Recenzovaná verze: PlayStation 4 Pro

Ačkoliv je Hunt: Showdown v tuto chvíli čistě multiplayerová akce, vývojáři neváhali hru obohatit o příběhové pozadí zasazené do Louisiany. Tato oblast ve Spojených státech byla vždy opředena tajemstvími a vyprávěla se o ní spousta děsivých legend a  historek, ať už díky svým zrádným močálům, v nichž se sem tam někdo ztratil, nebo velkému množství otroků z Afriky. Děsivější místo pohledat, ale ono může být ještě hůře, když je vše zasazeno do alternativní minulosti roku 1895. Celou oblastí se začala šířit záhadná epidemie a měnit vše živé na ohavné kreatury, které mají neustále hlad. Do takto děsivé oblasti se odváží jen skupinky lovců, kteří chtějí monstra vyhubit a shrábnout za tuto službu odměnu. No a jednoho z lovců se ujímáte i vy. Musím uznat, že zasazení do Louisiany byla trefa do černého, protože hra má díky tomu hodně temnou až hororovou atmosféru, čímž se odlišuje od klasické multiplayerové konkurence.

Lov může začít

Život lovce přitom nebudete muset prožít sami, ale na pomoc si můžete kdykoliv vzít jednoho nebo dva kamarády, případně náhodné lovce, kteří se k vám na lov připojí. Doporučuji ale první možnost, protože komunikace je u podobných akčních her klíčová. Náhodní hráči sice budou sem tam označovat díky tagování skrze R1, kam se vydat, případně kde je jaké nebezpečí, ale to je tak vše. Na vymýšlení taktik je neužije a komunikace během přestřelek rovněž chybí, čímž hra hodně trpí. Každopádně na lov se můžete vydat v režimu Bounty Hunt, který je tím hlavním, co hra v současnosti nabízí.

Po zapnutí režimu Bounty Hunt se ocitnete sami nebo s kamarády na mapě, na níž jsou hozeni ještě další týmy hráčů. Prvním úkolem je vždy prozkoumat stopy hlavních monster, které jsou rozsety na mapě a můžete k nim cestu vidět pomocí speciálního vidění Dark Sight. Mohlo by se zdát, že tato část nebude moc napínavá a půjde o klasickou běhačku z bodu A do bodu B, ale opak je pravdou. Jak budete prozkoumávat mapu, musíte si dávat pozor nejen na další skupinky hráčů, ale také na děsivé protivníky s parádním designem poháněné umělou inteligencí, od zmutovaných psů, hrůzostrašné příšery čekající v bažinách po zmutované lidské protivníky různých druhů a velikostí. Zabít vás totiž může naprosto cokoliv, pokud si nedáte pozor. A selhat na tom, že vás zakousne pes v dobře rozehrané hře nebo sundá příšera v bažinách, nikdy nepotěší.

Když naleznete stopy hlavního monstra, je třeba se vydat ho ulovit. V současnosti se ve hře nacházejí tři hlavní monstra, od rychlého velkého pavouka, z něhož jsem měl vždy obrovskou hrůzu díky své fobii, po trochu pomalejšího, ale o to silnějšího řezníka, kterého doplňuje assassín. Každý hlavní protivník je něčím specifický, platí na něj jiná strategie a musím říci, že souboje s nimi jsou vrcholem hry. Každý střet s nimi jsem si maximálně užíval, hlavně při hraní s kamarády, když jsem na vše nebyl sám. Jen je škoda, že tato monstra jsou zatím jen tři. Větší počet by neuškodil. Snad na tomto vývojáři zapracují v následujících měsících.  

