Testovaná verze: PlayStation 4

Závodní hry, které to myslí na konzolích vážněji, to mají docela těžké. Každý konzolový výrobce má svojí vlastní sérii, ať už jde o Gran Turismo u Sony nebo Forza Motorsport u Microsoftu, která má miliony fanoušků po celém světě. Přijít tak s další, která by mohla pozici těchto dvou stálic ohrozit, je proto docela těžké, ale možná vývojáři ze Slightly Mad Studios ukazují všem ostatním cestičku. Rozhodli se, že zatímco konkurence se ohání sliby a čísly, kolik mají ve hře vozidel, ať už ty připomínající papírové krabice se zvukem levného vysavače nebo prémiové verze, zaměří se hlavně na kvalitu a bezprecedentní zážitek ze samotné jízdy, kterým prostě konkurenci zadupou. Project Cars je jasnou ukázkou toho, že když se do hry vloží nejen peníze, kterých v tomto případě zase tolik nebylo, ale hlavně i ono to srdíčko, může vzniknout něco hodně speciálního.

Když hru poprvé zapnete, můžete si samozřejmě hned dát rychlou hru, všechny tratě i vozy máte hned odemčeny, případně překonávání času ostatních hráčů, ale to nejzákladnější ke Kariéra. Ta se oproti konkurenci dost liší. Na začátku jsem moc nevěděl, co si o ní myslet, ale jak jsem jí hrál a pronikal do ní, ocenil jsem její propracovanost, zábavnost, ale také volnost, jakou hráči dává. Pokud se chcete vydat kariérou, kdy na začátku jste prakticky nikdo, začátečník v motorsportu a začínáte u motokár, můžete. Následně pak samozřejmě je možné se dostat do dalších, daleko lepších soutěží skrze pozvánky, díky všímavým manažerům, ale také je možné tohle všechno snažení přeskočit a rovnou do lepších soutěží skočit bez jakýchkoliv zkušeností. To se ale hlavně v začátcích moc nevyplácí, protože Project Cars není žádná arkáda, nutí vás naučit se pořádně jezdit a postupně si zvykat na silnější a silnější vozy, abyste měli vůbec šanci uspět.

Není proto úplně od věci začít od začátku a postupně se vypracovat, alespoň uvidíte, jaké to je dostat se na samotný vrchol. Možná si říkáte, jestli je tu nějaká motivace, pokud jde vše přeskočit a dostat se až do nejlepší soutěže, ale ta tu samozřejmě je, hlavně máte motivaci se neustále zlepšovat do multiplayeru, o kterém se rozepíši níže. Určitě je dobře, že se dá rozehrát několik kariér najednou, nemáte jen jednu, všechny se vám pak počítají do vašeho jednoho profilu. Oceňuji i to, že kariéra se skládá nejen ze samotných závodů, k nimž patří tréninky a kvalifikace, ale i z dalších akcí, třeba těch historických, které ji oživují a dělají ještě zajímavější jak pro fanoušky, tak příležitostné hráče, takže nesklouzne do stereotypu.

Závodní hry jsou vždy o vozidlech, a tady Project Cars ve srovnání s konkurencí trochu ztrácí, alespoň tedy pokud jde přímo o čísla. Zhruba sedm desítek vozidel – máte tu motokáry (mimochodem výborně zpracované, lepší jsem ve videohrách asi nehrál), cestovní vozy, sportovní, GT i Formule, není největší vozový park na světě, na druhou stranu se vývojáři zaměřili na kvalitu, nikoliv kvantitu. Výsledkem je, že každé auto má spoustu nádherných detailů a vypadá přesně, jako reální předloha. Navíc každé auto se jinak řídí, je třeba si zvyknout na jeho řízení, a hlavně, co je nejdůležitější, každé auto má naprosto parádní ozvučení, nad kterým museli vývojáři strávit spoustu měsíců. Ozvučení kolikrát snese srovnání i s tolik vychvalovaným Driveclubem, který se tak trochu stal v tomto měřítkem pro všechny ostatní závodní hry. Jen počkejte, až usednete do formule a z toho rachotu si budete připadat, jako byste byli přímo na místě a chystali se na závod, na druhou stranu sousedi, už tak moc z toho samozřejmě odvařeni nebudou. Ozvučení se stará o výbornou atmosféru, jakou může konkurence jen tiše závidět.

