První díl Call of Duty stavěl spíše na zážitku pro jednoho hráče, což se samozřejmě časem s dalšími díly měnilo, ale jak dokazuje Black Ops 2, vývojáři na tuto část nezanevřeli. Samozřejmě, opět tu máme před sebou zběsilou akční řežbu, která kolikrát připomíná spíše Serious Sama, ale obsahuje i několik zajímavých a vítaných novinek. Prvním překvapením je rozhodně celkem inteligentní příběh, který má nejedno překvapení, a jak už jsme si zvykli u série Call of Duty, i několik šokujících a kontroverzních scén, které se vám vryjí do paměti na hodně dlouho. Protože se druhý díl Black Ops odehrává v budoucnosti, Alex Mason je v tu dobu už mrtvý, zatímco Woods zase připevněn na vozíčku. I v budoucnu se ale objevují všelijací darebáci se zlými úmysly, jedním z nich je i Menendez, kterého budete muset jako David Mason zastavit. Ano, budete hrát za syna Alexe Masona.

Celou příběhovou kampaň opět proběhnete za nějakých pět hodin, což je samozřejmě u Call of Duty standardem. Vše tu ovšem korunuje naprosto skvělý design jednotlivých misí i jejich rozmanitost. Podíváte se nejen do lesů na Středním východě, případě do zničených měst, v jejichž ulicích je voda (jedna z nejlepších úrovní vůbec), ale budou na vás čekat i futuristická místa, nad kterými vám mnohdy i spadne čelist. Občas sice může vadit, že jsou mise dělány až příliš na efekt, že v reálu by se tohle nikdy nestalo, třeba střílet z koně raketometem na vrtulníky, a sestřelovat jeden za druhým, ale Call of Duty si nikdy na realistickou střílečku nehrálo, možná prvním dílem. V první řadě má bavit, a to se mu daří na výbornou. Jinak jsou levely opět čistě lineární, jde v nich pouze o to vystřílet všechny nepřátele, na které si před spuštěním každé mise zvolíte nejenom zbraně, ale i perky a další bonusové předměty.

Střelba ze zbraní, které jsou samozřejmě upraveny, aby vypadaly tak, jak zřejmě budou v budoucnosti, je opět plně arkádová. Tomu ostatně odpovídá i samotná hratelnost, kdy nepřátel je kolikrát plná obrazovka, až se z hraní stává doslova blázinec. Chvilkami si tak budete připadat, jako byste hráli spíše pokračování Serious Sama, protože nepřátelé se na vás vrhají ze všech stran, až kolikrát nevíte, kam dříve střílet. R1 zmáčknete vždy na začátku levelu a na konci pustíte. I proto, že jde o tak divokou řežbu, ani nebude vadit špatná umělá inteligence nepřátel. Oni prakticky ani žádnou nemají, jen jim vývojáři naprogramovali, aby po vás stříleli. Krytí nebo nějaká vzájemná spolupráce je jim cizí.

Patrně největší inovací příběhové kampaně jsou Strike Force mise, které, ačkoliv se to mnohdy s povídání vývojářů nezdálo, přinášejí skutečně velkou bonusovou zábavu. Strike Force mise vám naskakují v menu během hraní hlavní příběhové kampaně, přičemž pokud se na některou vykašlete, později se vám zamkne, a už nepůjde splnit. Pokud se ale rozhodnete vše splnit, naskáčou vám další hodiny hraní, což je jednoznačně velké plus. Hraní Strike Force misí je dost jiné od hlavních levelů, spíše svým stylem připomínají Spartan Ops z Halo 4. Opět tu totiž máte plácek, na němž plníte několik úkolů, do toho navíc ovládáte jednotky na bojišti skrze strategickou mapu. Novinkou je, že jednoduše se můžete přepnout do nějakého toho futuristického bojového stroje a s nepřáteli si to vyříkat s menší převahou. Zajímavostí je, že tyto mise vždy skončí, ať už vaším vítězstvím nebo prohrou. Opakování neexistuje, přičemž hra váš úspěch či neúspěch zaznamená do hlavní příběhové linky, čímž můžete značně ovlivnit i celkový konec hry. Těch je tu několik, takže v tomto má Black Ops 2 i slušnou znovuhratelnost. Co více si od takové akční hry přát více?

