Doposud bylo studio Gearbox známé především díky bohatým zkušenostem s válečnou sérií Brothers in Arms, tudíž při oznámení Borderlands nebylo tak překvapující, že se bude jednat o FPS titul. Ale až postupné odhalování informací dělalo ze hry větší a větší předmět veřejného zájmu. Kombinace RPG a FPS, vyvedené v Cell-Shade grafice? Tomu se říká „Tyyyy jooo.”. A skutečně to tak je, Borderlands je zajímavý už jen díky základním faktům hry. Výše zmíněná kombinace několika žánrů je podtržena obrovský počtem zbraní, který se řádově počítá na miliony, přičemž se ve hře dá číslem vyjádřit i hlasitost vašeho ranního zívání. Sami vývojáři hru přirovnali ke klasické Diablovce, kdy sami čelíte proti hordám nepřátel a sbíráte tuny vybavení, které se liší kus od kusu. Přesně tak je to s Borderlands, ovšem něco mu chybí. A tím je jistá epičnost a výpravnost jak příběhu, tak vedlejších úkolů. Až na několik výjimek, jsou veškeré postavy němé a veškeré úkoly, či dokumentace k nim jsou psány textově. I přes tento fakt si užijete obrovské množství věcí, které na vás koukají na každém kroku, a po 40 odehraných hodinách začnete pozvolna zjišťovat, že stále nechcete od hry odejít. Vždy si řeknete, že ten jeden splněný quest už vás nevytrhne. U desátého questu už začnete vnímat, že byste opravdu měli jít, neboť vás tlačí močový měchýř až u krku. A po dokončení hry zjistíte, že lidé kolem vás se změnili v prach (promiňte, ve sliz, jako v Borderlands) a vašemu nadřízenému narostla dvě velká tykadla a třetí oko, přímo na vršku hlavy. Nebojte, tak hrozné to nebude, ale tím narážíme na fakt, že od Borderlands je opravdu problém se odtrhnout, ačkoliv se jedná o přímočarou a dá se říci, že neustále stejnou zábavu. Ovšem touha po dokonalosti a co nejlepším vybavení žene člověka kupředu.

Celý příběh a jeho okolnosti jsou naprosto béčkovou záležitostí, kterou jsme snad zažili již milionkrát. Na začátku hry si vyberete jednu ze čtyř rozdílných postav, které se liší zejména ve speciálních schopnostech a skillech, přičemž každý z nich by měl přistupovat k akci jinak. Roland je typický voják, zkušený se všemi palnými zbraněmi a je pravděpodobně nejlepší postavou pro začátečníky. Další je Lilith, která vám kromě narostlého hrudníku nabídne i nějaké ty psychické schopnosti navíc, jako je rychlý astrální běh nebo hrátky s ohněm. Třetí a pravděpodobně nejspecializovanější je Mordecai, který je se svou speciální schopností přivolat netopýry naprosto k nezaplacení. Ale někdo nám tu chybí. Ano, vždy se v každé hře musí objevit někdo, kdo je sice extrémně blbý, ale zároveň poslouží jako hybná zeď. Brick, jak název napovídá, se specializuje na ruční boj a vězte, že jeho pěsti si v ničem nezadají se střelnými zbraněmi. Jakmile si vyberete vašeho sympaťáka, autobus vás vysadí v pustině, která až příliš připomíná jedno nejmenované město v severních Čechách. Sotva se rozkoukáte a hned jste přímo ve víru akce, která se na vás přisaje jako klíště a nepustí ani během závěrečných titulků. Neznámý signál vás kontaktuje, že se přesně v tomto období otevírá tajné zařízení jménem Vault, které svým mimozemským původem střeží určitě nejedno tajemství, hodné objevení. Jak asi čekáte, lidé s vámi budou zametat jako s koštětem, aby získali to, co chtějí, tudíž počítejte s hromadou práce, než si