Call of Duty: Infinite Warfare

recenze  29
Martin Šmíd, 9. 11. 2016 17:15
Série Call of Duty je tu s námi už řadu let a každý rok se nový díl stává jednou z nejprodávanějších her. Za dobu své existence se série posunula z reálií druhé světové války do moderních bojů, aby nás v posledních letech zavedla i do sci-fi prostředí plného robotů, speciálně upravených obleků i zbraní. Ne každému se může sci-fi nádech série líbit, ale Activision v něj věří, výsledkem čehož je novinka Call of Duty: Infinite Warfare od studia Infinity Ward, která se hraje překvapivě dobře v singleplayeru, ale má menší nedostatky v tom hlavním, proč sérii hrají miliony hráčů. Více ale níže.

Testovaná verze: PlayStation 4

Popravdě patřím mezi ty hráče, kteří se v posledních letech sci-fi her celkem přejedli, ale nové Call of Duty se mi v singleplayeru docela zalíbilo a jeho kampaň považuji za jednu z nejlepších v rámci série. A může za to třeba i příběh, který ačkoliv je klasickým sci-fi klišé, dokáže rozhodně zaujmout. Abych vám nekazil překvapení, případně se vyhnul spoilerům, tak jen zmíním, že na Zemi došly nerostné zdroje, takže se lidstvo muselo po nich porozhlédnout na okolních planetách, a začala velká kolonizace, třeba Marsu. Jak už to ale tak nějak bývá, vždy se najde někdo, kdo má trochu jiné cíle, a tak nějakou dobu už spolu válčí organizace Settlement Defence Front a United Nations Space Alliance, do čehož se zapletete vy jako kapitán Reyes i se svoji lodí Jackal, která hraje rovněž důležitou roli, hlavně v hratelnosti. Ačkoliv jde o klasické zápolení dvou stran, příběh je kvalitně napsaný, má několik zvratů a nabízí i řadu zajímavých a dobře zahraných postav. Hlavní hrdina je sympaťák, stejně tak jako Omar, Salter nebo robot ETH.3n, s nímž má hlavní hrdina několik pěkných scének. Poprvé za dlouhou dobu jsem si udělal k postavám v Call of Duty sérii nějaký vztah a jejich osud mi rozhodně nebyl ukradený, a byl jsem celkem zvědavý, jak dopadnou. Dobře je zahraný i hlavní padouch, kterého ztvárnil herec Kit Harington (seriál Hra o trůny), i když je pravda, že mohl dostat o něco více prostoru.

V kampani budete cestovat prakticky po celém vesmíru a navštěvovat různé planety a další místa se zajímavým designem, dokonce se několik úrovní odehrává i přímo ve vesmíru, v nichž budete skákat po asteroidech a pokoušet se infiltrovat základny nebo lodě protivníka. Ano, trochu přitažené za vlasy, ale tyto pasáže nejen dobře vypadají, ale dobře se hrají, navíc přinášejí zase trochu něco jiného, protože i souboje s protivníky se v nich značně liší. Vývojáři z Infinity Ward akci docela dobře dávkují a střídají ji i s kratšími pasážemi vyprávějící příběh, občas navíc překvapí i úrovněmi, které připomínají spíše sérii Vetřelec, a to i svoji atmosférou, až jsem kolikrát čekal, že nějakého toho mimozemšťana skutečně potkám, ale nakonec se tak nestalo. Každopádně střety s protivníky jsou zábavné, mapy pro ně dobře navržené, a díky jejich větší otevřenosti máte možnost trochu taktizovat, což je třeba, protože nepřátelé mají obstojnou umělou inteligenci. Klasická akce je pak doplňována možností usednout do stíhačky Jackal, a s ní následně bojovat ve vzduchu i ve vesmíru. Samozřejmě opět v arkádovějším pojetí, ale souboje jsou zábavné a dobře doplňují klasické střílecí pasáže s osvědčeným systémem střelby z předchozích dílů.

Příběhová kampaň v Call of Duty: Infinite Warfare není špatná, hlavní mise ale nejsou to jediné, co obsahuje, nabízí totiž i několik postranních misí, díky nimž si můžete odemknout nové perky, bonusy, případně další zajímavé věcičky, které se vám budou v bojích s protivníky hodit. Postranní mise jsou celkem jednoduché, a možná až moc se na můj vkus opakují, protože většinou vás čekají jen vesmírné souboje ve svém Jackalovi, případně nějaká ta infiltrace základny. I tak ale dokážou určitě zabavit na několik dalších hodin, a natahují hlavní kampaň, která vydrží na klasických 5-6 hodin. Jsem si tak jistý, že pokud se pustíte i do vedlejších misí, budete s hlavní pro jednoho hráče spokojeni, ať už jde o délku, tak její kvalitu, protože nabízí přesně to, co fanoušek Call of Duty očekává, tedy rychlou akci nyní okořeněnou o zábavné souboje ve vesmíru.

Call of Duty: Infinite Warfare navíc nejde upřít skutečnost, že vypadá velmi dobře. Modely postav v celé kampani jsou výborné, neurazí ani detailnost prostředí, přímo výborné jsou vizuální efekty. Navíc hra běží po většinu času v solidních 60fps, takže není nač si stěžovat. O velmi dobrou práci se stará i ozvučení, které je na vysoké úrovni.

