PayDay 2, jak už ostatně číslovka dvě za názvem napovídá, je pokračováním první hry ze série, která, byť trpěla mnoha technickými nedostatky, mezi hráči docela uspěla. Pokračování vznikalo opět ve studiu Overkill Software s vydavatelským zaštítěním společnosti 505 Games. Koncept hry se od jedničky nezměnil. Jelikož jde o simulátor bankovních loupeží (avšak loupeží nejen bank, ale také supermarketů, obchodů s cennostmi, se šperky, noční kluby atd.), vcítíte se do role čtveřice banditů. Ta prostřednictvím interaktivní mapy dostává různé nabídky, kam se vydat loupit - čekají na vás tedy odlišné prostory a různé odměny s odlišnými vedlejšími úkoly.

Cílem samotné hry v každé misi je přepadnout daný prostor, vyloupit jej, utéct a hlavně přežít. Při přepadení budete využívat nejrůznějších prostředků. Tak především je to možnost jakéhosi stealth módu, tedy módu, kdy vystupujete jako civilista a můžete si v podstatě celý prostor před započetím loupeže obhlédnout. Dalším prostředkem jsou samozřejmě zbraně, které nakupujete za utržené peníze za jednotlivá přepadení. Zbraní je nepřeberné množství – vybírat budete moci, jak z primárních (tedy pistolí a revolverů), tak sekundárních a doplňkových exemplářů. Nechybí možnost jejich upgradů a editace.

Systém vylepšování za získané zkušenostní body postupným prokousáváním se hry je pak dalším způsobem, jak dosáhnout toho, po čem toužíte. Za zmínku určitě stojí fakt, že strom dovedností je navržen velmi podrobně a inteligentně, a tak umožňuje takřka libovolně a zcela dle svých představ vytvořit charakter s vlastnostmi, které vyžadujete. Můžete tak být jak těžkooděncem, který se vrhne do přímé palby hlavou vpřed, tak spíše taktickým doplňkem nebo medikem. Jak se vám zlíbí, můžete editovat i vzhled vaší postavy – měnit masku, ohoz a tak dále.

V rámci každé mise je základním úkolem získat lup. Cesta k němu má však většinou zádrhely – ať už jsou to bezpečnostní dveře, všudypřítomní civilisté, nutnost získat přístupovou kartu od strážců objektů nebo využívání dalších prostředků. Cestou budete likvidovat kamery a další věci, ale také sbírat lup navíc, což je velmi důležitý prvek hry. Po mapě jsou vždy rozesety další cennosti, které vám napomůžou k většímu zisku, stejně tak jako spoutaní rukojmí je oceňováno body. Zároveň můžete o peníze přijít, když nejste dostatečně opatrní a místo policisty sejmete civilistu nebo děláte věci, které se prostě nehodí.

Misi je teoreticky možné projít i bez jediného výstřelu ve stealth módu, protože můžete postupně deaktivovat všechna výstražná zařízení, prakticky to ale možné není, protože vás vždy někdo shledá podezřelým nebo naděláte alespoň nějaký hluk tak, že dojde ke spuštění alarmu, což má za následek příjezd ozbrojených policejních jednotek jen do několika málo minut. Tím započíná druhá fáze hry a to sice, dostat lup na místo odvozu a vypadnout. Problémem je, že právě druhá část – kdy bezhlavě střílíte do zástupů těžkooděnců - představuje většinovou náplň misí, a tak se z loupeže stává bezduché střílení policajtů.

Ještě větším problémem pak je, že bezduché střílení strážců zákona je bezduché doslova. Když se rozdávala umělá inteligence, policisté ji moc nepobrali, takže zapomeňte na nějaké taktické krytí a strategie, ba naopak, jejich hlavní taktikou je výběh do prostoru tak, aby byli výborně na odstřel, nejlépe se seskupit do hloučku a čekat, až je sejmete. Demence AI protivníků je pak kompenzována jejich počtem. To se ovšem nedá říct o vašich parťácích - ti jsou totiž stejně hloupí a ještě ke všemu je jich málo, takže jsou vám úplně k ničemu. Veškeré páčení dveří, sbírání lupu, ale i střelba, je jen a jen na vás. Tyto problémy však mizí, když hrajete online. Teprve tam nastává čas taktizování a promyšlení postupu misí, a nutno dodat, že to i funguje. Stupidní AI protivníků ale zůstává a tím hra neskutečně ztrácí.

Bohužel ztrácí i v technickém zpracování. Ačkoliv exteriéry nevypadají tak špatně, interiéry jsou jedna šedivá a ošklivá textura. Modely předmětů jakoby vytvářeli amatérští tvůrci. Grafice nepomůže ani fakt, že postavy civilistů i policistů jsou naklonovány, a tak bojujete neustále proti stejnému vzorku člověka, jen v hojnějším počtu než předtím. Fajn je, že se hra alespoň plynule hýbe – i když tady není nic (natožpak nějaký ten pohlední speciální efekt) co by mohlo nějaké zpomalování či trhání způsobovat. To samé neplatí o ozvučení. Poměrně slušně jsou nadabovány mluvící postavy, zvuk zbraní působí věrohodně a dubstepová muzika, která se nemusí každému zamlouvat, zase k přepadovkám a loupežím perfektně sedne.

Sečteno podtrženo, podíváme-li se k zahraničním kolegům, nemůžeme přijít na kloub tomu, jak se hodnocení PayDay 2 v některých případech mohlo vyškrábat tak vysoko. Nejen že hra trpí spousty nedostatky (technické zpracování, umělá inteligence) a nelogičnostmi (po nočním klubu se můžete pohybovat, jak chcete – zašli jsme i k šéfovi, který seděl ve své kanceláři vedle sejfu s penězi a nepřipadalo mu ani trochu divné, že se tam pohybuje nějaký cizí člověk), ale postrádá něco navíc, nějaký ten hratelnostní šmrnc. Ačkoliv systém vylepšování postavy, zbraní a detaily dokážou potěšit, ve finále jde o nemastnou a neslanou střílečku, kterou před ještě nižším hodnocením zachránil místy zábavný multiplayer. Ale ani ten není žádná sláva.