Ne nadarmo se v kruzích fanoušků Final Fantasy už léta tvrdí, že je Final Fantasy X posledním klasickým dílem série, který ještě stál v prvé řadě na propracovaném a emotivním příběhu, originálním charakter a level designu, truchlivé hudbě a návykové hratelnosti, které vévodily náhodné a tahové souboje. Důvod je zcela jasný, neboť desátý díl byl posledním hlavním dílem série (nepočítáme MMORPG Final Fantasy XI), který zaštítil svou mocnou autoritou otec zakladatel Hironobu Sakaguchi, tehdy ještě v roli výkonného viceprezidenta celé společnosti, jež se na začátku minulého desetiletí zatím skládala jen ze samotné Square. Ten se mohl opřít o zkušený tým kreativním umělců, jemuž kdysi i on sám stál v čele jako vývojář. V prvé řadě jej tvořili Yoshinori Kitase, Kazushige Nojima a Nobuo Uematsu, a to jsou jména velmi zvučná, jen pro představu, všichni jmenovaní se podíleli i na legendární Final Fantasy VII a dalších dílech z éry PS One, které jsou dnes obecně považovány za vrchol celé série. Zapomenout nesmíme ani na designéra Tetsuya Nomuru, který právě v tomto díle dle mnohých dosáhl svého uměleckého vrcholu. Od prvních momentů až po závěrečné srdcervoucí finále je proto vidět, že tito lidé moc dobře věděli, co dělají, a jak oslovit hráče napříč žánry a kulturami po celém světě. Ucelenost celkové koncepce, kterou tito lidé vtiskli starým dílům, obzvláště Final Fantasy X, působí i dnes jako zjevení.

Příběh je zasazen do světa jménem Spira, kde probíhá složitý zápas mezi magií a technologiemi. Uprostřed podmanivého světa, jehož inspirací je nádherná středoasijská, především thajská kultura, jež vyniká spirituálními stavbami a nepoddajnou přírodou, stojí Zanarkand, město, které postihne strašlivá katastrofa, kterou jako jediný přežije hlavní protagonista hry Tidus. A právě z jeho pohledu je celý příběh vyprávěn.

I na poměry Final Fantasy se jedná o jeden z nejkvalitnějších příběhů, který je výjimečný i tím, jak je prezentován, neboť gradace a pointa příběhu jsou stejný masterpiece, jako příběh sám. Obsah dějové linky je povětšinou dobře znám, takže se o něm nebudeme šířit, stejně tak o hratelnosti samotné, pokud by se přesto někdo cítil ochuzen, ať si najde na webu příslušné chlívky, neboť obě hry zde mají své povedené a obsáhlé retro recenze, takže je zbytečné psát znovu totéž. Příběh je však jen jedním z prvků, který z FF X učinil doslova legendu, a to i přesto, že původní reakce na hru byly poměrně kritické, ale to byla věc u prvních vydaných her na PS2 celkem častá, neboť docházelo k velkému přeceňování výkonu nové konzole, od které všichni očekávali mnohem více, než jim byly první hry schopné dát. Kromě příběhu to byl i jedinečný design postav a prostředí, který byl značně odlišný od předešlých dílů. Kdysi se dokonce na čas ujala říkanka: jestliže byla FF VII nejemotivnější, FF VIII nejdospělejší a FF IX nejpohádkovější, pak je FF X především nejkrásnější. Pod toto moudro se s klidným srdcem podepíšeme i dnes, a to i přesto, že od vydání hry uběhlo celé desetiletí.

V přímém pokračování s názvem Final Fantasy X - 2 příběh po delší časové pauze pokračuje tam, kde na konci FF X skončil, ale je potřeba zdůraznit, že pokračování je poněkud odlišné, od původní hry. V prvé řadě se změnil vývojářský tým, což se projevilo na celkovém vzezření. Hra nápadně pojala popový nádech, příběh nabral ženské křivky a dobrovolně se upozadil na úkor vytříbenější a nelineární hratelnosti. Inspirace trojice sympatických hrdinek, mezi kterými nemůže chybět Yuna, jedna ze dvou hlavních postav FF X, jež zažívají akční dívčí patálie, je mimo jiné i ve filmech Charlieho andílci, které byly před více jak jednou dekádou velmi oblíbené, a jelikož chtěl Square tehdy silně zaútočit na západní trh, snažil se látku uchopit trochu jinak.