Multiplayer zabaví, ale moc novinek nehledejte
To hlavní, proč hráči kupují Call of Duty sérii, není singleplayer, ale hlavně multiplayer pro osmnáct hráčů (je možné hrát i ve dvou ve split-screen režimu), z něhož mám letos docela rozporuplné pocity. Nejde vývojářům upřít fakt, že se hraje pořád dobře a zabaví na dlouhé hodiny, navíc vše funguje dobře a přesně tak, jak byste očekávali, nevšiml jsem si během testování špatného připojování, případně lagování, ale po delší době cítím, že multiplayeru v Call of Duty: Infinite Warfare chybí vlastní identita a nějaká větší inovace, protože prakticky opakuje jen to, co v minulém roce nabídl Black Ops 3. Ano, předchozí díl byl výborný a nabídl v rámci série jeden z nejlepších multiplayerových zážitků, takže vývojáři asi neměli důvod se pouštět do něčeho nového, ale absence větších a zajímavých novinek zamrzí. Z multiplayeru totiž mám pocit, že jde jen o rozšíření pro Black Ops 3, než něco nového. Zvláště když vývojáři mohli využít řadu prvků ze singleplayeru, ať už jde třeba o souboje ve vesmíru, případně nějaký režim s přestřelkami v Jackalovi. Nic takového tu nenajdete, potenciál přinést něco nového přitom byl opravdu velký.

Black Ops 3 v minulém roce přišel se speciálními třídami vojáků, každý nabízel trochu odlišný herní styl a speciální schopnost. V Infinite Warfare se tento systém vrací, jmenuje se Combat Rigs, jen tu najdete nyní místo devíti postav jen šest, ale na druhou stranu má každá hned tři zajímavé vlastnosti, které si můžete odemknout, na rozdíl od dvou v minulém roce. Vrací se pochopitelně i systém odemykání nových zbraní, jejich upgradů, Scorestreaky a dalších možností, které určitě následně během hraní využijete, takže klasika, k níž nemusím moc psát. Navíc během hraní můžete plnit úkoly pro jednu ze čtyř frakcí (úkoly jsou jednoduché, jako nahrát určitý počet bodů, nebo zabít co nejvíce hráčů odlišnou zbraní a tak dále…), a následně tak zvyšovat její věhlas, k odemykání emblémů a dalších kosmetických bonusů, což mi přijde jako docela zajímavý nápad, který ovšem nebyl úplně dotažen.

Jinak se hratelnost od Black Ops 3 moc neliší, opět je důležité dělat skluzy, běhat po zdech a co možná nejvíce se držet ve vzduchu, což méně bystrým hráčům, kteří navíc nehrají na Scufu nebo myši, může dělat problém. I když bych třeba řekl, že tempo hratelnosti a vůbec rychlost je oproti minulému roku o něco nižší, ale jde čistě o můj pocit, kterému může dopomáhat i třeba design jednotlivých map. Ty jsou spíše menší nebo středně velké, nabízejí místa jak pro střety na delší vzdálenost, tak souboje na krátkou vzdálenost, ale přijde mi, že design není úplně dobrý, jako byl třeba v Black Ops 3. Občas nevíte, po jakých zdech se dá běžet, jestli někam vedou, a rovněž je spousta uliček a odboček, díky nimž vám někdo může jít do zad, takže nemáte šanci vše pokrýt. Třeba v takovém Titanfallu 2 mi přišel design map daleko lepší, navíc je skvěle stavěný právě pro agilnější pohyb postav. Všechny mapy si můžete zahrát v oblíbených herních režimech, ať už v klasických nebo hardcore playlistech.

Pryč s ufony, zombie jsou zpět
Vývojáři z Infinity Ward se tentokrát rozhodli nepouštět se do dalšího režimu s mimozemšťany, jako tomu bylo u Call of Duty: Ghosts, ale raději vsadili na jistu v podobě zombie režimu pro čtyři hráče. Ten nabízí klasicky jednu mapu nazvanou Zombies in Spaceland, která se odehrává ve speciálním parku, v němž vývojáři rozhodně barvami nešetřili. Hratelnost se moc neliší od klasických zombie scénářů od Treyarchu, ale to vůbec nevadí, protože hratelnost je pořád skvělá a zombie scénář nabízí řadu tajemství, čekajících na své odhalení. Nová mapa je docela zajímavá, dobře navržená a řekl bych dokonce, že jedna z nejpřehlednějších a po začátečníky nejsnáze zvládnutelných, ale i hardcore fanoušci si určitě přijdou na své. Třeba při plnění řady úkolů, odemykání strojů pro vylepšování zbraní a sbírání speciálních předmětů, které pomohou v boji s nejrůznějšími zombiemi, a třeba i většími bossy, které mi přišly zajímavé. Vývojáři pak přidali do hry novinku, díky níž se po smrti ocitnete ve speciální herně, kde se můžete pokusit nahrát body, abyste získali další život a mohli se vrátit ještě před skončením daného kola. Zombie scénář nabízí tedy přesně to, co fanoušci očekávají, sem tam přichází i s menší osvěžující novinkou, takže jsem přesvědčen, že se v něm dá nahrát spousta zábavných hodin, a tedy určitě nezklame.

Call of Duty: Infinite Warfare solidní akční hra, nabízející zajímavou příběhovou kampaň, která je rozhodně za poslední roky nejlepší v rámci Call of Duty série, a zábavný zombie režim. Bohužel pokulhává v tom hlavním, a to multiplayeru. Vývojáři jen staví na úspěchu předchozího dílu a nesnažili se přijít s něčím svým, originálnějším, navíc mám pocit, že design map není tak povedený, jako v předchozích letech. Call of Duty: Infinite Warfare rozhodně není špatná hra, ale tento rok bych řekl, že konkurence je kvalitou o trochu jinde. Pokud stále hrajete Black Ops 3 kvůli multiplayeru, nemáte moc velký důvod přecházet k Infinite Warfare.

Call of Duty: Infinite Warfare

ps4xone
Activision, Infinity Ward
Datum vydání hry:
4. 11. 2016
Žánr:
Střílečka, Adventura
KARTA HRY
7/10

Komentáře