získáte jejich důvěru. V hlavní příběhové lince se vlastně neustále honíte za částmi klíče, které jsou mnohdy drženy v rukou těch největších tyranů ve hře. Zabijete, získáte klíč, odnesete a znova. Ve finále otevřete onen Vault, vyrubete půlku galaxie a sotva si to uvědomíte, je konec. Tedy ne úplně. Můžete se rozhodnout, že budete pokračovat, nebo ještě lépe, že začnete novou hru se vším, co jste doposud získali. Úroveň nepřátel se zvedne stejně jako jejich počet a celková síla, čímž se značně zvýší obtížnost. Odměnou vám budiž lepší vybavení a daleko více zkušeností za zabití a plnění úkolů. Právě druhé kolo hry má daleko větší šťávu, kdy si hráč konečně musí trošku dávat pozor, a zároveň se mu dostane ještě větší motivace vyhledávat tuhé souboje, jelikož za ně dostanete daleko vzácnější kousky zbraní. Postraních questů je popravdě spousta, nejsou nijak přehnaně roztahané, takže je jejich plnění otázkou několika minut. Což není vůbec špatně, naopak do plnění budete mít hned více chuti a právě díky tomuto efektu se od obrazovky neodtrhnete, protože se budete snažit dokončit co nejvíce věcí naráz. Bohužel jak již bylo řečeno, jen zlomek postav je dabovaných a tak si celou dobu musíte vystačit s textovým briefingem úkolů. To je škoda, kdyby bylo ve hře přítomných více zvukových stop klíčových postav, potažmo se více promyslel příběh, jenž by byl daleko epičtější, hře bychom mohli vytknout minimum věcí. Lepší prezentace by tedy neuškodila, i když je fakt, že podobné hry nikdy nebyly moc na dlouhé řeči. Za nás, ať promluví naše kolty!

První co kolemjdoucího zaujme při pohledu na hru, je pro FPS titul neobvyklá cellshadingová grafika, tedy ručně kreslené modely, které jsou následně digitalizovány. Je fakt, že hra s takto neobvyklým a nutno dodat, že podařeným designem, je na první pohled více než přitažlivá a už jen první dojem vám odhalí, co se ve hře skrývá. Bohužel záměr vývojářů, smést grafické nedostatky pomocí aplikace takovéhoto stylu jaksi neuspěl a tak se občas stanete svědky nedočtených textur, nebo také mnohdy velice výrazného dočítání světa. Což samozřejmě lze omluvit rozlehlostí jednotlivých lokací. Na druhou stranu nejsou nikterak výrazně propracované a tak je lehce zarážející, že hra neustále něco načítá a dává vám to velice ráda najevo. I rozhraní hry je velice příjemné a značným dojmem oživuje částečně polomrtvou náladu světa hry, kde je vaším denním chlebem zabíjení banditů a jiných nepřizpůsobivých obyvatel planety. Na každém rohu na vás číhá nějaká tabulka a statistiky, bez kterých by nedošlo na onen zmiňovaný Diablovský cyklus – nájezd do dungeonu – vymlácení všeho živého i neživého – napakování se zbraněmi a čímkoliv co se dá prodat – prodat, případně obměnit svou výbavu a hurá na další. Mezi tím samozřejmě dokončíte nějakou tu misi, projedete se ve vozítku a tak dokola. Svět podobný tomu, ve kterém žil Šílený Max je také plný brutality, což vám dojde, jakmile ustřelíte první končetinu. Tento efekt je doprovázen sympaticky rudým oblakem krve a samozřejmě čísly, které vyjadřují míru poškození, jež jste udělili vašim nepřátelům. Jelikož se jedná o FPS akci, a samozřejmě také o RPG, čísla jsou v Borderlands životně důležitá, ostatně jako téměř všude. Navíc číselně vyjádřené poškození u nepřátel je určitým způsobem