Recenzovaná verze: PlayStation 5

Hra se odehrává ve vzdálené budoucnosti, kdy naše modrá planeta Země už přestala lidstvu stačit, no a to se začalo poohlížet po novém místě pro život. Do oka mu padla planeta Enoch, na níž se vydáváte jako jeden z Outsiderů, který má za úkol zdokumentovat, zda je tím vytouženým novým domovem. Jenomže planeta Enoch ukrývá řadu tajemství a nebezpečí, a tak se po příletu nad vámi přežene strašlivá bouře nazvaná jako Anomálie, která bude mít za následek smrt několika vašich kolegů. Následuje skok v čase o třicet let, kdy se znovu probouzíte z hlubokého spánku. Planeta Enoch se za tu dobu změnila prakticky k nepoznání. Nejen, že na ní pořád zuří děsivá bouře, ale proměnila se v jednu velkou válečnou zónu. Během spánku jste naštěstí získali sílu z Anomálie, což vám propůjčuje řadu speciálních schopností, k čemuž se ještě dostanu. Důležité je, že máte dostatek sil, abyste mohli se situací něco dělat a hlavně se vydat k záhadnému signálu, který Anomálie vydává. Příběh jako takový není vůbec špatný, jde o solidní sci-fi jemuž by ale slušelo, pokud by mělo lépe napsané postavy, protože většinu jsem si ani nezapamatoval. Ačkoliv se příběh bere docela vážně, ostatně jde o vážnou situaci, vývojáři ho sem tam odlehčují skrze vtipné momenty a řadu spíše komických scén, které působí dobře a kolikrát jsem se u nich pořádně zasmál. Co už trochu skřípe, je ne zrovna skvělé zakomponování hlavního hrdiny, protože ten je po většinu času jen pozorovatelem děje a toho, co dělají ostatní postavy. Dokázal bych si představit, že bude mít větší vliv a nebude jen takovým tím panákem, který má někam dojít a něco udělat.

Outriders je akční RPG hra ze třetí osoby, pro niž se vývojáři nechali inspirovat úspěšnou konkurencí, ať už jde o Gears of War, Destiny, The Division, Diablo 3 a další. Tento mix nejenže funguje, ale je k mému překvapení zábavný až návykový, a to do takové míry, že jsem se jen těžko odtrhával od hraní. To jsem od Outriders rozhodně nečekal a jen to potvrzuje, že vývojáři z People Can Fly mají akci v malíku a vědí, co je pro úspěch důležité. Že navíc v minulosti pracovali se studiem Epic Games na sérii Gears of War je jasně patrné od první minuty, protože brutalitou se rozhodně nešetří, takže můžete čekat rozprsknutá těla protivníků, kteří tak pěkně vymalují povrch planety Enoch, ale také ustřelené hlavy či nečeká úmrtí postav ve filmečcích. Vlastně bych i řekl, že Outriders má hodně podobnou atmosféru, do určité míry i paletu barev a vše je podpořeno krycím systémem, který jsem ovšem popravdě s kolegy moc nevyužíval. To ale bylo dáno hlavně tím, že jsme pro tento styl hraní neměli příliš postavené buildy.

Po zhruba hodině hraní před vás vývojáři postaví velmi důležité rozhodnutí. Musíte si vybrat, za jakou třídu hrát, přičemž k dispozici jsou čtyři. Každá třída je naprosto unikátní s vlastním bojovým stylem a vlastnostmi, takže výběr značně ovlivní, jak budete následující desítky hodin hrát. Musíte proto vybírat s rozvahou a pečlivě, nebo budete muset úvod hry opakovat. Já si vybral pro hraní Pyromancera, který je jakýmsi mágem na střední vzdálenost, který si libuje v zapalování protivníků. Normálně v podobných hrách hraji hodně za tanky a řeším vše hrubou silou, ale Pyromancer mi v Outriders po pár desítkách minut vyloženě sednul a bavilo mě za něj hrát. Dále si můžete vybrat Devastatora, což je tank na krátkou vzdálenost využívající gravitační útoky. Hodně zajímavou třídou je Trickster, který se umí teleportovat za protivníky, jehož některé speciální vlastnosti jsou hodně spektakulární, případně Technomancer, který si libuje ve vyvolávání věžiček, ale umí i otrávit protivníky či je zpomalit.