Z tohoto důvodu FF X - 2 vypadá výrazně jinak, nežli její předchůdce. Ještě dobře si pamatuji na vzrušené debaty fanoušků o tom, čím tento díl z roku 2003, jenž se tehdy stal vůbec prvním přímým pokračováním nějakého FF dílu, vlastně byl, zdali důstojným pokračováním oblíbené hry nebo prvním náznakem postupné degradace série. Otázku záměrně ponecháme nezodpovězenou, neboť ta nám tentokrát nepřísluší, nechť každý posoudí sám, jen si dovolíme konstatování, že se oba díly skvěle doplňují tím, že jeden preferuje příběh a druhý hratelnost, takže v kolekci dostaneme přesně vyvážený mix a kompletní výlet do překrásného světa Spira.

Intermezzo první aneb o zajímavostech Final Fantasy X
- Final Fantasy X byla prvním kompletně nadabovaným dílem série
- Hlavní protagonista hry Tidus je jedinou postavou ve hře, u které lze změnit jméno, a také jediný, jehož původní jméno nezazní ani v jediném dialogu
- James Arnold Taylor, který nadaboval Tiduse, je známý a oblíbený dabér, imitátor a showman. Mimo jiné propůjčil hlas i další slavné počítačové postavě, a to Ratchetovi, nedaboval jej pouze v prvním díle Ratchet & Clank. Svou roli Ratcheta si zopakuje i v celovečerním filmu, jenž by měl mít premiéru příští rok
- Původně měl desátý díl obsahovat i online prvky, ale na naléhání Sakaguchio, který chtěl mít první FF na PS2 ještě v klasickém stylu, se tato možnost později zavrhla, většina nápadů se však následně objevila ve FF XI
- Když se japonský herní magazín Famitsu v roce 2012 ptal hráčů, která z tradičních japonských her měla největší potenciál rozbrečet hráče, vyhrála FF X, v těsném závěsu byla další emoční nálož v podobě FF VII: Crisis Core. Desátý díl FF tak v žebříčku ukázal záda i takovým hrám, jako MGS, Okami či ICO
- Vývoj FF X započal již v roce 1999, tedy ještě před vydáním FF IX. Při vývoji se sváděl těžký boj mezi Nomurou a Kitasem o celkový design, Nomura preferoval asijskou kulturu, Kitase naopak ladění do evropského středověku jako v případě FF IX.
- Minihra „Blitzball“ byla fanoušky opakovaně vyhlášena nejlepší minihrou v celé historii série a objevily se dokonce návrhy, aby se stala samostatnou a regulérní hrou
- Jedna z titulních písní hry "Suteki da ne", kterou zazpívala v Japonsku oblíbená folková zpěvačka s uměleckým jménem RIKKI, je jedním z mála zpívaných songů v sérii, který se v původní japonské podobě objevil i ve verzích hry pro západní trh
- Svět Spira je podle některých teorií zasvěcených fanoušků stejným světem, kde by se měl o několik tisíc let později odehrávat příběh FF VII a jejích početných kompilací, tvůrci však nic takové zatím oficiálně nepotvrdili, ačkoli se těmto interpretacím nijak nebrání, jak by také ano, když by tato hypotéza spojovala dva zřejmě nejznámější a nejoblíbenější díly série
- Popularita FF X je tak vysoká, že se narážka na hru objevila i v známém sitcomu „Dva a půl chlapa“, kdy si hru koupil jeden z protagonistů, Jake, jenž byl tehdy v ideálním věku FF fanouška. Vtipné je, že když Jake později hru hrál, ozývala se z jeho televize hudba z FF II
- V samém závěru hry během památné FMV řekne Yuna Tidusovi, že jej miluje, ve skutečnosti nic takového originální scénář ani japonská verze neobsahují, zde Yuna pouze Tidusovi poděkuje. Záměna slova „Děkuji“ za „Miluji tě“, vznikla díky překladu hry do angličtiny, neboť lidem, kteří měli na starosti překlad, přišlo v dané chvíli vyznání lásky vhodnější…

Kdo vlastně přišel s nápadem HD portu? Je velkou ironií, že první HD kolekce FF vychází až jako úplně poslední z velkých sérií z dob PS2, jelikož to byl právě Square - Enix, který už před mnoha lety rozjel plány na převedení desátého dílu do vysokého rozlišení. Když byla ještě ve vývoji FF XIII, rozhodl se režisér a producent Kitase poptat svých spolupracovníků, zdali by neměli zájem udělat HD port příběhu Tiduse a Yuny. Jeho motiv byl zprvu ryze osobní, neboť jeho syn byl příliš mladý na to, aby znal původní hru, přičemž takových mladých FF fanoušků bylo po celém světě dost. Jelikož Kitase dostal velmi pozitivní odpovědi, nestálo HD portu nic v cestě.

