Recenzovaná verze: PlayStation 4 Pro

Už když vývojáři ze studia Team Ninja vypustili první záběry z Nioh 2, bylo jasně patrné, že tu nebudeme mít před sebou nějakou velkou revoluci, ale spíše klasický evoluční krok. Pokud jste tedy hráli první díl, budete v tom druhém od začátku jako doma, protože jde opět o tu dobrou hardcorovou akční zábavu ve stylu Souls série, říznutou lootováním po vzoru Diabla a dalších podobných her. Na otevřený svět se tu jako v případě prvního dílu nehraje, opět vývojáři servírují rozmanité mise s kolikrát až ohromujícím designem, které jsou plné zkratek, záludných pastí a těžkých výzev k překonání. Nechybí ale ani novinky, k nimž se hned dostanu. Začnu ale klasicky příběhem, který rovněž stojí za pozornost.

Navázat nějak smysluplně na konec prvního dílu Nioh by bylo hodně těžké, a proto se vývojáři rozhodli, že se druhý díl bude odehrávat před ním. Díky tomuto rozhodnutí mají ke hře okamžitý přístup i nováčci, kteří pro porozumění nemusejí hrát první díl, ačkoliv to vzhledem k jeho velkým kvalitám doporučuji. Fanoušci ale nemusejí z této mé předešlé věty zoufat, protože oni budou mít benefit z hraní prvního dílu, ať už díky znalostem univerza, případně několika postav, které se vrací na scénu. Každopádně Nioh 2 se začne odehrávat v roce 1555 v Japonsku v období Sengoku, kdy je celá říše napadena smrtícími démony. No a vy jako jejich lovec se vydáváte s nimi vypořádat, ale jak už tušíte, zase tak jednoduchý příběh není a hlavního hrdinu, potažmo vás, čeká celá řada překvapení, velkých zvratů, případně zajímavých a dobře napsaných postav, které mají velký vliv na kvalitu samotného příběhu. Ten je navíc vyprávěn nejen skrze rozhovory, ale také parádní filmečky. Těch je daleko více než u prvního dílu a je na nich vidět, že tentokrát měli vývojáři daleko větší rozpočet a mohli tak vytvořit hru s daleko většími produkčními hodnotami. Filmečky jsou vždy u her velmi nákladnou záležitostí, ale zde se investice do nich určitě vyplatila.

Protože hlavním hrdinou tentokrát není nějaká historická postava, jakou byl William Adams z prvního dílu, ale lovec démonů Yokai, můžete si ho sami na začátku vytvořit. Editor postavy je jednou z mnoha novinek hry, který je hodně komplexní a dá se v něm vybrat nejen pohlaví hrdiny, ale také můžete měnit barvu pleti, vlasy, pohrát si s nastavením očí a vůbec obličeje, ale také postavy. Už v základním editoru jde strávit desítky minut. Ostatně vytvořený hrdina s vámi bude klidně několik desítek či stovek hodin, takže se určitě vyplatí mu věnovat nějakou tu počáteční fázi. Pokud by se vám později už moc nelíbil, pořád je možné ho upravit, případně jako v prvním dílu na něj hodit nějaký skin důležitých postav, případě démonů, a pokud jste hráli první díl, dostanete i skin Williama Adamse. Všechny bonusové skiny, emoty a další doplňky kupujete za speciální herní měnu, kterou získáváte pomáháním ostatním hráčům. Mikrotransakce hra neobsahuje. 

U hlavního hrdiny zůstanu, protože už na začátku zjistíte, že není normálním člověkem, ale napůl démonem, což se občas podepisuje na jeho vzhledu, ale zároveň má velký dopad i na samotnou hratelnost. Tím, že je hlavní hrdina démon, má přístup k řadě novým speciálním schopnostem v boji. Vrací se obdoba Spiritů, zde nazvaní Yokai Shift, kterých je tu opět slušné množství, ale kromě nich může mít ještě tři speciální útoky, které si nabíjí sekáním do nepřátel (proto tu je nově třetí fialový ukazatel Anima). Jde prakticky o speciální útoky nepřátel, na které budete narážet. Když je porazíte, občas z nich vypadne duše s jejich specifickou vlastností, kterou si můžete následně přivlastnit. A že některé útoky jsou hodně silné, navíc jejich dobré nakombinování je klíčem k úspěchu. A důležitou novou schopností je i Burst Counter, kterou provádíte správným načasováním stisknutím R2 a čtverečku, díky níž můžete odrazit silný útok protivníka, na chvilku ho ochromit a dát mu co proto. Burst Counter bych řekl, že je i nejdůležitější novinkou v samotném soubojovém systému, která vám mnohdy zachrání krk nejen při soubojích s řadovými protivníky, ale hlavně bossy.

