Hry od studia Naughty Dog staví na dvou základních pilířích. Tím prvním je samozřejmě skvělá hratelnost, no a poté také naprosto ohromující audiovizuální stránka, z níž padají hráčům čelisti. Trochu překvapivě začnu grafikou, protože jde samozřejmě o to první, čeho si všimnete. Byl jsem sice upozorněn, že se rozhodně nejedná o finální verzi, takže dojde ještě ke zlepšení, demoverze byla stará několik měsíců, už nyní si ovšem šlo všimnout velkého posunu k lepšímu. Vývojáři vylepšili od Uncharted především světelné a částicové efekty, takže hra vypadá přirozeněji, jistých změn doznaly i animace postav, ačkoliv dost vychází z toho, co znáte ze série Uncharted. Protože hra běžela i na slušném domácím kině, naprosto ohromující bylo ozvučení, možná nejlepší, jaké jsem zatím u videohry slyšel. To by byly první dojmy z audiovizuální prezentace, která je prostě skvělá, hezčí a lépe znějící hru asi na Playstationu 3 nenajdete. Na tom jsem se shodl i s dalšími přítomnými novináři. V Naughty Dog jsou prostě kouzelníci, když dokážou jít až za hranici současné generace.

Na začátku jsem byl nejprve informován o příběhu, který asi všichni znáte, ale proč si ho nezopakovat. Věc se má tak, že před dvaceti lety vypukl na Zemi záhadný houbový vir cordyceps, který vyhladil téměř celé lidstvo, hovoří se až o 90% populace. Podle toho vypadají i města, která jen vzdáleně připomínají to, čím byla. Podle vývojářů to jsou jen zbytky civilizace, nic už není takové, jako před dvaceti lety, než vypukl strašlivý virus. Tady se vývojáři jasně nechali inspirovat řadou filmů, asi nejvíce filmem Já, Legenda, ale to rozhodně neskrývají. Inspiraci brali všude, kde mohli, no a na výsledné atmosféře se to jasně odráží. Při pohledu na krásné lokace se nejde kolikrát ubránit pocitu, že spíše se díváte na film, čemuž dopomáhá i celkové filmové pojetí celé hry.

Přeživší žijí v karanténních zónách, no asi si dokážete představit, že to není žádná sláva. Do příběhu náhle vstupuje Joel, který dostane za úkol od svého starého přítele, aby se ujal dívky hodně naivní dívky Ellie a dovedl ji ke skupině Fireflies, aby ji tak ochránil před hrůzou, která se nachází mimo karanténní zóny. Z demoverze si šlo všimnout, že Joel je takový ten drsnější hrdina, který se jen tak něčeho nezalekne, je mnohdy až hodně brutální a vše řeší, no silou. S Nathanem Drakem ze série Uncharted moc společného nemá, vlastně si nepamatuju, že by vypustil vtipnou hlášku. V tomto Nathana zde zastupuje Ellie, která řadu situací komentuje někdy až hodně pubertálním humorem a snaží zmírnit jinak vážné pojetí celé hry. V demoverzi hlavní duo doprovázela ještě ženská postava Tess, kterou ztvárnila populární televizní herečka Annie Wersching (třeba seriál 24). Tu bych asi přirovnal k Elleně z Uncharted, i když zde se drží spíše vzadu a čeká, jak situaci vyřeší Joel, zbraň tasí až jako poslední možnost. Umělá inteligence Ellie i Tess byla slušná, dokážou i pomoc, třeba v odlákání nepřátel.

Hned na začátku Sony řekla, že The Last of Us je především akční hororovou survival hrou, přičemž nám ukázala, že nemáme od ní očekávat takovou řežbu, jakou přinesl třeba šestý Resident Evil nebo Dead Island. Na tom The Last of Us nestojí, ony i všechny přestřelky jsou zde spíše jen volbou, kterou nejde aplikovat všude, ať už třeba kvůli rychlosti nepřátel či malému množství nábojů. Samozřejmě nemohu potvrdit, jestli tomu tak bude po celou dobu, zvláště v pasážích, ve které se nebudou nacházet infikovaní nepřátele, ale povstalci a další verbež, ale v demoverzi, kterou jsem viděl, jakákoliv rychlá reakce ze strany Joela většinou znamenala rychlý konec. The Last of Us se na první pohled jeví jako lineární a naskriptovaná akce, kterou prakticky i je, ale řadu situací jde řešit jinak, takže tu jistě bude i vysoká znovuhratelnost. A ano, protože jde z části o horor, nechybí lekací pasáže, při kterých odhodíte ovladač.

Sony si během prezentace dávala dost velký pozor, aby nenazvala infikované zombiemi. O zombie se nejedná, už třeba kvůli velké rychlosti a tak trochu i představující daleko větší nebezpečnosti. V demoverzi byly hned dva druhy infikovaných, které se od sebe navzájem dost lišily, ačkoliv dokážou i spolupracovat. Prvnímu stádium infikace se říká Runners. Tyto potvory, ještě připomínající lidi, mají slabší zrak, ale rozhodně vás nepřehlédnou na kratší vzdálenost, no a také nepřehlédnou baterku, kterou si musíte mnohdy svítit na cestu, abyste vůbec něco viděli. Útočí většinou svými rukama, kterýma ovšem dokážou zasadit hodně ošklivé rány. Vzhledem k tomu, že auto uzdravovací systém tu nenajdete, každá schytaná rána je sakra cítit. Zajímavostí je, že jsem na začátku schytal ránu, zdraví jsem si doplnil ovázáním ruky, no a fáč na ruce hlavního hrdiny zůstal po celou demoverzi, takže nezmizel po pár vteřinách, jak bych očekával.

