Recenzovaná verze: Xbox Series X/S

Vše začalo dost nenápadně v roce 2012, kdy se na pulty obchodů dostal první díl Forza Horizon pro neskutečně oblíbenou konzoli Xbox 360, odehrávající se v americkém Coloradu. Nešlo o nějak zvlášť očekávanou hru ve své době, ale vývojáři z tehdy ještě neznámého a hlavně i nového studia  Playground Games dokázali překvapit výbornou hratelností i promyšleným světem, v němž se odehrával Horizon Festival. Stejně jako hlavní série Forza Motorsport hra Forza Horizon nabídla výborný jízdní model a velké množství licencovaných vozidel, ostatně s ní sdílela i základní technologie, což se ve výsledku ukázalo jako obrovská výhra. O dva roky později jsme tu měli druhý díl, jenž už patřil mezi nejočekávanější hry roku a mohli jsme v něm závodit na jihu Francie a na severu Itálie. Vývojáři vylepšili hratelnost, přidali více možností a prostředí Evropy nabídlo jedinečnou atmosféru, díky níž se od hraní jen těžko odtrhávalo. A protože hra vycházela už pro Xbox One, mohla nabídnout i parádní vizuální zpracování.

Tehdy jsem si jen těžko dokázal představit, že by mohla vyjít nějaká lepší závodní hra, ale vývojáři ze studia Playground Games chtěli i nadále posouvat sérii kupředu a vlastně i samotný žánr, v němž už jen těžko hledali konkurenci. Zvláště poté, kdy se EA dost trápila se svoji sérií Need For Speed. Proto jsme tu měli ještě velkolepější třetí díl, odehrávající se v prosluněné Austrálii, ale také čtvrtý, jenž nabídl deštivou Velkou Británii, která měla také něco do sebe. No a nyní tu máme pátý díl, o němž se mluvilo před jeho oznámením během letošní E3 celkem dlouho. Hlavně se spekulovalo, kde by se mohl odehrávat. Hodně se mluvilo třeba o Japonsku. Vývojáři se ale nakonec rozhodli pro Mexiko, které sice na první pohled nemusí vypadat tak lákavě, ale já už mohu říci, že vývojáři opět vybrali velmi dobře. Na mexické dobrodružství totiž žádný fanoušek série Forza Horizon jen tak nezapomene.

Forza Horizon 4 je pro mě nejlepší závodní hra, jakou jsem si mohl kdy zahrát. Vývojáři z Playground Games se s ní dotkli pomyslné dokonalosti a naservírovali fanouškům dech beroucí závodní hru, která skvěle spojovala offline a online závodění, a i dnes působí pořád velmi dobře a nechává za sebou veškerou konkurenci. Užil jsem si ji, stejně jako následná rozšíření, ale během hraní jsem si často říkal, jestli je možné ještě někam tuto sérii dále posouvat. Odpověď mi dala právě recenzovaná Forza Horizon 5. Neberu vývojářům jejich ambice, vytvořit největší svět v rámci série, ale během samotného hraní jsem si říkal, že nejde vlastně o žádnou revoluci, ale jen menší či větší evoluci a vypilování všeho, co jsme tu doposud měli. Vývojáři se tak stali trochu sami obětí toho, jak skvělé hry dříve vytvořili, které navíc naplnili skvělými nápady, no a nyní přijít s něčím vyloženě novým se jim bohužel nepovedlo, a je vlastně otázka, jestli to bylo vůbec možné.

Na druhou stranu to ale není nějaký velký problém, protože věřím, že to bude mnoho fanouškům stačit, a je to navíc určitě lepší cesta, než aby pak hra dopadla jako nějaký kočkopes ve stylu posledních dílů série Need for Speed, která už nadobro ztratila svoji identitu a EA vždy jen zkouší, jestli se nový koncept uchytí nebo ne. Je ale třeba zdůraznit hned na začátku, že tu před sebou nemáme žádnou revoluci žánru, ale jen sakra dobrou závodní hru, v níž vývojáři utáhli všechny šroubky a dali vlastně i velmi dobrý základ pro svoji závodní platformu, kterou budou moci v budoucnu jednoduše rozšiřovat.

