The Dark Pictures: Switchback
Recenzovaná verze: PlayStation VR2
V listopadu minulého roku vývojáři ze Supermassive Games zakončili první sezónu The Dark Pictures, do níž spadaly hned čtyři hororové/akční adventury založené na filmovém zpracování a hlavně možnosti ovlivňovat osudy hlavních hrdinů a dalších postav. Ačkoliv každá hra měla několik problémů a nemohl jsem být s žádnou úplně na sto procent spokojený, ve výsledku musím první sezónu hodnotit kladně. U jednotlivých her jsem se slušně bavil, navíc oceňuji, že každá nabídla nejen vlastní originální příběh a hrdiny, ale i odlišnou atmosféru a herní vlastnosti. Vývojáři také zapracovávali postupně zpětnou vazbu od hráčů a obohacovali hratelnost, třeba o volnou kameru a větší průzkum. Zatímco první díl Man of Medan se odehrával na ztracené zaoceánské lodi, Little Hope se točil kolem čarodějnictví a byl hodně inspirovaný Silent Hillem. Třetí díl House of Ashes se odehrával ve starobylém chrámovém komplexu pod iráckou pouští a byl ze všech her nejakčnější. No a v minulém roce vyšlý The Devil in Me zavedl hrdiny na ostrov s muzeem, které bylo zaměřeno na slavného sériového vraha.
No a těmito čtyřmi hrami je ovlivněna i právě vycházející střílečka The Dark Pictures: Switchback. Ta sice má svůj vlastní příběh, točící se kolem bezejmenné oběti vlakového neštěstí čekající na záchranu, ale je naprosto nezajímavý a vlastně ho vývojáři po většinu času ani nerozvíjejí. Důležité je, že se hlavní hrdina při čekání na záchranu dostane postupně do několika úrovní, které jsou inspirované výše zmíněnými hrami a v nich musí přežít děsy a prostřílet se nejrůznějšími protivníky. Je vlastně docela škoda, že vývojáři v tomto spin-offu nepřišli s něčím lepším, co by samotné zajímavé hororové univerzum více obohacovalo a rozšiřovalo, zvláště když se rozhodli i v něm využít postavu kurátora. Vlastně jsem si připadal, jako kdyby se vývojáři až na poslední chvíli snažili alespoň něčím jednotlivé úrovně propojit, ale moc se jim to nepovedlo.
Jak už jsem zmínil, The Dark Pictures: Switchback je klasická kolejnicová střílečka, v níž sedíte ve vozíku a projíždíte úrovněmi, které jsou silně inspirované hrami ze série The Dark Pictures. V nich se pak pokoušíte řešit jednoduše pojaté hádanky, ale hlavně postřílet co nejvíce různých protivníků. První polovina hry, v níž projíždíte strašidelnou zaoceánskou loď nebo bídně vypadající vesničku plnou čarodějnic ztracenou v mlze, je dost nevýrazná. Přestřelky nejsou moc zajímavé, design úrovní je průměrný a navíc jsou docela dlouhé pasáže, v nichž se vůbec nic neděje. Naštěstí druhá polovina hry je výrazně lepší. Úrovně z House of Ashes jsou správně akční, a přímo výborné jsou úrovně z The Devil in Me, které mají strhující atmosféru a řadu děsivých momentů. Až jsem si chvilkami říkal, proč je druhá polovina o tolik lepší a zajímavější, jako kdyby na ni snad pracovali úplně jiní vývojáři.
Druhů nepřátel je velké množství, od různých zombiím podobným kreaturám po oživlé panenky, netopýry, hejna krys a další monstra. Zatímco na rozmanitost nepřátel si moc stěžovat nemohu, a to ani na jejich kolikrát děsivý design, moc se mi nelíbí, že jejich pohyb je dost toporný a navíc na nich není vidět následek střelby. Když jsem totiž do protivníků střílel, nebylo na jejich tělech vidět poškození. Jen z nich cáká krev, což vypadalo prostě zvláštně a nedodělaně, a trochu to i kazí celkový zážitek. Ostatně na ustřelování končetin a částech těl byl založen už stařičký House of the Dead nebo nedávný Zombieland: Headshot Fever Reloaded. K tomuto žánru to prostě patří. Co je dále dost nevýrazné, jsou souboje s bossy. Zajímavý je jen ten poslední, jinak ostatní jsou jen podle jedné šablony – vyhýbat se útokům bosse a nasypat do něj co nejvíce olova. Větší kreativita by hře tady rozhodně prospěla.