Ať už jde o Gran Turismo nebo Forza Motorsport, nejedná se o pravé hardcore simulátory, jaké jsou dostupné třeba na PC. Na konzolích je vždy úkol hlavně nabídnout zábavné ježdění, a pokud bude mít nějaké ty reálnější prvky, jen dobře. U Project Cars je vidět, že má svůj původ na PC, pro které původně hlavně vznikal, protože jde se simulací jízdy v rámci konzolí nejdále, což je už vidět na nejrůznějším nastavení, je toho tady opravdu hromada, až kolikrát budete i několik minut ladit auto k obrazu svému, na některé možnosti jsem doslova civěl chvilku a zjišťoval, co vlastně dělají, strejda google v tomto také několikrát pomohl. Následný zážitek z jízdy ale za to stojí, zvláště pokud máte doma volant (v mém případě to byl Thrustmaster T300RS), na němž prakticky zažijete tu nejlepší konzolovou jízdu svého života díky výbornému a do detailu promyšlenému jízdnímu modelu s až maniakálními detaily, ale ani na gamepadu není pochopitelně zážitek špatný, hra ho celkem dobře využívá a počítá s ním. Jízdní model každého vozidla zpracovali vývojáři do nejmenších detailů, takže by vše mělo odpovídat reálu, na druhou stranu je vše podáno způsobem, který je lehce přístupný i pro nováčky či sváteční hráče, kteří se neztratí. Navíc oceňuji, že ačkoliv vývojáři chtěli vytvořit simulátor, po vzoru Forza série má akčnější a zábavnou hratelnost. Snad jen trochu může vadit, že během kvalifikace nebo v praxi začínáte na studených pneumatikách, nenašel jsem nikde možnost na změnu. Podobné menší mušky hra samozřejmě obsahuje, ale velký vliv na následný zážitek naštěstí nemají, navíc nejde o něco, co by nešlo v budoucnu napravit.

Určitě se ptáte, jak je na tom model poškození. Co se týče toho vizuálního, může vám odletět křídlo, plech, ale i kolo, navíc se auto docela pěkně deformuje, jak narážíte do soupeřů či do okolí tratě. Samozřejmě, nejde o nejlépe zpracovaný vizuální model poškození, ale jsem přesvědčen, že plně postačuje, stejně tak ten mechanický, díky němuž ani nemusíte závod dojet, pokud tak máte nastaveno, u menšího poškození naštěstí můžete u delších závodů navštívit pitstop, který si samozřejmě můžete předem libovolně nastavit, aby mechanici věděli, co mají dělat. Ten je ale zpracován trochu odflákle, myslím nyní jeho zpracování, ne funkčnost, tu plní celkem dobře, ale sem tam musíte počítat, že i mechanik dokáže vytvořit pořádnou minelu, která rozhodně nepotěší. Kamera se v něm vždy přepne do pohledu z kokpitu, abyste neviděli, že vlastně kolem auta nikdo není a opravuje ho pouze vzduch. To je docela škoda, tady si mohli dát vývojáři trochu více záležet, protože prázdné pitstopy trochu nabourávají jinak výbornou závodní atmosféru.

Zatímco vozidel mohlo být více, zvláště zamrzí absence značek jako Ferrari nebo Lamborghini, i ten Bugatti Veyron trochu chybí, to tratí je tu dostatek, po kterých se může prohánět až 45 startujících vozidel. Většinu z těch zhruba tří desítek unikátních tratí (je tu i několik variant, takže číslo značně ve výsledku naroste) tvoří plně licencované kousky, pokud vývojáři neměli licenci, převzali jen trať a jinak jí pojmenovali, ale jako problém to samozřejmě nevidím, hlavní je, že si ji můžete zajet. Pro našince je určitě důležité, že se ve hře objevuje trať v Brně. Na každé trati si můžete nastavit denní dobu, v níž pojedete, ale také plynulé přecházení ze dne do noci, nechybí pak ani změna počasí, takže si můžete dát déšť či velkou boučku, v níž už se řídí opravdu těžce a hra od vás bude vyžadovat už nějaké ty zkušenosti, protože mokrá vozovka má samozřejmě velký vliv na chování vozidla.

Ať už v kariéře nebo volné jízdě, důležitou součástí jsou protivníci na trati, tedy umělá inteligence. Ta je v Project Cars kvalitní, soupeři vám na trati nic nedarují, snaží se vás všemi legálními prostředky předjet a o každý post bojují, na druhou stranu i sem tam sami chybují, což působí reálně, navíc každá chyba, kterou uděláte, vás na vyšší obtížnost může stát i dohře rozjetý závod. Soupeři rozhodně nezpomalují, abyste je dojeli, chovají se jako v reálu, takže vrátit se před ně bude sakra těžké, zvláště když tu nemáte možnost chybu napravit přes přetočení, které považuji v závodních hrách prakticky za cheat, který kazí ono skutečné závodění. Samozřejmě, sem tam se nějaký ten zádrhel v umělé inteligenci objeví, třeba objíždění havarovaného vozu není nejideálnější, ale to jsou momenty, kterých si většinou nevšimnete. Umělá inteligence je určitě nadprůměrná, co se týče žánru, žádného bezchybného vláčku, který by jezdil jen v ideální stopě, se zde nedočkáte.

