Už po zapnutí na vás určitě zapůsobí pravá vojenská atmosféra, a ne ta parodie, jako u arkádové konkurence. On i příběh je podán docela dobře, a ačkoliv nejde o nic originálního, tak mu alespoň dokážete uvěřit. Píše se rok 2013 a v zemi Tádžikistán je silná destabilizace, což využije Čína. Je jasné, že zde má už dávno vlastní zájmy Americká armáda, takže dojde ke křížku, z kterého vyústí docela velký válečný konflikt. Pro hráče je to jen a jen dobře. Asi nejvíce by se dal Tádžikistán přirovnat Afghánistánu z posledního Medal of Honor. Také tu převládají kopce, ve kterých jsou menší městečka, no a právě v nich probíhají tuhé boje. Nečekejte tak kdo ví jak rozmanité prostředí. Neustále budete mít pod sebou písek a kolem sebe skály. Jen se bude měnit doba, ve které budete hrát, což dodá hře na atmosféře. Jednou budete bojovat při západu slunce, pak zase odpoledne, když bude nejvíce pražit slunce. Dokonce tu najdete i misi v noci, ve které musíte používat noční brýle, abyste vůbec viděli na špičku svého nosu.

Vývojáři se před vydáním nechali slyšet, že dělají Red River jak pro fanoušky původních her, tak pro nové hráče, kterým se zdály předchozí díly moc složité. Z tábora fanoušků se tak začaly ozývat hlasy, že se bude jednat o další Call of Duty a na nějaké to reálnější válčení si už budou muset nechat zajít chuť. Naštěstí se tyto obavy nenaplnily. Tedy ne v takové míře. Po odehrání zhruba dvou nebo tří misí vám přijde, že vše je takové omezené a ani nemáte tolik volnosti, jako v předchozích dílech. Dokonce, i když máte kolem sebe zaparkovány buginy s kulomety, tak nemůžete do nich nastoupit. Vozidlo využijete jen na počátku a závěru mise, a to ho ještě neovládáte. Během mise ho dostanete pod kontrolu jen několikrát, což je rozhodně škoda. Pořád se ale nejedná jen o čistě lineární střílečku, kde by vám lezli nepřátelé do rány. Prostředí je dostatečně rozlehlé, takže budete mít možnost vymýšlet nejrůznější strategie, jak svého protivníka obelstít.

Pokud se rozhodnete hrát Red river stylem jako Call of Duty, tak vám zde pšenka rozhodně nepokvete. Stačí totiž jedna nebo dvě rány, a už se válíte na zemi. Vzhledem k tomu, že nepřátelé dokážou občas neuvěřitelně přesně zamířit na docela velkou vzdálenost, musíte se mít neustále na pozoru. Operation Flashpoint nikdy nebyla hrdinskou hrou. Jste velitel vlastní jednotky, která čítá vás a ještě tři další spolubojovníky, které ovládáte skrze jednoduché menu. To bylo od minula značně zjednodušeno a používání příkazů už není tak neohrabané.

Vaše jednotka rozhodně není nesmrtelná, jako v jiných hrách, takže členové během přestřelek schytávají rány, které jim musíte léčit, pokud chcete, aby přežili. Sice si občas snaží pomáhat AI navzájem, ale kolikrát má dost práce, takže musíte zasáhnout sami. Občas se stane, že jeden z kolegů bohužel podlehne, ale na nižší obtížnosti se vám vždy doplní po dosažení checkpointu, které jsou od sebe celkem rozumně vzdálené. Rovněž pro vás je jedna kulka docela problém, protože hned zčervenáte, přičemž po druhé se už sotva plížíte. Třetí je konečná. V nočních misích se vám navíc rapidně sníží viditelnost. Musíte se tak někam schovat a použít lékárničku, což je v mnoha situacích docela zdlouhavé a zdržuje od boje. Spolupráce s jednotkou je pro postup hrou naprosto klíčová, protože jako vlk samotář tu nemáte proti přesile moc šancí. Hraní vyžaduje taktický postup, kdy se neustále kryjete, zkoumáte terén a zjišťujete tu nejlepší cestu k cíly.

Když se jedná spíše o realistickou akční střílečku, docela jsem byl zvědav, jak na tom bude umělá inteligence. Bohužel, není na tom zrovna dobře. Už vaši kolegové se totiž v mnoha situacích chovají naprosto nelogicky, lezou vám do rány a nebo absolutně rezignují na samotný boj. Výsledkem tak třeba je, že se nerušeně prochází po bojišti. Ještě ta cigareta jim chybí v hubě, aby to bylo naprosto dokonalý. Ani nevadí, že kolem nich sviští kulky a vybuchují granáty. Na umělou inteligenci se tak v mnoha situacích nemůžete spolehnout, což je určitě škoda. Zvláště, když v minulém týdnu recenzovaném SOCOMu byla AI na docela obstojné úrovni. Když už se ale kolegové pochlapí, dokážou rozdávat docela přesné kulky i na větší vzdálenost a dokonce zlikvidovat všechny útočící protivníky. Rozporuplně na tom jsou i protivníci. Ti sice občas mění místa, ale bez skriptů by byli naprosto v háji. I když ale mají inteligenci na úrovni dlažební kostky, tak pořád představují velké nebezpečí. Stačí jedna dvě kulky, a už si dáváte repete. Zde musím zmínit jednu docela velkou nepříjemnost, a to jsou nahrávací obrazovky. Pokud se podaří nějakému tomu neřádovi vás sundat, tak následuje zhruba minutový loading, který po několikátém opakování jednoho úseku už začne pořádně vadit a naštve i klidnějšího hráče.

