Recenzovaná verze: PlayStation 4 (testováno na konzoli PlayStation 5)

Poslední hry vycházely zejména z animovaně-hraných filmů a jednalo se spíše o nudné rychlokvašky, které pouze využily zaběhnutou licenci a snažily se na ní přiživit. Nedávno pod sebe slavnou licenci získal francouzský herní vydavatel Microids, který v současnosti připravuje s modrými nezbedy hned několik her. První dal na starost studiu OSome, přičemž po něm chtěl, aby vytvořilo plnohodnotnou hru, která by Šmoulům navrátila ve videoherním světě trochu důstojnosti. My se na nejnovější hru Šmoulové: Mise Zlobýl mrkli a popíšeme vám, zda má smysl ji vůbec pořizovat.

Začněme tedy příběhem. Chválabohu autorům za to, že se drželi původní předlohy a nevymýšleli podobné šílenosti, jako Šmoulové v New Yorku, Praze nebo Brně. Dostaneme se tak do malebného fantasy světa, kde modří mrňousové s roztomilými čapkami a kalhotami žijí spokojeně ve své nádherné vesnici hluboko v lese. Co čert ale nechtěl, hned po několika okamžicích je začne ohrožovat strašlivé nebezpečí. Nestojí za ním nikdo jiný než zlotřilý Gargamel, který objeví v černé knize magie recepturu na zlovolnou rostlinu s názvem Zlobýl. Její semena jsou pojmenována jako Zlolapky, a těm se daří lákat nebohé Šmouly a uvěznit je. Gargamel tak postupně uvězní několik Šmoulů a jako vedlejší efekt je navíc vesnice a blízké okolí zamořeno touto zhoubnou rostlinou. Dokážou se Šmoulové ubránit nepřízni osudu?

Zápletka je tak typická předloze a úměrná tomu, na jaké publikum hra cílí. Připomíná tak původní komiksy či u nás zřejmě známější příběhy Asterixe. Proti Zlobýlu je třeba začít bojovat, a to tak, že Koumák postaví speciální přístroj s názvem Šmoulátor. Ten dokáže nemocné rostliny opět uzdravit, což bude váš primární úkol ve hře. Hra Šmoulové: Mise Zlobýl je čistou jednoduchou plošinovkou, rozdělená na 5 větších oblastí, které postupně navštívíte s cílem zneškodnit Zlolapku, která ukrývá jednoho ze Šmoulů. V oblastech prostřídáte celkově 4 Šmouly (Siláka, Koumáka, Šmoulink a Mlsouna), čímž se však hra nijak výrazně nemění. Změny přináší až vylepšení Šmoulátoru, díky čemuž se s ním dá rychleji přesouvat, efektivněji létat nebo dokonce dělá větší efekt dopadu z výšky.

Kromě předem nalajnované cesty se můžete vydat prozkoumat jednotlivé oblasti detailněji a pokusit se je vysbírat, co to jen jde. Pokud se vám to podaří, tak získáte drahocenné zdroje na vylepšení Šmoulátoru. Mezi vylepšení pak patří i vyšší zdraví samotných Šmoulů, což je něco, co se vždy neskutečně hodí. Poslední aktivitou, kterou je možné ve hře provádět, tak je uzdravování jednotlivých oblastí. Pokud se vám podaří uzdravit veškeré zamořené rostliny v oblasti, tak budete moci vyrobit novou barvu pro Šmoulátor.

A to je v kostce zhruba vše, co hra Šmoulové: Mise Zlobýl nabízí. Není toho popravdě mnoho, ale na druhou stranu musím uznat, že mě titul vcelku překvapil a ve výsledku i slušně bavil, ačkoliv nejsem vyloženě jeho cílovka. Poměrně dobře a nenáročně se hraje. Jde o přímočaré dobrodružství s mírnými odbočkami, které vyžadují trochu cviku, když se pak snažíte dostat někam, kde se ukrývají skryté suroviny nebo zmíněné zamoření.