Lidem ve druhém stádiu infikace se říká Clickers. Ti mají celou hlavu pokrytou jakousi houbou, takže už nevidí, ale o to mají lepší čich i sluch. Zvláště sluch mají skvělý, takže slyší na velkou vzdálenost a dokážou tak hlavního hrdinu odhalit i klidně přes několik místností. Sluchem se i řídí při útoku, přičemž i když nevidí, patří k nejnebezpečnějším protivníkům ve hře. Souboj na blízko je proti nim zbytečný, vlastně během demoverze Joel takový souboj nikdy nevyhrál. Souboj tváří v tvář se rovná vždy sebevraždě. Jak jsem totiž zjistil, stačí jedno kousnutí a začínáte znovu. Joel není hrdina z jiných zombie her, který je jako jediný imunní proti kousnutí. Zde žádná lékárnička nepomůže. Možná i na soubojích s tímto nepřítelem je vidět, jak moc se hratelnost liší od Uncharte série a dalších podobních her. V Uncharted se vše řešilo především skrze přestřelky, The Last of Us je spíše stealth hrou podobnou Metal Gear Solid/prvním Splinter Cell hrám, kdy musíte nepřátele likvidovat pěkně potichu, případně odlákávat jejich pozornost, abyste mohli proklouznout do další části. Dokonce je někdy možné nepřátele úplně obejít, aniž byste je museli zneškodnit.

Možná jsem byl sám, kdo si během prezentace vůbec poprvé všimnul speciálního módů vidění, do kterého šlo přepnout, aby byly vidět obrysy nepřátel v dané lokaci, i za zdí. V tomto speciálním pohledu šel naplánovat alespoň částečný postup. Když říkám částečný, tak tím myslím především to, že nikdy si nemůžete být jistí, že nepřátelé půjdou vždy stejnou cestou. Nepřátelé po lokaci, které jsou jinak celkem lineární, chodí tak, jak chtějí, takže na přednastavené cestičky zapomeňte. Také je docela napínavá fáze přípravy na tiché sejmutí, protože nikdy nevíte, jestli se nepřítel zrovna neotočí. U Clickers to ještě moc nevadí, ale Runners, kteří ještě něco málo vidí, dokážou spustit kolikrát pořádný kravál, aby zavolali pomoc.

Když už se musíte pustit do boje, Joel hodně soubojů řeší holýma rukama, ale může si i sebrat třeba tyč, na kterou si přidělá nůžky a má pro likvidaci téměř perfektní zbraň. Že to nůžkami do hlavy docela bolí, si dokážete určitě představit. Joel ale může používat i třeba prázdnou lahev, cihly a další předměty, které najde. V jeden moment Joel upoutal pozornost Clickera, no a pak následoval klasický úprk, při němž bral do rukou vše, co měl v dosahu, aby mohl po nepříteli alespoň něco hodit. Jistě si dokážete představit takto zoufalou situaci, kdy prostě berete do rukou vše, abyste odvrátili téměř jistý konec. V The Last of Us se vsází spíše na boj na blízko, ale jsou tu i zastoupeny klasické palné zbraně. V demoverzi bylo možné sebrat normální pistoli, revolver a na závěr i brokovnici. Nábojů je ale docela málo, takže se určitě vyplatí s nimi šetřit. Třeba do Clickera se trefit při jeho rychlosti je docela problém, a je proto lepší ho potichu sejmout, než vystřílet do vzduchu celý zásobník, a stejně skončit u nahrávací obrazovky.

The Last of Us není rozhodně o skákání, překonávání nejrůznějších překážek či řešení rébusů, jako tomu bylo v Uncharted. Joel není tak obratný, jako Nathan Drake, ani pro to nemá dispozice. Ano, sem tam se objeví nutná spolupráce dvou postav, aby spolu otevřely dveře či se dostaly na vyšší římsu, ale to je tak jediné. Daleko důležitější je průzkum okolí, na kterém hra hodně staví, protože musíte sbírat nejrůznější předměty – nůžky, lepící pásky nebo lahve, ze kterých si hlavní hrdina vytváří skrze jednoduchý systém nejen nové zbraně, ale i lékárničky a další předměty, které se při procházení zdejšího světa hodí.

Někteří si možná myslí, že The Last of Us je jen přeskinovaný Uncharted, což možná i vypadalo z některých obrázků či videí, ale když jsem si ho mohl zahrát, pochopil jsem, že rozdíly nemohou být větší. The Last of Us staví na úplně jiném přístupu, ale jinak je samozřejmě skvěle hratelný, obohacený o vynikající audiovizuální prezentaci, o které ale asi nikdo nepochybuje. Naprosto dech beroucí je poté atmosféra, která dokáže naprosto pohltit. Čekání na 14. června bude ještě hodně dlouhé, protože si nedokážu představit, co by se muselo zvrtnout, abychom tu neměli jednu z nejlepších her této generace. V Naughty Dogu pracují mimozemšťani, nebo to prostě není možný!

Hru The Last Of Us si můžete už nyní předobjednat, u obchodu Xzone navíc jako bonus získáte pěkný nástěnný kalendář od června 2013 do června 2014. The Last Of Us normální edice ( http://www.xzone.cz/nahledps3.php3?idg=720&a_aid=11051105 ), The Last Of Us - Ellie edice ( http://www.xzone.cz/nahledps3.php3?idg=886&a_aid=11051105 ) a The Last Of Us - Joel edice ( http://www.xzone.cz/nahledps3.php3?idg=885&a_aid=11051105 ).