Recenzovaná verze: PlayStation 5

Než se ho ale dočkáme, servírují nám vývojáři hru Steelrising, s níž se rozhodli opustit svoji komfortní zónu a pokusit se přinést Soulovku. Tento žánr je mezi hráči i herními vývojáři v posledních letech hodně oblíbený, ale mnozí si na něm dokázali z různých důvodů (rozpočet, nedostatek zkušeností a tak dále) vylámat zuby. Ono vzít koncept, který je neskutečně zábavný, návykový a svým způsobem geniálně vymyšlený, a postavit na něm kvalitní hru, není zase tak lehké, jak nám ukázalo mnoho pokusů, naposledy třeba Thymesia. 

Už když byla hra Steelrising oznámena, dostalo se jí velké pozornosti díky jejímu originálnímu a vlastně i docela dost lákavému zasazení. Odehrává se totiž v době, kdy jsou ve Francii a hlavně tedy v Paříži velké nepokoje. Ty jsou ale potlačeny Ludvíkem XVI. a jeho obrovskou mechanickou armádou. Odpůrci jsou v Paříži zabiti a jejich těla nyní hnijí na zdemolovaných ulicích, kde hlídkují nejrůznější roboti, aby lidé byli ze strachu zamčeni doma. Tato nová a hodně nepěkná situace se samozřejmě nelíbí královně, která se rozhodne s ní bojovat, a to za pomoci své osobní strážkyně. Nejde ovšem o člověka, ale o hodně vyspělého robota Aegis, který je mezi tím nejlepším, co bylo doposud člověkem vyrobeno. Aegis má ve svých rukou moc, aby situaci zvrátila a zachránila Francouzskou revoluci, ale jak určitě už tušíte dle žánru, zase tak lehké to nebude.

Základní příběhová linka je na rozdíl od GreedFallu vlastně docela jednoduchá a hlavně lineární, protože se od začátku ví, co je cíl. Přesto je postupně lehce rozvíjena, nechybí jí několik zvratů a odhalení, a potěší i zakomponování několika dalších historických postav, mezi nimiž je Marie Antoinetta, generál Lafayette nebo Robespierre. Líbí se mi navíc, že hlavní hrdinka Aegis je dobře napsaná, má kvalitní dabing a není jen bezduchou schránkou, jak jsem si na začátku myslel a jak by asi každý od robota očekával. Postupně se o ní budete dozvídat další informace a zjistíte, že má v sobě více lidství než mnozí lidé, ačkoliv je i trochu naivní.

Příběh hry Steelrising se mi líbil, stejně jako zasazení. Mám rád, když si hry vyberou nějaké zajímavé historické období a interpretují ho svým vlastním způsobem v alternativní minulosti, a ve Steelrising si vývojáři vybrali období, které je jim blízké i vzhledem k jejich původu. Zatímco příběh a solidně napsaná hlavní hrdinka je dobrý základ, důležitá je u hry hlavně její hratelnost. A tady začíná bohužel Steelrising trochu zakopávat, ať už jde o zpracování nebo design úrovní, k čemuž se ještě dostanu. Je ale vidět, že jsou vývojáři ze Spiders obrovskými fanoušky her studia From Software, přičemž jejich Steelrising má kolikrát svoji temnou atmosférou hodně blízko Bloodbornu. Hlavně když se Aegis prochází po uličkách Paříže, které hoří a jsou posety mrtvými těly civilistů i vojáků.

Základní herní mechaniky jsou pak věrné Sousl žánru, takže pokud patříte mezi jeho fanoušky, budete od první minuty vědět, co se po vás chce. Musím ale říci, že Steelrising je hra otevřená i nováčkům a vlastně si ji užijí všichni, protože obtížnost je sice vyšší než u jiné akční RPG produkce, ale pořád ne tak vysoko jako u her od From Software. Jak už jsem naznačil výše, Steelrising se odehrává v Paříži osmnáctého století, případně jejím přilehlém okolí. Přímo ve velkoměstě navštívíte celou řadu ikonických lokací a nebude chybět ani Bastila. Bohužel musím říci, že jednotlivé lokace mají většinou slabší, nudný a lineární design, takže nejen, že nejsou tak zajímavé, jak by mohly být, ale nedávají ani moc prostoru k průzkumu. Je obrovská škoda, že když už si vývojáři vybrali tak zajímavé období a zasazení, nedokázali ho podpořit kvalitnějším a propracovanějším designem úrovní, který je vždy naprosto klíčový u Souls her.

Za co ale musím vývojáře pochválit, tak je pohyb hlavní hrdinky, který je plynulý díky vyladěnému ovládání, navíc design úrovní je vertikálnější, než u některých jiných Souls her. Aegis i proto může skákat, ale postupně se naučí pomocí vystřelovací kotvičky dostávat na vyvýšená místa, překonávat delší propasti za pomocí speciálního dashe nebo ničit zapečetěné zdi či vrata, čímž se dostane do dříve nedostupných míst. Zatím jsem psal jen o prostředí a pohybu po něm, ale Steelrising je akční RPG hra, v níž jsou hlavní souboje s protivníky. A těch se potuluje po ulicích Paříže opravdu hodně. Většinou jde o různé stroje, ať už jde o robotické vojáky, psy či další neřády. Druhů protivníků je pár, bohužel se po čase začnou trochu opakovat, což je škoda, protože v poslední třeba čtvrtině už jsem tak věděl, jak na všechny protivníky vyzrát a nepředstavovali zase tak velký problém. Větší rozmanitost u protivníků by hře prospěla.