uspokojující, daleko více než v obyčejných FPS akcích, kdy máte občas pocit, že do nepřítele střílíte jen tak. Toto uspokojení vyvrcholuje, když se vám povede na někoho zapálit – v tu chvilku se nad vaším sokem objeví houf čísel značících hromadné poškození. Vše se samozřejmě odvíjí od vašeho levelu, úrovně vašich schopností, ale hlavně od zbraní a vybavení, na kterých celá hra nejvíce staví. Rozhodně by bylo dobré upozornit na to, že než hru dokončíte, rukou vám projde obrovské množství zbraní, které se třeba liší o jedno procento v přesnosti, či o jednu úroveň lepším zaměřováním. To je život, a pokud chcete v pustině uspět, musíte se zaměřit na detaily, které mohou být v tomto případě životně důležité. Většinou se ale nevyhnete určitému kompromisu, proto je potřeba se co nejrychleji naučit, co které vyjádření znamená. Možná to zní komplikovaně, ale rozhodně si velice rychle a hlavně rádi zvyknete. Pandora jako taková je rozdělená do několika, vcelku rozlehlých segmentů, mezi kterými se pohybujete buďto pěšky, lépe vozidlem a ještě lépe teleportem, který je zdaleka nejrychlejší a nejpříjemnější forma přepravy mezi jednotlivými klíčovými lokacemi. Teď si představte, jak asi vypadá svět zničený neustálým drancováním, ničením a budováním něčeho, co je stejně svrženo. Největší část hry tvoří otevřené pláně plné písku, kamenů a hromady bordelu, sutin, či zbytků čehosi, co kdysi připomínalo alespoň zárodky jakési civilizace. To vše je samozřejmě podtrženo slušnou řádkou hladových nepřátel. Dalším typem lokací, na něž narazíte, jsou města a usedlosti. Tedy spíš dvě největší, Fyrestone a New Haven. Bohužel se nemůžu zbavit toho pocitu neuvěřitelné nudy a prázdnoty, ačkoliv se pohybujete mezi normálními obyvateli. Možná to dělá téměř nulová možnost interakce s nimi, možná jsem jen příliš zhýčkaný. Faktem ale je, že by si jisté oživení světa celkově, zasloužilo více než jen zamyšlení vývojářů, ale také nějaké činy. A posledním typem jsou většinou jeskyní komplexy, případně sídla nepřátelských bossů. Právě tato místa se prezentují jako jednotlivé dungeony (viz. slang klasických západních RPG). Ty už jsou daleko živější, to zejména díky všudypřítomné akci, která hráče nejvíce naplňuje po celou dobu hraní.

Při prvním vstupu na půdu hry pravděpodobně očekáváte, že vás někdo vezme za ručičku a pomalu vás hrou provede. Nikoliv. Pravda, váš první průvodce, malý robotický přítel, ClapTrap, kterých je ve hře několik vás naučí určité základy ale zbytek je opravdu jen na vás. Právě tito roboti vnáší do hry místy vcelku humorné scénky, a zejména trošku parodie. Devadesát procent hry si ale budete tykat s bandity a jinou havětí prostřednictvím zbraní. Největší a nejrozšířenější v celé hře jsou bandité, typické špíny a hyeny připomínající stvoření, která se ráda sdružují ve smečkách a zabíjí vše, co jen zabít jde. Samozřejmě se dále dělí na několik druhů, kterých je opravdu mnoho, jako jsou různé šílené verze, případně větší, steroidy požírající Rambové třímající v jedné ruce raketomet a tak podobně. A to dále nemluvíme o existenci posílených verzí nepřátel a samozřejmě nepřátel s odlišnou hladinou úrovní. Čím větší úroveň, tím silnější a nebezpečnější pro vás. Pokud jste alespoň vyrovnáni s jejich úrovní, většinou nebudete mít problémy, leda, že byste byli