Od hry by byla chyba očekávat nějakou silnou zápletku jako v Metal Gear Solid, tedy ona by dokonce byla chyba očekávat vůbec nějaký příběh. Řekněme si na rovinu, v takovýchto hrách je ho absolutní škoda, od toho jsou tu jiné tituly. Ve hře se ocitáte v roli pilota miniaturní rakety, se kterou poletujete kolem planet a ničíte vše ve vašem dosahu - od velkých kamenů, nepřátel, bossů, až po gigantické kameny, které svojí destrukcí vyvolají mírnou vlnu chaosu a brutální nepřehlednosti. To vše vidíte shora, abyste měli nade vším maximální přehled a kontrolu. Každá z planet je opravdu miniaturní, což je z části hezké. Bohužel z té menší části. Z té větší se jedná o zlo, které při určitých situacích vyvolává něco víc, než je pocit klaustrofobie. Na malém prostoru je nahuštěno opravdu extrémní množství předmětů, které se při dotyku s vašimi střelami mění na ještě menší, ale stále stejně nebezpečné části. Od toho se odvíjí ta akčnější část hry. A vlastně ta jediná.

Střelba. To je to, oč tu běží. Pravidlo první zní: nezastavit se. Jakmile se zastavíte, máte většinou mnoho problémů, abyste svoje botky dostali zpět do sucha. Během vašeho galaktického putování narazíte na celkem tři druhy munice, kterou musíte jinak a jindy využívat. První a v prvním stádiu nejslabší je Rock Crusher, který dobře poslouží na klasické kameny a slabší protivníky. Dále následuje Gold Melter, jak už z názvu napovídá, je to ohnivý paprsek, kterým můžete rozpouštět zlaté kameny a více protivníků najednou. No a poslední je Ice Splitter, který se velmi využívá na drcení kusů ledovců. Každou zbraň můžete vylepšovat, takto lze dosáhnout až té nejsilnější verze, která vyhladí obrovské množství všeho. Stejně tak je ale nutné docílit úspěchu dobrým a uvážlivým přehazováním těchto zbraní a jejich smyslným používáním. Právě neustále přítomné kameny jsou kolem vás v šíleném množství, kolikrát se tedy dechberoucí akce mění v rychlý úprk, přiněmž kličkujete mezi kusy skal a ještě k tomu jdou po vašem zadku nepřátelé. Toto je jedna z těch klasických situací ve hře. Samotní bossové jsou takříkajíc neškodní. Narazíte celkově na pět úrovní, ale vrchní šéfové se neustále opakují po dvojcích. Setkáte se s velikým létajícím talířem, hadem vystřelujícím rakety, ale také s celou oživlou planetou. A myslíte si, že při soubojích budete mít klid od kamenů a nepřátel? Nenechte se zmást. Střely ve hře místy létají opravdu rychle, proto můžete hbitým stisknutím postranního tlačítka vyletět jako namydlený blesk. Stejně tak můžete stiskem druhého tlačítka používat bomby, jenž udělají kolem vás naprosté čisto. Tedy alespoň v devadesáti procentech všech případů.

V základní hře je přítomen i režim pro dva hráče na jedné, nerozdělené obrazovce. Bohužel je hraní takovýmto způsobem celkem nepraktické a zároveň velmi frustrující. Nemůžete se od sebe ani na deset metrů pohnout, aniž byste nemuseli vytahovat kamaráda z průšvihu, nebo si sami lízat rány. Pokud se ale sejdou dva velmi sladění a zkušení hráči, může se vše přetočit v pravou zábavu. Pokud chcete více režimů, musíte platit, tak už to dnes prostě bývá. Takto si můžete dokoupit balíčky s režimy jako Bomber, kde si musíte vystačit pouze s bombami, nebo Survival, kde máte za úkol proplouvat mezi kameny bez použití střeliva, Endless, který je doslova přecpán vším možným, záleží čistě na vaší odolnosti. SD HD byla navíc vůbec první hra na PS3, která podporovala systém trofejí. Patch s nimi zároveň přidal do hry podporu přehrávání vlastní hudby z disku, což je velmi užitečné zpestření, které rozhodně využije většina hráčů.

Hra je na své poměry grafický skvost. Všemožné exploze a efekty, které doprovázejí tyto reakce, jsou velmi povedené, až hypnotizující, spolu s podmanivými tóny rytmů hrajících do bezvládné destrukce kolem vás. Pokud plánujete zakoupení nějaké té hry přes PlayStation Network, vaše kroky by měly vést právě za Stardustem. Jedna z vůbec prvních her ke stažení a zároveň jedna z těch nejlepších, která vám ukáže, jak vypadá nefalšovaný chaos. Berte všemi jedenácti.