Je vždycky těžké popisovat hry jako Journey, protože se tolik vymykají tomu, co tu běžně máme. Nemáme tu před sebou totiž další řadou hru, ale něco, u čeho si člověk dobře odpočine, ale odejde i duševně uspokojen s pocitem, že si právě zahrál něco naprosto výjimečného. Takovouto sílu má hodně málo her, dost možná by se dalo říci, že podobný zážitek přinesl jenom zmíněný Flower, jen Journey celý koncept dále rozvíjí ve vlastním světě a kolikrát vás dojme k slzám jen díky tomu, že ho hrajete a užíváte si ho, jako nic před ním. Journey je po této stránce naprosto unikátní a znamená pro současnou generaci konzolí to samé, co ICO pro tu předešlou. Jen tedy má Journey úspěch už od začátku, zatímco japonský klenot si musel svoje místo pod sluncem vybojovat. Journey je ale bezesporu hrou, která si úspěch zaslouží a dost možná i díky němu se v budoucnosti dočkáme více takovýchto her, což by bylo jen a jen dobře. Mít tu jen samé střílečky a závodní hry by určitě nebylo dobré.

To jsem ale odbočil, takže se raději vrátím zpět na poušť. Začínáte jako bezejmenný hrdina obalený klasickým pouštním oděvem, kdy celé tělo máte zahaleno, jen jsou z obleku vidět oči. Na první pohled je kolem vás obrovská poušť a vy se nacházíte přesně v jejím středu. Jediným záchytným bodem tu je daleká záhadná hora, k níž si to hned namíříte, ale mezi vámi je několik kilometrů pouště s vlastní historií. Ty budete muset zdolat, a právě než dojdete do cíle, zažijete obrovské dobrodružství, které se nedá popsat k ničemu, co jsme tu doposud měli. Příběh hry je velmi jednoduchý, a pokud si nebudete všímat nejrůznějších maleb a kreseb v animacích, je dost dobře možné, že ho minete, ale pokud začnete nad vším přemýšlet, může vás Journey neskutečně obohatit a díky němu si začnete spousty věcí o dost více vážit. Je tak jen na hráči, co si z hraní odnese a jaký konečný dojem na něj udělá. Vše je zde vyprávěno jen pomocí maleb, díky čemuž nemusíte umět ani trochu anglicky, abyste si odnesli velmi silný zážitek.

Už začátek je velmi silný, kdy sjedete svoji první písečnou dunu a do toho vám hraje nádherná orchestrální hudba. Journey jako takový vám zabere na jedno dohrání nějaké dvě hodiny, což samozřejmě není moc, ale obsahuje velkou znovuhratelnost díky faktu, že ho můžete hrát vždy trochu jinak, navíc skrývá spoustu míst k objevení a prozkoumání. Herní svět se neskládá jen z písečných dun, ale i nejrůznějších památek, podíváte se do několika jeskyní a nakonec i do zamrzlých oblastí. Všechny lokace mají svá určitá pravidla, kterým se musíte přizpůsobit, pokud se chcete dostat až do cíle. Ačkoliv je svět na první pohled hodně jednoduchý, památky v něm navozují pocit dávno zaniklé civilizace, po níž zbyly jen ruiny. Díky tomuto je prozkoumávání lákavější, protože člověka láká objevování něčeho záhadného.

Prozkoumávání světa hry má velký vliv i na hlavního hrdinu. Jak budete vše prozkoumávat a dostávat se do neustále nových míst, občas najdete speciální bonusy, které vám prodlouží vaší šálu, v pozdějších fázích klidně na několik metrů. Šála je pro hraní velmi důležitá, protože je sběračem speciální energie, díky níž se udržíte ve vzduchu po delší čas. Čím delší, tím poté můžete delší dobu být ve vzchodu a skočit do míst, kam byste se dříve nedostali. Ovládání bezejmenného hrdiny je velmi jednoduché a prakticky si vystačíte jen s dvěma analogovými páčkami a křížkem pro skok. Nic více v základu nepotřebujete. Je ale skvělé, že i s tímto málem umí Journey skvěle pracovat a postavil na tom celou svojí hratelnost. Zde je jasně vidět, jaká je v jednoduchosti síla a i z minima se dá vytěžit maximum.

Když vývojáři z ThatGameCompany Journey oznámili, slibovali i silný kooperativný zážitek. Hraní ve dvou, hlavně když jste v neznámém prostředí a objevujete dávno zapomenutou civilizaci, je vždycky lepší než v jednom. Nedlouho poté ale vyšlo najevo, že si do kooperace nemůžete přizvat kamaráda, ale vždy vám bude nějaký ten hráč přidělen. Každý byl ihned zvědav, jak toto bude fungovat. Výsledek? Naprosto skvělý. I když nemůžete s druhým hráčem během hraní komunikovat, nevidíte jeho nick a ani nevíte, s kým vlastně hrajete, uvnitř sebe budete neskutečně šťastní, že s někým druhým můžete dobrodružství prožívat a víte, že někdo jiný na světě právě prožívá to samé, co vy. Komunikace s druhým hráčem může probíhat jen pomocí morseovky, protože kolečkem vydáváte tóny. Pokud nebudete chtít hrát s druhým hráčem, čímž se ale ochudíte o silný zážitek, nemusíte. Stačí druhého hráče ignorovat a jít si svojí cestou, kam vás nebude doprovázet.

Design zdejšího světa je ohromující. Kolikrát jsem se jen tak zastavil, abych nechal kolem sebe poletovat písek a díval se na úžasné pouštní scenérie v nádherném vizuálním zpracování s jedinečným uměleckým stylem. Grafika je lehce kreslená, ale třeba písek je maximálně realistický a jeho chování je nejlepší, jaké jsem doposud v nějaké hře viděl. Nohy hlavního hrdiny se do písku zabořují, navíc pokud jde do kopečka, trvá mu to daleko déle. Když už se chce dostat z nějaké duny dolů, je jednoduší písek sjet. Občas na vás čekají jenom sjíždějící pasáže. Nyní si můžete říci, co je na sjíždění písku, ale i tyto pasáže na vás zanechají hluboký dopad, a to i díky naprosto úžasnému hudebnímu doprovodu a ozvučení.

Journey není určen jen občasným nebo hardcore hráčům, je určen naprosto pro všechny. Zamilujete si ho pro jeho jednoduchost, úžasné prostředí, jedinečné vizuální zpracování a nezapomenutelnou hudbu. Journey i v dnešní době, kdy každý hledí především na peníze, dokazuje, že jde udělat originální a hlavně neskutečně zábavná hra, na kterou budete vzpomínat do konce svého života. Pokud si chcete udělat radost, okamžitě si sedněte před svojí konzoli a Journey kupte. Nic lepšího si skrze digitální distribuci v současnosti nekoupíte a dost možná se Journey objeví i v nějakém tom seznamu nejlepších her tohoto roku.