obklíčeni přesilou. Což téměř vždy budete. Dále se těšte na klasickou pouštní zvěřinu, jako jsou Skagové, obrnění psi, kteří rozhodně neposlouchají na kapsičku Pedigree. Dále obrnění kříženci pavouků a mravenců, Antspideři, kteří pro hráče představují první vážnější hrozbu, jelikož velice rádi útočí ve skupinkách a vzhledem k jejich brnění kolem hlavy, je potřeba útočit s lepší strategií. Anebo obří „vrabci” Rakkové (nepřidávat žádné předpony), kteří se taktéž shlukují ve smečkách. Každý z nepřátel má vždy ve svých řadách schovaná určitá esa, jako jsou zmíněné speciální jednotky, které jsem zmínil výše. Ty se liší zejména svým designem, kdy působí daleko výhružněji a už ne zdaleka tak legračně, přičemž disponují daleko větší silou, výdrží a vybavením. Pokud se to hýbe, není to mrtvé! To je to jediné, co vás musí zajímat, nejdříve promluví zbraně, až potom slova. Přesně jako u strýčka Hitmana. Každopádně právě akce je to nejlepší na celé hře, jelikož jste neustále nuceni se ohlížet kolem a navíc jste vždy bohatě odměňováni v podobě nového vybavení, ale hlavně zkušeností. S rostoucí úrovní vaší postavy roste koncentrace silnějších nepřátel, počet vzácných předmětů ve hře a hlavně uspokojení po skolení silnějšího. Podobně to funguje na základních školách, kdy s rostoucím počtem negativních známek roste počet lidí, které nesnášíte, a hlavně strmě roste nechuť k učení. Tomu se říká terno!

A jsme konečně u toho nejlepšího na celé hře. Výčet RPG prvků! Jak jsem řekl, vylepšování, levelování atd., to vše motivuje hráče hrát až do samotného konce a co je ještě lepší, že každé, ačkoliv nepatrné vylepšení vašeho herního avatara je sakra znát. Maximální úroveň postavy je 50, přičemž s každou úrovní roste počet vašich životů a zároveň také poškození, které jste schopni nanášet na nepřátele. Toto číslo není nikde ve hře vyjádřeno, ale vám brzy dojde, že to tak opravdu je. Pokud jste zabiti, tak se objevíte u nejbližšího checkpointu, přičemž odevzdáte část svých těžce vyzabíjených peněz. Za každý získaný level navíc získáte jeden Skill bod, který můžete vrazit do vylepšení jedné ze svých speciálních schopností. Tím se myslí například větší zásobníky, přesnost zbraní, účinnost speciální schopnosti každé postavy, nabíjení štítu a života zabíjením nepřátel a vskutku mnoho dalších. Je tedy jen na vás, jak se poperete s budováním vašeho charakteru. Fantazii se meze nekladou. Levelování není nijak časově nákladné a čím silnější protějšky si vybíráte, tím více zkušeností vám bude létat do kapsičky. Dále lze vylepšovat jednotlivé dovednosti se zbraněmi, přičemž s každou úrovní se zlepšují faktory jako je síla, přesnost, či rychlost přebíjení. Když si k tomu připočtete různé bonusy fixované ke každé zbrani, asi vám automaticky dojde, že čím více přilnete k jedné třídě, tím více budete těžit z jejích bonusů. Každý z nepřátel má navíc na těle určité místo, tedy slabinu, do které když se trefíte, nad hlavou nepřítele se objeví velice příjemné slovíčko Critical, a poškození které mu způsobíte, bude ještě větší. U lidských charakterů se takovým místem myslí například hlava. Tvorba postavy a její zdokonalování je pekelně návyková věc a rozhodně není jen tak. Pokud na to přijde, můžete změřit síly s postavou jiných hráčů v multiplayeru. To je panečku adrenalin!