Každá třída nemá jen specifické vlastnosti a schopnosti pro boj, ale také unikátní systém léčení. V Outriders žádné lékárničky nenajdete, ani se váš hrdina neléčí automaticky. Vždy pro vyléčené musíte využít jeho specifické vlastnosti a být tak v boji akčnější, než je tomu u jiných podobných her. Tento styl se mi zamlouvá, protože díky tomu má hra pěkné tempo a nehrozí, že byste se někde krčili a čekali, až se vám doplní život, a takto to opakovali pořád dokola. Za tento svým způsobem originální systém léčení, který podporuje akci, si vývojáři rozhodně zaslouží pochvalu. Samotná akce je ale podpořena i povedeným gunplayem a rozmanitým arzenálem, s nímž je radost kosit zástupy nepřátel. 

Vybrat si třídu a myslet si, že budete od prvního okamžiku na bojišti za boha, by bylo hodně bláhové. Samotné vlastnosti a schopnosti jednotlivých tříd jsou totiž ovlivněny lootem. Ano, Outriders je jako Borderlands, Destiny a další hry hlavně o lootu, za nímž se budete hnát po celou dobu hraní, abyste získali nejen nové silné zbraně, případně brnění a módy zvyšující pasivní vlastnosti, ale hlavně si stavěli unikátní buildy, hodící se pro váš herní styl. Každou třídu je možné si upravit k obrazu svému, vývojáři dávají hromadu možností a komplexností v tomto Outriders překonává řadu dalších podobných her jako Avenger, Anthem nebo GodFall, které mu nesahají v tomto ani po kotníky. V tomto se může Outriders určitě rovnat s velikány žánru, mezi nimiž je bez debat Diablo 3, Destiny nebo Nioh. A vlastně je to i jeden z těch důvodů, proč jsem se do hry tolik zamiloval. A právě v tomto tkví dle mého největší kouzlo Outriders, které možná někteří ne tolik zkušení hráči s tímto žánrem snadno přehlédnou. 

Loot padá prakticky neustále, ať už sem tam ze zabitých nepřátel, případně z truhel nebo za dokončení hlavních nebo vedlejších misí a dalších úkolů. Vývojáři z People Can Fly jsou určitě velkými fanoušky Destiny a moc dobře proto vědí, jak hráči reagují na exotické vybavení a tráví desítky nebo stovky hodin, aby ho získali. Tohle vybavení ovšem musí za něco stát a musím říci, že Outriders má po stránce designu jedny z nejhezčích zbraní, jaké jsem v lootovací střílečce za hodně dlouhou dobu viděl. Z legendárních zbraní se navíc dobře střílí a jsou skutečně onou odměnou za čas strávený hraním.

Příběhová kampaň se rozprostírá po zhruba dvou desítkách lokací, které jsem postupně navštěvoval. Na začátku mi přišlo, že si jsou lokace podobné, ale nakonec jsem s rozmanitostí hodně spokojený, protože kromě zničených měst a bažin jsem se dostal i do lesů, na poušť, do hor a dalších zajímavých míst. Každá lokace má otevřenější povahu, takže není lineární, ale dá se prozkoumávat, případně v ní plnit i další aktivity, k čemuž se ještě dostanu. Skvělé navíc je, že vývojáři připravili kromě rozmanitých lokací i několik druhů odlišných protivníků, takže jsem se nestřetl jen s dalšími frakcemi, ale také mimozemskou havětí, která má ve svých zástupech opravdu prapodivná monstra. Když už jsem u nepřátel, tak musím zmínit skvěle navržené souboje s bossy, připomínající kolikrát Souls hry, které jsou sice občas trochu zdlouhavější, ale rozhodně pořád zábavné a vyžadují i určitou taktiku. Rozhodně nejsou jen o tom, abyste nasypali do protivníka co nejvíce olova.

Zatímco lokace jsou rozmanité a jejich design je více než solidní, tak po celou dobu jsem měl problém s mapou a celkovou navigací v prostředí. Mapa je totiž hodně nepřehledná, vlastně bych i řekl, že nekopíruje 1:1 samotné prostředí a zorientovat tak v ní je téměř nadlidský výkon. I vzhledem k tomu, že na mapě není přímo pozice, kde se zrovna nacházíte. Pokud by byla, zřejmě by hodně problémů vyřešila. Stejně tak jsem měl problém s navigační čárou, která kolikrát ukazovala špatně. Podle komentářů na sociálních sítích i kolegů, s nimiž jsem hru hrál, nejsem sám, komu mapa a celková navigace v prostředí dělá problém. Snad se na toto vývojáři ještě podívají.

