Kratos stojí na útesu a aby zapomněl na vše, co se událo, skáče do moře. To je začátek Kratovy cesty za pomstou, který zná snad každý majitel PS2. Co ovšem předcházelo tomuto činu, bylo doposud lehce zahaleno. Tedy až do příchodu God of War: Chains of Olympus, který vypráví příběh, jenž se stal právě před touto událostí. Kratos je jako služebník bohů obdarován mocnými zbraněmi, štíty a schopností vždy uspět v boji. Bohužel si tyto dary vyžádají životy jeho nejbližších - jeho ženy a dcery, které v zuřivosti zabije. Poté se upíše bohům a stane se žoldákem. Za svou oddanost chce jen jediné - zapomenout. Ovšem bohové toho značně zneužívají, a tak začíná cesta až na útes, kde si chtěl Kratos vzít život. Bohužel pro všechny bude cesta na onen útes hodně rychlá a budete tam dřív, než se stačíte pořádně rozkoukat. Bohové nakonec slíbí Kratovi, že ho zbaví nočních můr, ale zadarmo to pochopitelně nebude. Nedávno se z Olympu ztratil bůh slunce Hélios a to je nemůže nechat lhostejnými. Kratos je tak povolán, aby Hélia našel. Jako v předchozích dílech mu bude rádkyní bohyně Athéna, jejíž hlas je hned po tom Kratově ten nejčastější, který uslyšíte.

Po God of War 2 jsem se těšil na další souboje s obrovskými bossy. To se bohužel v Chains of Olympus nekoná a kromě úvodní bitvy s Baziliškem vás čekají jen menší protivníci, což je po vynikajících soubojích z druhého dílu opravdu škoda. Kratos má opět na rukou přidělané dvě čepele a časem se naučí vše, co ho zdobilo v předchozích dílech. K tomu opět slouží červené duše, za které si upgradujete zbraně. Kromě duší na upgrade schopností, uzdravení a energie získáváte magická pírka a oči. Ty jsou uloženy ve speciálních truhlách, které jsou většinou skryty. Pírka slouží k větší zásobě energie. K prodloužení ukazatele musíte vždy sebrat 5 pírek, což není nijak složité. Hadí oči poté slouží k prodloužení ukazatele zdraví, které se bude jistě hodit. Základní zbraní jsou dvě čepele, jak už jsem zmínil, ale dočkáte se i nových a neokoukaných pomůcek. Tou první je velký duch, kterého vyvoláte stisknutím R + trojuhelník. Ten začne kolem sebe mlátit a téměř vždy vše v okruhu zničí. Používání tohoto útoku je docela efektivní, ale přijdete tak o řadu zajímavých soubojů.

Druhou novinkou je štít, který dokáže opětovat palbu nepřátel. Štít má tak nahradit luk a šípy, které zde nemáte. Další zbraní, kterou získáte od Chárona, je jeho maska. Pokud ji použijete, budou nepřátelé chvilku zmateni, a to je čas pro vás, abyste je zlikvidovali. Poslední věcičkou je Diova rukavice. Ta dokáže uštědřit mocné rány a rozbít jakoukoliv naprasklou zeď. Rukavici dostanete až zhruba v poslední čtvrtině a než aby přituhlo, hra se díky ní stane ještě jednodušší. Tím se dostávám k velkému problému nového GoW. Hra je až neskutečně jednoduchá a krátká. Dohrajete ji za čtyři hodinky a poté vás navíc k opakovanému hraní už nic neláká. Samozřejmě jsou ve hře bonusové kostýmy a zajímavá videa, která si můžete odemknout, když projdete hru na vyšší obtížnost, ale jinak nemáte žádnou další motivaci zahrát si ji znovu.

Nepřátele tvoří klasická směs fauny starověkého Řecka a vojáků. Druhů nepřátel je v Chains of Olympus také malé množství a kromě jeskynních trollů, medůz, mrtvých vojáků a minibossů nepotkáte nic dalšího. Je to tak další menší zklamání. Každého nepřítele můžete porazit buď směsicí různých úderů a rozsekat ho na kaši, nebo ho po boji dodělat efektivním kombem. To můžete použít pouze ve chvíli, kdy se nad nepřítelem objeví kolečko. Poté už jen mačkáte požadovaná tlačítka nebo kroutíte analogem. Tyto minihry jsou zábavné, ale je jich málo, jako všeho v této hře. Hratelnost se od předchozího dílu tedy vůbec nezměnila, ale také nepřinesla žádnou podstatnou změnu. Opět je tak hra spíše o kosení řady nepřátel, nyní navíc s o něco slabším příběhem. I tak si budete hru užívat od začátku do brzkého konce a nenajdete žádné hluché místo. Abyste si občas odpočinuli od toho bušení do tlačítek, budete muset vyřešit nějakou tu lehkou hádanku. Většinou se jedná o správné nastavení zrcadel, přesunutí soch nebo umístění bedny na výčnělek, aby se otevřely dveře dál.

Co ovšem GoW dělá GoW, je Kratos a jeho charisma, které se nevytratilo ani v Chains of Olympus. Troufám si tvrdit, že kdyby nebyl hlavním hrdinou Kratos, hra by dostala o několik desítek procent méně. Namluvení všech postav je na velmi vysoké úrovni a dodává hře na jedinečnosti. K tomu si připočtěte skvělou hudbu, kterou jsme obdivovali již u GoW2, a máte zhruba představu, jak Chains of Olympus po této stránce vypadá. Nakonec jsem si nechal grafické zpracování. To je jedním slovem úchvatné a nemá na PSP konkurenci. Říká se, že až God of war vyždímal z PS2 naprosté maximum, a světe div se, to samé se mu povedlo na PSP. Grafická stránka má pochopitelně jednu vadu a tou je výdrž baterie. To však berme jako něco, s čím musíme prostě počítat. Sečteno a podtrženo má nový Kratos vynikající audiovizuální zpracování, skvělou hratelnost, ale bohužel je krátký a nepřináší kromě pár nových komb nic nového.

Na Playstation 2 byl Bůh války vynikající hrou a jednou z nejlepších her vůbec. Na PSP je God of War: Chains of Olympus opět nejlepší hrou pro tuto platformu a svou kvalitou převyšuje i nejednu next gen hru. Nejnovější Bůh války je povinností pro každého majitele PSP a fanouška předchozích her. Nebo snad nechcete vědět, jak to všechno začalo?