Už jsem hned na začátku nakousl, že hra je opět rozdělena na mise s velmi kvalitním a rozmanitým designem. Jejich průchod ale není tak lehký jako v předchůdci, protože vývojáři přidali speciální lokace Yokai Realm. Když do nich vstoupíte, vše se potemní a vaše stamina se nebude doplňovat tak rychle, jak jste zvyklí. Takovou lokaci následně musíte vyčistit od docela silných protivníků, případně najít nějakého menšího bosse, který ji střeží. Po jeho zabití se vše vrátí do normálu, navíc v dané lokaci se při dalším průchodu už neobjevují nepřátelé, což se hodí hlavně v momentě, když zemřete a následně jí znovu probíháte do těžkého souboje či k bossovi. Jde dost možná i o největší novinku v rámci úrovní, která dokáže občas pořádně potrápit i zkušené hráče a fanoušky prvního dílu.

U nepřátel ještě zůstanu. Z prvního dílu se vrací celá řada starých známých, od koster s kopím či meči, po různé samuraje, zombie nebo velké kyklopy. Každý z těchto starých nepřátel dostal nové možnosti v boji, takže dokážou sem tam překvapit tím, co během souboje provedou. Nechybí ale ani zcela noví nepřátelé, ať už jde třeba o velkou přerostlou neustále prdící krysu, kterou jsem překřtil na Mistr Tříska, případně starou ženu Yamanba. Ta sice vypadá neškodně, ale svůj nůž si na krájení cibule určitě nebrousí. Přítomny jsou i nová Yokai monstra či zmutovaní samurajové. Opět platí, že ke každému souboji je nutné přistupovat s velkou opatrností, protože stačí jedna malá chybička nebo nepozornost, a budete sledovat umírajícího hrdinu.

A to platí dvojnásob u bossů, kteří patří k tomu nejlepšímu, co Nioh 2 nabízí. Vývojáři připravili několik desítek nových silných protivníků, kteří ohromí po stránce designu, ale kolikrát i epičností souboje. Bossové jsou vždy odměnou za zdolání hlavních úrovní, někdy ale odměnou hodně bolestivou. I když jsem nechal v Nioh 1 stovky hodin a řada bossů mi nedělala v Nioh 2 problém a dal jsem je na první pokus, tak někteří mě dokázali dovádět do naprosté zoufalosti a šílenství, až jsem si říkal, že není reálné je dát. A může za to hlavně skutečnost, že bossové umí svojí arénu kdykoliv proměnit v Yokai Realm, v němž mají více síly, umí provádět nové velmi silné útoky a hlavně vám se tolik nedoplňuje stamina, takže jde o tu nejtěžší zkoušku, jakou si dokážete představit. O to ale větší radost následně je, když bosse porazíte. I když jsou někdy souboje s bossy pěkně frustrující, pořád jde o férovou výzvu, vývojáři neházejí zbytečně klacky pod nohy, ale jen testují vaší rychlost a schopnosti v boji. A to je možné i díky skvěle vyladěnému ovládání, s nímž jsem neměl za celou dobu problém. Jenom kamera občas zlobí při soubojích s opravdu obrovskými bossy, hlavně ve spojení s lockováním. Takových soubojů naštěstí není moc. 

Souboje s protivníky jsou ale jinak velmi zábavné, hlavně díky propracovanému soubojovému systému, který opět počítá se třemi pozicemi držení zbraně. Navíc zbraň si můžete zvolit ze spousty druhů s různými perky. Kromě klasických katan, Odachy či sekyr tu máte i zcela nové kousky oproti prvnímu dílu jako dvě sekyrky nebo Switchglaive, a určitě i potěší i daleko propracovanější stromy s dovednostmi jednotlivých zbraní. Vrací se i magie, která je ale nyní daleko více vybalancovaná a není tak silná, jako tomu bylo u prvního dílu. Kromě zbraní na krátkou vzdálenost jsou přítomny i palné zbraně, s nimiž je radost likvidovat protivníky pěkně na dálku a ušetřit si pár starostí. Ať už je to luk nebo puška, střelné zbraně jsou celkem silné, ale zase jsou vybalancované tím, že do nich nemáte tolik nábojů. Z předchozích řádků je patrné, že si každý může vybrat svůj vlastní bojový styl, vývojáři v tomto prakticky v ničem neomezují. Navíc ani není důležité si vybrat favorita na začátku, protože vložené body dovedností si můžete jako u prvního dílu kdykoliv resetovat a vyzkoušet jinou cestu.

Pokud jste hráli první díl, určitě mi dáte za pravdu, že byla sranda ho hrát v kooperaci s kamarády nebo náhodnými hráči, které bylo možné si přivolat na pomoc s bossem nebo nějakou záludnou překážkou. Nioh 2 na kooperaci staví daleko více než jeho předchůdce a od první minuty je patrné, že právě této části nyní věnovali vývojáři velkou péči. První novinkou je, že si můžete přivolat na pomoc až dva hráče, takže co se počtu týče, byl počet navýšen.