Každopádně jakmile monstrum padne, hra se v tento moment naprosto mění a nastává obrovský zvrat. Monstrum je pryč a hlavním cílem všech ostatních lovců, tedy hráčů, se stáváte vy či váš tým. Nikdy nevíte, kolik týmů je ještě na mapě (maximálně může být 5 týmů při plném počtu), což přidá ještě více na adrenalinu. Aby toho nebylo málo, vaše poloha se ukazuje všem ostatním hráčům, takže se musíte vydat na útěk, prostřílet se k místu vyzvednutí a ubránit se tam. Největší odměnu totiž nezíská ten, kdo monstrum skolí, ale kdo odevzdá trofej. I proto je možné vymýšlet různé taktiky, kdy třeba rezignujete na lov monstra, ale připravíte se na následný lov hráčů. I takové skupinky se ve hrách nacházejí (hnusní kempeři). Já jsem si třeba lov monster užíval, ale narazil jsem i na skupiny, které jdou jen čistě po hráčích. I to má něco do sebe a každý si tu tedy najde to své. Vyhrát a shrábnout odměnu se dá několika cestami. Žádná není vyloženě správná, ale každá je zábavná. 

Hra Hunt: Showdown je hodně nelítostná a jakákoliv chyba či neuvážený krok, ať už hrajete sami nebo v týmu, je vždy dost tvrdě potrestána. Po každé smrti totiž přijdete o svého vypiplaného lovce, ale i jeho drahé vybavení, takže už tušíte, že budete muset často investovat do nového. Ano, jsou tu sice lovci, kteří jsou zdarma, ale ti moc dobré vybavení nemají a šance na výhru s nimi se začne povážlivě ztenčovat. Naštěstí hra trochu chrání nováčky, takže do jedenáctého levelu jste vy i vaši lovci chráněni a nemohou tedy zemřít. To je jistě fajn, protože hlavně na začátku, než se naučíte základní mechanismy, poznáte mapu a zjistíte, že běhat po úrovních jako v Quaku se nevyplácí, budete hodně často umírat.

Abyste měli ve hře Hunt: Showdown šanci přežít, budete moci obsluhovat slušné množství zbraní, od pistolí po různé pušky, brokovnice nebo kuše, přičemž všechny zbraně jsou inspirované devatenáctým stoletím, takže nečekejte žádné moderní kousky. A možná i o to více skillu budete potřebovat, protože trefit se s těmito zbraněmi v začátcích do rychle pohybujícího se cíle je těžší, než by se mohlo na první pohled zdát. Na druhou stranu stačí jedna dobře mířená kulka a ukončíte trápení jakéhokoliv hráče. Jak navíc levelujete, odemykáte si další zbraně, ale také si můžete vylepšovat svého lovce, protože každý má vlastní strom s dovednostmi, díky nimž mu můžete zvednout zdraví, zpřístupnit rychlejší nabíjení a tak dále. Za hraní jste tedy vždy docela slušně odměňováni, nejen tedy penězi, za které si pak odemčené zbraně nakupujete, případně nejrůznější spotřební věci, jako jsou granáty nebo lékárničky.

Pokud nechcete hrát jen hlavní režim, ale třeba si odpočinout, je tu pro vás připraven rychlejší Quick Play režim inspirovaný současnými battle royale hrami. V něm hrajete pěkně sólo a ujímáte se náhodného lovce se základním vybavením. Jakmile se dostanete na mapu, musíte jednak najít lepší vybavení, ale také čtyři portály jako první a následně se pokusit přežít. To ale není tak lehké, protože jak najdete všechny portály, budete označeni a ostatní hráči se vás vydají lovit. Pokud přežijete, dostanete docela slušný počet XPček, ale také peníze či speciální herní měnu. Ačkoliv jsem si na začátku myslel, že je tento režim jen do počtu, nakonec jsem se během jeho hraní slušně bavil a v závěrečných fázích nastává ta pravá mela. Navíc pokud jste vy loveni, máte slušnou možnost vytvořit různé taktiky pro přežití. Můžete jen utíkat, ale také se někde zakempit, třeba v nějaké stodole, nastražit v ní pasti, případně přivolat nepřátele. Je to jen na vás, jak si s danou, ne zrovna záviděníhodnou situací poradíte.

V současnosti má hra Hunt: Showdown jen dva herní režimy, ale vzhledem k tomu, že vás v nich pokaždé čeká jiný zážitek, případně že si postupně hraním odemykáte nové možnosti, dá se nahrát klidně i několik stovek hodin. A to je určitě porce, která je při ceně 40 euro dostačující. Vývojáři ale mají do budoucna velké plány a kromě pravidelných updatů chtějí postupně přidávat nový obsah. Mluví se o nové mapě, ale také třeba o čistě PvE režimu, který by hru zpřístupnil dalším hráčům. To je ale až budoucnost, která bude do velké míry ovlivněna i tím, kolik hráčů nyní dá hře šanci. Snad jich bude dost na to, aby se vývojářům podpora vyplatila. Byla by škoda, aby takto zajímavá a svým způsobem originální akce skončila několik měsíců po svém vydání.