Série Forza Horizon k sobě vždy dokázala přitáhnout nejen fanoušky závodění, ale i třeba hráče, kteří normálně závodní hry nehrají a dávají přednost úplně jiným žánrům. Velký vliv na tohle měla hlavně vytříbená až návyková hratelnost s výborným jízdním modelem, jenž využíval pro svůj základ technologie z hlavní série Forza Motorsport (je otázka, co je nyní už pro Microsoft hlavní série Forzy). A u nově recenzovaného pátého dílu tomu není jinak. Jízdní model je opět výborným spojením arkády a simulace. Každý tak může usednout za volant, ale díky převzaté fyzice a částečně i jízdnímu modelu ze série Forza Motorsport se každé auto se ovládá úplně jinak, cítíte u řízeného jeho váhu i sílu. Vliv na řízení má i déšť a další podmínky, ale i povrch, po němž zrovna jedete, ať už jde o bahno, písek, kameny nebo normální silnici. Přišlo mi navíc, že povrch nyní hraje ještě větší roli než v minulosti a je podle něj i nutné volit moudře vozidlo. Do každého typu závodu se tak nejde pouštět pouze s krásně naleštěným Lamborghinim, které dobře poslouží na normální silnici, ale v poušti nebo v bažinách se z rozzuřeného statného býka stane neškodné telátko.

Stejně jako v minulosti je možné si zapnout nebo vypnout různé asistenty řízení, takže je možné pohnout ručičku více k arkádě či simulaci, to už je na každém pak, jak si hru nastaví. Důležité je, že jízdní model je opět fantastický, vývojáři ho jen lehce upravili a vytunili podle nejnovějších dat. Jediné, co mi popravdě trochu vadilo, a za to hra jako taková ani nemůže, je chybějící haptika, která by ještě více vypíchla jízdu po odlišných površích, případně různé hrbolky nebo nerovnosti na silnici. Je to vážně škoda, že Microsoft uvedl gamepad k novému Xboxu bez haptiky pouze s dnes už poněkud zastaralými klasickými vibracemi, které nedokážou hráče tolik vtáhnout do dění hry. Ani si nechci představovat, jak dobře by dokázali vývojáři z Playground Games využít.

Velkou chloubou hry Forza Horizon 5 je kromě jízdního modelu i vozový park. Vývojářům z Playground Games se povedlo do hry dostat přes 500 vozidel těch nejzvučnějších značek jako Lamborghini, Jaguar, Ford, Ferrari, Dodge, Aston Martin, McLaren, Mercedes-Benz, Nissan, Pagani, Porsche, Toyota nebo Subaru. Každému vozu byla věnována obrovská péče, takže je vymodelované do nejmenšího detailu včetně vnitřku, což určitě ocení hlavně hráči, kteří řídí z pohledu za volantem. Vozy je ale samozřejmě možné si i prohlížet v garážích Forzavista. Co se mi u Forza Horizon 5 líbí, tak je novinka v podobě Sbírky aut. V ní vidíte už získané vozy, což je navíc rozděleno pěkně podle značek, ale zároveň si zde odemykáte i různé bonusy za plnění jednoduchých úkolů, čímž je ještě více podpořeno ono sběratelství, kolem něhož se série Forza Horizon, ale i automobilová kultura, vždy točila. Ostatně každý vždy chtěl mít ve své garáži co nejvíce vozů, v nichž je možné jezdit. Samozřejmě, nechybí klasická garáž, jak jsem zmínil výše, ale Sbírky ji pěkně doplňují.

Jednotlivým vozům je možné měnit barvu, ale také pro ně vytvářet jedinečné designy skrze propracovaný a neskutečně komplexní editor, v němž je možné se naprosto ztratit i na několik večerů. Oproti předchozím dílům byl editor rozšíření, přičemž se mi hodně líbí to, že pokud jste vytvořili svůj jedinečný design v předchozích dílech her Forza Motorsport hra Forza Horizon, automaticky ho vidíte i ve Forza Horizon 5. Nemusíte se tedy bát, že byste o něj přišli. Pokud nepatříte mezi zrovna po této stránce kreativní hráče, můžete si stáhnout skvělé designy od kamarádů či hráčů z celého světa.

Kromě vizuálního zkrášlování nechybí ani klasický tuning, díky němuž je možné zlepšit vlastnosti vozu a udělat z něj ještě rychlejší monstrum na silnicích. V obchodech s upgrady si můžete pohrát s motorem a pozměnit mu písty nebo palivový systém, ale také je možné změnit pneumatiky, převodovku a tak dále. Možností je hodně, jak auto vylepšit, jen už to vyžaduje trochu více zkušeností, protože ne vše, co vidíte v obchodě, může být ve výsledku ku prospěchu. Na tuningu se mi hodně líbí, že jednotlivé součástky motoru nemají vliv jen na výkon a rychlost samotného vozu, ale i jeho ozvučení, jako je tomu ve skutečnosti. S touto částí si vývojáři nyní hodně pohráli a výsledkem je, že je daleko propracovanější a lepší, než tomu bylo v minulosti. Hra Forza Horizon 5 hráče do tuningu přímo nenutí a občasní hráči se bez něj asi úplně obejdou, případně si mohou nahrát doporučené vylepšení vozu od ostatních více zkušenějších závodníků či vývojářů. Ti největší fanoušci si ale rozhodně přijdou na své a naleznou ve hře další hodně propracovanou vrstvu, v níž mohou trávit hodiny a hodiny.

