Recenzovaná verze: PlayStation 4 Pro

Začal jsem sice trochu negativně, ale Space Hulk: Deathwing pochopitelně není úplný průser. Třeba příběh se vývojářům ze Streum On Studio docela povedl, ačkoliv je celkem jednoduchý a vypráví hlavně střet mezi dvěma frakcemi na starodávné lodi. Těmi frakcemi jsou pochopitelně jednotky Deathwing mariňáků z Dark Angels a mimozemské potvory Genestealeři. Fanoušky univerza příběh rozhodně potěší, navíc je doplněn o spoustu dalších informací a zpráv, a pojat tak, aby se v něm neztratili ani hráči, kteří se jinak o Warhammer 40,000 nezajímají. Každý si tedy v příběhu přijde na své. Je jen škoda, že ačkoliv má Space Hulk: Deathwing slušný start a prezentaci, nedokázali vývojáři dotáhnout samotnou hratelnost. A to ani za poslední rok, během něhož pracovali na této vylepšené edici pro PC a PlayStation 4.

Space Hulk: Deathwing  by se dal popsat jako rychlá střílečka typu Serious Sam, která se odehrává ve sci-fi prostředí na zdánlivě opuštěné vesmírné lodi. Po chvilce ale zjistíte, že nejste na lodi ani zdaleka sami, protože se na vás začnou hrnout hordy krvežíznivých potvor, a to v takovém množství, že se z šarvátek kolikrát stane v temných lokacích dosti nepřehledná záležitost, během níž prostě jen držíte střelbu. Umělá inteligence nepřátel spíše neexistuje, mají jednoduše zakódováno, že vám musejí ukousnout hlavu za každou cenu, a podle toho se chovají. Před hlaveň vám tak skáčou s radostí sami v hojném počtu, až vše po pár úrovních přejde do velkého stereotypu, takže hra začne po čase i dost nudit. A nudě nepomohou ani nové typy protivníků nebo zbraně, kterými se tato vylepšená edice pyšní. Na tom je ostatně vidět, že vývojáři možná ani netušili, co vše je v jejich hře špatně, takže se zaměřili hlavně na obsah, ale ten jí pochopitelně zachránit nemůže.

Vývojáři se snažili obrovským počtem protivníků navodit pocit, že čelíte proti přesile a jste v bezvýchodné situaci, což bohužel moc nefunguje, navíc na podobné střety nejsou připraveni vaši dva kolegové ovládaní umělou inteligencí, kteří vás doprovázejí. Jejich umělá inteligence je totiž naprosto žalostná a jedna z nejhorších, jakou jsem za dlouhé roky viděl. Ti pod návalem desítek nepřátel prostě a jednoduše nestíhají, takže budou umírat tak často, že z dvou podpůrných jednotek se stane spíše něco, co je naprosto zbytečné a nefunkční. A tím se tedy i vytrácí jakýsi taktický prvek, který chtěli vývojáři do hry zakomponovat, a měl v ní být obsažen. Většina práce je prostě a jednoduše na vás, vy si musíte poradit a z tohoto pekla dostat. Vzhledem ale k tomu, že jeden z vašich dvou kolegů vás umí léčit, když o něj přijdete, je to pochopitelně průser. Samozřejmě, ho můžete přivést zpět k životu, ale tato oživění skrze dostání se do speciální místnosti jsou omezené, takže když je vyčerpáte v polovině mise, zbytek je hodně těžký a kolikrát i frustrující. Většinou navíc budete muset začít celou misi znovu a pokusit se vše vyřešit lépe.

Určitě by mi nevadilo, že je Space Hulk: Deathwing rychlou bezduchou střílečkou. Ostatně mám celkem rád Serious Sama nebo DOOMa. Jeho problémem kromě nepřehledné akce je i skutečnost, že samotný soubojový systém není moc dobře navržen a hlavně tedy není ani moc zábavný. Sice budete mít k dispozici docela dost zbraní, od různých samopalů po děla nebo plamenomet, ale pocit ze střelby je nulový, navíc systém připomíná spíše automatové střílečky než moderní akční hry. Vývojáři se snažili vše oživit alespoň možností souboje na krátkou vzdálenost díky sečným zbraním, případně využíváním jakýchsi kouzel, ale hře to moc nepřidává na zajímavosti. A když u takové střílečky nefunguje soubojový systém, který navíc není moc zajímavý, je to pochopitelně obrovský problém.

