Testovaná verze: PlayStation 4

Velmi důležitou složkou většiny adventur je kvalitní a dobře napsaný příběh s charismatickým hrdinou, s nímž se sžijete a následně vydáte na velké dobrodružství. Je možná proto zklamáním, že Armikrog prakticky nic z tohoto nemá, příběh je jen lehce nastíněn a hraje prakticky druhé, možná až třetí housle. Ano, sem tam přijdou nějaké ty filmečky, s komendiálním nádechem, ale slaboučký scénář zakrýt nedokážou, stejně tak ne moc zajímavý děj. Každopádně hlavním hrdinou je Tommynaut, který bohužel ztroskotá hned na začátku na nehostinné planetě, kde ho chce vše sníst. Proto vezme nohy na ramena a uteče do pevnosti Armikrog, ale vyhráno ani náhodou nemá. Už od začátku mu dělá společnost slepý psí společník Beak-Beak, pokud ovšem čekáte, že se mezi nimi bude postupně vyvíjet nějaký vztah, máte smůlu. A to je i jeden z problémů, oba hlavní hrdinové působí dost bez života, jen těžko si k nim uděláte nějaký hlubší vztah a po celou dobu mi byl jejich osud vlastně ukradený. Jde jen o prázdné figurky, s nimiž provádíte akce na obrazovce, což je docela škoda. Už v tomto se Armikrog dost liší od Neverhoodu, a bohužel nejde o jediné zklamání, které jsem během hraní zažil.

Armikrog je na první pohled klasická point & click adventura ze staré školy, v níž máte na obrazovce kurzor a přes ten dáváte hlavnímu hrdinovy povely, ať už aby se pohnul na vámi vybrané místo, nebo interagoval s určitým předmětem. Pokud máte obavy, jak taková adventura může fungovat bez myši, tak mám dobrou zprávu. Ovládání skrze analogové páčky je docela jednoduché, a nečinilo mi problémy. Věřím tomu, že adventura jako Armikrog může na konzolích uspět, ale samozřejmě nesmí trpět řadou designérských pochybení a chyb, kterými bohužel Armikrog trpí od začátku až do samotného konce.

Pokud od Armikrogu čekáte nějakou propracovanou adventuru, budete už od začátku zklamáni díky příběhu a herním mechanismům, protože jde o hodně prostou záležitost, která je v rámci žánru ohlodána až na kost. Možná, že pokud by vývojáři vybrali na Kickstarteru o několik milionů více, mohlo vše dopadnout jinak, ale to se dnes už těžko dozvíme. Že jde o prostou a jednoduchou adventuru na herní mechanismy, značí i skutečnost, že nemáte žádný inventář, do něhož byste se mohli podívat, jaké jste sebrali předměty. Takže odpadá jakákoliv jejich kombinace nebo skládání, když seberete nějaký předmět, hned ho prakticky využijete, abyste se dostali přes nějaké zavřené dveře dále, případně něco spustili.

A v tomto duchu se nesou i hádanky. Pokud jste hráli původní Neverhood, určitě víte, že měl velmi kvalitně navržené hádanky a puzzly, které nebylo jednoduché vyřešit. Armikrog jde opačnou cestou, hádanky jsou jednoduché, ne moc nápadité a reálný problém nepředstavují. Alespoň mě se tedy nestalo, že bych se u nějaké zaseknul na delší čas, každá hádanka má vždy jednoduché a docela i jasné řešení, na které během několika minut přijdete, zvláště pokud si budete sem tam všímat symbolů na stěnách a dalších malůvek. Pochopitelně nesmíte rovněž zapomínat, že máte neustále po ruce i společníka v podobě slepého psa Beak-Beaka, který se umí dostat do úzkých chodeb, v nich sbírat předměty, případně sepnout nějaký ten spínač. Když už jsem u prostředí, to vypadá pochopitelně mimozemsky, po stránce designu je slušné, čemuž dopomáhá i výtvarný styl, k němuž se ještě dostanu. I když je prostředí slušné, docela bych ocenil, pokud by hlavní hrdina byl trochu rychlejší, protože po lokacích se plíží, což má pochopitelně následně i vliv na celkovou zábavu.

Každopádně daleko více než jednoduché hádanky mi během hraní vadilo, že se prakticky nemáte čeho chytit. Hlavně na začátku jsem byl trochu zmaten, protože jsem moc nevěděl, co mám dělat, hra moc nevysvětluje, a zmatenosti jistě nahrává i absence jakéhokoliv rozhraní. I díky absenci inventáře tak občas nevíte, co jste před minutou sebrali, takže nezbývá než začít klikat kolem sebe, jestli náhodou hlavní hrdina předmět nevytáhne a nepoužije. Vzhledem k tomu, že jde o problém, na který si hráči stěžovali už před rokem u PC verze, nechápu, že tento nedostatek vývojáři do konzolového vydání neopravili. A bohužel moc neopravili ani další neduhy. Zhruba v polovině hry se mi stalo, že jsem sebral předmět, který následně nebylo možné použít, takže jsem zkoušel různě klikat po obrazovce, jestli nejde jen o chybu pixelů. Když to nepomohlo, vyšel jsem z lokace ven, bohužel se za mnou zabouchly dveře (které jsem dříve otevřel vyřešením hádanky) a já se dovnitř už nedostal. Musel jsem tedy hru vypnout a dát New Game, což jak tušíte, moc na zážitku nepřidalo.

Vzhledem k tomu, že na nástupce Neverhoodu čekali fanoušci dvacet let, nemůže se Armikrog pochlubit nějakou zázračnou délkou. Pokud se vyloženě nezaseknete u nějaké hádanky, vydrží vám na zhruba 3 hodiny, což může někomu připadat hodně málo. Znovuhratelnost je pak spíše střední, ano, můžete si dát hru znovu, abyste dosbírali achievementy/trofeje, navíc hádanky se generují vždy trochu jinak, ačkoliv mají stejné řešení, ale to je vše. Na druhou stranu vývojáři kompenzují délku příznivou cenou, která je na konzolích 10 euro. To není moc a délka je vzhledem k ceně asi v pořádku.

Pokud je část, kterou můžu pochválit, je to určitě vizuální zpracování. Ruční animace a plastelínová grafika určitě zaujme, stejně jako před dvaceti lety, možná i o to více bude vadit následně samotný obsah s naprosto promarněným potenciálem. O hudbu se opět postaral Terry S. Taylor, jako v případě Neverhoodu, ale v Armikrogu mi soundtrack přišel tak trochu bez duše, rozhodně není tak zajímavý a kvalitní, jak bych očekával, že bude. Na druhou stranu nevyčnívá z onoho podprůměru, který Armikrog nastavil na začátku a nezbaví se ho do závěrečných titulků.

Když byl Armikrog oznámen, docela jsem se na něj těšil, zvláště když mám na Neverhood velmi pěkné vzpomínky. Bohužel jsem se dočkal jen hodně jednoduché, nezáživné, nudné a hlavně prázdné adventury, která nemá prakticky nic, čím by dokázala oslnit, navíc obohacená o řadu nepříjemných bugů i nyní na konzolích. Ano, vizuální zpracování zaujme, ale to je bohužel tak vše, čím se Armikrog může chlubit, a to je, jak mi dáte určitě za pravdu, hodně málo.