Z předchozích řádek je jasné, že se mi hlavní kampaň Black Ops 2 velmi líbila, ale kdo sleduje tuto sérii, jistě ví, že ta pravá zábava teprve přichází s hrou více hráčů, a jinak tomu není ani zde. Pokud jste čekali, že přinese tato část nějakou revoluci, asi vás zklamu. Treyarch vylepšuje jen dobře zajetý koncept o několik spíše kosmetických a drobných změn. Třeba systém scorestreaků nyní počítá s daleko více možnostmi, takže body nezískáváte jen za likvidaci protihráčů, čímž vyniknou i čistě taktické vlastnosti. Už se nemusíte hnát za co nejvíce zabitími. Protože je celá hra zasazena do budoucnosti, odpovídají tomu i v multiplayeru zbraně, či perky, kterými si můžete vybavit postavu. Tento systém doznal jedné, docela podstatné změny, protože nyní už máte vše omezeno. Máte totiž jen několik políček, která můžete před startem zaplnit, takže je dobré si promyslet, jestli je lepší si přihodit jeden perk na úkor sekundární zbraně nebo granátů, nebo si raději přibalit dvě dobré zbraně.

Největší novinkou Black Ops 2 jsou rozhodně nové mapy. Je jich čtrnáct, přičemž jejich design se pro přestřelky hodí, je zajímavý a jistě pomáhá skvělé zábavě. Ta přichází hned s první odehranou hrou, a jak si budete postupně odemykat nové a nové zbraně, úpravy a další bonusy, zábava bude ještě stoupat. Nabídka herních režimů je poté klasická, vrací se Team Deathmatch, Free for all, Demolition, Headquarters, Capture the Flag, Search and Destory i Kill Confirmed. Pokud jste některý předchozí díl hráli, nabídka herních režimů vás nepřekvapí. Pokud vás tyto klasické režimy omrzí, můžete si spustit Party Games, kde najdete několik trochu bláznivějších režimů, jako třeba populární Gun Games, kde vám hra po každém killu změní zbraň. Majitele Playstationu 3 jistě potěší, že multiplayer šlape dobře, takže technické problémy jakými trpěl první Black Ops, vás tu nikdo nebude otravovat.

Prakticky hned po oznámení se vědělo, že Black Ops 2 přinese i tolik populární zombie režim. Dlouho se spekulovalo, co vše bude a nebude obsahovat, protože vývojáři z Treyarchu nic potvrdit nechtěli. Nakonec jsme se dočkali klasiky, takže spekulovaný příběhový režim tu nehledejte. Máte tu jen několik map, na kterých je úkol jasný, přežít nabíhající vlny zombií co možná nejdéle. O oživení se stará jen režim Grief, v němž dva týmy 4 vs 4 bojují o to, kdo vydrží zombie apokalypsu déle. Popravdě jsem od zombie režimu čekal trochu více, protože takhle jde o to samé, co jsme tu měli před dvěma lety, navíc díky přísunu neustále stejných zombií hraní přechází do nudného stereotypu.

Po vizuální stránce asi nikdo neočekával velké změny. Ty opravdu nepřišly, vývojáři pořád využívají několikátým rokem stejný engine, který jen drobně vylepšují. Od Modern Warfare 3 tu je několik nových efektů, ale jinak si moc novinek nevšimnete. Protože Treyarch dost bojoval na Playstationu 3 s prvním Black Ops, byl jsem zvědav, jak na tom bude druhý díl. Naštěstí je na tom dobře, framerate neklesá a i vizuální stránka je srovnatelná s tou na Xboxu 360. Tady zavládá rozhodně spokojenost. Příjemné překvapení bude čekat na každého u hudebního doprovodu, který je velmi dobrý, možná bych řekl i nejlepší, jaký se v sérii Call of Duty objevil. Na skvělé úrovni je i ozvučení a dabing, ale to je tak nějak standardem u této série, která vždy dávala vědět, že do ní Activision pumpuje hromadu peněz, aby mu je mohla následně vydělat.

Call of Duty: Black Ops 2 je velké překvapení. Základem je opět skvělý multiplayer, ale celou skládačku doplňuje i povedený singleplayer, který začal v posledních letech dost strádat. Konečně je tu tedy pokračování, za nímž je vidět i tvrdá práce a ne jenom kalkul s naplněním prasátka, i když i to si musí v těchto dnech pochrochtávat, stejně jako jistě spokojení hráči. Call of Duty je zpět, a to v plné síle!