Každý díl série Forza Horizon se zatím odehrával v naprosto odlišném prostředí. Ať už šlo o italsko-francouzské závodění, Austrálii nebo Velkou Británii, každé prostředí bylo hlavní hvězdou hry, mělo svůj jedinečný půvab a nabídlo zcela odlišnou atmosféru. Pro Forza Horizon 5 se vývojáři rozhodli pro Mexiko. Když hru oznamovali, zároveň se pochlubili tím, že půjde o doposud největší prostředí, jaké kdy pro sérii navrhli. Z toho jsem měl popravdě trochu strach, protože největší ještě automaticky neznamená nejlepší, ostatně mnohé velké hry s otevřeným světem jsou toho jasným a bohužel i trochu smutným důkazem. Naštěstí mohu říci, že to není případ hry Forza Horizon 5, protože ta nenabízí jen doposud největší prostředí, nad jehož rozlohou se opravdu tají dech, ale zároveň i nejpropracovanější a nejrozmanitější. Na začátku jsem sice jezdil jen po zablácené džungli, ale následně jsem bořil duny písku na vyprahlých pouštích, shlazoval pneumatiky mořem při závodění na plážích, a došlo i na extrémní podmínky v podobě závodění v horách. Nechybí ale ani klasičtější silniční lokace, které jsou lemovány zdánlivě nekončenými poli, na nichž se ovšem nepěstuje jako u nás žlutá řepka, a dojde i na závodění v menších či větších městech, která jsou oproti předchozím dílům daleko propracovanější. 

Mexiko je vážně neskutečně rozmanitá krajina, obsahující hned 11 naprosto odlišných prostředí, se svoji okouzlující atmosférou, navíc s ohromujícími scenériemi, které neustále nutí mačkat tlačítko pro Photo režim, a krásnými památkami, takže byla radost ho prozkoumávat, ať už během volných toulek, tak během závodů. I v pokročilé fázi či úplně na konci hlavní kampaně mě hra dokázala překvapit tím, kam mě během závodů zavedla, ať už to byl nějaký šílený tunel ve skále či děsivě vypadající bažina. U předchozích dílů série jsem měl trochu sem tam pocit, že jsem jel občas závod na dosti podobném nebo stejném místě, ale během závodění Forza Horizon 5 tento pocit nenastal. Vždy mě čekalo něco zcela nového. Mexiko je tedy další velkou trefou do černého, a ačkoliv jsem si myslel, že půjde jen o trochu rozlehlejší upravenou Austrálii, rozhodně tomu tak není.

Ačkoliv jsem zatím jen chválil, během hraní byly dvě věci, které mi trochu vadily, zvláště když jsem hrál na konzolích nové generace Xbox Series X/S. První jsou dosti mrtvá města. Ta sice mají daleko více domů, velké množství uliček a detailů, ale když jen volně jezdíte, nevidíte ani jediného člověka. Je to trochu jako jezdit po městech duchů. Jde o něco, co mi trochu vadilo už u předchozích dílů, a vážně jsem doufal, že hardware nové generace umožní, aby města působila živějším dojmem. Přitom lidé nemusí být na chodnících, ale třeba jen v oknech nebo na balkónech. Ostatně modely vývojáři mají, když u závodů jsou pak desítky, někdy i stovky diváků najedou. Dále mi vadily mizející nebo zjevující se vozy, když jsem jen tak jezdil po Mexiku. Sice to nemělo přímo vliv na to, že bych naboural, ale když před vámi jede auto, vy chcete zatočit a objet ho, abyste se nesrazili, a auto najednou před vámi zmizí, moc dobře to nevypadá. A když už něco vyčítám, tak mi trochu vadilo i to, že ačkoliv je mapa obrovská, řada aktivit je hodně blízko u sebe, čímž se pak mapa při zapnutí všech ikonek stává méně přehlednou.