Na začátku každé mise si vyberete zbraně, případně si určíte, za koho budete hrát. Střelba ze samotných zbraní je docela reálná, přičemž každá má určitý dostřel a také trajektorii letu kulky. Pokud tak střílíte třeba na větší vzdálenost, musíte počítat s nějakou menší či větší odchylkou. Navíc i sama postava se chová docela realisticky, takže asi není úplně ideální stav začít střílet při běhu, kdy se vám kejve zaměřovač ze strany na stranu a do toho vám vibruje Dualshock od toho, jak vám buší srdce. Všechny tyto drobnosti dělají z Red river daleko reálnější a dalo by se i říci zajímavější hru. Pokud přesto to bude pro vás málo, můžete zkusit hrát na hardcore a do toho povypínat v menu všechny pomocníky, jako je mapa nebo označení cílů, až vám na obrazovce nezůstane nic. Z hraní se tak najednou stává opravdu neuvěřitelně reálný simulátor.

Pokud jsem se nepřepočítal, tak na vás čeká deset misí, přičemž každá vám zabere minimálně 45 minut. Z tohoto můžete odvodit, že vás rozhodně nečeká žádná pětihodinová procházka. Pro pokoření kampaně si rezervujte minimálně deset hodin, spíše ještě více. Bohužel už o něco hůře je na tom náplň jednotlivých misí. Prakticky pořád plníte stejné úkoly, jako je obsadit určitou část na mapě, něco ubránit nebo se dostat na určené místo.

Výše bylo zmíněno, že AI vašich kolegů ve zbrani není zrovna dobrá. Nejlepší je tak zahrát celou kampaň v kooperativním režimu, na kterém hra tak trochu i staví. Můžete si ho zahrát až ve čtyřech s kamarády, přičemž každý se chopí jedné role v týmu. Tímto tak odpadne špatná AI parťáků, díky čemuž se dá najednou o dost více taktizovat a takticky postupovat kupředu. Kooperace je v Red river opravdu zábavná a bavil jsem se u ní o dost více než u čistě singleplayerové kampaně. Kromě tohoto režimu najdete v Red River ještě další multiplayerové režimy. Ty jsou také založeny na kooperaci, takže tu nehledejte quakovský dethmatch a podobně. Režimy jsou ovšem docela zajímavé a dokážou značně prodloužit herní dobu. V Rolling Thunder třeba ochraňujete konvoj, který projíždí územím nepřítele. Combat Sweep je pak klasická čistka, ve které musíte vystřílet dané území od nepřítele. CSAR vám dává za úkol ochránit dva důležité sestřelené piloty a dostat je do bezpečí. Jako poslední tu je Last Stand, který ve své podstatě připomíná Hordu. Nacházíte se v nějakém tom místě, kde se pokoušíte ubránit co nejvíce vlnám nepřátel. Multiplayerové režimy jsou určitě povedené a zažijete u nich s kamarády nefalšovanou vojenskou zábavu. Zajímavě je vyřešeno i levelování, za které se vám odemykají nové věci, jako je větší zásobník do samopalu a další. Levelování totiž nepodstupuje čistě váš profil, ale postava, za kterou hrajete. Pokud budete hrát jen za klasického vojáka se samopalem, budou se zkušenosti připisovat jenom jemu. Když pak začnete hrát za snipera, musíte levelovat znova. To vás tak do jisté míry nutí všechny čtyři třídy střídat.

Jak už jsem zmínil výše, Operation Flashpoint Red River má neuvěřitelně rozlehlé lokace. Na to bohužel nejvíce doplatila grafika, která je taková, no průměrná. Žádný detail navíc zde nenajdete, spíše vás praští do očí textury v nízkém rozlišení, počet zoubků na centimetr čtvereční a také klesající framerate. S ním to zase tak hrozné není, ale občas klesne. Rovněž se mi nelíbilo, že hra trpí docela častým tearingem, který grafiku ještě více degraduje. Prostředí přesto občas ukáže i svoji pěknou stránku, ale spíše se jedná o umělecký dojem, než o kvalitu grafiky. Prostředí budete většinou obdivovat třeba při západu slunce. Občas se i vyskytne docela pěkný pohled na celou herní, tedy válečnou plochu. Za co alespoň v tomto odstavci vývojáře pochválím, tak to jsou modely zbraní, kterým nechybí spousta detailů a všechny tak vypadají jako skutečné předlohy.

Když už jsem u zbraní, tak zmíním skvělé ozvučení. Svištění kulek, výbuchy i pokřiky vojáků, to vše je jak ve skutečnosti a s pořádně vyhnanou hlasitostí si budete připadat jako v centru dění. Když už máte hlasitost na maximum, tak určitě potěší občasná pěkná melodie, která začne hrát, ale moc jich není. Vývojáři spíše vsadili na realističnost, což je i ve výsledku dobře. Alespoň vás při hraní nic nerozptyluje. To by bylo asi bylo to poslední, co byste chtěli.

Operation Flashpoint Red River je filmovější, lineárnější, ale přesto pořád tou nejrealističtější válečnou hrou na konzolích. Pokud jste po prvních informacích čekali, že se ze série stane nové Call of Duty, ve kterém budete likvidovat zástupy protivníků, tak vám určitě spadl kámen ze srdce. Sice tu je jistý příklon k masám, ale kdo si chce zaválčit pěkně po staru, dostane tu možnost. Navíc, pokud vás tato válka chytne, tak už nepustí a dokážete v ní prožít ne dny nebo týdny, ale klidně měsíce.