Zatím jsem Hunt: Showdown převážně chválil, z čehož je patrné, že jsem se během hraní velmi dobře bavil a jsem přesvědčen, že bude každý, kdo dá hře šanci a bude se chtít naučit její pravidla. Má ovšem i několik nedostatků a já zde zmíním asi ty dva největší. Prvním je vyhledávání her, které je na můj vkus hlavně u Quick Play režimu hodně dlouhé a trvá klidně i několik minut. Následuje pak nahrávací obrazovka, a když si nedáte následně ve hře pozor a něco vás zabije hned na začátku, vše opakujete. To na zážitku nepřidá, hlavně v začátcích, kdy se vše teprve učíte. Kromě dlouhého čekání mi trochu vadilo i ovládání, které je takové nemotorné, pomalé a má velkou odezvu, na což třeba po hraní her jako Destiny, Call of Duty a dalších nejsem moc zvyklý. Musel jsem si tedy na tuhost ovládání dost zvykat, stejně jako na interface a menu, které je dělané pro ovládání skrze myš a klávesnici, ale nehodí se pro gamepad. Ono trefovat se do opravdu titěrných ikonek na gamepadu je občas solidní peklo.

Protože za hrou Hunt: Showdown stojí studio Crytek, nepřekvapí, že stojí na nové verzi CryEnginu, který odvádí velmi slušnou práci, hlavně co se nasvícení týče a detailních nepřátel. Prostředí je na tom už trochu hůře, budete si často všímat ošklivějších nebo doskakujících textur, a hlavně na základních konzolích je vidět, že u nich vývojáři asi dosáhli na jejich strop. I tak bych ale řekl, že vizuálně hra nezklame a i některé nedostatky v tomto jí odpustíte. Spíše bych byl radši, pokud by běžela v 60 fps. Nyní běží na všech konzolích pouze ve 30, takže hratelnost není tak plynulá, jak bych si představoval. Snad vývojáři počítají do budoucna i s verzí pro konzole nové generace, kde by mohl být tento nešvar odstraněn. Do té doby mohou opravit alespoň různé grafické glitche a další nedodělky, případně padání hry. Během testování mi asi třikrát zamrzla a já ji musel restartovat, a dle ostatních hráčů na redditu nejsem sám.

Co je ovšem pro Hunt: Showdown do jisté míry důležitější než vizuální zpracování, tak je ozvučení, s nímž si vývojáři ze studia Crytek neskutečně vyhráli. Zde určitě platí, že bez pořádných sluchátek nemá cenu hru zapínat, protože zvuk je důležitou součástí samotného zážitku a bude často napovídat, jestli se ve vaší blízkosti nachází nějaké to monstrum, případně i tým protivníků, který číhá na to, až vás bude moci přepadnout. A i proto si vy musíte dávat pozor, abyste na sebe neupozornili, třeba přeběhnutím přes havrany, zaškobrtnutím o řetězy v baráku, šlapáním po rozbitém skle a tak dále. Ozvučení navíc dotváří onu zmíněnou hororovou atmosféru, protože všude praská dřevo a děsivé zvuky dokážou kolikrát pořádně vyděsit více, než samotný protivník.

Hunt: Showdown je originální hororová multiplayerová akce, stavějící na elektrizující atmosféře, vzrušujících střetech s děsivými nepřáteli i velkými bossy a napínavých přestřelkách s hráči. Tento mix skvěle funguje, výsledkem čehož je jedna z nejzajímavějších multiplayerových her této generace, kterou byste si určitě neměli nechat ujít . Zvláště pokud máte další dva kamarády, s nimiž můžete během lovu komunikovat, protože teprve pak je zábava ultimátní při vytváření nejrůznějších strategií. Jen je škoda několika problémů s ovládáním a technických nedokonalostí, které snad vývojáři v brzké době opraví.