Kariéra i volné ježdění je fajn, ale je jasné, že jednoho dnes se prostě ojezdí nebo se naučíte hru tak hodně, že si budete chtít zajet i s kamarády. Project Cars samozřejmě obsahuje v dnešní době nepostradatelnou a online část, která nabízí vytváření vlastních závodů s nejrůznějším nastavením, ale také vyhledávání rychlých závodů, případně vybírání závodů skrze dobře fungující browser (ten zatím naleznete jen v PS4 a PC verzi), v němž vždy vidíte, co že se to vlastně pojede. Není ale problém se následně se zakladatelem dohodnout a závod ještě lehce upravit. Docela jsem byl zvědav, jak online bude fungovat. Bandai Namco sice vývoj v posledních měsících podpořilo, ale vývojáři si prakticky jedou svůj vlastní závod, do kterého nikdo moc nezasahoval. Možná i proto jsem překvapen, že připojování do her a následné hraní je bez větších problémů. Lagy samozřejmě sem tam se mi objevily, ale spočítal bych je na prstech jedné ruky, jinak jsem si hru nerušeně užíval, žádné větší technické problémy jsem nenašel. Co bych možná multiplayeru vyloženě vytknul, tak jsou chybějící turnaje, které si zatím nezaložíte s kamarády, a pak chybějící penalizace za vrážení. Hlavně na začátku mají ostatní hráči tendenci do sebe hodně vrážet, vytlačovat soupeře, což závodění, které chtěli vývojáři vytvořit, rozhodně nepřipomíná, a je to určitě škoda. Také by se mělo něco udělat s hráči, kteří chtějí kazit hru ostatním, takže stojí na místě a čekají, až někdo pojede kolem. Snad se vývojáři na tyto dvě mušky ještě podívají, aby pak byl zážitek z ježdění stoprocentní.

Vývojáři se netajili od začátku vývoje tím, že Project Cars bude technologicky hodně vyspělou hrou využívající moderní technologie. Proto se rozhodli, že se budou soustředit pouze na PC a konzole současné generace PlayStation 4 a Xbox One, na které následně optimalizovali svůj engine. A nutno říci, že to bylo skvělé rozhodnutí, protože Project Cars vypadá moc pěkně. Sice nemá tolik detailů jako třeba Driveclub, ale ve svém žánru, tedy simulátory na okruzích, nemá prakticky konkurenci. Vozidla vypadají skvěle, stejně tak prostředí a výborné je i osvětlení spolu s nejrůznějšími efekty, ať už jde o vichr nebo bouřku. Vývojáři si s vizuální stránkou pohráli a skvěle doplňuje výbornou hratelnost. Navíc Project Cars běží po většinu času v 60fps, jen v silném dešti dochází ke zpomalení a pád na nižší číslo, ale nejde o nic dramatického. Je docela zajímavé, že u frameratu PS4 verze si vývojáři pomohli speciální technikou, kdy spojí dva obrazy v jeden, takže hra jede následně rychleji a působí i vyhlazenějším dojmem. Během hraní si samozřejmě ničeho nevšimnete a může vám být jedno, jakou techniku vývojáři použili, aby si trochu pomohli, ale třeba u obrázků pořízených skrze SHARE tlačítko budete mít některé objekty rozdvojené, případné rozmazané, jak si ostatně můžete všimnout i vedle u našich obrázků. Jak ale říkám, během hraní si ničeho nevšimnete.

Project Cars je výborná závodní hra, která na současných konzolích jen těžko hledá konkurenci, protože nabízí skvělý závodní zážitek díky bezkonkurenčnímu jízdnímu modelu, velkému množství tratí, jednoduché, ale zábavné kampani, a hlavně fungujícímu online režimu, v němž fanoušci najdou své útočiště v následujících měsících, možná letech. Zatímco japonská konkurence spí jako Šípková Růženka a nezdá se, že by se měla v brzké době probudit po nějakém tom polibku, Project Cars je tou nejlepší závodní hrou, jakou si můžete v současnosti pořídit, a dost možná ještě nějakou tu dobu bude. Uvidíme, jak na hozenou rukavici zareaguje koncem roku Forza Motorsport 6.