Forza Horizon 5 je opět jeden velký nekončící festival, v němž je cílem se dostat do síně slávy. Celé Mexiko je odemčené už od první minuty, přičemž na začátku nabízí pouze klasické silniční závody, ale jak roste vaše reputace a tedy i sláva, odemykáte si další festivaly na různých místech, které postupně zpřístupní offroadové závodění, cross-country závody a nakonec dojde i na pouliční závody. Každý druh závodů se značně liší svým prostředím, což vyžaduje i používání odlišných vozidel. Kromě toho nechybí různé kaskadérské výzvy a aktivity, jako tomu bylo v minulosti – driftování, překonání rychlosti v úsecích a tak dále, přičemž samozřejmostí jsou i některé nové aktivity, které do hry dobře zapadají a dělají ji ještě rozmanitější. Z minulých dílů se vracejí i velmi dlouhé závody, které se táhnou po celém Mexiku, takže se postupně během závodu mění prostředí i třeba denní doba, no a přítomny jsou pořád i stodolní nálezy (vážně nemohu najít poslední auto) či speciální závody v podobě Exhibic. Ty jsou vždy takovou tou velmi dobrou odměnou za předchozí závodění.

To by bylo k základním herním režimům a druhům závodů, které asi zase tak moc fanoušky nepřekvapí, ale jsou tou hlavní kostrou celé hry. Vývojáři se tentokrát rozhodli kromě nich přidat i jakési vedlejší příběhové linky, během nichž můžete sbírat data pro univerzitu, stát se kaskadérem ve filmové produkci nebo se pokusit porazit velká jména Mexika. Příběhové linky doporučuji hlavně na začátku plnit, protože ačkoliv neobsahují nějak extra dobrý příběh s nějakým tím přesahem, a ani ty postavy nejsou úžasně napsané, tak dobře provedou jednotlivými aktivitami, dají dobré základy do začátku a představí Mexiko, jeho kulturu, památky a vůbec vše, abyste se následně neztratili. Navíc příběhové mise, které jsou mimochodem docela dobře navrženy, se liší od klasických závodů, takže hře přidávají větší rozmanitost a zajímavost, což se následně dobře odráží na větší zábavě a samotném rozsahu hry. Když se vývojáři rozhodli přidat tyto příběhové linky, mohli více zapracovat na modelech postav. Ty totiž nejsou moc propracované, mají toporné animace a vypadají značně hůře oproti zbytku hry. Navíc docela často u nich dochází k různým glitchům. Sem tam můj hrdina neměl v animaci vlasy, a docela strašidelně měl po celou dobu hraní vykoulené oči, a to i když jel v autě. Tady mají vývojáři ještě mezery, postavy jim zatím moc nejdou. 

Zatím byla řeč pouze o offline části. Do ní se většina hráčů pustí v prvních pár hodinách, ale Forza Horizon 5 už záhy dá jasně vědět, že nedílnou součástí je i online, v němž se ukrývá asi ta největší zábava. Zatímco u předchozích dílů jsem měl pocit, že online je vždy pěknou nadstavbou, u Forza Horizon 5 jsem si už chvilkami říkal, že jde spíše o online hru, v níž velkou část je možné hrát offline. Opravdu takto působí. Z předchozího dílu se vrací kooperace, takže je možné veškeré hlavní aktivity jezdit s kamarády, případně se přidávat do pětičlenných skupinek náhodných hráčů a s nimi následně závodit proti Drivatarům. Ano, ačkoliv o nich nebyla řeč, vracejí se, a vlastně jsou už jakousi nedílnou součástí značky Forza.  Umělá inteligence je správně agresivní a soutěživá, a už na střední obtížnosti dokáže potrestat drobnější chybičky.

V rámci online části je také možné vyzívat náhodné hráče na Duely, případně si dávat klasické závody, ale také se pustit do dalších velkých online aktivit, ať už to jsou různé kaskadérské eventy  Horizon Arcade nahrazující ne zrovna oblíbené Forzathon Live eventy ze čtvrtého dílu, případně režimy jako je Eliminace, Přežití, Nákaza, Král nebo Hon za vlajkou. Musím se ale trochu přiznat, že těmto multiplayerovým režimům jsem v rámci série nikdy nepřišel moc na chuť a nyní se to nezměnilo. Rád jsem si je vyzkoušel, ale do budoucna dám přednost klasičtějšímu závodění. Chápu ale, že to mnozí budou vidět jinak než já. Každopádně možností, jak si užívat hru Forza Horizon 5 je spousta, více než v minulosti. Bohužel nyní hra běžela před vydáním v dosti omezeném režimu, ale několik závodů jsem si mohl s několika kolegy vyzkoušet a vše běželo velmi dobře. Spojování bylo rychlé a nezaznamenal jsem ani žádné problémy během závodění. Vzhledem k tomu, že na online prvcích byly postaveny už předchozí dva díly, věřím, že vývojáři si vše ohlídali, aby se vyhnuli jakýmkoliv problémům.

