Recenzovaná verze: PlayStation 4 (obrázky u textu vytvořené za pomoci SHARE tlačítka)

Hra Transistor se točí kolem mladé zpěvačky Red, která žije ve vyspělém moderním městě Cloudbank. Prostě idylka, navíc je i slavná, což je vidět hlavně na všech těch plakátech s ní, které jsou vyvěšeny všude po městě. Klid ale brzy končí, protože město je napadeno teroristickou skupinou Camerata, která se ho pokusí celé zničit. Při útoku bohužel Red přijde o svůj hlas, ale i přítele, který je probodnut záhadným mečem Transistor, umějící vstřebávat duši člověka. Přítel je tak rázem uvnitř meče, kterého se hned Red zhostí a pokusí se s jeho pomocí své město zachránit. Příběh je hodně silný, staví na dobře napsaných dialozích mezi hlavní hrdinkou a jejím přítelem, tedy nyní mečem, který se tak stane jakýmsi vypravěčem, navíc všude si můžete číst další vzkazy a komentáře, čímž se bude příběh značně prohlubovat, protože zjistíte další souvislosti. Dojemný příběh Red každého určitě chytne za srdce, zvláště tedy jeho konec. To už ale nebudu nic prozrazovat, abych vám nezkazil zážitek z hraní.

Transistor je zjednodušeně řečeno akční hra v izometrickém pohledu jako Diablo, v níž procházíte město s parádním a jedinečným designem, který si jednoduše zamilujete, a likvidujete jednoho nepřítele za druhým svým nově získaným mečem. Ten na začátku má jen několik základních útoků, ale jak postupně zabíjíte nepřátele a levelujete, odemykají se vám nepřeberné množství dalších vlastností v jednoduchém RPG systému, které můžete do meče narvat. Na začátku máte jen silnější útok, ale později dostanete i granáty, speciální střelu, která se odráží od stěn, laserové paprsky a další silné útoky, které vám usnadní hraní. Navíc vlastnosti meče nejsou jen aktivní, co se týče boje, ale můžete si třeba přivolat vlastního poskoka, který chvilku bude zaměstnávat nepřátele, případně je tu i možnost pro rychlý úskok. Také tu jsou pasivní vlastnosti meče, které mnohdy v boji hodně pomáhají, třeba doplňují život. Nepřeberné množství nejrůznějších kombinací a komb zaručí, že souboje jsou pořád svěží, nenudí a je i radost zkoušet nové a nové kombinace a třeba si vytvořit styl boje, který vám bude nejvíce sedět. Soubojový systém je tedy hodně komplexní, propracovaný a je jednou z hlavních devíz Transistoru. Je vidět, že vývojáři u navrhování systému boje přemýšleli a postavili ho i na opakované hraní, k němuž se ještě vrátím.

Během hraní narazíte na docela rozmanité zástupy nepřátel, kteří chodí na hrdinku spíše ve skupinkách, aby si mohli navzájem pomáhat – jedni útočí, další poskytují štíty nebo zdraví. Jsou tu i o něco větší bossové, souboje s nimi jsou zajímavé, jen bych ocenil, pokud by těchto nepřátel tu bylo o něco více. Vývojáři s nimi zbytečně šetřili.

Na začátku jsem napsal, že Transistor je tak trochu hra ve stylu Diabla, ale naběhnout na nepřátele a myslet si, že je jednoduše pomlátíte, je ta nejlepší cesta k nahrávací obrazovce. Samozřejmě, na některé základní nepřátele tento způsob hraní bude fungovat, ale na silnější už nikoliv. Vývojáři totiž hodně sází na taktické souboje, kdy si můžete obrazovku zastavit, promyslet tahy (počet je limitován energií) a ty následně provést. Pokud už nějakou akci navolíte, vždy se můžete vrátit v zastaveném režimu a nastavit následné úkony lépe. Takto se dá kolikrát akce perfektně naplánovat, aby následné útoky způsobily co nejvíce škod nepříteli případně nepřátelům. Dá se proto říci, že co souboj, to takový menší rébus, který musíte překonat. Jen tedy musíte počítat s tím, že po provedení útoků v taktickém režimu musíte vždy chvilku čekat, než se vám nabije speciální energie pro provádění útoků. Naštěstí pro tento čas tu jsou překážky, za které se můžete schovávat, aby na vás kolikrát silní nepřátelé jen tak nemohli. Každopádně tento systém je velmi jednoduchý na používání, pochopíte ho během několika střetů s nepřáteli, navíc je i funkční.