Zdálo se to navíc i logické, vždyť zpětná kompatibilita PS3 a PS2 prakticky neexistovala, na PlayStation Store se hra z řady důvodů nemohla podívat a při mnoha výzkumech veřejného mínění, které inicioval samotný Square - Enix, se FF X umisťovala na předních příčkách oblíbenosti, někdy dokonce i před FF VII. Původně se tak dokonce uvažovalo o skutečném a plnohodnotném remaku, kdy by byla celá hra převedena do enginu Crystal Tools, který FF používaly na PS3, ale finanční náklady a množství práce nakonec záměr pohřbily. Zůstalo tak u „pouhého“ HD portu, jenže zde se vyskytl problém. Původní koncepty hry již neexistovaly, uplynulo totiž příliš mnoho času, a tak se muselo v podstatě začít od začátku, neboť nebylo možné hru jednoduše zkopírovat na PS3 a PS Vitu a vyhladit a vyčistit textury tak, jak to bohužel udělaly některé jiné HD kolekce.

Naštěstí se ukázala světlá stránka Square - Enix, kde stále ještě pracuje velké množství srdcařů. Vrátila se totiž řada lidí z původního týmu, někteří lidé dokonce dělali na HD portu po večerech a v neplaceném čase, jelikož přes den pracovali na svých regulérních a rozdělaných projektech, především FF XIII a jejích dvou pokračování. Vývoj byl však nakonec přesměrován do čínského studia Virtuos, které má svou pobočku i v Tokyu. To ale nejsou hlavní důvody, proč vývoj HD remasteru trval tak dlouho. Square totiž pojal kolekci velmi prestižně, nechtěl jen další z dlouhé řady portů, ale skutečný remaster obrazu i zvuku. Očekávání fanoušků vystupňoval i tím, že později k původně plánované jednohubce přibalil ještě FF X - 2 a jiné bonusy. Zároveň vyhecoval Kitaseho, aby dopředu oznámil, že pokud se bude HD edice dobře prodávat, velmi reálně zauvažuje o dalším pokračování. A jelikož se kolekce prodává více než skvěle, možná se v nepříliš vzdálené budoucnosti dočkáme velkého oznámení.

Každý, kdo nechá ve své PS3 přežvýkat disk kolekce nebo si jí stáhne do PS Vita, a to ať již oba díly najednou nebo jednotlivě, bude překvapen tím, jak dobře obě hry vypadají. Nemluvíme nyní o detailnějších texturách postav a prostředí, výraznějších barvách a dynamičtějším prostředí, kdy je rozdíl mezi originálem a HD portem obrovský, přičemž je důkazem, že nejde jen o kosmetické změny, ale hlavně o tom, že všechny cutscény prošly radikální obměnou.

Původně byly totiž znázorněny při poměru stran 4:3, takže se při jejich převedení na 16:9 výsledek velmi liší od původní verze. Proto postavy prošly přísnou „dietou“, zploštily se, takže vypadají nyní mnohem přirozeněji, lidštěji, hlavně však detailněji, a navíc se rozšířil záběr kamery. To v praxi znamená, že cutscény v HD kolekci jsou nejen technologicky vyspělejší, ale hlavně vypadají jinak díky tomu, že se k nim přidaly záběry, jež původní poměr stran nebyl schopen zachytit. Příklad? Tam, kde původně kamera snímala jen dvě postavy při jejich dialogu, je v HD kolekci při tomtéž záběru vidět, že vedle nich stojí jiná postava nebo se tyčí strom, sloup či zábradlí. Docela litujeme ty, kteří museli všechny cutscény díky tomuto de facto vytvářet znovu, aby vyplnily ona nově vzniklá hluchá místa po stranách obrazovky. Nyní se člověk úplně jinak dívá na to, že se na kolekci pracovalo tolik let.

Zapracovalo se mimo jiné i dosti výrazně na znázornění script nebo avatarů, takže písmo je výraznější, tabulky v menu živější a z obrazovky se na nás smějí úplně jiné a mnohem lepší avatary. Jedna poměrně podstatná vada na kráse se ale najde. Z nepochopitelných důvodů jsou v některých pasážích delší nahrávací časy, nežli u originálních her, což ve Square vyřešili obvyklou berličkou = stupidním ukazatelem loga loadingu na černé obrazovce, jako by hráč byl hlupák a nevěděl, co se právě děje. Ano, má to každá druhá hra, ale proč to cpát i sem, kam se to absolutně nehodí, a kazí to jinak brilantní dojem, co se týče technologické stránky? Pokud si plánujete kolekci užít na PS Vita, pak za zmínku ještě stojí, že na handheldu sem tam klesne během filmečků viditelně framerate. To jsou však jen šmouhy na jinak perfektním štítu, přes které se lze snadno přenést.