V čem hra The Dark Pictures: Switchback naprosto boduje je využití nových funkcí headsetu PlayStation VR2. Je vidět, že vývojáři ze studia Supermassive Games rádi zkouší nové technologie a zakomponovávají je do svých her. Parádní je už implementace haptické zpětné vazby, a to nejen v ovladačích PSVR2 Sense, ale také samotném headsetu. Vibrace krásně podkreslují jednotlivé scény, ať už během herních nebo neherních pasáží. Dobře jsou využity i adaptivní spouště, takže máte skutečně pocit, že střílíte ze zbraně, což je umocněno i detektory pro sledování prstů. Líbí se mi i využití haptiky přímo ve spouštích, kdy třeba při stisku svítilny tlačítko jemně vibruje a stará se o docela zajímavý efekt. The Dark Pictures: Switchback je pak i jedna z prvních her, která využívá pro herní účely sledování očí. Jsou pasáže, kdy se vyplatí nemrkat, protože po každém mrknutí hra změní scénu, což vypadá opravdu děsivě.
The Dark Pictures: Switchback není moc dlouhou hrou. Všemi úrovněmi se dá doslova projet naprosto v pohodě na střední obtížnost za nějaké čtyři hodiny, což je jeden večer nebo kratší odpoledne. Znovuhratelnost moc velká není, ačkoliv jednotlivé úrovně mají občas dvě cesty, jimiž je možné se vydat, ale ty se popravdě od sebe moc neliší. Hra nemá žádné bonusy, které by bylo možné odemknout, ani žádný další obsah, takže jediné, co vás u ní může udržet po další hodiny, je opakované hraní a překonávání výsledků kamarádů nebo hráčů v globálním žebříčku.
Z čeho jsem byl u The Dark Pictures: Switchback hodně zklamán, je vizuální zpracování a vůbec technický stav. Čekal bych, že když už jde o hodně lineární střílečku, nabídne na novém headsetu pro virtuální realitu krásný grafický zážitek, ale opak je pravdou. Hra The Dark Pictures: Switchback je po vizuální stránce čistě průměrná a vůbec se nemůže rovnat s hrami jako Horizon Call of the Mountain nebo Resident Evil Village. Vlastně i nedávno recenzovaný Zombieland: Headshot Fever Reloaded mi přišel detailnější a daleko hezčí, nehledě na to, že měl i pohlednou komiksovou stylizaci. Nepřátelé nejsou moc detailní a to samé se dá říci i o prostředí, které má textury i objekty v nízkém rozlišení. Navíc se docela často stává, že se textury i objekty viditelně dokreslují a skáčou do prostředí, což naprosto kazí celý zážitek. Technicky je hra vůbec nedoladěná a dochází i k mírnému sekání a na to, že byla ve vývoji pouze pro PlayStation 5 a headset PlayStation VR2, má i delší nahrávání jednotlivých úrovní. I proto jsem si chvilkami říkal, jestli hra nebyla náhodou původně v plánu pro PlayStation VR a nebyla z nějakého důvodu vydána až pro PlayStation VR2.
The Dark Pictures: Switchback je i přes veškerou kritiku pořád solidní kolejnicová hororová střílečka pro fanoušky série The Dark Pictures, ale problém je, že se od ní čekalo vzhledem k vývojářům a jejich historii daleko více. Ať už jde o vizuální zpracování, kvalitu jednotlivých úrovní během první poloviny nebo i herní stránku, které chybí potřebná hloubka. Hratelnost se od Until Dawn: Rush of Blood nikam neposunula a spíše mi i přišlo, že vývojáři udělali krok zpět. Na PlayStation VR2 jsou už v současnosti dostupné daleko lepší hry, i kolejnicové střílečky, takže na The Dark Pictures: Switchback se zřejmě hodně rychle zapomene.
Komentáře