V úplně prvním dílu hry Doom jsme bojovali na Marsu, abychom si poté prošli peklo i na naší milované Zemi. Ve třetím dílu se hráči vrátili zpět na Mars, kde společnost United Aerospace Corporation kope tunely a snaží se nacházet cestičky do jiných světů. Ani bychom tak nečekali, že se něco zvrtne a vy jako člen zdejší ochranky a jeden z elitních vojáků budete muset dát vše popořádku. Ale co, stane se a všude po základně se začnou pohybovat monstra nejrůznějších druhů. Základnu ať si vezme klidně čert, ale když už jde o život, to je jiná. Jestli se vám z tohoto pekla podaří uniknout i potřetí, to už neprozradíme. K samotnému příběhu ještě dodáme, že se jedná o klasické klišé, které má jen navodit tu správnou atmosféru na to hlavní. Tím je pochopitelně střílení, ačkoliv je nutné říci, že už se nejednalo o tak tupou střílečku, jako byly předchozí dva díly. Vývojáři totiž vsadili na poněkud temnější atmosféru, kterou by hře mohly závidět i hororové filmy.

Jak už jste mohli z předchozích řádek vyčíst, i třetí Doom byla striktně lineární záležitost, ve které jste měli problém jen najít ten správný klíč k otevření dveří. Co se ale týče level designu, tak ačkoliv jste se pohybovali pořád v uzavřeném prostředí výzkumného střediska, byl velmi povedený a vývojáři skvěle jednotlivé levely navrhli. Obdivovat jste tak mohli nejenom jednu kancelář a chodbu za druhou, ale dostali jste se později i hlouběji do útrob Marsu, kde teprve začalo to pravé peklo. Za to mohly především nejrůznější mimozemské kreatury, které opravdu muselo vyvrhnout samotné peklo. V jednu chvíli jste tak bojovali se zombiemi nejrůznějšího druhu a vyznání, ale i s přerostlými pavouky. Nechyběl ani pro sérii charakteristický Imp, Pinky a Revenant. K nim se poté přidali i nejrůznější bossové jako Cyberdemon, Sabaoth, Guardian nebo Vagary, takže je jasné, že o zábavu bylo postaráno. Abyste měli proti této havěti šanci, nechyběly nejrůznější zbraně. Jako základ určitě postačila pistole, ale na odolnější protivníky jste měli klasickou brokovnici ve dvou verzích, rotační kulomet, Plasma gun, raketomet, granáty a mocný BFG 9000, který udělal kaši ze skoro každé živé překážky.

Nedílnou součástí hry je i multiplayer, který by se dal rozdělit na dvě částí. Tou první je pro Xbox exkluzivní kooperativní režim pro dva hráče, který je neuvěřitelnou bombou, která poslala Xbox verzi až do nebeských výšin. Sice v kooperativním režimu bylo jen 20 misí, ale projít si je s kamarádem skrze Xbox Live byl nezapomenutelný zážitek, který hře dodal potřebnou šťávu. Kdo někdy kooperativní režim ve třetím Doomu vyzkoušel, určitě nám dá za pravdu. Přesto si vývojáři neodpustili několika chyb, bez kterých by byl ještě lepší. První chybkou bylo zpomalování, když už se toho na obrazovce dělo opravdu hodně. Další už větší chybou byl re-spawn hráče úplně na začátku levelu, pokud ho některá potvora dostala. V tu chvíli byl tak druhý hráč sám a ve většině případů následovala také smrt. Mohl za to především větší počet nepřátel v tomto režimu, kteří si rozhodně servítky s ničím nedělali. Jinak asi nemáme tomuto režimu co vytknout.

Druhou částí multiplayerové podpory tvořily klasické herní režimy, jako je Deathmatch, Team Deathmatch, Last Man Standing a Tournament, které jste mohli hrát online nebo na jedné rozdělené obrazovce ve split-screen režimu až pro čtyři hráče. Jak vidíte, multiplayerové možnosti Doomu 3 byly opravdu na vysoké úrovni. Škoda jen, že dnes už si hru přes Xbox Live nezahrajete. Snad vše napraví chystaný čtvrtý díl.

V tomto sloupečku je třeba už na začátku říci jednu podstatnou věc. Grafická stránka Doomu 3 nedosahovala kvalit PC verze, ačkoliv se vývojáři snažili, co jim síly stačily. To ovšem neznamená, že by Doom 3 byl po grafické stránce špatnou hrou. Právě naopak. Díky téměř bezchybné konverzi z PC vypadala hra i na konzoli hodně dobře, přičemž šla zapnout až v 480p při širokoúhlém zobrazení. Jaká hra se mohla v tu dobu pyšnit těmito parametry? Navíc samotný engine přinesl velmi detailní podívanou, ať už to byly modely postav, tak i samotné prostředí, které budilo opravdu hrůzu. Co možná bylo trošku na škodu, byl fakt, že některé větší lokace byly z Xbox verze vypuštěny, zřejmě kvůli nedostačujícímu výkonu konzole. Stejně jsme tak neměli na scéně tolik objektů.

Kdo ale PC verzi nehrál, tak tomu to určitě nevadilo. Největší zbraní hry byly pochopitelně hrátky světla a stínu, které neměly na tehdejší generaci konzolí obdoby a navozovaly opravdu děsivou atmosféru plnou strachu, kdy jste se klepali nad tím, co vás čeká za dalším rohem. Stejně dobře jako grafická stránka na tom bylo ozvučení, za což mohl především fakt, že hra podporovala Dolby Digital. Samotný soundtrack skvěle podkresloval atmosféru, kterou poté podtrhly i neuvěřitelné reálné zvuky. Po technické stránce tak Doom 3 neměl ani jednu chybu. Ostatně, čekal někdo něco jiného?

Doom 3 na Xbox byl vynikajícím portem už tak skvělé hry, který přinesl konzolovým hráčům na svou dobu neuvěřitelně detailní grafiku obohacenou o velmi zajímavou hratelnost. Hra pro jednoho hráče byla sice lineární, ale vše bylo vynahrazeno až hororovou atmosférou, která se dala krájet. Pozadu nezůstala ani hra pro více hráčů, která byla snad ještě kvalitnější, jak u PC originálu. Pokud tak máte ještě doma původní Xbox, tak vřele Doom 3 doporučujeme. Jednalo se o jednu z nejlepších akčních her pro tuto konzoli.