Kompletně v jiném a nebojíme se říci, že v podstatně lepším kabátu, se představuje také OST k FF X, který byl již u původní hry považován za velmi kvalitní a držel vysoce postavenou laťku hudebního mistra Uematsu, a tak bylo hned 60 songů, tedy drtivá většina z kompletního čtyřdiskového soundtracku, remasterováno, takže mají nyní úplně jinou hloubku a kvalitu. Je to de facto jako poslouchat nový soundtrack, který však vyvolává těžkou nostalgii, neboť základní tóny zůstaly pochopitelně stejné, a fanoušek je dobře pozná. Výrazně se zapracovalo i na ozvučení jako takovém, na pořádné TV je to skutečně zážitek. Pouze dabing zůstal stejný.

S velkou radostí můžeme říci, že tím příval novinek rozhodně nekončí, protože nezůstalo pouze u audio-vizuálních změn a vylepšení. Jak FF X, tak i FF X - 2 vycházejí v HD kolekci ve svých „International“ verzích, tedy s mnoha doplňky a vylepšeními, z nichž se některé dostávají do Severní Ameriky a Evropy vůbec poprvé. Na začátek je ale nutné uvést na pravou míru jeden hluboce zakořeněný mýtus, který se s FF X již dlouhá léta pojí, a který ještě bohužel prohloubily naposledy uveřejněné trailery Square, jež se zaměřovaly na novinky v kolekci. Původně FF X vyšla již v roce 2001, ale pouze v Japonsku, když o rok později zamířila do zbytku světa, odehrálo se něco, co se nestává každý den: v Severní Americe vyšla úplně původní a značně osekaná verze hry, kdežto v Evropě naopak International verze, ve které byla „Expert Sphere Grid“, nepovinní super bossové „Dark Aeons“ a jako přídavek „Penance“, jeden z nejtěžších nepovinných bossů v celé historii FF. Byl to jeden z mála příkladů, kdy v Evropě vyšla lepší verze zvučnější hry, nežli za oceánem. FF X - 2 v Evropě však vyšla v původní verzi, takže se vše zase vyvážilo a vrátilo do normálu, kdy mají Evropané tradičně méně oproti zbytku světa.

Intermezzo druhé aneb o zajímavostech Final Fantasy X - 2:
- V kronice FF ságy bude Final Fantasy X - 2 už navždy zapsána jako první přímé pokračování hlavního FF dílu
- Události ve FF X - 2 se odehrávají dva roky po konci FF X, proto se i tvůrci snažili, aby hra vyšla přibližně po dvou letech od uvedení desátého dílu.
- Příběh je z velké části vyprávěn z pohledu Yuny, aby tak vznikl protiklad k vyprávění FF X, který obstaral Tidus
- Jednalo se o první FF díl, na kterém se nepodílel hudební génius Nobuo Uematsu, který předtím pracoval na OST ke všem FF od roku 1987
- FF X - 2 patří i další prvenství, jako první díl z hlavní série měla pouze tři hratelné postavy a poprvé v 3D éře se vrátila variace job systému, který měly některé ze starších dílů z dob Nintenda
- I více jak deset let po uvedení je FF X - 2 jedním z mála FF titulů, který nabízí hned několik možných zakončení
- Během první mise v Luce na úplném začátku hry se mezi bednami v přístavu ukrývá přerostlý Moogle, který vás po doteku uzdraví. Je to známý chyták tvůrců, neboť bez toho, abyste se jej dotkli, nelze hru dohrát na 100%, přičemž misi nelze později opakovat
- Ačkoli je mezi fanoušky na hru pohlíženo poněkud kriticky, původní recenze byly skvělé, viz. GameZone 9,6/10, IGN 9,5/10, Eurogamer 8/10, Edge 7/10 nebo Famitsu 34/40
- Byla to poslední FF hra, na které se podílel Sakaguchi, a to v roli producenta, necelý rok po uvedení hry na trh již Sakaguchi nebyl zaměstnancem Square, který se následně transformoval ve společnost Square - Enix. Ve FF XII, jejíž vývoj započal ještě za jeho prezidentování, měl tak už jen zdvořilostní poděkování
- Režisér hry Motomu Toriyama přiznal, že inspirací k napsání scénáře byly hollywoodské letní blockbustery Charlieho andílci a Tomb Raider, kde patřily hlavní role ženským postavám
- FF X - 2 byla precedens, který v budoucnosti umožnil vydat kompilace k FF VII, XII a XIII. V současnosti si Square velmi silně pohrává s myšlenkou udělat FF X - 3 a FF XV - 2, a to i přesto, že vydání patnáctého dílu je stále ještě v nedohlednu

