Z Nintenda se asi nikdy nestane společnost, která by vytvářela klasické hry jako Call of Duty, Battlefield nebo GTA, v nichž se ustřelují hlavy a jsou celkově takové vážnější. Bude se soustředit na své vlastní značky a vlastní pojetí videoher, kterému věří, a které mu ostatně přineslo i obrovský úspěch. V posledních letech narostla u hráčů velká obliba u online multiplayeru, což samozřejmě Nintendo moc dobře ví. Bylo to vidět už u Mario Kart 8, která nabízí výborný online multiplayer. Další hrou, která bude ovšem stavěná jen pro tyto hrátky, je střílečka Splatoon. Vůbec poprvé se Nintendo pouští do hry, která neobsahuje, nebo alespoň by neměla, klasický singleplayer, což bude asi hodně velký risk. Těžko říci, jak hru fanoušci Nintenda a jeho her jako Mario, Zelda nebo Pikmin přijmou, ale určitě by mohla nalákat další nové hráče, což je nyní potřeba na konzoli Wii U. Potenciál k tomu má. A ne malý! Musím se přiznat, že když byl Splatoon oznámen v minulém týdnu během E3, nevěnoval jsem mu žádnou pozornost. On sice vypadal z traileru zajímavě, což o to, ale těžko si člověk představí, jak funguje, případně jak zábavný je. Včera jsem si mohl zahrát demoverzi, která nabídla jeden režim na jedné mapě, takže jsem si mohl udělat základní obrázek o tom, jak se Splatoon bude hrát.

V připraveném režimu jsem musel s dalšími třemi spoluhráči obarvit přes speciální pistoli co nejvíce mapy (v plné verzi mají být i další hračky sloužící k tomuto účelu), a samozřejmě v tom samém zabránit protihráčům. Jednoduché, ale v tom je právě ona největší síla Splatoonu. Před týdnem jsem si nemyslel, že by mohl být Splatoon nějak takticky svázán. On ale je, protože tým musí táhnout za jeden provaz, a pokud selže jeden, většinou to ohrozí pozici celého týmu, která se jen těžko získává zpět. Zajímavostí určitě je, že když inkoust dojde, musíte stisknosknout ZL, čímž se změníte z dívky v chobotnici. Tou musíte následně proplouvat v obarvené lokaci a znovu nasávat inkoust, aby se doplnil. Jen tedy v barvě týmu, pokud jsem vplul do barvy protihráčů, většinou to končilo eliminací, protože začal rychle červenat život. Také po barvě nepřátel se špatně chodí, a když jsem do ní občas vstoupil, byl jsem hned snazším cílem pro soupeře. K režimu chobotnice jen dodám, že když se do něj přepnete a proplouváte vlastní barvou, daleko rychleji se v něm cestuje po mapě.

Přetahování se o plochu mapy bylo pořád zábavné, a to i po několika hrách, kolikrát se i hra od hry lišila. Jednou to byl boj o střed mapy, v další hře pak už šlo jen o dobývání základny soupeře, kteří se na nějaký mohutný protiútok nezmohli. Pak ale samozřejmě přišla i opačná situace, která pochopitelně nebyla moc příjemná. Splatoon je především týmová hra, jak jsem zmínil výše, ale také se počítají samostatně statistiky každému hráči. Počítá se, kolikrát byl za hru eliminován, a samozřejmě kolik eliminoval protivníků. Největší vliv má pak na konečné hodnocení i velikost plochy, kterou se podařilo obarvit, zabíjení soupeřů zde není to hlavní.

Když se Splatoon spustil, musel jsem si projít povinný tutoriál, abych pochopil jednoduché základy a seznámil se s ovládání. To zde totiž není klasické, jako v jiných hrách ze třetí osoby, v nichž ovládáte postavičku levým analogem, pravým si pak pohráváte s kamerou a zaměřujete soupeře. Postavičku samozřejmě levým analogem pořád chodíte, ale zaměřujete přes pohyb Wii U Gamepadu, tedy díky jeho gyroskopickým senzorům. Tento způsob ovládání asi nesedne úplně každému, hlavně na začátku, ale stačilo pár her, abych si na něj navyknul, i když pořád si myslím, že k ideálu to mělo daleko. Dobré rozhodnutí určitě je, že kameru si alespoň můžete vždy srovnat pravou páčkou (pohybujete jen ze stran). Jinak pak už tu je jen tlačítku X pro skok, R pro vypuštění bomby, která zlikviduje poblíž nepřátele, ale také pokryje inkoustem větší prostor, ZR pro střelbu a ZL pro změnění se na chobotnici, o níž jsem se zmínil výše. Na displeji Wii U Gamepadu pak vidíte mapu s postupem a zastříkanými částmi, podle čehož můžete upravit strategii týmu. Ovládání tedy dělané na několik tlačítek, a to ostatně stačí, v jednoduchosti je síla a Splatoon to ukazuje přímo ukázkově.

Nintendo ve svých hrách vždy mělo pěknou pestrou grafiku, která hrála spoustou barev, a právě Splatoon z tohoto hodně vychází. Ačkoliv do vydání ještě nějaký ten čas zbývá, už nyní je grafika pohledná, úroveň byla plná nejrůznějších detailů, vše doplňovaly pěkné efekty. Daleko důležitější je navíc fakt, že se vše hýbalo velmi svižně, žádný problém se zpomalením jsem nezaznamenal. Nevím, na jakém frameratu demoverze běžela, ale vzhledem k plynulosti bych si tipl na 60 snímků. S vizuálním zpracováním jsem tedy už nyní spokojen, a pokud by vývojáři nic neměnili, vůbec by to nevadilo.

Ačkoliv jsem z testování nadšený, je velkou otázkou, jak nakonec Splatoon dopadne. Testovaná demoverze obsahovala jen jednu arénu pro osm hráčů, nic více jsem zatím bohužel neviděl. Nintendo musí do plné verze přidat nejen nové mapy, ale hlavně další zajímavé režimy, protože pokud by zůstalo u jednoho, nemyslím si, že by to byla cesta vedoucí k úspěchu a slávě. Na obsahu bude ve výsledku hodně záležet, a o to více, když nemá být přítomen klasický singleplayer. Snad si jsou toho v Nintendu vědomi. Základ mají skvělý, nyní se jen modlit za obsah a nějakou tu větší hloubku. Také ale bude důležité, jak bude online multiplayer fungovat. Především myslím komunikaci s dalšími hráči, která je u podobné hry hodně důležitá. Pokud by chyběla, asi by to ohrozilo celou hru, protože jak jsem zmínil výše, komunikace a taktický postup je zde velmi důležitý a stará se právě o onu zábavu. Vydání je naplánováno na příští rok.

Ve hře Splatoon jsem odehrál zhruba dvacet her, během kterých jsem se parádně bavil. Možná si ani nepamatuji, kdy jsem takovou zábavu u multiplayerové hry naposledy zažil. Bude to zřejmě pár let. Nintendo ukazuje, že multiplayer nemá být jen o počtu ustřelených hlav, ale hlavně o velké zábavě, což Splatoon splňuje, alespoň tedy splňovala krátká demoverze, kterou jsem si mohl s kolegy vyzkoušet. Jak to bude dále, se teprve uvidí. Základ tu je, nyní ho ještě obalit o zajímavý obsah a vše dotáhnout.