Herní doba u Transistor hodně záleží na tom, jak ke hře přistoupíte a jestli budete pozorně číst terminály nebo plnit i vedlejší arény. Ve hře občas narazíte na dveře vedoucí do speciální úrovně, kde máte připraveno několik levelů s různými výzvami, které se můžete rozhodnout splnit. Tyto arény slouží i k tréninku, protože kolikrát během nich zjistíte nová komba, která pak uplatníte během hlavní cesty. Co se týče arén, občas musíte u nich i trochu zapřemýšlet, protože třeba po vás bude chtěno, abyste zlikvidovali všechny nepřátele na jedno plánování, což není zrovna snadná záležitost. Naštěstí díky dobře fungujícímu taktickému režimu můžete eliminaci neustále měnit. Jsou tu ale pochopitelně i jinačí levely, zaměřené hlavně na akci, v nichž musíte zlikvidovat určitý počet vln nepřátel nebo přežít daný čas, což je kolikrát spíše o štěstí. Za plnění těchto vedlejších úkolů jste odměňováni třeba novými písničkami, které si pak můžete přehrávat, ale samozřejmě za ně dostáváte i cenné trofeje.

I s výše zmíněnými arénami se tak můžete dostat na osm hodin, což není vůbec špatné, navíc Transistor má docela velkou znovuhratelnost díky New Game+. Po dohrání jste automaticky hozeni zpět na začátek, přičemž začínáte na skončeném levelu i se všemi získanými schopnostmi, takže můžete dál levelovat a získávat postupně další (na jedno zahrání postavu nevylevelujete na max, i kdybyste se postavili na hlavu). Jen tedy na o něco vyšší obtížnost. Levely jsou na New Game+ sice stejné, ale rozmístění nepřátel je díky zvedající se obtížnosti jiné, a prakticky vám nedarují nic už od samotného začátku.

Vývojáři ze Supergiant Games vsadili pro Transistor opět na krásnou kreslenou grafiku s parádní stylizací, na kterou se po celou dobu pěkně dívá, navíc kolikrát i překvapí nádhernými detaily. Grafika je jednou z devíz hry a stará se o velmi dobrou atmosféru. Vše navíc běží po celou dobu dobře, nevšiml jsem si žádného zpomalení, ani jiného technického problému, který bych musel zmínit. Vývojáři tedy odvedli i dobrou práci, co se optimalizace na PlayStation 4 týče. Už Bastion byl chválen za úžasný soundtrack, takže asi nepřekvapí, že Transistor je na tom podobně. Darren Korb nahrál opět prvotřídní soundtrack, jehož skladby se postupně mění podle dění na obrazovce a perfektně sednou ke zpracování, navíc je radost se jen tak do hudby zaposlouchat. Připraveno je několik skladeb, na některé jen tak nezapomenete, a určitě vám utkví v paměti i úvodní písnička, kterou jste už jistě slyšeli v některém traileru. Níže pod recenzi přikládám k poslechu celý soundtrack. Dobré je i ozvučení, stejně tam dabing hlavní hrdinky i jejího přítele. Pro navození lepší atmosféry si můžete v menu nastavit, aby hlas meče šel z repráčku na DualShocku 4.

Transistor je nádherná akční hra se zábavnými taktickými souboji, propracovaným soubojovým systémem, s dojemným silným příběhem, úžasnou grafikou s jedinečným stylem a samozřejmě i výbornou hudbou, která si zaslouží samostatný poslech. Vývojáři ze Supergiant Games tedy vysoko nastavenou laťku překonali, a Transistor je jednou z těch her, na kterou se nebude vzpomínat jenom měsíc nebo dva, ale hodně dlouho. Jde o nádherný klenot, který se může rovnat s klasikami jako Flower, Bastion nebo Journey. Více nemusíme dodávat.