Jinými slovy to znamená, že my, zde v Evropě, dostaneme stejnou verzi FF X jako v roce 2002. Ovšem u FF X - 2 nově získáme extra oblečky (tzv. dresspheres) a nové minihry, mezi kterými jistě zaujme dungeon „Last Mission“. Aby toho nebylo málo, je do HD kolekce přidána kratičká cutscéna „Eternal Calm“, která zacelí příběhovou propast mezi oběma hrami a poodhalí, proč se Yuna ve FF X - 2 rozhodla vydat hledat svou ztracenou lásku. Do kolekce, bez tak již nabité až k prasknutí, se vměstnalo ještě asi třicetiminutové audio drama oficiálně nazývané „Final Fantasy X -Will-„, jehož tvůrcem je již zmiňovaný Kazushige Nojima. Audio drama se sice zaměřuje na nové postavy, ale současně poodhaluje osud hlavních hrdinů obou dílů poté, co dokončili svou pouť. Příběh v ní nastíněný je velmi zajímavý a zdá se, že by se předpokládané pokračování FF X - 3 mohlo ubírat tímto směrem. Pro fanoušky obou her tedy jasná povinnost.

Kromě toho se kolekce prodává u nás nejen ve své základní verzi, ale doputovala k nám i limitovaná edice, která obsahuje krásný a více jak padesátistránkový artbook. A protože většina herních obchodů v Čechách již dopředu distributorovi hlásila zvýšený zájem o předobjednávky a silnou poptávku po limitované edici, neměl by být tentokrát zase až takový problém si kolekci ve své vylepšené verzi pořídit, a to i přesto, že větší část tradičně spolykají předobjednávky.

Posledními přídavky jsou trofeje a možnost sdílet uložené pozice ze hry mezi PS3 a PS Vita. Oba díly mají také Platinu a věřte, že tu se poštěstí získat jen zkušeným, vytrvalým a do značné míry FF naplno oddaným hráčům, protože například porazit již zmiňovanou Penance, za kterou je zlatá trofej, je záležitost, kde musí mít hráč postavy a jejich atributy vybičované na absolutní maximum, a to znamená stovky hodin vylepšování a také získání všech nepovinných položek, a to rozhodně není snadnou záležitostí. Ale to je jen dobře, protože tak lze u obou her bez problému utopit stovky hodin, během kterých se rozhodně nebudete nudit. Trofeje tedy prosím ano, je to výzva těžkého kalibru a sami jsme zvědaví, kdo zaútočí na mety nejvyšší.

Uvážíme-li, že za cenu pohybující se hluboko pod obvyklou maloobchodní cenou nově vydaných her dostane hráč hned dvě kvalitní a rozsáhlé hry, jež se na PS2 právem řadily ke špičce a vrcholu žánru JRPG, přičemž jsou remasterovány poctivě a kvalitně, nemůžeme v současnosti pro fanoušky žánru, série FF i kvalitních her doporučit lepší nákup, než Final Fantasy X/X-2 HD Remaster. FF Kolekce je jeden z nejlepších HD portů na PS3 a PS Vita, kterému lze reálně vytknout jen minimum, a právě tento důvod velkou měrou přispěl k výsledné známce, která v žádném případě není nadsazená, ale odpovídajícím způsobem reflektuje mimořádně kvalitní a bohatý materiál.

I přesto, že ani jedna z her není v rámci přísné recenzentské objektivnosti jako samostatný titul desítkovým počinem, obě dohromady, v této pečlivě provedené kolekci, obalené navíc množstvím sympatických přídavků, si zasluhují absolutní počet, protože přinášejí nejen téměř nekonečnou hratelnost a na výši stojící prezentaci, kterou by jím mohla závidět i leckterá hra v současnosti, ale také silný příběhový prožitek a umělecké ztvárnění, které tehdy a bohužel ani dnes není samozřejmostí. Přesně takto má vypadat HD kolekce, která se vyplatí pořídit nejen lidem, kteří originál nikdy nehráli, ale i těm, kteří naopak originál znají, ale touží po zážitku v novém kabátu, jenž se díky mnoha vylepšením a novým přídavkům stává takřka srovnatelný s prvotním. A opět vyzdvyhneme cenu, u které má člověk skoro pocit, že si tolik za tak málo vůbec nezaslouží.