil, že vláda přimhouří oči nad výrobou a distribucí drog, pokud kartel Santa Blanca přestane se zabíjením nevinných lidí. Vy se jako člen speciální jednotky Ghost, která oficiálně ani neexistuje, vydáváte tento kartel zničit. Není překvapením, že Ghost je jednotkou americkou a je vyslána proto, že tamní vláda chtěla omezit přísun kokainu do USA právě z Bolívie. V čele Santa Blanci stojí zajímavý hlavní záporák jménem El Sueño. Není však možné ho ihned zpacifikovat, a tak musíte začít pěkně odspodu a postupně se propracovat až k hlavnímu bossovi. Kromě této skupiny se setkáte i s takzvanými jednotkami UNIDAD, které naoko působí jako jednotky bolivijské armády, ale ve skutečnosti také nejsou žádnými svatoušky. Ačkoliv příběh není zrovna originální a nemá ambice získat Oscara, rozhodně nijak neurazí. Jde o klasickou omáčku, abyste měli důvod se vydat do Bolívie a tam si zastřílet.

Cesta k očištění Bolívie od všeho zla rozhodně nebude jednoduchá a čeká vás na ní mnoho různorodých a zajímavých misí a úkolů. Jistě vás nepřekvapí, že nejčastěji budete plnit mise, ve kterých je hlavním cílem likvidace některého ze členů kartelu. Kromě nich budete pomáhat rebelům se zásobováním a oni se vám na oplátku odmění pomocí v misích, pokud si je přivoláte. Nechybí ani sbírání důkazů, vyslýchání různých členů Santa Blanci, útoky na konvoje či například ničení komunikačních věží kartelu. Herní náplně je tedy opravdu mnoho, a pokud vám styl hry sedne, rozhodně u ní strávíte mnoho hodin, než mapu vyčistíte od všech ikon. I když se úkoly postupně začnou opakovat, jako asi v každé podobně rozsáhlé hře, ani po několika desítkách hodin jsem se nepřistihl, že bych se nudil, což je asi to nejlepší možné znamení.

Samozřejmě nechybí v dnešní době už běžné vylepšování dovedností, úprava zbraní či vzhledu vaší postavy – v tomhle ohledu Ubisoft ničím nepřekvapil a vy tak máte možnost vyzkoušet opravdu obrovskou škálu zbraní, které si navíc můžete velmi jednoduše upravovat. Měnit můžete optiku, pažbu, spoušť a další a navíc můžete ke zbrani přidělat třeba tlumič či granátomet. Možností je opravdu mnoho a hračičkové i zde stráví mnoho času. Úprava postavy? Opět starý dobrý Ubisoft, takže velké množství všech druhů oblečení, včetně licencovaných kousků, ze kterých si jistě každý vybere. Nutno podotknout, že postavu si vytváříte na začátku hry, ale veškeré oblečení a části výstroje můžete kdykoliv během hry měnit. Díky obtížnosti je opravdu nutné si dobře rozmyslet, do kterých vylepšení dovednostní body investujete, protože ač se nejprve hra jeví jako celkem snadná, po několika hodinách se značně zvýší obtížnost a už nepůjde každou misi plnit rambo stylem. Během každého boje vás parťáci mohou oživit pouze jednou, a tak je dobré si postup dobře promyslet, pokud nechcete celou misi opakovat několikrát.

Celou hru můžete hrát jako vlci samotáři, kdy vaše tři parťáky ovládá AI, či v kooperaci právě až se třemi dalšími hráči. Pokud máte tři kamarády, se kterými se do hry pustíte, je to asi nejlepší varianta, ale v případě, že byste chtěli hrát s náhodnými hráči, raději vám doporučím hru pojmout jako singleplayerovou a projít jí sami s pomocí umělé inteligence. Vaši kolegové ze skupiny Ghost sice nepobrali všechnu moudrost světa, ale i tak se chovají inteligentněji než většina náhodných hráčů, kteří jen bezhlavě běží dopředu a zřejmě si spletli hru. Navíc výhodou je, že AI parťákům můžete dávat příkazy, které opravdu plní, a proto mi tato varianta přijde smysluplnější. Velmi mne bavila například možnost pomocí dronu nebo dalekohledu označit nepřátele (nejprve pouze jednoho, ale po vylepšení této dovednosti až tři), které pak na váš povel parťáci ve stejný moment zpacifikují – velmi efektivní i efektní.

Co mě však zklamalo, je jízdní model. Opravdu nechápu, proč takto velký vydavatel nepoužije jízdní model z některého ze svých titulů, ale vytvoří nějaký zcela nový a navíc takto otřesný. Fyzika u vozidel evidentně vůbec nefunguje, zpátečkou vyjedete i kopec, který je téměř kolmo k zemi, při najetí na kámen se vaše vozidlo vymrští do vzduchu a podobně. O motorkách se raději rozepisovat vůbec nebudu, jen jedna rada – vyhněte se jim velkým obloukem, protože ty řídit prostě nejdou. Naopak příjemným zjištěním bylo, jak se ovládá vrtulník. Sice opět trochu odlišně než v jiných hrách, přesto je jeho pilotování zábavné a rychle se jej naučíte.

Zmínil jsem vozidla a tak se pozastavím ještě nad jednou věcí s nimi související – rádio. Tvůrci se zřejmě inspirovali u Rockstaru, a tak můžete poslouchat bolívijskou stanici plnou latinskoamerické hudby a rádoby vtipných pořadů a moderátorů. Chvilku mě tento styl hudby a vysílání sice bavil, ale po pár hodinách jsem byl rád za možnost rádio úplně vypnout. Písničky i samotní moderátoři se totiž rychle oposlouchají a spíše vám pak lezou na nervy. Bohužel se nedají vypnout i rozhovory čtveřice hlavních postav když přejíždíte z jednoho místa na druhé. Jeden z vojáků stále vypráví vtipy, které nejsou vůbec vtipné, další zase neustále komunikuje s vedením skrze vysílačku a ten poslední je až přehnaně patriotský a neustále pronáší hesla typu „Umřít za Ameriku“. Navíc u takto rozsáhlé hry hrozí, že vám brzy bude připadat repetitivní, u mě se však tento jev nedostavil a hru jsem si užíval od začátku až do konce (a to jsem většinu hry prošel sám).

Pomalu se dostáváme k závěru recenze, a tak si vše hezky shrneme – Tom Clancy´s Ghost Recon: Wildlands je bezesporu velmi dobrou hrou s obrovským a rozmanitým světem. Po grafické stránce hře téměř není co vytknout a dobrou zprávou je, že hra velmi dobře vypadá i na klasické PS4, Pro verze tedy není podmínkou. Nejvíce si hru sice užijete se třemi dalšími kamarády, ale ani pokud ji pojmete jako singleplayerovou, nudit se nebudete, protože je zde stálo co podnikat – mise, pomoc rebelům, sbírání zásob a podobně. Plusem je pro mnoho hráčů i česká lokalizace, která je, jak jsme si u Ubisoftu v poslední době zvykli, na velmi dobré úrovni. Ač jsem si tedy nemyslel, že u hry vydržím déle než po dobu nutnou k napsání recenze, teď jsem si jistý, že si ji ještě mnohokrát zapnu, abych se ve virtuální Bolívii postavil proti kokainovému kartelu Santa Blanca.