Ve hře Šmoulové: Mise Zlobýl nechybí ani boj, který je její celkem důležitou součástí. Jeho základem je boj se Šmoulátorem, s nímž musíte zamířit vždy protivníka a pustit na něj deratizaci, no a tu na něm držet tak dlouho, dokud nepadne. Výjimkou je pár nepřátel, kteří vyžadují osobitější péči. Což jsou kupříkladu houby, které se objevují na ostnatých stoncích, a je třeba je postupně dostat dolů a zlikvidovat.

Jednotlivá prostředí jsou moc pěkná a je vidět, že si na nich vývojáři dali záležet, aby odpovídaly pohádkovému stylu. Navíc je v nich spousty skrytých věcí, které lze objevit až časem díky vylepšením nebo budou určité pasáže pokoušet vaši trpělivost, než se vám podaří se pro dané suroviny dostat. Ostatně to je asi největší problém hry. Občas má poněkud nevyváženou obtížnost. Zatímco většina misí je velmi jednoduchých a není třeba je vyloženě opakovat, tak kupříkladu poslední mise je naprosto děsivým zážitkem. Je potřeba se vyhýbat světlu vašeho pronásledovatele, ale to je mnohdy nemožné, neboť v určitých pasážích se i na jednoduchou obtížnost za vámi žene jako splašený pes. V závěru hry se tak frustraci nelze vyhnout a občas tomu nepomáhá ani neposedná kamera, která vás mnohdy dostane do úzkých.

Hru Šmoulové: Mise Zlobýl jsem dokončil zhruba za 6 hodin, a to i s tím, že jsem se snažil plnit vedlejší aktivity. Do 10 hodin by se vám tedy mělo podařit hru dokončit na 100 %. Pakliže se vydáte čistě příběhovou cestou, tak se hra dá stihnout kolem 4 hodin. Co však poněkud zdržuje, tak jsou občas nejasné instrukce hry o tom, co máte zrovna udělat, a občas si myslím, že zde děti mohou mít problém. V případě platinové trofeje nebo všech achievementů se připravte na to, že celou hru je třeba dokončit na nejvyšší obtížnost.

Grafická stránka je na první pohled poměrně pěkná, neboť si zachovává svůj původní komiksový styl a dětem se budou postavičky opravdu líbit. Při bližším pohledu je znát, že jde o verzi pro starší konzole. Textury tu nejsou příliš detailní a dohlednost ve hře také není příliš velká. Co ovšem oceňuji je to, že až na určité chvíle hra běží zcela plynule. Protože zatím hra neexistuje v next-gen verzi, ta bude dostupná později, je potřeba počítat s trochu delšími nahrávacími časy při prvním spuštění. Co se týče hudby, tak ta příliš nezaujme. Sice jde o příjemný podkres, ale stále se opakující.

Pro děti z naší kotliny je určitě obrovským plusem, že hra je plně lokalizována do českého jazyka. Lokalizace sice obsahuje mírné chybky, ale jinak je na velmi slušné úrovni. Trochu mě ovšem zklamal dabing postav, který na mě působí dojmem, že najatí herci jen přečetli text z papíru bez většího zájmu a jakýchkoliv emocí. Zatím jsem mluvil hlavně jen o části pro jednoho, ale je důležité zmínit, že hra Šmoulové: Mise Zlobýl nabízí také lokální multiplayer, z něhož jsem popravdě trochu zklamaný. Očekával jsem totiž, že po obrazovce budou běhat dva Šmoulové. Tomu tak ale není. Druhý hráč se bohužel stane jen jakýmsi semínkem, které jemně podpoří hlavního hráče při likvidaci nechtěného plevele.

Inu, dost těžko se mi Šmoulové ve výsledku hodnotí. Hra Šmoulové: Mise Zlobýl je poměrně pěkná a Šmoulové jsou správně roztomilí, takže dětské publikum díky tomu určitě zaujme. Pro starší hráče to bude jen poměrně fajn odpočinek na tři večery, kdy si budou chtít odpočinout po pracovním dni. Suma sumárum jsem se rozhodl Šmoulům udělit průměr za obě skupiny. Zatímco u dětí to bude pěkná sedmička, tak většina starších hráčů uvidí jen obyčejnou průměrnou adventuru, která neurazí, ale nic více si z ní neodnesou. I tak jsem ale rád, že jsem si ji mohl zahrát a už se těším, jaké další hry z této licence vzniknou.