Souboje s protivníky jsou každopádně ve Steelrising jako v každé Souls hře hodně postavené na taktice, ale také i zábavné, čemuž dopomáhá kvalitně navržený soubojový systém. Hned na začátku si můžete vybrat ze čtyř zcela odlišných herních stylů. Je možné se do hraní pustit jako osobní strážkyně, ale také jako klasický bojovník, který byl mojí volbou, případně jako tanečnice nebo alchymista ovládající umění živlů. Počáteční volba je důležitá, ale postupně je možné herní styl měnit, ať už díky zbraním, které postupně nacházíte (ve hře jich je přes 40), případně levelování, které ve Steelrising funguje naprosto stejně, jako v jiných Souls hrách. Stejně tak je podobné vylepšování zbraní, zvyšování počtu lékárniček nebo odemykání dodatečných pasivních perků, které mají na hratelnost i herní styl velký vliv.

Hra tak dává docela velkou volnost, jak si Aegis upravit, aby vyhovovala vašemu hernímu stylu. Já jakožto klasický bojovník jsem využíval hlavně obrovské kopí s možností ho nabít a zasadit opravdu hodně silný úder, přičemž jsem ho kombinoval s palnou zbraní, kterou má Aegis v základu, a možností využívat nejrůznější bomby – výbušné, ohnivé nebo elektrické. Ty se vždy dost hodí, a vzhledem k tomu, že je možné jich mít prakticky nekonečné množství, tak se s nimi dají souboje značně usnadnit. Přišlo mi ovšem, že bomby jsou značně nevyladěné a jejich účinnost je obrovská, takže kolikrát dělají ze soubojů frašku. A to platí i o bossech. Ti jsou navíc celkem generičtí a souboje s nimi nejsou tak zajímavé a zábavné, jak jsem očekával. Je to škoda, protože na hře je vidět, že měli vývojáři několik dobrých nápadů, ale nedokázali vše dotáhnout do úplně zdárného konce.  

Hlavní příběhová linka je značně lineární, a pokud půjdete jen po ní, dohrajete Steelrising za nějakých 12-15 hodin. Herní doba bude záležet jen na tom, jak moc zkušení jste v žánru Souls her. Hra má ale i docela velké množství vedlejších úkolů, s nimiž si můžete prodloužit herní dobu a doplnit další informace o zdejším světě a jeho postavách. Vzhledem k tomu, že příběh je celkem kvalitní a svět hry mě bavil, byl jsem rád, že v něm mohu trávit ještě nějaký čas. Je jen škoda, že zatím Steelrising nemá podporu pro New Game+, abych ji mohl rozehrát hned znovu s už nahraným levelem a vylepšeným vybavením. Podpora je ovšem slíbena, ale až do následujících týdnů. Je určitě fajn, že už nyní dali vývojáři vědět, že na této tolik oblíbené funkci Souls her pracují.

Hra Steelrising vznikla pouze pro PC a konzole současné generace PlayStation 5 a Xbox Series X/S, aby se vývojáři nemuseli omezovat starším hardwarem. Nakolik by byli limitováni, těžko povědět. Steelrising se určitě nebude řadit k nejhezčím hrám současnosti, ale na druhou stranu musím říci, že neurazí. Ano, sem tam je možné si všimnout o něco horších textur v prostředí, i horších modelů postav s kostrbatými animacemi, ale jako celek hra vypadá slušně. Zvláště některé části, hlavně v uličkách Paříže nebo katakombách mají velmi dobrou atmosféru, o níž se stará kvalitní nasvícení. Daleko důležitější je dle mého plynulost. Steelrising nabízí několik režimů zobrazení, ale já si vybrat ten, který se zaměřuje na co nejlepší framerate. Během něho je snímkování stabilní, nevšiml jsem si žádných propadů. Co ale mohli vývojáři trochu více vyladit, jsou občasné grafické glitche. Občas se mi třeba stalo, že jsem zabil protivníka a ten se znovu postavil. Sice byl už mrtvý a neohrožoval mě, ale dobře to nevypadá. Naštěstí jde o něco, co nemá vliv přímo na hratelnost, a věřím, že tyto drobnosti vývojáři ještě časem vyladí a odstraní.

U Steelrising jsem tak nějak doufal, že by mohlo jít o doposud nejlepší hru studia Spiders, ale GreedFall zůstal nepřekonán. Vývojáři dokázali přijít se zajímavým námětem, dobře napsaným příběhem i hlavní hrdinkou, ale nedokázali to doplnit o kvalitní design úrovní či zajímavější souboje s bossy, které jsou navíc i směšně jednoduché kvůli spatně vybalancovaným bombám. Steelrising určitě dokáže zabavit, zvláště fanoušky žánru, ale potenciál tu byl daleko větší, a ten bohužel zůstal nenaplněn.