Forza Horizon 5 by se dala označit i za jakousi platformu, kterou budou vývojáři dále rozšiřovat. Už nyní počítají s minimálně dvěma rozšířeními a dalšími DLC balíčky, a přítomny jsou i sezóny, které jako u předchozího dílu mají měnit roční období. To se pak podepíše i na hratelnost, protože každé roční období má dle vývojářů přinést trochu odlišné podmínky na závodění. Bohužel to nyní nejde vyzkoušet, ale věřím, že půjde o minimálně stejně propracovaný systém, jako tomu bylo u předchozího dílu. Už nyní jsem si ale mohl vyzkoušet v rámci speciální testovací sezóny pro novináře plnit různé speciální výzvy, za které je postup v sezóně, odemykající exkluzivní vozy, ale také speciální herní měna pro různé kosmetické doplňky, či nákupy dalších vozidel. Sezóny mají být hlavní silou k udržení hráče u hry po následující měsíce.

Když byla hra Forza Horizon 5 poprvé představena, byl jsem doslova v němém úžasu z toho, jak fantasticky vypadá. Následně jsem jako každý fanoušek hltal každý nový záběr a přál si, abych se mohl sám pustit do hraní. Když jsem hru konečně zapnul na své televizi, dokázala mě znovu příjemně šokovat. Vypadá ještě lépe, což je dáno hlavně tím, že i sebekvalitnější video je dost komprimované a ztrácí se v něm nejrůznější malé detaily. Na velké televizi ve 4K rozlišení vypadá Forza Horizon 5 na konzoli Xbox Series X opravdu úchvatně, ať už jde o prostředí Mexika s obrovskou mírou detailů, tak precizně vymodelovaná vozidla a velkou roli hraje i fantastické dynamické nasvícení, ale i různé další vizuální efekty. Pak ani nevadí, že hra nepodporuje během hraní ray-tracing. Nasvícení i nejrůznější odlesky jsou tak skvělé, že na nějaký ray-tracing každý rychle zapomene. Ten je přítomen jen v garáži, ale nějaký velký vliv na kvalitu zobrazení dle mého moc nemá.

Jak určitě víte, hra má dva režimy zobrazení. První se zaměřuje na co nejlepší kvalitu obrazu bez jakýchkoliv kompromisů, ale jede pouze ve 30fps. Není to ale taková hrůza, jak jsem si na začátku myslel a v tomto režimu zobrazení se dá hra v klidu hrát, je plynulá a nesetkal jsem se s žádnými propady nebo jinými problémy. Druhý režim zobrazení se zaměřuje na dosažení 60fps. Vývojáři nechtěli u něj snižovat rozlišení, ale rozhodli se raději trochu snížit míru detailů. Ve výsledku to na první pohled není tak viditelné, pokud byste neměli hru na dvou televizích vedle sebe, asi jen těžko byste poznali nějaký viditelný rozdíl. I proto jsem nakonec tento režim preferoval. Ještě musím zmínit, že jsem hru hrál i na konzoli Xbox Series S, kde také nabízí pěkné zpracování, ačkoliv je jasné, že tak úžasně jako na Xbox Series X nevypadá. Vývojáři museli snížit rozlišení textur, objekty více doskakují a také detailů není tolik. S tím se ovšem musí počítat. Kdo ovšem konzoli má a hraje třeba na menší TV nebo monitoru, určitě si hru užije stejně dobře, jako hráči s Xbox Series X. Zvláště, když je také přítomen 60fps režim, v němž Forza Horizon 5 jede bez jediného zaškobrtnutí a pořád vypadá v rámci možností dobře a vlastně i lépe jak předchozí díly.

Forza Horizon 5 je fantastická závodní hra s výbornou hratelností a parádně navrženým světem se spoustou závodů a aktivit, která jen těžko hledá konkurenci. Sice by mohl někdo namítnout, že nenabízí moc velkých novinek, ale na druhou stranu vývojáři všechny mechaniky a části dotáhli k dokonalosti, sem tam přidali drobnou změnu nebo novinku, výsledkem čehož je doposud největší, nejrozmanitější, nejpropracovanější a rozhodně i nejlepší díl celé série, který je navíc podpořen na konzoli Xbox Series X ohromující audiovizuální prezentací. Vývojáři z Playground Games nám servírují závodní hru nové generace, skvěle spojující offline a online hraní, která se bude hrát v následujících dnech, týdnech, měsících a možná i letech.