Další klíčovou složkou hry jsou zbraně! Ano, ty zbraně, ze kterých každý průměrný hráč hry vystřelí zhruba 10*10 na šestou krát (jen si lámejte hlavy s nulama) za celou hru. Ty zbraně, které nadělají z nepřátel kašičku, ty zbraně, které budete milovat a zároveň nenávidět. Vývojáři se ještě před vydáním hry kasali, že vyvinuli speciální generátor, který složí a do hry vloží různé verze zbraní. A výsledek? Několik milionů palných zbraní, jejichž název kolikrát ani nelze vyslovit. Ty se znovu dělí do několika tříd, jako ruční pistole, útočné pušky, raketomety, samopaly, odstřelovačky a brokovnice, přičemž nenarazíte na zbraň, která by nebyla svým způsobem unikátní. Každá, z toho obrovského kvanta kousků má nějakou speciální vlastnost, jako je například rychlejší nabíjení, větší zásobník, sílu, zaměřovač, krok střelby, nebo ještě lépe způsobují dodatečné zranění nějakým elementem. Pravdou ovšem je, že v té hromadě harampádí narazíte na kvalitní a využitelnou zbraň jen zřídka. Základ je rozdělení do několika tříd podle barev a tedy vzácnosti jednotlivých kusů. Základ jsou zbraně s bílým názvem, což je prakticky harampádí, na které narazíte na každém kroku. Dále pokračujeme přes zelené, modré, fialové až po legendární oranžové, které jsou opravdu velmi vzácné a začnete na ně pořádně narážet až při druhém hraní. Takovýchto zbraní se ale pokud možno zbavujte, pokud nemáte jinou možnost, jelikož téměř žádná zbraň, až na několik světlých výjimek nemá pevně stanovené místo nalezení, nýbrž se náhodně objevují v truhlách, či po mrtvých nepřátelích. Dále rozhodně pokukujte po kvalitních štítech, které vám poskytnou alespoň určitý pocit bezpečí. A to se nebavíme o reklamě na vložky! Bohužel ve hře neexistuje místo, kde byste mohli své zbraně uložit a tak bude potřeba si pečlivě zvolit, co si necháte ve svém malém batůžku, který můžete rozšiřovat speciálními moduly, jež obdržíte za zachraňování ClapTrapů.

Hra je také stavěna pro hru až čtyř hráčů najednou kooperačně, přičemž všichni hrají hru, kterou založil zakládající hráč. Pokud se tedy k někomu připojíte, plníte jeho questy a pokud jste je ještě nedokončili, získáte za ně taktéž zkušenosti. Čím více hráčů, tím více silnějších nepřátel a také šance, že z nich vypadne hrstka vzácného vybavení. Akorát se musíte všichni domluvit, kdo si co vezme, aby nevznikla klasická, tzv. Borderlandská rvačka. Když se u nás chlapi poperou, tak jenom plazmou nebo sekerou. Co dodat, akce je takto ještě hutnější, ale zároveň daleko více plná zmatku a chaosu, který ovšem velice rychle dostanete pod kontrolu přesně mířenou salvou kulek. Jak jsem načal výše, hrát můžete i tzv. Duely, kdy se proti sobě postaví dva hráči v uzavřeném kruhu a právě zde se ukáže, jak je vaše postava vypracovaná. Dále také bitky v arénách, proti kterým jsou gladiátorské souboje podívanou pro děcka ze školky. O kvalitě připojení a služby lze jen polemizovat díky tuzemským internetovým podmínkám, ale pokud některý z hráčů nedisponuje dostatečně kvalitním připojením, může ostatním způsobit opravdu mnoho nepříjemností.

Co říci na závěr. Z recenze vám možná přijde, že veškeré části hry škatulkujeme do několika tříd a v případě Borderlands to je pravděpodobně to nejlepší řešení. Obsah hry je natolik nabitý, že se v něm ztratíte, počet questů ohromující a počet zbraní vám vyrazí dech, přičemž ho budete zpět nahazovat jen stěží. Akce má spád, nebojíme se říci, že se jedná o jednu z nejchytlavějších akčních her letoška. Hra opravdu odsýpá, není nijak zvláště roztahaná, a ačkoliv se díky absenci vážnějšího vyprávění mění v téměř bezduchou FPS, hromada RPG prvků její hratelnost vystřeluje opravdu vysoko. Pokud nevíte co k vánocům, Borderlands je určitě správná volba pro mnoho hodin kvalitní zábavy plné akce, krve, potu a čísel.