Pokud zrovna nemáte po ruce kamarády a nechcete se ani pokoušet vyhledávat náhodné hráče, pomoci vám mohou NPCčka. Kromě červených mečů zapíchnutých v zemi znázorňující krvavé hroby, má Nioh 2 i modré. Zatímco červené jsou opět avataři ostatních hráčů, které si můžete přivolat na souboj, abyste získali nějakou tu slušnou odměnu, tak sáhnutím na modrý meč/hrob si vyvoláte spojence. Ten následně po vašem boku nějakou dobu bojuje. Vyvolat si spojence přitom můžete už na průchod levelem, ale také jen na souboj s některým ze zákeřných bossů. Na rozdíl od hráčů jsou ale NPCčka přihlouplá, snadno je třeba boss zabije, třeba tím, že útočí za každou cenu a stojí i v jeho útoku. Slouží tedy jen jako takový živý terč na začátku každého souboje, abyste měli čas se třeba vyléčit. Je škoda, že nejde o nějakého silnějšího a odolnějšího partnera, který by více pomohl. A rovněž zamrzí, že zatímco kooperace je pro tři hráče, takto vyvolaného spojence můžete mít jen jednoho. Na druhou stranu jde alespoň o nějakou pomoc, která se ve vypjatých momentech hodí a určitě tuto novinku řada hráčů i přes zmíněný nedostatek ocení.

Nioh 2 jsem hrál prakticky týden v kuse a protože jsem miloval první díl, nemohl jsem se od něj odtrhnout. Délkou je Nioh 2 plus mínus totožný jako první díl, zabere sedmdesát a možná i více hodin na první pokoření. Základem jsou pochopitelně hlavní příběhové mise, ale vývojáři připravili i velké množství postranních misí, které ukrývají souboje s bossy, ale také doplňují příběh o další zajímavé informace o několika postavách, které během hraní potkáte. Už i z tohoto důvodu se je vyplatí plnit, navíc bych řekl, že náplň vedlejších misí je daleko zajímavější a propracovanější, než tomu bylo u prvního dílu. Vracejí se i těžké Twilight mise, v nichž jsou jinak rozmístění protivníci, a pokořit je není taková sranda, jak se může na začátku zdát. Kdo hrál první díl, tak navíc ví, že dohráním hry na základní obtížnost nic nekončí, protože následně se hra teprve otevře a zpřístupní nové možnosti, jak si skládat sety brnění, případně budete mít přístup k daleko zajímavějším zbraním a dalším bonusům. I v Nioh 2 se tedy dají bez problému utopit stovky hodin.

Vývojáři ze studia Team Ninja použili pro Nioh 2 stejný engine jako u prvního dílu, který byl ovšem drobně vylepšen a mohu proto říci, že krásně stylizované vizuální zpracování určitě nikoho nezklame. Postavy, ať už se jedná o vámi vytvořeného hrdinu, NPCčka nebo děsivá monstra, mají řadu pěkných detailů i animací, neurazí ani prostředí a hodně potěší nejrůznější grafické efekty, s nimiž se nešetří. Stejně jako u prvního dílu je i u Nioh 2 možné zvolit, jestli dáte přednost vyššímu rozlišení a zámku na 30 fps nebo menšímu rozlišení a plynulejšímu zážitku díky snaze o stabilních 60 snímků. Já jsem dával přednost druhé možnosti, protože i v tomto módu Nioh 2 vypadá na konzoli PlayStation 4 Pro velmi dobře, ale hlavně ona větší plynulost je dle mého naprosto zásadní u takto rychlé hry založené na přesnosti, protože má dopad na samotnou hratelnost a ovládání. Každopádně je tu možnost volby a je to jen na vás, jaký mód zvolíte. Velkou devízou je ale celková optimalizace, protože se hra i velmi rychle načítá. Načtení nového levelu trvá maximálně pár vteřin, nahrání záchytného bodu po smrti je okamžité.

Co zaujme kromě pěkné vizuální prezentace a skvělé optimalizace, je i nádherný soundtrack s řadou skvělých skladeb, které velmi dobře doprovázejí epické souboje s bossy, případně procházení úrovní. Soundtrack je určitě jeden z nejlepších, jaký jsem kdy v podobné hře slyšel, a je vidět, že vývojáři na ničem nešetřili. A to platí i o velmi kvalitním ozvučení, případně anglickém i japonském dabingu. Jen je možná škoda, že i když Nioh 2 vydává Sony, není lokalizován do češtiny. Na druhou stranu angličtina není moc složitá.  

Vývojáři z Team Ninja se nepokoušeli u Nioh 2 o nějakou žánrovou revoluci, ale jde o klasický evoluční krok, v němž staví na skvělých základech a obohacují je o zajímavé novinky a herní mechanismy. A to bude určitě fanouškům stačit, zvláště při pomyšlení, že tu mají před sebou opět hru s parádním level designem, povedeným příběhem, ohromujícími souboji s bossy a také pekelnou obtížností. Velkou devízou je i technická vyladěnost hry, díky níž hra jede jako po másle a načítá se opravdu hodně rychle. Vyhýbat Nioh 2 by se ale neměli ani nováčci, kteří možná konečně zjistí, jak skvělé dobrodružství lze zažít v Japonsku v éře Sengoku.