S kampaní se ještě pojí zajímavě pojaté nastavení obtížnosti. Jak hrajete, levelujete nejen svého hlavního hrdinu, ale také postupně zvedáte Tiery. Neznamená to přitom, že čím vyšší Tier, tím automaticky vyšší obtížnost. Tiery by měly odrážet vaše schopnosti v boji, postupné zlepšování i nově získané vybavení, čímž hra i obtížnost automaticky balancuje dle vašeho počínání, abyste ji neměli příliš těžkou, ale ani jednoduchou. Samozřejmě, pokud poskočíte náhodou do Tieru, který už nebudete dávat, je možné ho kdykoliv snížit. Nemusíte se tak bát, že by hra najednou byla pro vás příliš těžká a frustrovala. Zvyšováním Tieru si každopádně odemykáte i větší šanci na lepší loot a další bonusy, navíc za každé zvednutí nejprve získáváte materiály a klasické zbraně, následně i legendární.

S obtížností se trochu pojí umělá inteligence nepřátel. Ta celkem překvapila, protože ve většině podobných her nepřátelé moc inteligence nepobrali a spíše strach nahání svým počtem, případně přehnanou palebnou silou (koukám na tebe The Division). V Outriders se ovšem nepřátelé dobře kryjí, kolikrát se snažili můj fireteam obklíčit či vytlačit z místnosti, zvláště na vyšší obtížnosti, takže dostat se jim na kobylku vyžaduje taktičtější přístup i perfektní využívání schopností jednotlivých tříd. S umělou inteligencí jsem tak spokojen, zvláště když jsem si nevšiml žádných problémů, jako je třeba klasické zasekávání se o překážky a tak dále. Nepřátelé, ať už ti lidští nebo mimozemští, díky tomu působí přirozeně a reálným dojmem. 

Hlavní příběhová kampaň vydrží na zhruba dvacet hodin, což je určitě solidní čas, navíc jsem se během hraní s kamarády ani na malý moment nenudil. Už během hraní hlavní kampaně jsme si mohli zpestřit průchod vedlejšími úkoly. Docela jsem byl překvapen jejich solidní kvalitou. Jsou zábavné, dobře doplňují hlavní dějovou linku a ve výsledku se je vyplatí plnit i kvůli dalšímu lootu nebo zvyšování maximálního Tieru. Kromě vedlejších misí vývojáři připravili ještě lov silných monster, u čehož jsem se popravdě s kolegy nejednou zapotil, případně zabíjení banditů, na které je vypsaná odměna. Ano, nejde o nějaký, kdo ví jak originální vedlejší obsah, ale v lootovací střílečce neurazí, zvláště když následně získáte nějaké to nové pěkné vybavení, o němž to i celé je.

Možná se nyní ptáte, jestli to je vše, co Outriders nabízí. Tak rovnou mohu říci, že nikoliv. Vývojáři připravili i jakýsi endgame obsah v podobě Expedic. To jsou speciální mise na čas. Zde platí, že čím lepší čas, tím lepší medaile, ale hlavně loot, a také odemknutím nového Tieru, na který následně můžete mise hrát. Každá nová úroveň vždy zvýší obtížnost nepřátel, ale zároveň vám i dovolí nasadit si o level nebo dva lepší vybavení. Expedice jsou tak hodně o honbě za lootem, ladění buildů postavy, případně sehrávání se s kamarády, abyste se jimi prokousali a odemkli si poslední finální misi. Může se zdát, že to je trochu nuda, točit neustále dokola čtrnáct úrovní, ale opak je popravdě pravdou. Expedice jsou zábavné, kolikrát hodně napínavé a maximálně prověří vaše schopnosti. Na druhou stranu musím přiznat, že asi nebudou na nějaké dlouhodobější hraní a nedokážou udržet po měsíce, jako to dělají jiné hry. Je ale třeba říci, že vývojáři nikdy neříkali, že chtějí konkurovat Destiny, protože ani nejde o hru jako službu. Naservírovali nám lootovací střílečku, která je zábavná, vnáší do žánru trochu svěží větřík a zabaví kvalitně na desítky hodin. A to rozhodně není málo.