Co se mi ale na Space Hulk: Deathwing docela líbilo, jsou solidně navržené úrovně, které mají dobrý design, navíc nejde jen o koridor, v němž byste likvidovali vlny protivníků. Na začátku každé mise se ocitnete na docela velké členité mapě, která dává pocit otevřenosti, což trochu připomíná starší akční hry se spoustou uzamknutých dveří, které si můžete následně odemknout. Každopádně na mapě pak plníte během mise řadu úkolů, které se ale často opakují, což je škoda. Každopádně budete se moci naučit hackovat a dělat další věci, což je vždy takové menší oživení, navíc máte možnost si i odpočinout od neustálé akce.

V jednom z předchozích odstavců jsem zmínil, že vás budou doprovázet během misí dva umělou inteligencí ovládaní kolegové. Na ty se ale spolehnout ani trochu nemůžete, takže daleko přijatelnější je si zahrát s živými hráči díky kooperaci. Ti mají přeci jenom inteligence více, alespoň tedy většinou. Bohužel ale musím říci, že kooperativní část je v tuto chvíli naprosto rozbitá. Matchmaking vám vyhledává v seznamu her i ty, které jsou už plné, navíc když se připojíte do hry, kde jsou jen 2 hráči ze 4, hra má během nahrávací obrazovky tendenci zamrzat a následně vám vyhodí hlášku s chybou serveru. To není zrovna dobrá vizitka pro vývojáře. Když už se vám povede do nějaké hry připojit, je vše pochopitelně zábavnější i taktičtější, ale po tom všem, co jste museli absolvovat, abyste se vůbec napojili, vám to bude i jedno.

Space Hulk: Deathwing běží na Unreal 4 enginu studia Epic Games. Je trochu škoda, že vývojáři nedokázali jeho obrovský potenciál využít, protože hra vypadá jen lehce nadprůměrně. Vývojáři se snaží vše trochu maskovat tím, že je všude samá tma, ale když už se objeví nějaká ta světlejší úroveň, začnete si všímat řadu ošklivějších textur a dalších nedokonalostí. Na druhou stranu hrátky světla a stínů vypadají celkem pěkně, stejně tak sem tam potěší i nějaké ty pěkné efekty. Potěší i relativně slušná optimalizace na konzoli PlayStation 4, během hraní jsem se nesetkal s větším technickým problémem, který bych musel zmínit. Framerate sice sem tam trochu klesne, ale nejde o nic hrozného. Co naopak zklame, je ozvučení a hodně nevýrazný hudební doprovod, který ani nezaregistrujete.

Než ukončím svoji recenzi, musím zmínit ještě jednu kaňku. Když zemřete, musíte vždy manuálně nahrát uloženou pozici. Očekával bych, že hra sama bude nahrávat tu poslední, navíc rychle. Nahrávací obrazovky jsou ve Space Hulk: Deathwing docela dlouhé. Na druhou stranu se dá tento systém trochu chápat, protože hra vytváří automatický save místech, nad nimiž zůstává rozum stát. Občas se mi vytvořil save v moment, když jsem umíral, což znamenalo, že po nahrání posledního savu jsem hned zemřel a mohl si nahrávací obrazovku zopakovat. Možná by vše vyřešila možnost manuálního ukládání, která zde ale chybí.

Vývojářům rozhodně nechyběly ambice, s nimiž do vývoje šli, ale Space Hulk: Deathwing je ve výsledku jen průměrná střílečka, která vás bude kolikrát spíše frustrovat než bavit. Fanoušci Warhammer 40,000 univerza si hru určitě koupí, zvláště když cena je od počátku nižší, ale ostatní by se měli porozhlédnout jinde. Na trhu je hromada daleko lepších a hlavně funkčnějších akčních her, které si zaslouží vaše peníze a hlavně čas.