Videoherní Tintinova dobrodružství přímo vycházejí z komiksové a filmové předlohy, takže hráče zavedou do Belgie, odkud se reportér Tintin vydává na stopu záhadného pokladu Rudého Rackhama. Samozřejmě nechybí ani záhadný Jednorožec, několik pěkných modelů lodí, nacisti a další charakteristické věci. Příběh je vyprávěn jednoduchou formou, takže už od začátku v podstatě víte, co je vaším cílem. Navíc i dialogy jsou docela jednoduché a jdou rovnou k věci. Rozhodně se tu nemluví více, než je nutné, abyste se posunuli v příběhu dále. To trochu nahrává i v angličtině méně zběhlým hráčům, kteří mají možnost většinu událostí pochytit. Je ale docela škoda, že ačkoliv je Tintin určen převážně pro mladší hráče, na konzolích chybí lokalizace.

Nyní ale na samotnou hratelnost, která představuje mix klasické 2D plošinovky s občasnými 3D pasážemi. Prostě jen chodíte zleva doprava a šplháte nahoru a dolů. Do toho se vám občas připlete do cesty nějaký ten nepřítel, kterého musíte zlikvidovat skrze sadu několika úderů. Někdy jsou nepřátelé silnější, takže na ně musíte využívat po levelu poházené věci nebo je přechytračit. Souboje jsou ale i tak hodně jednoduché a prakticky se nestane, že byste se u nich zasekli na delší dobu. Budete jimi většinou proklouzávat jako nůž máslem. Vrcholem jednoduchosti jsou i skákací pasáže, které nepředstavují ani tu nejmenší výzvu. Občas se alespoň naskytne nějaký ten logický rébus. Musím se přiznat, že jeden mi dal docela zabrat. Ne sice tím, že by byl tak těžký, ale od začátku jsem nevěřil, že by vyřešení bylo tak triviální. Jednoduchosti pochopitelně nahrává i ovládání, které je přesné a scvrklo se jen na ty nejnutnější úkony. S ovládáním jsem rozhodně nebojoval, ale to jde považovat spíše za plus.

Hratelnost alespoň občas nakopnou speciální pasáže, ve kterých třeba jedete na motorce s kapitánem Haddockem, přičemž vás pronásledují nepřátelé, které musíte likvidovat. Také si v těchto speciálních pasáží zalétáte v letadle, ve kterém se budete vyhýbat rozpadajícímu prostředí, případně likvidovat neřády, kteří vás budou chtít sundat. Občas si rovněž zautíkáte třeba před vodou, která se na vás začne valit, a to jsem ještě nezmínil pasáže, ve kterých ovládáte malého Tintinova psa. Bohužel i tyto pasáže jsou vrcholem jednoduchosti. Právě jednoduchost dost hru podkopává, někdy až docela zásadním způsobem. I díky jednoduchosti není problém dohrát hlavní příběhovou část za nějaké čtyři hodiny. Určitě mi dáte za pravdu, že to je hodně málo.

Po dohrání hlavní příběhové kampaně pro vás hra nekončí. Odemkne se vám totiž speciální kooperativní režim, ve kterém si můžete dát několik pasáží s kamarádem. Tento režim se docela povedl a nabízí zajímavý herní zážitek, ve kterém se postavičky dobře doplňují svými schopnostmi, a to nejen v boji. U kooperace se stejně naladěným kamarádem vás můžou po delší dobu udržet i postavičky k odemknutí, kterých je docela dost. Také si můžete v těchto pasážích zařádit jen se psy. Pokud by bylo jen na mě, tak právě kooperativní režim bych označil za to nejlepší a nejzábavnější, co vás u této hry čeká.

Pokud dohrajete i kooperaci, ještě tu jsou tři druhy výzev, které postupně můžete plnit. V podstatě jde o to, že si v nich postupně zalítáte v letadle, zajezdíte na motorce a pak také zašermujete na lodi, přičemž musíte vždy splnit požadovaný úkol. Vzhledem k tomu, že jsou všechny minihry neskutečně lehké, vaší pozornost asi moc dlouho neudrží. Nepředstavují totiž skutečnou výzvu, kterou byste museli hrát oběma rukama a alespoň si sednout. Jen ještě doplním, že v těchto výzvách můžete uplatnit i dodatečné ovladače Playstation Move, případně na Xboxu 360 kamerku Kinect.

Na audiovizuální stránce je až moc vidět, jak měli vývojáři omezený rozpočet. Grafika je totiž jen průměrná a spíše připomíná předchozí generaci konzolí. Jen je tedy grafika v HD rozlišení, ale neobsahuje žádný pěkný detail jako bonus a textury jsou rozmazané, navíc v nízkém rozlišení. Po vizuální stránce se tak určitě nejedná o standard, na který jsme zvyklí. To hudební stránka je na tom o něco lépe a občas se spustí několik povedených skladeb. Dabing rovněž není špatný a dokonce bych řekl, že se v rámci možností povedl. Rozhodně nebude trhat uši. Ozvučení je ale na druhou stranu hodně utlumené a na atmosféře nepřidá.

Po vynikajícím filmu jsem se docela na videoherní zpracování The Adventures of Tintin: The Secret of the Unicorn těšil. O to větší zklamání se dostavilo, když jsem se dozvěděl, že se jedná jen o průměrnou plošinovku, sice s občas zajímavými nápady, ale ani ty nezachrání samotnou hratelnost, která je stejná od začátku do konce. Věřím ale, že hlavně u mladších hráčů by si mohla zalíbení najít, navíc je tu spoustu dalších herních režimů a bonusů k sesbírání. I tak ale nic nemění na tom, že videoherní Tintinova dobrodružství jsou jen a jen průměrem. Raději se proto podívejte, kdy ve vašem kině poběží film a s celou rodinou na něj zajděte. Budete se bavit o dost více, navíc zaplatíte jen zlomek toho, co za hru.