Pokud jste dočetli až sem, tak víte, že se mi Outriders docela dost líbí a vývojáři dokázali překvapit kvalitní lootovací střílečkou, která rozhodně nezapadne. Jsou ale oblasti, na které se budou muset v následujících dnech a týdnech podívat, protože jen kazí jinak dobrý dojem. A rovnou zmíním stabilitu serverů. Ta v prvních dnech nebyla dobrá, to není třeba zapírat. Vývojáři se několikrát omluvili a slíbili, že situaci řeší. Náprava ale na 100% zatím nepřišla a tak musíme čekat. Chápu, že spustit takto ambiciózní hru není jednoduché, zvláště pro studio, které nemá s takovými hrami zkušenost, ale i tak se mělo lépe připravit. Kromě toho hru sužují i bugy a chybky, které třeba znemožňují bez restartu postupu. To také zrovna dobrou vizitku vývojářům nedělá. No a během prvních dnů hra měla problém s kooperativní částí. Příběhová část v kooperaci často padala, a to tak, že jsem odesílal na PS5 jeden report za druhým. Vše vyvrcholilo v sobotu večer, kdy v kooperaci nešly zapnout Expedice. Naštěstí se zdá, že vývojáři o těchto problémech vědí a jsou do velké míry spojené s nestabilitou serverů než samotnou hrou, jako tomu bylo u Cyberpunku 2077. To je vždy dobrá zpráva, protože tyto problémy jdou vždy snáze vyřešit. Třeba v neděli už bylo vše téměř v pořádku. Celý den jsem hrál, nejprve sólo, večer pak v kooperaci příběhový režim i Expedice, přičemž se mi nestalo, že by hra spadla nebo lagovala. Jsem rád, že se postupně vše lepší a dostává do normálu, takže je možné se u hry i bavit a ne vztekat kvůli tomu, že nejede. Protože jsem Outriders hrál docela hodně i sám, tak ještě musím zmínit, že jsem byl celkem překvapen, jak moc vývojáři myslí na sólo hráče, protože na žádnou aktivitu nepotřebujete kamaráda. Kooperace tak není na některé aktivity vyžadována, jako je tomu třeba u Destiny nebo The Division, což mnohé hráče určitě potěší. Každá mise či aktivita je vybalancována tak, aby bylo možné ji dát i v jednom. Jen v kooperaci je vše takové zábavnější.

Vývojáři ze studia People Can Fly mají obrovské zkušenosti s Unreal Enginem, ostatně několik let patřili i přímo pod Epic Games, takže nepřekvapí, že si ho vybrali i pro Outriders. Vizuálně hra určitě neurazí, prostředí má slušné detaily, vývojáři nešetří nejrůznějšími pěknými efekty a kolikrát ohromí i parádní scenérií. Kvalitní jsou i modely nepřátel i postav, které se pohybují po světě. Jediné, co mi trochu vadilo, tak byla chybějící mimika postav, když jsem s nimi mluvil a hra se nepřepnula do klasické animace. Tady si vývojáři trochu ušetřili práci. Jinak jsem ale s vizuální stránkou spokojen, jde o nadprůměrnou podívanou. Navíc plusové body vývojáři sbírají za kvalitní optimalizaci, protože Outriders běží po celou dobu v 60fps, a to i během těch nejnáročnějších bitev, kdy už se toho děje opravdu hodně. Alespoň jsem si žádných propadů nevšiml, když se hra cukla, bylo to způsobeno lagem, což je dáno počátečními problémy, které snad brzy odezní. Pochválit musím vývojáře za kvalitní soundtrack, ale také skvělé ozvučení, starající se o dobrou atmosféru během prozkoumávání planety Enoch případně při střetů s protivníky.  

Na Outriders jsem se popravdě moc netěšil a ani jsem nehrál nedávnou demoverzi, protože mi přišlo ze všech videí a obrázků, že tu mám před sebou jen další generickou a trochu nevýraznou akční hru ze třetí osoby. O to více jsem byl možná překvapen z finálního produktu. Vývojářům z People Can Fly se povedla vytvořit zábavná lootovací střílečka, která zaujme solidní zápletkou, zábavnou hratelností, skvělými naprosto odlišnými třídami postav, s nimiž je radost hrát a skládat pro ně nejrůznější silné buildy, ale také výpravou, některými zajímavými mechanimami a výborným designem legendárních zbraní, za nimiž je tak radost se hnát. Jediné, co zatím trochu kazí jinak dobrý dojem, tak jsou občasné bugy a nestabilní servery. Věřím ovšem, že vývojáři vše brzy napraví. Ani chyby zmíněné výše nemohou změnit to, že Outriders mohu doporučit naprosto všem a udělit silnou osmičku, protože klady tu jednoznačně převládají nad porodními bolístkami, kterým se ostatně v menší či větší míře nevyhnula žádná podobná hra.